543

stiti; Dáti se zlovášněm v moc; Tak daleko
šílenosť a z. jejich vystoupí, že ...; Uko-
jení zavládlé z-šně. Sš. J. 148., 149., 249.,
L. 90.

Zlovášnivý, von böser Leidenschaft. Sm.

Zlovědice, vz Zlovětice.

Zlovení, n., vz Zloviti.

Zlovený, vz Zloviti.

Zlověra, y, f. = zlá víra, schlechter
Glaube. Krok.

Zlověst, a, m., der Unglücksbote. Spatřil
na provaze výra co z-ta smrti své. Sš. Sk.
147.

Zlověsť, i, f. = zlá věsť, eine schlimme
Nachricht.

Zlověstec, stce, m. = zlý věstec, zvěsto-
vatel, der böse Verkündiger. Z toho vidno,
že zlověstců na mysli neměl. Sš. L. 6.

Zlověstící, Böses verkündend. Z. pták.
Kká. Td. 223.

Zlověstivý = zlověstící. Nikdy nemluvil's
ty z-vý, co mně bylo milo. Šbk. Iliad. I.

Zlověstně, Böses verkündend. Tvář z.
se chmouří. Čch. L. k. 35.

Zlověstný, Unglück verkündend, berüch-
tigt. Č. Z. znamení. Vlšk. 325., Hdk., Dch.,
slova, Lpř., ryk, Kká. Td. 278., jazyk, Msn.
Or. 27., žena, list, Us., událosť. Šmb. S. II.
207. Od Messaliny, z-né manželky jeho
(Klaudiovy). Sš. Sk. 256.

Zlověštec, štce, m. = zlý věštec, der
Unglücksprophet. Plk.

Zlověštkyně, ě, f., die Unglücksseherin.
Mikovec Dimit. 128., Zlob.

Zlovětice (Lobotice, Lobětice, Libotice),
dle Budějovice, Lobetitz, ves u Podbořan.
Tk. V. 222., Blk. Kfsk. 620., S. N.

Zlovětří, n. = zlé povětří, eine schlechte
Luft.

Zlovětřivý, unglückahnend. Z. mysl.
Msn. Or. 38.

Zlovidnosť, i, f. = zlozvyk obzvláště v po-
dezřívání jiných, podzíravosť. Sš. I. 32.

Zlovina, y, f., eine böse Schuld. Sš. I. 74.

Zloviti, il, en, ení; zlovovati, vz Sloviti.

Zlovláda, y, f., eine Missiegierung. Dch

Zlovládce, e, m., ein böser Regent, Ty-
rann. Ukrutnosť z-ce svého pociťovali. Sš.
Sk. 130.

Zlovodce, vz Zlovodič.

Zlovodič, e, zlovodce, e, m. = co zle
(špatně) vodí elektřinu, schlechter Leiter.
Rostl. I. 17.

Zlovole, e, f., die Böswilligkeit. Šm.

Zlovolně = zlomyslně, nešlechetně, übel-
gesinnt. Z. ve hříchy upadati, se vrátiti.
Br., BR. II. 178. b. Papež je celý udiven
nad prudkými slovy královskými, k nimž
není žádné příčiny, z-ně-li se nepředstírá.
Ddk. VI. 121. Z. povinnosti své opouštěti.
BR. II. 250.

Zlovolnice, e, f., eine Uibelgesinnte. Us.

Zlovolník, a, m., ein Uibelgesinnter.
Kram. Apollon ozbrojen jest lukem a šípy,
jimiž z daleka z-ky ničí. Cimr. Myth. 94.

Zlovolnosť, i, f. = zlá vůle, zlomyslnosť,
zlosť, üble Gesinnung. V., Sych.

Zlovolný = zlou vůli mající, zlomyslný,
nešlechetný, übel o. böse gesinnt, hämisch.

V., Kom. J. 892., Osv. I. 192., Dch. Z.
mysl, Msn. Or. 21., 33., otroctví. Hrb.

Zlovonný, übelriechend. Z. milares (dout-
níky). Šml.

Zlovrah, a, m., ein bösgesinnter Mörder.
Z. ďábel duši lidskou zahubiti hledí; Aby
porazil všeliké návaly z-hovy. Sš. J. 139.,
II 143.

Zlovůle, e, f. = zlá, hříšná vůle, ein
böser, sündhafter Wille, das Uibelwollen.
Pan poznal jich z-li; Z. jiných nemůže mu
uškoditi; Pokud z. naše tomu nevadila. Sš.
J. 85., 134., II. 95.

Zlovykladač, e, m., ein böser, schlechter
Ausleger. Posléze veškeren svět pohanský
těch z-čů staré úmluvy zanedbal. Sš. J. 171.

Zlovýražní rým (špatný): chléb — střep.
Puchm.

Zlozákon, u, m., ein böses Gesetz. An
se nalézá z. v údech našich. Sš. J. 149.

Zlozáměr, u, m., eine böse Absicht. Ve-
leknězi všelijak se svými z-ry se tajili. Sš.
J. 126.

Zlozboží = zlé, nedobré zboží, eine
schlechte Waare. Má tedy křesťan všecko
z., totiž hříchy a nepravosti ze srdce vy-
bývati. Sš. Mr. 50.

Zlozvěstný = zlověstný.

Zlozvučnosť, i, f., der Uibelklang. D.

Zlozvučný, übellautend, übeltönend, miss-
klingend. Dch., Lpř.

Zlozvuk, u, m. = zlý zvuk, der Miss-
ion, Missklang, die Dissonanz. D., Dch.,
Nz., Vrch., Kká. Td. 362. Z-ky, které ne-
ladná skutečnosť v duši lidské vzbuzuje.
Šml. I. 11. Někteří zvukové působí libozvuk,
někteří pak zlozvuk. Hš. Sloh. 152.

Zlozvuký, übel-, misstönend. Z. vznět.
Msn. Or. 46.

Zlozvyk, u, m., lépe: zlý zvyk. Jg. Z-ku
se opříti. Sb. vel. I. 54. Mohamed z-kům
Arabů hověl; Z-ky své přemáhati, přitlu-
miti, potlačiti; do z-ku upadnouti. Sš. J.
96, L. 88., 114.

Zlozvyký = zlého zvyku, übelgewohnt.
Z. dítě. Mus.

Zložádba, y, f. = zlá žádost, eine böse
Begierde. Příčina jednotlivých z-deb; Ne-
hověti z-bám těla. Sš. I. 82., II. 135.

Zložádosť, i, f. = zložádba. Přemáhání
z-stí; Když kdo z-stem svým slouží; Z.
člověka mrakotou obstihuje; Skláníme se
k pochotem a z-stem; Lidé se vydávají
v moc z-stem; Vítězství nad z-stmi. Sš. II.
31., 55., 196., J. 61., 159., 200.

Zložádostivosť, i, f., die böse, sünd-
hafte Begierde, Begierlichkeit. Vrozená člo-
věka z. Sš. I. 55.

Zložití = složiti, vz Složiti. — Z., il, en,
ení — vzložiti, auflegen. — co na koho.
V. Na někoho žalobu. Baiz.

Zľúbati = zlíbati, abküssen. Slov. —
koho. A ten Váh ma pocaloval, Tatry ma
zľúbaly, za to voždy sú mi v mysli v ra-
dosti či v žiali. Ppk. I. 216.

Zlúbiti, concupiscere. Ž. wit. 118. 20. -—
se komu = zalíbiti se. Zlúbi sě Bohu Bž. 26.

Zlubní, vz Slubní.

Zlučín, a, m., Fridrichsdorf, osada u Mi-
levska. PL.