540

Zlosování, n., die Verlosung. Plán k z.
Šp. Pololetní z. Šp. Z. doplňovací, die Er-
gänzungsverlosung. Nz.

Zlosovaný; -án, a, o, verlost. Z. čísla,
upsání, gezogene Obligationen.

Zlosovati, vz Slosovati.

Zlosť, i, f. = zlá povaha, die Schärfe,
schlechte Beschaffenheit. Z. cest. Skl. Sl.
610. Z. neduhu. Sal. 76. 8. Pro z. cesty ne-
mohl přijíti. Žer. Z. hříchů. Mž. 87. Vražedlná
z.; Farizeové povrchu svatostí z. svou při-
krývali. BR. II. 9. a., 13. a. -- Z. = ne-
šlechetnost, hanebnost, die Bosheit, Gottlo-
sigkeit, Boshaftigkeit, das Laster, böses Herz,
böser Charakter. Od zlosti přestati. V. Ve
své z. trvati. Pís. br. Ďábla i jeho zlostí
se odřekl. Pass. 846. Neškodí Bohu z. i je-
dnoho. Št. Ačkoli jest velika zlosť cizoložiti.
Exc. Sv. Prokop vida jich z. Hr. rk. Pa.
15. Ježto se držie té zlosti. Ib. 353. V ne-
vinnosti není zlosti; Přikázání od zlosti
chrání; Ne ze země, ale z lidí vyrostajú zlosti;
Zlé náchylnosti vedú ke zlosti; Zlý je, kdo
hostinské zlosti hlásí v cizí společnosti; Jak
nenecháš zlosti, nebudeš míť ctnosti; Zlosti
břemeno kazí dobré jméno. Mor. Té. Ťažko
k ctnosti, snadno k zlosti; Kdo do srdca od
malička zlosti vkorenuje, potom sa ve veku
vetšém ťažko napravuje; Beda tomu, beda,
který zlosti hledá; Najprv svoje karhaj zlosti,
potom cudzé haň krehkosti; Kdo zlosti pri-
vykne, ťažko s nej odvykne; Kdo nejide
v ctností, obráti sa k zlosti. Na Slov. Tč.
Boje se (ďábel), aby nebyl poznán ot muže
v svej zlosti. Rkp. Mus. 1884. 239. Kdo
k zlosti přivyká, ten i s ňú zemírá. Na Ostrav.
Tč. Dobrý zlosti nenávidí. Smil v. 1147.
(Zlí lidé) svú zlosť ne zjevně vedú. Rd. zv.
v. 1317. Krčmář má těch mnoho zlostí.
jimiž svej duši pakosti (škodí). Hr. rk. 337.
Ktož miluje z., nenávidí duše své; Utrhánie
jest, když kto z závisti z. praví o druhém;
Dobrým lidem všechny věci pomáhají k do-
brému i ďábel i zlí lidé i jich zlosti; Kořen
všech zlostí jest žádosť, to věz zlá; Též
člověk zlý móž býti dobrý, kdyžby zlosti
nechal a tehdy móž činiti skutky dobré;
Mnozí jsú křesťané zlí, jenž také kážie a
mluvie proti zlosti a sami jsú zlí; Tú řečí
spasitel otvierá jich z. a poražie pochleben-
stvie; Jenž jest hotov k zlosti a nebrzek
k ctnosti. Hus I. 120., 229., 239., 274., II.
295., 357., 399., III. 140. Viac božej milosti,
ako ľudskej zlosti. Zátur. Zlosti kdo strojí,
světla se bojí. Č., Lb. — Z. = hněv, hněvi-
vosť, der Zorn, Unwille, Grimm, Aerger, die
Wutn, Galle, Bosheit, Hitze. Zlostí se vztě-
kati ; z. mimo se p., setříti (laskominu), vy-
liti na kom; již ho z. pomíjí. D. Zlostí proti
někomu zahořeti, Kram., se necítiti. Us. Do
muže vešla zlosť. Mor. poh. I. 584. Žluč mi
zlostí puknouti mohla; až zlostí blíti mohl;
stojí-li za zlosť? Sych. Zlostí zmodrati;
není-li to k zlosti ?; dostati na někoho z.;
na někoho z. míti; ze zlosti ledacos se tlampá;
z. ho (po)minula, přešla, zašla. Us. Ten je
dobrý k zlosti, der ist recht zum Aergern;
Člověk pro z. dobrý; Z. do sebe žráti; Dal
se k zlosti popuditi; Byl zlostí rozpálen.
Us. Dch. Ani se neznal zlostí. Us. Šd. Dělá

všecko člověku jenom na z. Us. Šd. Praco-
vání z. odhání; Kdo se zlosťú chodí, mnoho
zlého zplodí. Mor. Tč. Zlostí div se neroz-
sype (div že z kůže nevyletí). Us. Z. mu
slouží (říká se o tom, kdo hněvaje se jest
červený). Us. Kšť. Zlostí div nepukl jako
žalud. Us. Kšť. Ale mluví pořád jen na z.
(na pozlobenou). U Rychn. Črk. Toho bíd-
níka Bůh ve sve zlosti stvořil (je ničema).
U Žamb. Dbv. Kdo v zlosti tresce, netresce,
nýbrž mstí se. Exc. Polil svou zlosť vodou
studenou. Shakesp. Tč. Dobre ma neroz-
trhne od zlosti. Mt. S. I. 105. Všecko mi
na priek a na z. robili; Čerta dziv od zlosci
ňrozsadzilo (div nepukl). Dbš. Sl pov. I.
563., V. 33. Proti nim zlostí hoří. BR. II.
251. a. Z. ženská. Hus I. 385. Tak se mocně
má v zlosti, že nižádná zlá moc jiná nemůž
se jemu přirovnati. Hus III 243. Ať i všeho
dosť, přece někdy z. Vz Šťastný. Lb. V srdci
hněv a z. škodlivý hosť. Sb. uč. Hněv a z.
škodlivý je hosť. Šd. Na kom starosť, na
tom z. (kdo jiným poroučí, ten často se
hněvává). Poř. Zátur. Vz Hněv, S. N. — Z. =
záští, nepřízeň, nenávist, der Hass, Neid, die
Missgunst. Aby se ve své zlosti proti kře-
sťanům potvrdili. Har. Ľúbim, vrelo ľúbim
tichý národ, z nehož pošiel som, národ môj
bez zlosti, pýchy. Č. Čt. I. 221. Srdce v zlosti
zahrúžené karháňa (kárání) nelúbi (nemiluje).
Na Slov. Tč. Voda ze zrídla vyvírá, z. ze
zlých rečí. Na Slov. Tč. Vzáł na něho z.
Na Zlínsku. Brt. Člověk proti pravdě zlostí
hořící. Kom. Nepřátelé pak jeho proti němu
zlostí a nenávistí hořeli; Čím to z. pronášejí ?
BR. II. 3., 111. Ó co zlosti té mají nynějšie
kněžie, jenž jiné, kteříž jsú dobře živi, na-
zývají ďábelníky; Oslepila se jich zlosť, že
mnie, když klnú věrné křesťany, by tiem
Bohu slúžili. Hus II. 20., 198. Rozmnoží se
z., neb stydne láska. Hus. Nepřistúpí k tobě
z. Ž. Klem. Lidé se zlostí, Bůh pak s milostí.
Prov. Šd., Hkš. Hněvati se jest lidsky, ale
z. v srdci chovati ďábelsky. Prov. Šd. Každá
kosť má svoju z. Opav. týd. 1885. č. 21.
Když pes hryze a hlodá kosť, jinému nedá
pro svou zlosť. Lom. — Z. = zlé neštěstí,
das Uibel, Böse, Unglück. Lakomství jest
mátie všech zlostí. Troj. V domě a na poli
chleba mám dosť, kočka mne stíhá, tropí
mi zlosť (myš). Hádanka slez. Šd. Ľudský
jazyk veliká z. Ht. Sl. ml. 202. Kdo sa
v dobrém neobíra, prichádza do zlosti;
Ešče na zdůr (vzdor) zlosť k zlosti se smí-
chem přikláda. Na Slov. Tč. — Z. = zlý
skutek, die Uibelthat, böse That, Bosheit,
der Frevel. Ani kdy nižádné zlosti nečinil.
St. skl. V podvodnosti mnoho zlosti.. Na
Mor. Tč. Ač chceš býti jich zlosti neúčasten.
Smil v. 692. — Pulk. Ku slubenej zlosti
není povinnosti. Na Slov. Tč. — Vz o Zlosti
více v S. N.

Zlostihasný, den Zorn löschend. Kamar.

Zlostinství, n., malitia, die Bosheit. Smrt.
Jer. 1410.

Zlostiti, il, ěn, ění; rozzlostiti = do zlosti
přivésti, böse o. ärgerlich machen. L. —
koho. Bývala v kráľovskom zámku jedna
stará baba a túto veľmi zlostilo, že sa kráľ
takto oženil. Dbš. Sl. pov. I. 234. — Z. =