519

z-li. Zbr. Lžd. 175. — koho kde: na mysli.
Br. — koho čím: nástrahami. Kom. — Br.
Kůň mnohými nemocemi zmámen bývá. Db.
Ďábel jsa otrápen a zmámen svú zlostí, cpe
na Boha vinu. Hus I. 88. — se. Když pak
stal se zvukot tento, sešlo se množství a
zmámilo se. Sš. Sk. 17. A škoda toho šuhaja !
aký to bol človek, kým sa nedal zmámiť.
Klčk. Zb. III. 23.

Zmandelovati obilí = do mandelů složiti,
in Mandeln legen, mandeln. Us. Šd.

Zmandlovati = zmanglovati. — Z. =
zmandelovati. Slez. Réž už z-dloval. Šd.

Zmandrčený; -en, a, o = zmatený, ver-
wirrt. Mor. Vck.

Zmanglovati, fertig mangeln. Vz Po-
váleti. — co kde: prádlo.

Zmanný = namanulý, nahodilý, zufällig.
Z. Napoleonova podoba. Pld. IV. 156.

Zmanouti si, ul, utí = umysliti si, sich
in den Kopf setzen, sich einbilden. Us. —
si co. Div. z ochot., Rk.

Zmante. Ani z. = dokonce nic, gar nichts.
D.

Zmar, u, m., zmára, y, f., zmáry, pl. =
zmarení, mizina, das Verderben, der Verfall.
Z. od mr v mříti; r se stupňovalo v ar.
Ht., Gb. Hl. 146. Na zmar, k zmaru přijíti.
D., Puch., Mus. 1880. 183., Kram. Něco na
z. přivésti, uvésti (zmařiti). Zlob. Bez zmaru
(bez porušení). Us. Tekou na zmar slzy
proudem. Měst. bož. Ve z. přijíti. Živnosť
jde na z. (na mizinu). Nz., J. tr. Zpupní
jejich dnové se jim ve zmar zvrátí. Dch.
Z. vlasti, Kká. K sl. j. 209., sil, SP. II. 80.,
nadějí. Čch. Bs. 3. Práce roku dlouhého
přichází ve zmar. Cimrhnz. Myth. 43 Tak
daleko to s ním došlo, že již byl na zmar.
Us. Dej mu kousek, aby mu nepřišlo na
zmáru (aby se mu něco nestalo). U Hrad.
Kšť. Proč jde krása takto náhle k zmaru?
Sš. Bs. 185. Všeliké úsilí proti vůli boží
podniknuté na zmar vychází. Sš. Sk. 240.,
J. 30.

Zmarasiti, il, šen, ení, zertreten, in den
Koth treten, verschmieren, besudeln. — co.
Na Mor. Mtl., Tč.

Zmarastiti, il, stěn, ění = pomarastiti.
Us. Šd.

Zmárati = zmírati. Vz Zemříti.

Zmaření, n., die Verderbung, der Ver-
lust, Mord, Fall usw., vz Zmařiti. Z. času,
dítěte. D. Přišla naše práce k z. Sych., Er.
P. 243. Že musíš přijíť v z. Er. P. 487. Z.
na poctivosti nésti. Pr. měst. K z. přijíti.
Us. Byť jistota na dluh k z. přišla. Er. Z.
ceny not, die Werthvernichtung der Noten.
Šp. Z. slibu, die Irritation des Gelübdes.
MP. 113. Vz Slib. Svědek na cti své úraz
a zmaření ponese. Bdž. 132. V z. někomu
něco obrátiti. Bart. II. 23. Strany Krista,
aby i tím ukázáno bylo jeho se pro nás
snížení a zmaření. BR. II. 5. b.

Zmařený; -en, a, o, verloren, verdorben,
vereitelt, verunglückt, zu Grunde gerichtet,
gefallen usw., vz Zmařiti. Z-ný čas nevrátí
se zas. Z-ná sůl téměř. Mus. Z. cesta, Ktk.,
žití, Čch. Bs. 57., síla. SP. II. 79. A devy
stojá jako z kameňa, nádeja je z-ná. Sldk.
7., Ntr. V. 6. — kde. Vše jest na něm

zmařeno. D. Na cti z-ný (bezectný). Pr.
měst. Dcera na poctivosti z-ná. Pr., Zř. m.
1604.

Zmařeti, el, ení = na zmar přijíti, zu
Grunde gehen, vernichtet werden. Veleš.

Zmarhati = zmrhati. Slov. Zátur.

Zmařile, kränklich; ehrlos. Vz Zmařilý.

Zmařilosť, i, f., die Verdorbenheit, Weich-
lichkeit. Z. tvých dětí. Jel.

Zmařilý = zmařený, zkažený, verdorben.
Všecka útočiště k jiným z-lá budou. Žalm.

— Z. = mravně zkažený, zženštilý, verzogen,
verweichlicht. Kom., Bart. 336. 27. — kdy :
v mladosti. Rvač. — na čem: na cti (zha-
něný, bezectný), übel berüchtigt. V. Zena
na poctivosti z. Eus., Bck. II. 2. 9.

Zmařitel, e, m., der Verderber, Ver-
nichter.

Zmařitelka, y, f., die Verderberin, Ver-
nichterin.

Zmařitelný, verderbbar, vernichtbar, ver-
tilgbar. Lpř.

Zmařiti, il, en, ení; zmařovati = na
zmar přivésti, zkaziti, zničiti, verderben,
vernichten, vertilgen, vereiteln, zu Grunde
richten, kassiren; se = zničiti se, sich ver-
nichten ; zmrhati se, sich vergehen, fallen
(von Jungfrauen); nepodařiti se, na zmar
přijíti, scheitern, zu nichts werden, sich zer-
schlagen. — koho, co: čas, V., D., den,
náklad, práci, Jel., něčí úmysl, naději, předse-
vzetí, listy, zápisy, D , plod. Us. Z. něčí
úmysl, Mus. 1880. 452., vola (ztrhati), Rgl.,
dítě (zahubiti), Šd., něčí tužby a naděje,
Čjk. 85., záměry, úklady. Mž. 123. Ty ne-
šťastná lúbosť, zmarila si ľudských srdcí už
dosť. Sl. ps. 367. Zmařím moudrosť moudrých.
Sš. I. 166. Své zbožie z. ZN. Božie slovo
z.; Tedy všechna kánie prvnějšie by k spa-
sení zmařil; Život z. Hus I. 364., III. 120.,
253. — čeho. Ten toho zmařil (neurčitou
měrou). Šd. — kde. Syn boží v tom díle
spásy lidstva zmařil se. Sš. J. 262. Člověk
sprostný vešken čas v kostele zmaří. Hus
I. 77. — kdy. Z. něco v zárodku. Lpř. Děj.
I. 88. — (co) čím. Další záměry jeho smrtí
zmařeny jsou. Šmb. S. II. 273. — co s čím.
Zmařil s tím celé dva dni. Us. Šd. -- co
Ha jak dlouho Úmrtím Kazimíra zmařen
byl pokoj Polska na déle než celé století.
Ddk. IV. 98. — co v čem: čas v zahálce,
V., mladosť v smilství. Jel. Čas v takých
nehodách zmaříme. Hus I.128. — co o čem.
Ani slova o tom z. nechce. Trip. — co odkud
Já tě ze světa z. dám (usmrtiti). Sš. P. 138.

— koho, se na čem: na cti, na poctivosti.
Us. Z. se na poctivosti panenské. Puch. —
se. Sami se zmařujeme. V. Koupě se zma-
řila. Us. Dch. Jednomu se dobře daří, dru-
hému se všecko zmaří. Lom. — se komu.
Dcera se mu zmařila. Pr. měst. — co proč.
Pro skúposť nezmařuj duše. St. skl. Zmařil
se pro nás. Kram. — jak. Čas marně, ne-
užitečně z. V.

Zmarkotněti, ěl, ění = markotným se
státi, melancholisch, traurig werden. — nad
čím. Ostrav. Tč.

Zmarkotniti, il, ěn, ění, misstimmen,
traurig, melancholisch machen. Na Ostrav.

Tč.