536

utiekalo. Slov. Šd. Jako zrutný hory zlom
do bezednej zhltne propasti. Hol. 101. —
Z. = louže, kaliště, eine Pfütze, zastr. Reš.
— Z., jm. samoty u Lanškrouna. — Z., a, m.,
psí jm. Škd. exc.

Zlombidlo, a, n. = slonbidlo, haban,
lancouch, ein baumlanger Mensch, Klachel.
Us. Vz Slombidlo.

Zlomcovati = zhmožditi, abschütteln. —
koho. Zimnice ho velmi zlomcovala. Ros. —
se čím: těžkou prací, sich abrackern. Mor.
Tč.

Zlomečný, fragmentarisch. Nz.

Zlomek, mku, zlomeček, čku, m. = kus
něčeho ulomený, das Fragment, Bruchstück,
der Bruch, Schiefer, Scherben. Zlomky
kosti, Ja., stromu, dreva, D., lodí, Br.,
zbroje, Jel., kopinný. Troj. Zachytil sa
o kus zlomku z lodi. Zátur. Šd. Z-ky od
jinovatky, der Duftbruch. Sl. les. Vz Krače.
Z. = zalom, der Windbruch. Škd. exc. —
Z. u sukně, der Saum. Vz Nátle. — Z.
spisu, výňatek ze spisu nějakého. KB. V.
Celá báseň se nám nezachovala, toliko ně-
kolik zlomků. Tf. Velmi staré a vzácné
pamiatky nárečia slovinského (i. e. běžného
v dol. Štýrsku, v Korutansku a v Gorici)
zachovaly sä v latinskom rukopisu frajzin-
ské zlomky' menuovanom a medzi 957.-994.
napísanom. Hdž. Vetín. 30. Z. rukopisný.
Anth. Jir. I. 3. vyd. V. Z-ky epické. Vz
Listy filol. V. 219. Z-ky hlaholské. Vz Tf.
H. l. 24., 26. — Zlomky = větvičky obyč.
dubové n. jedlové, jimiž se klobouk lovce
krášlí nebo zastřelené zvíře pokrývá. Šp.,
Škd. exc. — Z. = lomené číslo, počet lo-
mený, der Bruch. Z. jest buď jeden díl
aneb několik stejných dílů jakési jednice.
Z. skládá se z čísel dvou, které se od sebe
dělí přímkou či lomítkem; jedno ukazuje na
kolik stejných dílů se jakás jednice rozdě-
lila a slove jmenovatel; druhé pak nazna-
čuje, kolik takových stejných dílů se pozo-
ruje a slove čitatel a klade sc nad lomítko.
Hodnotu zlomku udává poměr čitatele k jme-
novateli; je-li čitatel menší jmenovatele,
slove z. ten pravý, rysí, eigentlicher, echter
Bruch (5/6); je-li čitatel větší jmenovatele,
slove zlomek ten nepravý, neryzí, unechter
Bruch (7/6); a rovná-li se čitatel jmenova-
teli, slove z. ten nevlastní, uneigentlicher

Bruch (6 _ 6). Dle jmenovatele rozeznáváme

zlomky: a) obyčejné, b) desetinné (desetince,
Šim.) a c) řetězové. Z. obyčejný (gemeiner
B.) je ten, který má za jmenovatele číslo
(celé nebo lomené) kromě mocniny čísla
10. Tyto zlomky dělí se zase na zlomky
jednoduché (einfacher B.), jejichž čitatel a

jmenovatel jsou čísla celá 7_8, 15_19 a na z-ky

složité (zusammengesetzter B.), jichž buď

čitatel, buď jmenovatel aneb oba jsou z-ky

n. čísla smíšená: 3/5_8, 9_4/7,2/3_5/8,3½_9,4 2/7_5 3/11.
Zlomky desetinné (Decimalbrüche) jsou ty,
které mají za jmenovatele mocninu čísla 10,
tedy: 10, 100, 1000 atd. (10"n). Desetinné
zlomky jsou: konečné (endlicher Decimal-
bruch) a nekonečné (unendlicher, endloser

D.); k nekonečným patří občíselné či obvodné
či opakovací či periodické (periodische D.),
ve kterých se buď jedna číslice u. několik
číslic, občíslí, nepřetržitě v témž pořádku
opakuje; jsou buď úplně neb neúplně ob-
číselné dle toho, počíná-lí občíslí za bodem
desetinným anebo později; v druhém pří-
padě leží mezi bodem desetinným a občíslím
předčíslí, Vorziffern. Smolík, Stč. Cf. Šim.
60., 61., 64., 69., 116. Vz v S. N. Z. sblí-
žený či přibližný či blíživý, Näherungs-,
vlastní a nevlastní (= pravý a nepravý),

dvojitný či dvojnásobný ( = složitý 1/2 _ 3/4 ) ,

řetězový či spojitý či spjatý či řetězec (Ket-
tenbruch), převedený. Nz. _1_ a² x - x³

v částečné zlomky (Partialbrüche) proměněn:

_1_ + _1________ - __1_ ____

a² x 2a² (a —x) 2a²(a + x) .

Nz. Cf. Stč. Dif. 130. Zlomky čtou se hlavně
dvojím způsobem a to a) když jmenovatel
pomocí přípony -ina (vz doleji) povahu
podstatného jména přijímá; čitatel vynáší
se základními čísly :²/3 = dvě třetiny, ⁴/7 =

čtyři sedminy, ⁵/8 = pět osmin; 25_40 pět
a dvacet čtyřicetin; 3^.42 = tři celé, 4 de-
setiny, 2 setiny či 42 setiny; b) základními
a řadovými čísly tak, že čitatel bývá zá-

kladním, jmenovatel řádovým počtem: —— 85 =

dvacet sedm osmdesátých pátých (i. e. části).
Tento druhý způsob zlomkování jest řídký.
Kz. ²/5 = dvě pětiny, dvé pětin, dva páté
díly, dva z pěti dílů, dva díly celé na pa-
tero rozdělené; 11_ 103 jedenáctero ze sto tří

dílův. Zk. — Pozn. Třetina, čtvrtina atd.
odvozují se od řadových čísel příponou
-ina. Tisícina, od stý: setina. Dlouhé a (á)
řadových čísel pošlé z e n. ě přehlasuje se
před i (v -ina) zase v e n. ě: pátý — pě-
tina, devátý — devětina či devítina, desátý
— desetina — desítina; -náct (z: na — de-
set) a -sát podržuje á: jedenáctina, pade-
sátina. Mk. — Rovnici prázdnou učiniti zlom-
kův; zbaviti zlomkův, skrátiti; na způsob,
ve způsobu z-ku; z. spořádati, zříditi. Nz.
Hodnota z-ku; z. rozšířiti a skrátiti. Šr.

Zlomení, n., die Brechung, der Bruch.
Na z., brüchig. Z. kosti, Ja., čelisti. Ras.
Z. vrchu stromu, der Wipfelbruch. Škd.
exc. Z. trouby, der Rohrbruch. Šp. Z. za
z-nie, oko za oko, zub za zub dá (Levit.
24.). Hus III. 283.

Zlomenina, y, i. = zlomení, zlámanina,
fractura, der Bruch. Z. kosti, stehenní kosti,
násadce zubovitého, drobtivé holeni a berce,
příčné čočky, zastaralé, ramene, žebra, češky
plodu atd. Čes. lék. Z. s roztříštěním, der
Splitterbruch, die Komminutiofraktur, po-
délná, fractura longitudinalis, příčná, f. trans-
versalis, šikmá, f. obliqua, úplná. f. com-
pleta, neúplná, f. incompleta (infractio), jedno-
duchá, s. simplex, sdružená či složená, f.
complicata. Nz. lk. Cf. S. N. Z. rukou, no-
hou. Čerm. Kal. 1882.