547

zvoliti. GR. Mezi dvojím zlým raději k men-
šímu sáhnouti velí. Zr. Pak zlým se mi
zase odplacují. Arch. II. 31. Neoplacuje se
zlým za zlé; Nedávejte zlé za zlé; Pověsti i
lživé mnoho zlého činie; Meč nemyslí nic
zlého, ale člověk hněvivý, jenž meč nese, !
ten zle myslí; Nemám s ním nic zlého činiti, j
aniž chci jemu co zlého příti. Hus I. 161.,
248., 377., III. 178., 181. Protož nezdá se
mi, by zle bylo psáti Čechóm české knihy.
Št. Kn. š. 3. 3. Do zlého jako s hory. Jg.
I zlé bývá k dobrému. Sk. Kdo zlé zlým
odplácí, bláto blátem líčí. Kmp. Č. 80. Zlé
za dobré přijímati, to před Bohem mnoho
platí; Dlúhá ve zlém je památka, ale v dobrém
velmi krátka. Mor. Čo sa komu zlého stává,
na ňom samém neprestává; Zlé se zlým sa
nenapraví. Slov. Tč. Pán Bůh s námi a zlé
pryč. Us. Tč. Zlému jak dobrému člověk
přivyká. Lpř. exc. Nic není tak zlého, aby
se neobrátilo v něco dobrého. Vz Neštěstí.
Dobré se pomní dlouho a zlé ještě déle.
Vz Msta. Lb. Za dobrô nečakaj, za zlô ťa
nemine. Mt. S. Zlé nikdy nedbej hľadať,
samo príde. Mt. S. I. 102. Dobré s dobrým
a zlé samo; Kdo zlé strojí, nech se zlého
bojí; Z mnoha zlého vol menší. Pk. Dobré
sa so zlým mieša (vyčkej času); Zlé sa dlho
nerobí (dlouho netrvá, brzo se vyjeví). Zátur.
(Slov.). Zlé samo se učí. Pk., Šd. Zlé zlým
se zahání. Sb. uč. Dobré se snadno zapo-
míná a zlé dlouho vzpomíná; Neveď si pyšno,
by na zlé nevyšlo; Zas dobře bude, až zle
pomine. Bž. Z dvojího zlého menší vyvoliti.
D. Zlé se musí zlým zahnati; Zlé se zlým
zahání. Ros. Chceš-li zlému v cestu vjíti,
nedej jiskře ohněm býti. Vz Opatrnosť. Dal.
Zlé zlému ruku podává. Č. Cf. násl. —
Zlé, zlého, n. = zlý skutek, hřích, das Böse,
moralische Uibel, die böse That, Uibelthat,
Sünde. Zlé páchati, milovati; k zlému ná-
chylnu býti; zlé dědičné (hřích). Zlého ne-
náviděti. Kom. Jde ze zlého v horší. BR.
II. 375. a., Kom. Zlé znáti není zlé; ale zlé
poznati a tak činiti, jest zlé. D., Č. Pachatel
zlého. Dch. Zlé pán Bůh netrpí. Mt. S. I.
100. Děti sa podávajú na rodičov zvláště
v zlom. Zátur. Hříšná náklonnosť, schýlenosť
a pochylosť k zlému. Sš. II. 121. Dobrého
neboj se a zlého varuj se. Us. Zlé jest hřešiti;
Zlé nenie jiné, jen což se dobrému protiví.
St. Kn. š. 16., 27. Zlé jest troje: hřiech,
nepokoj, utrpenie. Hus. L 385. Kdo zlé činí,
nechť podobné očekává. Exc. Vysoký dom,
zlé — bývá v ňom (panské hříchy). Zátur.
Od dobrého se rádo ulže a k zlému přilže.
Šd. Příležitosť k zlému neškodí každému.
Mor. Tč. Milé zlého počátky, ale konec ža-
lostný. Sb. uč. Bž. Na zlé pokuta náleží ne
česť. V. Dobré se daleko slyší a zlé ještě
dále. Us. Nikdy nečiň, co je zlého, neujdeť
zlé trestu svého; Nutí-li tě někdo k zlému,
nechtěj býť po vůli jemu. Sb. uč. Z dobrého
pokoj a ze zlého muka; Zlé se neutají a
s dobrým můžeš před Boha i před lidi;
Zlého se straň a jako hada chraň. Pk. Dobré
nad zlým vítězí; Zlé zlým jmenuj a za dobré
dobrým se odměňuj; Kdo se zlého odříká,
ničeho se neleká; Zvykej dobrému, tak zlé
na mysl nepřijde. Bž. Uč se dobrému, zlé

ti na mysl nepůjde. Hkš. Dobré s dobrým
a zlé samo. Vz předcházející (Zlé).

Zlýčín, a, m., byla ves v Rakovnicku.
Tk. I. 85., 415., III. 84., 96., Arch. III. 498.

Zlýdoch, a, m. = zlý duch. Na Hané. Bkř.

Zlyk, u, m., der Schluchzer. Šd.

Zlykačka, y, f. = škytačka, das Schluch-
zen. D. Vz Zlykání.

Zlykání, vzlykání jest krátký, rychlý,
usedavý vdech (obyčejně při pláči aneb po
něm), das Schuchzen. Vz více v S. N. a
Zlykačka.

Zlykati, vzlykati = škytati, schluchzen.
Dítě plačíc zlyká. Us. Šd. Plačte oči, plačte,
enom nezlykajte, čeho ste navykly, toho
odvykajte. Sš. P. 419. — kdy: při, po
pláči. Vz Zlykání.

Zlykavec, vce, m. = kdo zlyká, vzlyká,
der Schluchzer. Mor. Šd.

Zlysalosť, zlyselosť, i, f., die Kahlheit.

Zlysalý, zlyselý, kahl. Z. úskalí. Krok
II. 422.

Zlysati; zlyseti, el, ení = lysým se státi,
kahl werden. Hlava zlysela. Hlas.

Zlyselosť, i, f. = zlysalosť.

Zlyselý, vz Zlysalý.

Zlyseti, vz Zlysati.

Zmacati, zmaceti = omakati, betasten,
herausfühlen. — co čím: ránu prsty. Na
Ostrav. Tč. — co (kde): kuří hnízdo ve
slámě. Ib. Tč. Když on (řezník) dobyčátko
zmacie. Hr. rk. 405. Cf. Výb. I. 224. 13.

Zmaceti, vz Zmacati.

Zmáčati = smáčeti. Vz Zmočiti.

Zmáčení, n., vz Zmočiti. Křž. Por. 37., 340.

Zmáčený; -en, a, o, nass gemacht. Vz
Zmočiti.

Zmáčeti, vz Zmočiti.

Zmačkání, n., vz Zmačkati.

Zmačkaný; -án, a, o, zerknittert.

Zmačkati, vz Smačknouti.

Zmaďarčiti, il, en, ení, magyarisiren. —
koho. Slovenský národ z. Hdž. Dědinu z.
Lipa II. 184. Puta (pouta) ani okovy mňa
preca nezmaďařily. Slov. Tč.

Zmaďařený; -en, a, o, magyarisirt. Z.Ni-
tra. Pokr. Pot. 44.

Zmaďařiti, il, en, ení = zmaďarčiti. Us.
Tč. — co kde. Jazyk svůj rodný v ústech
z. si nechtějí. Pokr. Pot. 52.

Zmagnetěti, ěl, ění = magnetickým se
státi, magnetisch werden. — jak. Železo
snadno z-tí. Pdl. exc.

Zmagnetiti, il, ěn, ění, magnetisch ma-
chen. — co: železo. Pdl. exc.

Zmagnetovati, vz Zmagnetiti. Mj.

Zmáhání, n., vz Zmoci. Z. se moci něčí,
der Aufschwung, die Zunahme. Us. Z. se
zvěři, der Anwachs, das Uiberhandnehmen.
J. tr.

Zmáhati se, vz Zmoci se.

Zmahomeděti, ěl, ění, ein Mahomedaner
werden. Šf. Starož. 457.

Zmahomediti, il, ěn, ění, mohamedanisch
machen. Šf.

Zmach, u, m. = porouchané vejce, ein
verletztes, angeschlagenes Ei. Us. — Z. =
vzmach, der Schwung. Z. perutí. Dch. Kropáč
(kostelní mosazný) vzal z. a vybrunk' z ruky.
Dch.

324*