539

Zlopříkladný, ein schlechtes Beispiel
gebend. Z. mluvení. Berl. král. 101.

Zlopud, u, m. = zlý pud, pud ke zlu, ein
Trieb zum Bösen. Sš. I. 81.

Zlopůsobný, übel wirkend. Dch., Tys.

Zlorád, a, o = kdo se raduje cizí škodě,
schadenfroh. Jg.

Zlořád, u, m. = zlý řád, der Unfug, das
Unwesen. Dch. Jal se nastupovati na od-
straňování zlořádů v národě svém ; Z. tento
byl odstraněn. Ddk. II. 34., IV. 302. Z-dům
konec učiniti. Mus. 1880. 454.

Zlorádce, e, m., ein böser Rathgeber.
Satan z. Sš. L. 196. Lajce, básníci, z-ce.
Hus I. 87.

Zlořádnosť, i, f., der Unfug. Šm.

Zloradný, übel rathend. Msn. Or. 10.

Zloradosť, i, f., die Schadenfreude. Vend.
Jg. Slov.

Zloradostivý = zloradostný. Sm.

Zloradostnosť, i, f. = zloradosť.

Zloradostný, schadenfroh.

Zloradouska, zloradoustka, y, m. a f., der
Schadenfrohe. Sokol. 47., Lup. in vit. car.

Zloráz, u, m. Sš. I. 32.

Zlořectví, n. = kletí, das Fluchen. Kletie
neb z. Hus I. 237. A tak každý člověk
i ďábel, jenž jest v hřieše smrtedlném, jest
v z. božiem. Hus II. 201.

Zlořeč, i, f. = zlořečení. Tam z., kliatba.
Phld. V. 50. O zkáze mravů zlořečmi. Sš.
I. 1. Z. o sobě poslouchati. Žer. 322.

Zlořečenec, nce, m., der Verfluchte. Msn.
Or. 129. To je z.! Ros.

Zlořečení, n. = žehrání, klení, das Flu-
chen, Maledeien, die Verfluchung. Strašné
z. ze sebe vyvrhl. Sych. Kdo má zvyklosť
v malej veci k z., ten sám sebe (sobě)
dobrý není. Slov. Tč. — Z. = zlořečenství,
der Fluch. Num.

Zlořečenosť, i, f. = zlořečení. Na Slov.
Bern.

Zlořečenství, n. = zlořečení i to, čím se
zlořečí, der Fluch, die Verwünschung. S zlo-
řečenstvím od sebe to zamítá. V. V z. ně-
koho vydati. Br. Z. za hříchem jdoucí;z-stvím
sevřenu býti. Kram. Z. na jiné uvésti. Proch.
V z. pro něco upadnouti. Aesop. Z. kdo
miluje, ani seba nešanuje. Na Slov. Tč. Ti,
jenž ospravedlnění ze skutků zákona hle-
dají, pod z-stvím ostávají; Zákon měl právo
vyříci z. nad hříšnými. Sš. I. 109., II. 35.
Z. s nich sňal. BR. II. 115. b. Z. na koho
dáti. Hus I. 402., 241.

Zlořečený; -en, a, o = zlořečením stí-
žený, verflucht, verwünscht, maledeit, ver-
dammt. Br., Št. Kn. š. 23. Z-ný jsi ty.
Pass. mus. 353. Z-ní, kteříž odchylují sě
od tvých přikázánie; Jděte ote mne, pro-
kletí neb zlořečení v oheň věčný; Nemi-
luje-li kto pána J. Krista, kletý neb z-ný,
neb od Boha odlúčený buď; Ktož tobě bude
zlořečiti, ten buď z-ný; Z-ni, kteříž od-
chylují se od přikázánie tvých. Hus I. 89.,
140., 233., 250., III. 225. — kde: na duši
i na těle z. Roz. urb. reg. Že jsi upo-
slechl, z. země v díle tvém. Br. Z. před
Bohem. Čch. 624. Z. budeš v městě, z-ný
na roli. Hus III. 225.

Zlořečiti, il, en, ení; zlořečívati, zloře-
čovati = zle mluviti, klíti, láti, schelten, lä-
stern, fluchen, maledeien; zlého žádati, pro-
klínati, verfluchen, vermaledeien. Jg. —
abs. Tak zlořečí, zúri bez seba pýchou
nadutý tyran ten. Btt. Sp. 108. A klnú-li
oni (kněžie), on (Bóh) žehná, zlořečie-li oni
a on blažie. Hus I. 352. — na koho. Ros.
Sedláci se hanbili a zlořečili na pastýře,
že jich už po druhé podvedl. Kld. II. 171.
— komu. Jak z-číš nepřátelům, z-číš sám
sobě. Mor. Tč. Kdo komu zlořečí, škodí
sám sobě nejvíce. Mor. TČ. A to jest zle
činiti a tak i z. samu sobě. Hus I. 250.
Kdo otci svému zlořečí, shasne svíce jeho.
Br. Dni svého narozeni zlořečí. V. — co,
koho. Zlořečím to. Jel. A kohož on z-čil.
Bart. 320. 20. Některé z nich zlořečil. Ben.
V. Z. budu vaše žehnánie; Z. budú vás
lidé; Blahoslaveni budete, když vás nená-
viděti budú lidé, z. budú vás; Svět ho z-čí;
Kterak budu z., jehož nezlořečí Bóh? Hus
I. 31., 250., 404., II. 205. — proti komu.
Mrtvý má zavrené uši, proti němu z. ne-
sluší. Slov. Tč.

Zlořečlivosť, i, f., vz Zlořečnosť.

Zlořečlivý, vz Zlořečný.

Zlořečník, a, m. = zlolajce, der Ver-
wünscher, Lästerer, Flucher. Reš.

Zlořečnosť, i, f., zlořečlivosť = sklon-
nosť k zlořečení, Hang zum Fluchen, die
Lästerungssucht. Jg.

Zlořečný, zlořečlivý = sklonný k zloře-
čení, fluchend, lästernd, schmähend, ver-
wünschend. Bern. Z. hana na vás všechny
zde! Shakesp. Tč.

Zlořečství, n, die Lästersucht, zastar.
Tkad., Hus I. 31.

Zlořezaný = zlořečený (eufem.). Z. karta!
V Kunvald. Msk.

Zlorobice, e, f., ponera, hmyz mraven-
covitý. Krok II. 261.

Zloryk, u, m. = zlý ryk. Aby překřičen
byl z. náruživostí a zlochtíčů. Sš. L. 179.

Zloseyn, vz Zlosyně.

Zlosklon, u, m. = sklonnosť ke zlu, die
Neigung zum Bösen. Sš. I. 81. Vz Zlosklon-
nosť.

Zlosklonnosť, i, f. = zlosklon. Leč
ozvláštním-li darem božím v něm (člověku)
utluměla z. Sš. II. 64.

Zloskutek, tku, m. = zlý skutek, eine
böse That. Spravedlivost boží hříšníka pro
z-tky trestá; Sv. otcové v tom z-tku vidí
také svatokrádež. Sš. II. 27., Sk. 55.

Zloskvrnník, a, m. A ku potupě ne-
ústupným a zjevným kacířům a pokrytým
z-kům. Žžk.

Zlosnaha, y, f. = zlá snaha, ein böses
Streben. Pro nestálé jejich z-hy. Sš. II. 173.

Zlosný = zlostný, zlý. Slov. Vidúc se
býť samú, bola veľmi vesela a zlosné sestry
jej ani na rozum neprišly. Dbá. Sl. pov.
VIII. 75.

Zlosoud, u, m. = zlý soud. Nemohl po-
hrdati z-dem jejich o něm. Sš. Sk. 252.
Konečně odhaluje jim hlavnou příčinu z-du
jejich. Sš. J. 127.

Zlosovací, Verlosungs-. Z. plán. Šp. Vz
Slosovací.