537

Zlomenokřídlý. Z-dlí, coleoptera = brouci
význační rohovou koží a rohovými křídly
svrchními či krovkami, pod kterými zlo-
meně složena jsou spodní křídla blanitá.
Vz Schd. II. 506.

Zlomenosť, i, f., die Zerbrochenheit. Dch.

Zlomenuška, y,f., mastygus, hmyz. Krok.

Zlomený, gebrochen, zerbrochen, zer-
knickt. Z. světlo. Sedl. Ani zlomené babky
nemám. Us. To nestojí ani za zlomenou
grešli. Sych. Z. kosť, Us., most. Jel. Z.
údy napraviti. Hrbň. Z. tykadla, Kk. Br. 2.,
noha, der Beinbruch, Posp., okovy, Čch.
Bs. 33., paprsek. Mj. Síla jeho byla z-na. Hrts.
Z-ná nôžka bolí. Zátur. Bezbožník je, kto
po stromoch nešianajúc lazí, z-ný koniárik
rodiť môhol mnoho razí. Zátur. — čím:
údy dnou z. Jád. — kde: na nohách od
svého přirození z. (kontrakt). Pulk. Z. na
duchu, geistig gebrochen. Dch. Vz Zlomiti.

Zloměra, y, f. = zlá míra, zlý způsob.
Nějakou z-rou a nějakými kouzly úkladů
zloduchů se zbavovati netřeba. Sš. II. 214.

Zlomgrgy. Uteká na zlomgrgy (až by
krk zlomil). Mt. S. I. 113.

Zlomhlav. Kde sa ľudstvo voslep roz-
nezriada, na z. len do voľnosti padá. Phld.

IV. 158.

Zlomitelnosť, i, f., die Brechbarkeit,
Zerbrechlichkeit. Jg.

Zlomitelný, brechbar, zerbrechlich. V.

Zlomiti, zlom, mě (íc), il, en, ení; zlá-
mati, zlámám a zlámi (zlámu), zlomovati =
něco na dvě n. na více částek rozděliti, bre-
chen, zerbrechen, zerknicken; přemoci, pře-
konati, brechen, überwinden. Jg. Hej, roz-
žiari sa východ vysoký. Hej, rozhreje on
oziablu krev tvoju! Hej, rozženú sa prívaly
od mora a mocným hromom: Hospodin!
Hospodin! zlámu sa ľady tvoje, zhorí tvôj
mráz! Kuzmány. Zadum, podzimně. — co,
koho: hůl, dřevo, ruku, nohu, kosť, krk,
hlavu, něčí mysl, něčí vůli. Us. Ona ho zlo-
mila. Lk. kn. Z. slovo šp. m.: zrušiti, slovu
nedostáti. Brs. 273. Z. plachty, síti = do
úhlu postaviti. Šp. Z. okovy. ZN., Z. wit.
2. 3. Zlomiti vaz. Us. Dch. Z. něčí moc,
odpor. Us., Šmb. S. II. 292. Ihned jej dna
zlámala. Pass. 812. Zle je kládu lámať, když
nezlomí hůlky (zle odvykat, z Jana není
už Jeníček). Na mor. Val. Vck. A by se
ta láska na brali rodila, nejedna panenka
hlavu by zlomila. Sl. spv. I. 3. Ak ta ja,
moja milá, nedostanem, vyjdem ja na skalu,
hlavu zlámem, na skalu, na skalu, na vy-
sokú, pre teba dievčátko sivookô. Sl. spv.

V. 186., Sl. ps. Šf. I. 126. A ten kóň zlo-
mil hlavu. Půh. I. 359. Bola som na tráve
v Kubínskom chotáre, hajník ma naháňal,
bodaj nohu zlámal. Sl. spv. I. 20. Kto zlomí
zkorej nohu či ten, čo spadne s hrušky a
či ten, čo s vysokej väže (ktorý s hrušky,
lebo skorej doletí na zem)? Hádka slov
Šd. Pravda nohu zlomila a věře dno vy-
padlo. Star. Skl. III. Chléb lámati. Us. Šp.
Hore hu! nič preto, že sme my chudobni:
hodsi sme chudobni, ale chlapci hodní! Hore
hu! nič preto, že sa biedne máme: naša
dobrá vôľa i tú biedu zláme! Btt. Sp. 183.
Krásnou baštu jsou zlámali (střelbou). Sl.

let. I. 281. Kebysme jako tieto smreky tak
zhusta popri sebe stáli, (jich vzteky) náš
vzdorný les by predsa nezlámaly! Phld. IV.
471. Zlomte oba grgy! Dbš. Sl. pov. I. 235.
Že mu jedno aneb dvě snad žiebra zlámal.
NB. Tč. 4. — V., Rkk., Ros., Jel. — co
komu: sobě ruku. Us. Já mu krk zlomím.
Ros. Z. něčemu hlavu = učiniti něčemu
přítrž, konec. U Olom. Sd. Sv. Bartolomí
létu hlavu zlomí. Brt. Neďaleko von vyšol
na zelenú lúčku, koník sa mu kus potočil,
zlámal on si rúčku; Ej, mal som síkorenku,
zlámala si nožku; Kades', holúbka, lietala,
že si si pierka, zlaté krýdelka zlámala?;
Keď som išiel z Ivanky, zlámaly sa mi
sánky, ej sánočky javorové, pre mladuchu
mú hotové. Sl. spv. I. 40., II. 66., III. 112.,
V. 175. Letěl zajíc přes oboru, zlámal sobě
zadní nohu. Slez. vypočítávka dětská. Šd.
Choď s Bohom, aby si dakedy nemal ťažkô
srdce na mňa, že som ti vôľu zlomil. Dbš.
Sl. pov. I. 210. Otvárajte bránu pekne ma-
ľovanú, že si ja nezlámem venček z tuli-
pánu (z majoránu). Lipa II. 263., Btt. Sp.
18. Otec mu z kapusného hlúba hlavu zlo-
mil (nezná otce, utopil se mu otec v pod-
máslí atd., o dítěti nemanželském). Mt. S.
I. 93. Povoňať ti ho dám, ene (jen) mi ho
nězlam, bo jedna haluzka koštuje mě tolar;
Aby s pece ťa shodilo, žebra ti zlomilo a
sem na tu přístvu tebú dohodilo. Sš. Ps.
360., 767. Dskám i právům hlavu zlomují.
Vš. Jir. 307. — co čím: větev rukou. Us.
Fridrich odhodlal se odzbrojiti město a tím
také z. sílu měšťanů. Ddk. III. 248. — co
komu v čem. Pristali i na tom jeho ro-
dičia, lebo mu v ničom vôľu zlomiť ne-
chceli. Dbš. Sl. pov. ľ. 89. — co oč. Obě
dřevě o sě zlámasta. Výb. II. 49. — proč.
Myslila jsem, že se smíchy zlámu. Us. Kšť.
— co kde jak. Z. něco na koleně. Us.
Šd. To je herka, že by ji na koleně zlámal
(o hubené). U Žamb. Dbv. Turci k nemu
šturmovali, na sklepe dvere zlamali. Sl. let.
I. 283. Bodaj zlamal nohu na kosćelnym
prahu. Sl. ps. 314. Už se ta lavečka před
naše zlámala. Sš. P. 353. Tohto do prostred
hnáta pichá a dutú nad článkom píšťalu
zláme. Hol. 115. Zláme se kolo nad čisternú.
BO. Paprsek zlomil se ku kolmici, od kol-
mice. Mj. Ženy priskočily od zadu s volia-
kymi papekmi (klacky), co tam pochytily
a lomily ho, čo len tak práskalo, po chr-
báte. Dbš. Sl. pov. VIII. 17. Jak do jablíčka
krojila, v půli nožéček zlomila. Sš. P. 435.
Lavice na kusy se zlámala. Pass. 578. Zlo-
mista je oba velím (velikým) praskem. Rkk.
55. Otep nepřelomíš, než po prutu všecko
zlámeš. Přísl. Šd. Za svět by mu vôľu ne-
zlomil. Mt. S. I. 112. Zlámal prut přes ko-
leno; prkno dle, podlé naříznutí, u jednoho
konce; větev při samém pni; z. si nohu
nad n. pod kolenem. — se. Strom se zlá-
mal. D. Světlo se zláme. Us. Což se raději
zláme nežli sehne. V. Staré přísloví věčně
se nezlomí. Č. M. 1. Dobré-li svědomí, po-
klid se nezlomí, ein gutes Gewissen ist ein
sanftes Ruhekissen. Dch. — se kdy. Jelen
se v ohni zlomil, ist im Feuer zusammen-
gestürzt. Šp.