Předchozí (533)  Strana:534  Další (535) |
|
|||
534
|
|||
|
|||
času. Dch. Z. kradne, co popadne. Mor. Tč.
Zahradník sází, z. ovoce sráží; Z-ji jsou i kdo kradou i kdo jim pomocni radou; Lépe se z. lidí střeže než lidé jeho. Pk. Chudí zlodějové věšejí se za krk, bohatí za měšec. Exc. Z. z-je nekouše; Mezi z ji se nic neztratí. V Kunv. Msk. Domácího z-je neuhlídáš. Šd. Pred domácim z-jom sa ne- ukryješ. Šd., Zátur. Domácí kmín (zlodej) najhorší. Mt. S. Z-je se nelze dohlídati; Z. v domě, had za ňádry. Lb. Z. krade ne k zisku, ale k svému nátisku. Šd. Příležitosť dělá z-je; Ač chytře se z. provine, předc ho zkáza nemine; Z. má dlouhé prsty; Z. a cigáň (= lhář) všetko jedno, wer lügt, der stiehlt; Veť z-jov niet doma, šli kradnúť (říkávají žertovně tomu, kdo se zlodějů boji). Zátur. Mladý žobrák, starý zloděj. Mt. S. I. 119. Z. z-ja hledá. Opav. týd. 1885. č. 21. Před lhářem nelži, před z-jem nekraď; Ne snadno před z-jem krásti. Lb. Z. v noci krade a ve dne jej věší; Ač z. dlouho své kousky tropí, přec ho líčený brod ztopí. Z-ji nesluší lép jako na šibenici. Ros., Č. Zloděj na z-je nepoví; Zloděj u lháře rád hospodou stává; Na z-ji čapka hoří (pořád se bojí); Nebyloby z-je, kdyby nebylo při- jímačův (skryvačův); Horší přijímač než z.; Dozralého z-je dohoní kulhavý biřič (vz Zločin); Těžko zloděje okrásti a lháře ob- vésti; Když z. dozrá, sám se na šibenici dá; Malé z-je věšejí, veliké pouštějí (a před velikými klobouky smekají). Č. Kde maso, tu psi, kde myši, tu zloději; Štědrý hráč, milostivý z., nábožná kurva, ranní ožralec, pozdní hříbě, Urbanův oves, žíto Havlovo, řídko bývá z toho co dobrého. Rým. Z. ne vždycky krade, ale ty se měj vždy na po- zoru (aby tě neokradl). Hkš. exc. Vz stran přísloví ještě: Berný, Cikán, Čert, Dlouhý, Dráha, Hořeti, Hřebík, Kámen, Kamna, Kněz, Kotě, Koza, Krásti, Kupovati, Lep- kavý, Macek, Najíti, Nehet, Nenechanec, Oltář, Peníz, Prst, Bak, Rubáš, Ruka, Vi- děti, Vyprovoditi. Viz vice v S. N. v článku: ,Krádež' a Rb. 274., Zř. z. Jir. str. 486., 703. — Z., v zahradnictví = větvička n. vý- střelek letošní, sílu stromu ubírající a ne- nesoucí žádného ovoce, S. N., vlk, der Neben- schössling. — Z. = nástroj, jímž se víno s vrchu ze sudu táhne, der Koster. Na Slov. — Z. na svíčce = částka knotu po straně hořící, der Räuber am Lichte. Us. Zlodějce, e, m. = zloděj, der Uibelthäter.
Pulk., ZN. Zlodějček, čka, m. = zlodějíček. Bern.
Zlodějec, jce, m. = zlodějce, maleficus.
Zlom. strčes. exodu 22. 18. Zlodějíček, čka, m., vz Zlodějík.
Zlodějík, a, zlodějíček, čka, m., kleiner
Dieb. Hr. rk. 345. Nebyloby zlodějíků, by nebylo příjemníkův. St. skl. Aj, ký to smělý zlodějíček! Hle tam na sousedově poli vždy nacpe žita do kapsiček a snáší pilně do stodoly. On pod zemí stodůlku má a kapsy v ústech plnívá (= křeček). Slez. Šd. Ó to je zlodějíček kůň (nedobrý). V Kunvald. Msk. Zlodějina, y, f. = zlodějstvo. To je z.
Us. U Kr. Hrad. Kšť. |
Zlodějka, y, zlodějkyně, ě, f. = žena
zle činící, die Uibelthäterin. — Z. = žena
kradoucí, die Diebin, Räuberin. V., NB. Tč. 237. Z-ku chytiti. Us. — Z. = cizí včela, která med krade, die Raubbiene; též troup, die Hummel. V., Sldk. 128. — Z. = lucerna, v níž se světlo tajiti může, die Blend-, Diebs- laterne. Us. — Z. = loupežná loď, das Raub- schiff. Us. — Z. = pilka k prořezávání děr (u truhlářů), die Stoss-, Lochsäge, Spitz-, Stichsäge, Spundsäge. Vys., Jg., Šp., Škd., Čsk. Z. = pila ve špici se končící; se širší čepelí slove ocáska. Us. Hk. Z. s násadou, Lochsäge mit Heft, z. s rukovětí, L. mit Griff. Skv. —Z., hájovna u Čern. Kostelce. PL. Zlodějkyně, vz Zlodějka. Zlodějnice, e, f. = zlodějka, die Uibel- thäterin ; Diebin. Us. Zlodějný = zločinný, Uibelthäter-, die-
bisch. Bel., Hlas. Zlodějov, a, m. = to místo v dědině,
kde přebývá nejvíce zlodějských obyvatelů pohromadě. Us. Šd. Zlodějovati = zlo páchati, zlodějem býti,
ein Uibelthäter. ein Dieb sein. Cf. Zloděj- stvovati. Šd. Zlodějovec, vce, m., jm. vinohradu. Sl.
let. IV. 146. Zlodějsky, diebischer Weise. Z. něco
vzíti, odnésti, odjímati (kradí). V. Z. dobytek mu pobrali. Arch. IV. 276. Zlodějský = zloději příslušný, Diebs-,
diebisch. Z. rota, slota, D., loď, plemeno, Us., společník, řemeslo, klíč. J. tr. Z. jazyky. Vz Šrc. 554. c. Z. straka. Us. Z. kapsy (hluboké). U Kr. Hrad. Kšť. Z. doupě, die Diebshöhle. Dch. A on byl zatím zloděj zlodějský. Kld. I. 283. Děti z-ské rodičom sú hanbú a potupou svetskou. Hdž. Šlb. 48. Pyšný jako páv, má krásu andělskou, chod zlodějský, hlas ďábelský. Šd. exc. Takoví lotři postiženi jsouce na skutku zlo- dějském statek svůj i hrdlo ztracujú. Sl. let. V. 251. Vlk jest zvíře z-ské. Rad. zv. — Z. = ukradený, gestohlen. Žádný nemá z-ské věci kupovati věda o tom, že jest kradena. Vl. zř. 438., Zř. F. I. U. III., Zř. z. Jir. U. 3. — Z. mlýn u Jičína. Zlodějství, n. = krádež, loupež, der Dieb-
stahl, die Dieberei. V., Kom. Kdyby pro z. utekl z města. Sob. 159. Kdožby v z. byl polapen. Vacl. VII. Cf. Tk. II. 337. Kterak se přihodilo u nás některú chvíli, že jsta dva na z. byla popadena a jměla sě nad nimi poprava státi; A skrze to, když jste sě oba zlodějstviem potýkala, podal jsem vás na právo. NB. Tč. 90., 125. Aby všichni výtržníci, kteříž v zemi válejí aneb jinak z. hledí, od nich obesláni byli. Arch. V. 369. Zlodějství — poslední řemeslo. Bž. exc. Zlodějstvo, a, n. = zlodějství. Z-stva a
mordové se zmáhají. Vš. Jir. 169. Z. reťaz (žalář), kupectvo peňaz (výdělek). Dbš. Obyč. 87. Luhání (lhání) a z. majú prátelstvo. Na Slov. Tč. — Z. = zloději, die Diebsbande. Z. bere v tajemnosti cudzé veci. Na Slov. Tč. -- Z. = kradené věci, gestohlene Sachen. K tomu přijímá z. Hr. rk. Pa. 337. |
||
|
|||
Předchozí (533)  Strana:534  Další (535) |