538

Zlomkopisec, sce, m., der Fragmentist.

Sm.

Zlomkovitě, bruchstückweise. Mluvil jen
z. (přervaně). Us. Dch.

Zlomkovitosť, i, f., die Unvollständig-
keit, Z. vět, Sš. L. 160.

Zlomkovitý = necelý, nicht ganz, bruch-
weise, zerstückelt, fragmentarisch. Nz. Z.
zprávy. Šmb. S. II. 254. Rozprava z-tá ale
jinak veledůležitá. Tč. O tom došly nás
opět jen z-té zprávy, ze kterýchž jen hlavní
některé události vysvítají. Pal. Děj. III. 3.

Zlomkový, Bruch-, fragmentarisch. Mark.
Z. znamení (ležatá čárka, která se mezi

čitatele a jmenovatele klade: ł; zlom-
ková jednice. Šim. 60., 61. Z. hodnota, Stč.
Alg. 158.

Zlomkrk, adv. Na z. = na překot, über
Hals und Kopf. Na z. utíkati. Us. Č. O z.
se hnáti. Hlč.

Zlomky, vz Zlomek (na počátku článku).

Zlomluvce, e, m., maledicus, der Ver-
leumder, zlolajce, Lästerer. Rokyc. Jest
mezi vámi vilník nebo lakomec, nebo mo-
dlám slúže nebo z. ZN.

Zlomluvník, a, m. = zlomluvce. Mnohý
žalobník jest jen z. Na Slov. Tč.

Zlomluvný = zlolajicný, Läster-, läste-
risch. Lom.

Zlomný = křehký, spröde. D. Nezlomná
vůle, unbeugsamer Wille. Dch. — Z., rha-
psodisch, fragmentarisch. Mark. Log. 125.

Zlomocník, a, m., der Besitzer einer
bösen Macht. Ježíš přišel, aby dílo z-ka
přemohl. Sš. Sk. 130.

Zlomocný = zlé moci. Z. rulík, atropa
belladona. Z. bytosť. Čch. Dg.

Zlomovati, vz Zlomiti.

Zlomoziti, il, žen, ení = ztýrati, ztrá-
piti, abmüden. — koho. Leg. Ďábel toho
súdce velmi z-zil. Pass. 246.

Zlomrav, u, m., eine üble Angewohn-
heit. Z-vy něčími se nakaziti. Sš. J. 67.

Zlomravný = zlých mravů jsoucí, von
bösen Sitten seiend. Z. srdce zdrahá se jim
(těm pravdám) povoliti. Sš. J. 177.

Zlomyslně, übelgesinnt. Z. opominuté
něčeho zamezení, boshafte Unterlassung der
Verhinderung. J. tr. Z. mluviti, lästern. Den.

Zlomyslník, a, m., ein Uibelgesinnter.
Vpádem z-ků a požárem v niveč přišlá
privilej. Ddk. V. 119.

Zlomyslnosť, i, f. = zlá mysl, zlovol-
nost, die Böswilligkeit, üble Gesinnung,
Boshaftigkeit. V. Z. pachatelova, die B. des
Thäters. J. tr.

Zlomyslný = zlovolný, übel gesinnt, bös-
willig, boshaft. Z. žena, Mudr., závistník,
předsevzetí. Sych. Z. vztek, Vlč., povaha,
Ts., lidé, Kom., podezřívání. Pdl. Z-ný jako
ten ďábel, co pro hříšné duše hřebíky kuje
(o člověku škodolibém). U Žamb. Dbv. Z.
uškození cizímu vlastenství, boshafte Be-
schädigung fremden Eigenthumes. J. tr.
Čeho se ta z-ná na mne nalže! Us. Dch.

Zlonauka, y, f., eine schlechte Lehre.
Předešlé zlonauky; Když někdo víru boží
z-kou kazí. Sš. II. 46., 58.

Zlončice, dle Budějovice, Zlončitz, ves
u Kralup. PL.

Zlonice, dle Budějovice, Zlonitz, mě-
stečko u Slaného. Vz více v S. N., Tk. III.
66., V. 145., Blk. Kfsk. 839., S. N.

Zlonický, ého, m., osob. jm. Šd. Z.
Voršila. Vz Blk. Kfsk. 1113.

Zloničan, a, m , obyvatel zlonický.

Zlonín, a, m, ves u Kostelce n. L. PL.
Cf. Tk. III. 53., 58., V. 124., 125.

Zlonosný, unheilbringend. Lpř. Sl. I. 95.

Zloobyčej, e, m. = zlý obyčej, eine
schlechte Gewohnheit. Th. Z. při agapách
zašlý. Sš. I. 156.

Zlooký, bösäugig, missgünstig. Sestra je
tvoja z. Závida. Sldk. 417.

Zlootec. tce, m., ein böser Vater. Sš.
Sk. 212. V tom povahu z-tce svého proná-
šejíce. Sš. J. 150.

Zlopachatel, e, m., der Uibelthäter. Ty
tělo jeho a údy vydáváš nepřátelům z-lům.
Sš. II. 91.

Zlopamětný, des Bösen gedenkend. Zášť
z-ná. Msn. Or. 8.

Zlopar, u, m., das Miasma. Šm. Na Slov.
Loos.

Zlopari-s, da, m., JvßnaQig, Unglücks-
paris. Lpř. Slov.

Zlopášník, a, m. = zlopachatel. Ztresce
vláda jen zjevného z-ka. Světoz. 1875.

Zlopášnosť, i, f., der Frevel. Jg.

Zlopášný, übelthuend, schlimm, frevel-
haft. Z. hlava. Msn. Or. 86.

Zloplod, u, m., sapium, das Sapium, rostl.
Z. čižebný, s. aucuparium, indský, s. indi-
cum. Vz Rstp. 1329.

Zloplodný, Böses erzeugend. Šm.

Zloposupný, finster, trübe. Z. mraky.
Osv. V. 640.

Zlopotiti se, il, cen, ení, sich abrackern,
sich abarbeiten. — čím. Us. Tč.

Zlopovaha, y, f. = zlá povaha. Sš. II.
141. Z. pánova ; /Tudy Pán k té jejich (židů)
z-ze přechází; Úsudek o z-ze fariseů. Sš.
II. 227., J. 144., L. 160.

Zlopovážnosť, i, f., die Lasterhaftigkeit.
Machać.

Zlopovážný = bezbožný, lasterhaft. Mach.,
Dch.

Zlopověstně, berüchtigt. Bern.

Zlopověstnice, e, f., eine Uibelberüch-
tigte. Zlob.

Zlopověstník, a, m., ein Uibelberüch-
tigte. Bž. 238., Hlas. III. 147.

Zlopověstnosť, i, f. = zlá pověsť, roz-
křičenosť, die Verschrienheit. Jg.

Zlopověstný = ve zlé pověsti, übelbe-
rüchtigt, verrufen. Dch., Jg., Posp., Čch.
Mch. 75., Kld. II. 224. Z-stným býti; za
lidi z-né jmíni a držáni byli; z-ným koho
udělati. V. Z. zloděj. D. To je z. dítě. Us.
Z-ní nesmějí svědectví praviti. CJB. 409.
S tou z. chasou ničeho nepořídíš. Sych. Z.
signum, Kos., skutek. Ddk. III. 118. Času
svého nemálo z. muž. Mus. 1880. 453. V pu-
stém, od nebezpečných zbojníků z-ném lese.
Ddk. II. 422.

Zlopřání, n., ein böser Wunsch. Slova
ta nejsou z-ním pouhým. Sš. Sk. 258.