Předchozí (542)  Strana:543  Další (544) |
|
|||
543
|
|||
|
|||
stiti; Dáti se zlovášněm v moc; Tak daleko
šílenosť a z. jejich vystoupí, že ...; Uko- jení zavládlé z-šně. Sš. J. 148., 149., 249., L. 90. Zlovášnivý, von böser Leidenschaft. Sm.
Zlovědice, vz Zlovětice.
Zlovení, n., vz Zloviti.
Zlovený, vz Zloviti.
Zlověra, y, f. = zlá víra, schlechter
Glaube. Krok. Zlověst, a, m., der Unglücksbote. Spatřil
na provaze výra co z-ta smrti své. Sš. Sk. 147. Zlověsť, i, f. = zlá věsť, eine schlimme
Nachricht. Zlověstec, stce, m. = zlý věstec, zvěsto-
vatel, der böse Verkündiger. Z toho vidno, že zlověstců na mysli neměl. Sš. L. 6. Zlověstící, Böses verkündend. Z. pták.
Kká. Td. 223. Zlověstivý = zlověstící. Nikdy nemluvil's
ty z-vý, co mně bylo milo. Šbk. Iliad. I. Zlověstně, Böses verkündend. Tvář z.
se chmouří. Čch. L. k. 35. Zlověstný, Unglück verkündend, berüch-
tigt. Č. Z. znamení. Vlšk. 325., Hdk., Dch., slova, Lpř., ryk, Kká. Td. 278., jazyk, Msn. Or. 27., žena, list, Us., událosť. Šmb. S. II. 207. Od Messaliny, z-né manželky jeho (Klaudiovy). Sš. Sk. 256. Zlověštec, štce, m. = zlý věštec, der
Unglücksprophet. Plk. Zlověštkyně, ě, f., die Unglücksseherin.
Mikovec Dimit. 128., Zlob. Zlovětice (Lobotice, Lobětice, Libotice),
dle Budějovice, Lobetitz, ves u Podbořan. Tk. V. 222., Blk. Kfsk. 620., S. N. Zlovětří, n. = zlé povětří, eine schlechte
Luft. Zlovětřivý, unglückahnend. Z. mysl.
Msn. Or. 38. Zlovidnosť, i, f. = zlozvyk obzvláště v po-
dezřívání jiných, podzíravosť. Sš. I. 32. Zlovina, y, f., eine böse Schuld. Sš. I. 74.
Zloviti, il, en, ení; zlovovati, vz Sloviti.
Zlovláda, y, f., eine Missiegierung. Dch
Zlovládce, e, m., ein böser Regent, Ty-
rann. Ukrutnosť z-ce svého pociťovali. Sš. Sk. 130. Zlovodce, vz Zlovodič.
Zlovodič, e, zlovodce, e, m. = co zle
(špatně) vodí elektřinu, schlechter Leiter. Rostl. I. 17. Zlovole, e, f., die Böswilligkeit. Šm.
Zlovolně = zlomyslně, nešlechetně, übel-
gesinnt. Z. ve hříchy upadati, se vrátiti. Br., BR. II. 178. b. Papež je celý udiven nad prudkými slovy královskými, k nimž není žádné příčiny, z-ně-li se nepředstírá. Ddk. VI. 121. Z. povinnosti své opouštěti. BR. II. 250. Zlovolnice, e, f., eine Uibelgesinnte. Us.
Zlovolník, a, m., ein Uibelgesinnter.
Kram. Apollon ozbrojen jest lukem a šípy, jimiž z daleka z-ky ničí. Cimr. Myth. 94. Zlovolnosť, i, f. = zlá vůle, zlomyslnosť,
zlosť, üble Gesinnung. V., Sych. Zlovolný = zlou vůli mající, zlomyslný,
nešlechetný, übel o. böse gesinnt, hämisch. |
V., Kom. J. 892., Osv. I. 192., Dch. Z.
mysl, Msn. Or. 21., 33., otroctví. Hrb. Zlovonný, übelriechend. Z. milares (dout-
níky). Šml. Zlovrah, a, m., ein bösgesinnter Mörder.
Z. ďábel duši lidskou zahubiti hledí; Aby porazil všeliké návaly z-hovy. Sš. J. 139., II 143. Zlovůle, e, f. = zlá, hříšná vůle, ein
böser, sündhafter Wille, das Uibelwollen. Pan poznal jich z-li; Z. jiných nemůže mu uškoditi; Pokud z. naše tomu nevadila. Sš. J. 85., 134., II. 95. Zlovykladač, e, m., ein böser, schlechter
Ausleger. Posléze veškeren svět pohanský těch z-čů staré úmluvy zanedbal. Sš. J. 171. Zlovýražní rým (špatný): chléb — střep.
Puchm. Zlozákon, u, m., ein böses Gesetz. An
se nalézá z. v údech našich. Sš. J. 149. Zlozáměr, u, m., eine böse Absicht. Ve-
leknězi všelijak se svými z-ry se tajili. Sš. J. 126. Zlozboží = zlé, nedobré zboží, eine
schlechte Waare. Má tedy křesťan všecko z., totiž hříchy a nepravosti ze srdce vy- bývati. Sš. Mr. 50. Zlozvěstný = zlověstný.
Zlozvučnosť, i, f., der Uibelklang. D.
Zlozvučný, übellautend, übeltönend, miss-
klingend. Dch., Lpř. Zlozvuk, u, m. = zlý zvuk, der Miss-
ion, Missklang, die Dissonanz. D., Dch., Nz., Vrch., Kká. Td. 362. Z-ky, které ne- ladná skutečnosť v duši lidské vzbuzuje. Šml. I. 11. Někteří zvukové působí libozvuk, někteří pak zlozvuk. Hš. Sloh. 152. Zlozvuký, übel-, misstönend. Z. vznět.
Msn. Or. 46. Zlozvyk, u, m., lépe: zlý zvyk. Jg. Z-ku
se opříti. Sb. vel. I. 54. Mohamed z-kům Arabů hověl; Z-ky své přemáhati, přitlu- miti, potlačiti; do z-ku upadnouti. Sš. J. 96, L. 88., 114. Zlozvyký = zlého zvyku, übelgewohnt.
Z. dítě. Mus. Zložádba, y, f. = zlá žádost, eine böse
Begierde. Příčina jednotlivých z-deb; Ne- hověti z-bám těla. Sš. I. 82., II. 135. Zložádosť, i, f. = zložádba. Přemáhání
z-stí; Když kdo z-stem svým slouží; Z. člověka mrakotou obstihuje; Skláníme se k pochotem a z-stem; Lidé se vydávají v moc z-stem; Vítězství nad z-stmi. Sš. II. 31., 55., 196., J. 61., 159., 200. Zložádostivosť, i, f., die böse, sünd-
hafte Begierde, Begierlichkeit. Vrozená člo- věka z. Sš. I. 55. Zložití = složiti, vz Složiti. — Z., il, en,
ení — vzložiti, auflegen. — co na koho. V. Na někoho žalobu. Baiz. Zľúbati = zlíbati, abküssen. Slov. —
koho. A ten Váh ma pocaloval, Tatry ma zľúbaly, za to voždy sú mi v mysli v ra- dosti či v žiali. Ppk. I. 216. Zlúbiti, concupiscere. Ž. wit. 118. 20. -—
se komu = zalíbiti se. Zlúbi sě Bohu Bž. 26. Zlubní, vz Slubní.
Zlučín, a, m., Fridrichsdorf, osada u Mi-
levska. PL. |
||
|
|||
Předchozí (542)  Strana:543  Další (544) |