Předchozí (538)  Strana:539  Další (540) |
|
|||
539
|
|||
|
|||
Zlopříkladný, ein schlechtes Beispiel
gebend. Z. mluvení. Berl. král. 101. Zlopud, u, m. = zlý pud, pud ke zlu, ein
Trieb zum Bösen. Sš. I. 81. Zlopůsobný, übel wirkend. Dch., Tys.
Zlorád, a, o = kdo se raduje cizí škodě,
schadenfroh. Jg. Zlořád, u, m. = zlý řád, der Unfug, das
Unwesen. Dch. Jal se nastupovati na od- straňování zlořádů v národě svém ; Z. tento byl odstraněn. Ddk. II. 34., IV. 302. Z-dům konec učiniti. Mus. 1880. 454. Zlorádce, e, m., ein böser Rathgeber.
Satan z. Sš. L. 196. Lajce, básníci, z-ce. Hus I. 87. Zlořádnosť, i, f., der Unfug. Šm.
Zloradný, übel rathend. Msn. Or. 10.
Zloradosť, i, f., die Schadenfreude. Vend.
Jg. Slov. Zloradostivý = zloradostný. Sm.
Zloradostnosť, i, f. = zloradosť.
Zloradostný, schadenfroh.
Zloradouska, zloradoustka, y, m. a f., der
Schadenfrohe. Sokol. 47., Lup. in vit. car. Zloráz, u, m. Sš. I. 32.
Zlořectví, n. = kletí, das Fluchen. Kletie
neb z. Hus I. 237. A tak každý člověk i ďábel, jenž jest v hřieše smrtedlném, jest v z. božiem. Hus II. 201. Zlořeč, i, f. = zlořečení. Tam z., kliatba.
Phld. V. 50. O zkáze mravů zlořečmi. Sš. I. 1. Z. o sobě poslouchati. Žer. 322. Zlořečenec, nce, m., der Verfluchte. Msn.
Or. 129. To je z.! Ros. Zlořečení, n. = žehrání, klení, das Flu-
chen, Maledeien, die Verfluchung. Strašné z. ze sebe vyvrhl. Sych. Kdo má zvyklosť v malej veci k z., ten sám sebe (sobě) dobrý není. Slov. Tč. — Z. = zlořečenství, der Fluch. Num. Zlořečenosť, i, f. = zlořečení. Na Slov.
Bern. Zlořečenství, n. = zlořečení i to, čím se
zlořečí, der Fluch, die Verwünschung. S zlo- řečenstvím od sebe to zamítá. V. V z. ně- koho vydati. Br. Z. za hříchem jdoucí;z-stvím sevřenu býti. Kram. Z. na jiné uvésti. Proch. V z. pro něco upadnouti. Aesop. Z. kdo miluje, ani seba nešanuje. Na Slov. Tč. Ti, jenž ospravedlnění ze skutků zákona hle- dají, pod z-stvím ostávají; Zákon měl právo vyříci z. nad hříšnými. Sš. I. 109., II. 35. Z. s nich sňal. BR. II. 115. b. Z. na koho dáti. Hus I. 402., 241. Zlořečený; -en, a, o = zlořečením stí-
žený, verflucht, verwünscht, maledeit, ver- dammt. Br., Št. Kn. š. 23. Z-ný jsi ty. Pass. mus. 353. Z-ní, kteříž odchylují sě od tvých přikázánie; Jděte ote mne, pro- kletí neb zlořečení v oheň věčný; Nemi- luje-li kto pána J. Krista, kletý neb z-ný, neb od Boha odlúčený buď; Ktož tobě bude zlořečiti, ten buď z-ný; Z-ni, kteříž od- chylují se od přikázánie tvých. Hus I. 89., 140., 233., 250., III. 225. — kde: na duši i na těle z. Roz. urb. reg. Že jsi upo- slechl, z. země v díle tvém. Br. Z. před Bohem. Čch. 624. Z. budeš v městě, z-ný na roli. Hus III. 225. |
Zlořečiti, il, en, ení; zlořečívati, zloře-
čovati = zle mluviti, klíti, láti, schelten, lä- stern, fluchen, maledeien; zlého žádati, pro- klínati, verfluchen, vermaledeien. Jg. — abs. Tak zlořečí, zúri bez seba pýchou nadutý tyran ten. Btt. Sp. 108. A klnú-li oni (kněžie), on (Bóh) žehná, zlořečie-li oni a on blažie. Hus I. 352. — na koho. Ros. Sedláci se hanbili a zlořečili na pastýře, že jich už po druhé podvedl. Kld. II. 171. — komu. Jak z-číš nepřátelům, z-číš sám sobě. Mor. Tč. Kdo komu zlořečí, škodí sám sobě nejvíce. Mor. TČ. A to jest zle činiti a tak i z. samu sobě. Hus I. 250. Kdo otci svému zlořečí, shasne svíce jeho. Br. Dni svého narozeni zlořečí. V. — co, koho. Zlořečím to. Jel. A kohož on z-čil. Bart. 320. 20. Některé z nich zlořečil. Ben. V. Z. budu vaše žehnánie; Z. budú vás lidé; Blahoslaveni budete, když vás nená- viděti budú lidé, z. budú vás; Svět ho z-čí; Kterak budu z., jehož nezlořečí Bóh? Hus I. 31., 250., 404., II. 205. — proti komu. Mrtvý má zavrené uši, proti němu z. ne- sluší. Slov. Tč. Zlořečlivosť, i, f., vz Zlořečnosť.
Zlořečlivý, vz Zlořečný.
Zlořečník, a, m. = zlolajce, der Ver-
wünscher, Lästerer, Flucher. Reš. Zlořečnosť, i, f., zlořečlivosť = sklon-
nosť k zlořečení, Hang zum Fluchen, die Lästerungssucht. Jg. Zlořečný, zlořečlivý = sklonný k zloře-
čení, fluchend, lästernd, schmähend, ver- wünschend. Bern. Z. hana na vás všechny zde! Shakesp. Tč. Zlořečství, n, die Lästersucht, zastar.
Tkad., Hus I. 31. Zlořezaný = zlořečený (eufem.). Z. karta!
V Kunvald. Msk. Zlorobice, e, f., ponera, hmyz mraven-
covitý. Krok II. 261. Zloryk, u, m. = zlý ryk. Aby překřičen
byl z. náruživostí a zlochtíčů. Sš. L. 179. Zloseyn, vz Zlosyně.
Zlosklon, u, m. = sklonnosť ke zlu, die
Neigung zum Bösen. Sš. I. 81. Vz Zlosklon- nosť. Zlosklonnosť, i, f. = zlosklon. Leč
ozvláštním-li darem božím v něm (člověku) utluměla z. Sš. II. 64. Zloskutek, tku, m. = zlý skutek, eine
böse That. Spravedlivost boží hříšníka pro z-tky trestá; Sv. otcové v tom z-tku vidí také svatokrádež. Sš. II. 27., Sk. 55. Zloskvrnník, a, m. A ku potupě ne-
ústupným a zjevným kacířům a pokrytým z-kům. Žžk. Zlosnaha, y, f. = zlá snaha, ein böses
Streben. Pro nestálé jejich z-hy. Sš. II. 173. Zlosný = zlostný, zlý. Slov. Vidúc se
býť samú, bola veľmi vesela a zlosné sestry jej ani na rozum neprišly. Dbá. Sl. pov. VIII. 75. Zlosoud, u, m. = zlý soud. Nemohl po-
hrdati z-dem jejich o něm. Sš. Sk. 252. Konečně odhaluje jim hlavnou příčinu z-du jejich. Sš. J. 127. Zlosovací, Verlosungs-. Z. plán. Šp. Vz
Slosovací. |
||
|
|||
Předchozí (538)  Strana:539  Další (540) |