Předchozí (537)  Strana:538  Dalí (539) |
|
|||
538
|
|||
|
|||
Zlomkopisec, sce, m., der Fragmentist.
Sm.
Zlomkovitě, bruchstückweise. Mluvil jen
z. (přervaně). Us. Dch. Zlomkovitos, i, f., die Unvollständig-
keit, Z. vět, S. L. 160. Zlomkovitý = necelý, nicht ganz, bruch-
weise, zerstückelt, fragmentarisch. Nz. Z. zprávy. mb. S. II. 254. Rozprava z-tá ale jinak veledůleitá. Tč. O tom doly nás opět jen z-té zprávy, ze kterých jen hlavní některé události vysvítají. Pal. Děj. III. 3. Zlomkový, Bruch-, fragmentarisch. Mark.
Z. znamení (leatá čárka, která se mezi čitatele a jmenovatele klade: ł; zlom-
ková jednice. im. 60., 61. Z. hodnota, Stč. Alg. 158. Zlomkrk, adv. Na z. = na překot, über
Hals und Kopf. Na z. utíkati. Us. Č. O z. se hnáti. Hlč. Zlomky, vz Zlomek (na počátku článku).
Zlomluvce, e, m., maledicus, der Ver-
leumder, zlolajce, Lästerer. Rokyc. Jest mezi vámi vilník nebo lakomec, nebo mo- dlám slúe nebo z. ZN. Zlomluvník, a, m. = zlomluvce. Mnohý
alobník jest jen z. Na Slov. Tč. Zlomluvný = zlolajicný, Läster-, läste-
risch. Lom. Zlomný = křehký, spröde. D. Nezlomná
vůle, unbeugsamer Wille. Dch. Z., rha- psodisch, fragmentarisch. Mark. Log. 125. Zlomocník, a, m., der Besitzer einer
bösen Macht. Jeí přiel, aby dílo z-ka přemohl. S. Sk. 130. Zlomocný = zlé moci. Z. rulík, atropa
belladona. Z. bytos. Čch. Dg. Zlomovati, vz Zlomiti.
Zlomoziti, il, en, ení = ztýrati, ztrá-
piti, abmüden. koho. Leg. Ďábel toho súdce velmi z-zil. Pass. 246. Zlomrav, u, m., eine üble Angewohn-
heit. Z-vy něčími se nakaziti. S. J. 67. Zlomravný = zlých mravů jsoucí, von
bösen Sitten seiend. Z. srdce zdrahá se jim (těm pravdám) povoliti. S. J. 177. Zlomyslně, übelgesinnt. Z. opominuté
něčeho zamezení, boshafte Unterlassung der Verhinderung. J. tr. Z. mluviti, lästern. Den. Zlomyslník, a, m., ein Uibelgesinnter.
Vpádem z-ků a poárem v niveč přilá privilej. Ddk. V. 119. Zlomyslnos, i, f. = zlá mysl, zlovol-
nost, die Böswilligkeit, üble Gesinnung, Boshaftigkeit. V. Z. pachatelova, die B. des Thäters. J. tr. Zlomyslný = zlovolný, übel gesinnt, bös-
willig, boshaft. Z. ena, Mudr., závistník, předsevzetí. Sych. Z. vztek, Vlč., povaha, Ts., lidé, Kom., podezřívání. Pdl. Z-ný jako ten ďábel, co pro hříné due hřebíky kuje (o člověku kodolibém). U amb. Dbv. Z. ukození cizímu vlastenství, boshafte Be- schädigung fremden Eigenthumes. J. tr. Čeho se ta z-ná na mne nale! Us. Dch. Zlonauka, y, f., eine schlechte Lehre.
Předelé zlonauky; Kdy někdo víru boí z-kou kazí. S. II. 46., 58. |
Zlončice, dle Budějovice, Zlončitz, ves
u Kralup. PL. Zlonice, dle Budějovice, Zlonitz, mě-
stečko u Slaného. Vz více v S. N., Tk. III. 66., V. 145., Blk. Kfsk. 839., S. N. Zlonický, ého, m., osob. jm. d. Z.
Vorila. Vz Blk. Kfsk. 1113. Zloničan, a, m , obyvatel zlonický.
Zlonín, a, m, ves u Kostelce n. L. PL.
Cf. Tk. III. 53., 58., V. 124., 125. Zlonosný, unheilbringend. Lpř. Sl. I. 95.
Zloobyčej, e, m. = zlý obyčej, eine
schlechte Gewohnheit. Th. Z. při agapách zalý. S. I. 156. Zlooký, bösäugig, missgünstig. Sestra je
tvoja z. Závida. Sldk. 417. Zlootec. tce, m., ein böser Vater. S.
Sk. 212. V tom povahu z-tce svého proná- ejíce. S. J. 150. Zlopachatel, e, m., der Uibelthäter. Ty
tělo jeho a údy vydává nepřátelům z-lům. S. II. 91. Zlopamětný, des Bösen gedenkend. Zá
z-ná. Msn. Or. 8. Zlopar, u, m., das Miasma. m. Na Slov.
Loos. Zlopari-s, da, m., JvßnaQig, Unglücks-
paris. Lpř. Slov. Zlopáník, a, m. = zlopachatel. Ztresce
vláda jen zjevného z-ka. Světoz. 1875. Zlopános, i, f., der Frevel. Jg.
Zlopáný, übelthuend, schlimm, frevel-
haft. Z. hlava. Msn. Or. 86. Zloplod, u, m., sapium, das Sapium, rostl.
Z. čiebný, s. aucuparium, indský, s. indi- cum. Vz Rstp. 1329. Zloplodný, Böses erzeugend. m.
Zloposupný, finster, trübe. Z. mraky.
Osv. V. 640. Zlopotiti se, il, cen, ení, sich abrackern,
sich abarbeiten. čím. Us. Tč. Zlopovaha, y, f. = zlá povaha. S. II.
141. Z. pánova ; /Tudy Pán k té jejich (idů) z-ze přechází; Úsudek o z-ze fariseů. S. II. 227., J. 144., L. 160. Zlopovános, i, f., die Lasterhaftigkeit.
Machać. Zlopováný = bezboný, lasterhaft. Mach.,
Dch. Zlopověstně, berüchtigt. Bern.
Zlopověstnice, e, f., eine Uibelberüch-
tigte. Zlob. Zlopověstník, a, m., ein Uibelberüch-
tigte. B. 238., Hlas. III. 147. Zlopověstnos, i, f. = zlá pověs, roz-
křičenos, die Verschrienheit. Jg. Zlopověstný = ve zlé pověsti, übelbe-
rüchtigt, verrufen. Dch., Jg., Posp., Čch. Mch. 75., Kld. II. 224. Z-stným býti; za lidi z-né jmíni a dráni byli; z-ným koho udělati. V. Z. zloděj. D. To je z. dítě. Us. Z-ní nesmějí svědectví praviti. CJB. 409. S tou z. chasou ničeho nepořídí. Sych. Z. signum, Kos., skutek. Ddk. III. 118. Času svého nemálo z. mu. Mus. 1880. 453. V pu- stém, od nebezpečných zbojníků z-ném lese. Ddk. II. 422. Zlopřání, n., ein böser Wunsch. Slova
ta nejsou z-ním pouhým. S. Sk. 258. |
||
|
|||
Předchozí (537)  Strana:538  Dalí (539) |