534

času. Dch. Z. kradne, co popadne. Mor. Tč.
Zahradník sází, z. ovoce sráží; Z-ji jsou
i kdo kradou i kdo jim pomocni radou;
Lépe se z. lidí střeže než lidé jeho. Pk.
Chudí zlodějové věšejí se za krk, bohatí za
měšec. Exc. Z. z-je nekouše; Mezi z ji se
nic neztratí. V Kunv. Msk. Domácího z-je
neuhlídáš. Šd. Pred domácim z-jom sa ne-
ukryješ. Šd., Zátur. Domácí kmín (zlodej)
najhorší. Mt. S. Z-je se nelze dohlídati; Z.
v domě, had za ňádry. Lb. Z. krade ne
k zisku, ale k svému nátisku. Šd. Příležitosť
dělá z-je; Ač chytře se z. provine, předc
ho zkáza nemine; Z. má dlouhé prsty; Z. a
cigáň (= lhář) všetko jedno, wer lügt, der
stiehlt; Veť z-jov niet doma, šli kradnúť
(říkávají žertovně tomu, kdo se zlodějů boji).
Zátur. Mladý žobrák, starý zloděj. Mt. S. I.
119. Z. z-ja hledá. Opav. týd. 1885. č. 21.
Před lhářem nelži, před z-jem nekraď; Ne
snadno před z-jem krásti. Lb. Z. v noci
krade a ve dne jej věší; Ač z. dlouho své
kousky tropí, přec ho líčený brod ztopí.
Z-ji nesluší lép jako na šibenici. Ros., Č.
Zloděj na z-je nepoví; Zloděj u lháře rád
hospodou stává; Na z-ji čapka hoří (pořád
se bojí); Nebyloby z-je, kdyby nebylo při-
jímačův (skryvačův); Horší přijímač než z.;
Dozralého z-je dohoní kulhavý biřič (vz
Zločin); Těžko zloděje okrásti a lháře ob-
vésti; Když z. dozrá, sám se na šibenici
dá; Malé z-je věšejí, veliké pouštějí (a před
velikými klobouky smekají). Č. Kde maso,
tu psi, kde myši, tu zloději; Štědrý hráč,
milostivý z., nábožná kurva, ranní ožralec,
pozdní hříbě, Urbanův oves, žíto Havlovo,
řídko bývá z toho co dobrého. Rým. Z. ne
vždycky krade, ale ty se měj vždy na po-
zoru (aby tě neokradl). Hkš. exc. Vz stran
přísloví ještě: Berný, Cikán, Čert, Dlouhý,
Dráha, Hořeti, Hřebík, Kámen, Kamna,
Kněz, Kotě, Koza, Krásti, Kupovati, Lep-
kavý, Macek, Najíti, Nehet, Nenechanec,
Oltář, Peníz, Prst, Bak, Rubáš, Ruka, Vi-
děti, Vyprovoditi. Viz vice v S. N. v článku:
,Krádež' a Rb. 274., Zř. z. Jir. str. 486.,
703. — Z., v zahradnictví = větvička n. vý-
střelek letošní, sílu stromu ubírající a ne-
nesoucí žádného ovoce, S. N., vlk, der Neben-
schössling. — Z. = nástroj, jímž se víno
s vrchu ze sudu táhne, der Koster. Na Slov.
— Z. na svíčce = částka knotu po straně
hořící, der Räuber am Lichte. Us.

Zlodějce, e, m. = zloděj, der Uibelthäter.
Pulk., ZN.

Zlodějček, čka, m. = zlodějíček. Bern.

Zlodějec, jce, m. = zlodějce, maleficus.
Zlom. strčes. exodu 22. 18.

Zlodějíček, čka, m., vz Zlodějík.

Zlodějík, a, zlodějíček, čka, m., kleiner
Dieb. Hr. rk. 345. Nebyloby zlodějíků, by
nebylo příjemníkův. St. skl. Aj, ký to smělý
zlodějíček! Hle tam na sousedově poli vždy
nacpe žita do kapsiček a snáší pilně do
stodoly. On pod zemí stodůlku má a kapsy
v ústech plnívá (= křeček). Slez. Šd. Ó to
je zlodějíček kůň (nedobrý). V Kunvald.
Msk.

Zlodějina, y, f. = zlodějstvo. To je z.
Us. U Kr. Hrad. Kšť.

Zlodějka, y, zlodějkyně, ě, f. = žena

zle činící, die Uibelthäterin. — Z. = žena
kradoucí, die Diebin, Räuberin. V., NB. Tč.
237. Z-ku chytiti. Us. — Z. = cizí včela,
která med krade, die Raubbiene; též troup,
die Hummel. V., Sldk. 128. — Z. = lucerna,
v níž se světlo tajiti může, die Blend-, Diebs-
laterne. Us. — Z. = loupežná loď, das Raub-
schiff. Us. — Z. = pilka k prořezávání děr
(u truhlářů), die Stoss-, Lochsäge, Spitz-,
Stichsäge, Spundsäge. Vys., Jg., Šp., Škd.,
Čsk. Z. = pila ve špici se končící; se širší
čepelí slove ocáska. Us. Hk. Z. s násadou,
Lochsäge mit Heft, z. s rukovětí, L. mit
Griff. Skv. —Z., hájovna u Čern. Kostelce.
PL.
Zlodějkyně, vz Zlodějka.
Zlodějnice, e, f. = zlodějka, die Uibel-
thäterin ; Diebin. Us.

Zlodějný = zločinný, Uibelthäter-, die-
bisch. Bel., Hlas.

Zlodějov, a, m. = to místo v dědině,
kde přebývá nejvíce zlodějských obyvatelů
pohromadě. Us. Šd.

Zlodějovati = zlo páchati, zlodějem býti,
ein Uibelthäter. ein Dieb sein. Cf. Zloděj-
stvovati. Šd.

Zlodějovec, vce, m., jm. vinohradu. Sl.
let. IV. 146.

Zlodějsky, diebischer Weise. Z. něco
vzíti, odnésti, odjímati (kradí). V. Z. dobytek
mu pobrali. Arch. IV. 276.

Zlodějský = zloději příslušný, Diebs-,
diebisch. Z. rota, slota, D., loď, plemeno,
Us., společník, řemeslo, klíč. J. tr. Z. jazyky.
Vz Šrc. 554. c. Z. straka. Us. Z. kapsy
(hluboké). U Kr. Hrad. Kšť. Z. doupě, die
Diebshöhle. Dch. A on byl zatím zloděj
zlodějský. Kld. I. 283. Děti z-ské rodičom
sú hanbú a potupou svetskou. Hdž. Šlb.
48. Pyšný jako páv, má krásu andělskou,
chod zlodějský, hlas ďábelský. Šd. exc.
Takoví lotři postiženi jsouce na skutku zlo-
dějském statek svůj i hrdlo ztracujú. Sl.
let. V. 251. Vlk jest zvíře z-ské. Rad. zv.
— Z. = ukradený, gestohlen. Žádný nemá
z-ské věci kupovati věda o tom, že jest
kradena. Vl. zř. 438., Zř. F. I. U. III., Zř.
z. Jir. U. 3. — Z. mlýn u Jičína.

Zlodějství, n. = krádež, loupež, der Dieb-
stahl, die Dieberei. V., Kom. Kdyby pro z.
utekl z města. Sob. 159. Kdožby v z. byl
polapen. Vacl. VII. Cf. Tk. II. 337. Kterak
se přihodilo u nás některú chvíli, že jsta
dva na z. byla popadena a jměla sě nad
nimi poprava státi; A skrze to, když jste
sě oba zlodějstviem potýkala, podal jsem
vás na právo. NB. Tč. 90., 125. Aby všichni
výtržníci, kteříž v zemi válejí aneb jinak
z. hledí, od nich obesláni byli. Arch. V.
369. Zlodějství — poslední řemeslo. Bž.
exc.

Zlodějstvo, a, n. = zlodějství. Z-stva a
mordové se zmáhají. Vš. Jir. 169. Z. reťaz
(žalář), kupectvo peňaz (výdělek). Dbš. Obyč.
87. Luhání (lhání) a z. majú prátelstvo. Na
Slov. Tč. — Z. = zloději, die Diebsbande.
Z. bere v tajemnosti cudzé veci. Na Slov.
Tč. -- Z. = kradené věci, gestohlene Sachen.
K tomu přijímá z. Hr. rk. Pa. 337.