556

Zmenšidlo, a, n. = měřítko na mapě,
kterým naznačeno, kolikrát vzdálenost na
mapě menší jest než ve skutečnosti. Kozen.
Atlas.

Zmenšina, y, f., die Verkleinerung. Čo
nenie nič iného leda Vácslav čili v z-ne
Vácslavek. Sl. let. III. 191.

Zmenšiti, il, en, ení; zmenšovati = zma-
liti, zdrobniti, kleiner machen, verkleinern,
engen, vermindern. — co, koho: clo, D.,
Šm., křivdy, Kom., něčí Česť, V., mezery,
Čsk., soudní náklady, Šp., počet slavností.
Dch. — co oč: číslo b o číslo d zmenšiti.
Nz. Při řešení rovnic o několika neznámých
návodem dosazovacím určí se z jedné rov-
nice neznámá a dosadí se do ostatních, čímž
se jak množství rovnic tak i neznámých
o jednu zmenší. Šim. 101. — kdy jak.
Škody v jistých příčinách mohou se mimo
průvod od práva z. Kol. 37. — se = menším
se státi; zchatrněti. V. Vz Zmenšeti.

Zmenšovací, Verkleinerungs-. Z. sklo.
D. Vz KP. II. 148. Z. jméno, vz Jméno.

Zmenšování, n., die Verkleinerung usw.,
vz Zmenšení. Nz. Z. teploty. Mj. Z. měr
francouzských vůbec děje se předkládáním
slov latinských deci-, centi-, milli-. Mj. 5.

Zmenšovaný, vz Zmenšiti.

Zmenšovati, vz Zmenšiti.

Zmentovati = zbaviti. Slov. Hoc ľem
ja še ľudskych jazykoch zmentujem. Sl. ps.
321.

Zmerati = změřiti. Na Slov. Bern.

Zmeravelý = ztuhlý, steif. Cf. Meravý.
Slov. Vrelo boskáva ruku z-lú. Sldk. 151.
Tvary zakrnelé a z-lé. Ht. Sl. ml. 148.

Zmeravený; -en, a, o = zmeravelý. Slov.
Už něžije a ešte hrozí tá tvár bľeda; ta
ruka, z-ná meč odjať si nědá. Chlpk. Sp.
11. Údy naše z-né. Č. Čt I. 49. Hmyz je
v škárach z-ný. Zátur. Ach to starček z-ný
skonáva v tichom modlení. Čjk. 115.

Zmeraveti, el, ení = ztuhnouti, erstarre
steif, starr werden. Na Slov. Plk., Koll. —
od čeho. Len som z-vel od ľaku. Mt. S. I.
106. Z. od hrôzy. Hol. 8. — komu. Ach!
ty strelec něstrielaj ma, malý osoch vezmeš
zo mňa, nožičky mi z-ly, krídelka mi opršaly.
Sl. ps. Šf. II. 128.

Zmerčiti, z něm. bemerken, vz Pozoro-
vati. Jg.

Změrec, rce, m. = smírce, der Versöhner.
Slov. Bern.

Změrek, rku, m., v horn. = zbytek, die
Uiberschaar, Das Beistück. Šp.

Zmerení, n. = smíření. Slov. Bern. Po
obrazení čiň hneď z. Slov. Tč. Po zubatém
z. bývá zlosti více. Slov. Tč.

Změření, n., die Abmessung. Z. prkna.

Změřenosť, i, f., die Bemessenheit. Šm.
Z. hudby. Dk. Poet. 40.

Zmerený; -en, a, o = smířený, versöhnt.
Na Slov. Bern. Vz Zmerení.

Změřený; -en, a, o, abgemessen. Z. míry,
geaichte Maasse.

Zmerhoyati = pestrým, pruhovatým činiti,
bunt, streifig machen. Aesop. 194.

Zmeritel, e, m. = zmerec. Slov. Bern.

Zmeritelnosť, i, f. = smířitelnosť, die
Versöhnbarkeit. Slov. Bern.

Změřitelnosť, i, f., die Messbarkeit.

Zmeritelný, versöhnbar. Na Slov. Bern.

Změřitelný, messbar. Nezměřitelný, in-,
kommensurabel. Dch.

Zmeriti = smířiti. Na Slov. Bern. —
se s kým. Zmer sa s Bohom, dokad čas
máš. Na Slov, Tč.

Změřiti, il, en, ení; změřovati, ab-, über-,
an-, vermessen. — co: pole, D., dědiny
(přeměřiti), odplatu (míru udati), země (pro-
jeti, projíti). V. Kdo nechce věřit, ať si to
dá změřit. Us. Jg. Dráhu z. Dch. Z-li horu
chtiece ji osaditi. Arch. IV. 393. — co jak:
dle míry jisté. Zrak její změřil plaše tmavou
sluji. Vrch. Změřil jej od paty až k hlavě.
Us. Nechť změří úzkým ňadrem si výš od-
měny i pekla hloubi. Hlk. Přísným jej změřil
zrakem. Vrch. Někoho pohledem opovržení
z. Hrts — co, koho čím Z. někoho zrakem.
Pov. Čáru krokem z. Us. Sl. les. Z-řil ho
několikrát holí. Us. Kšť. Z. zajíce ručnicí
(zastřeliti, erzielen, treffen, eischiessen), Us.,
někoho přísným okem z. — co odkud
(u horn.): mezník n. kůl se dne dolů (kom-
pasem vyměřiti, kam kolmá čára dopadne
v dolu, spuštěná od mezníku n. kolu na
dni se nacházejícího). Vys.

Zmernica, e, f., die Versöhnerin. Slov.
Bern.

Zmerník, a, m. = zmerec. Slov. Bern.

Zmerný, versöhnend, besänftigend. Na
Slov. Z. obeta, das Versöhnungsopfer.

Změrný, messbar. Z. prostora. Kká. Š.
86.

Zmerovati = smiřovati. Slov. Bern.

Zmésica, e, f. = směsice. Slov. Bern.

Zmésiti = smísiti. Slov. Bern.

Změsknati se = změstknati se. Dám ho
(obrázek) do knížek, nezměskná se. Brt.
P. 90.

Zmésti = smésti, ab-, wegkehren. — abs.
A nemá a B jak by zmétł (taktéž ne). Na
Mor. Brt., Šd. — koho. Jazyka dar sveril
nám Bôh, Bôh náš hromovládný, nesmie
nám ho teda vyrvať na tom svete žiadný;
i nechže je koľko ľudí, toľko čertov v svete,
Bôh je s námi, kto proti nám, toho Parom
zniete. Sam. Tomášík. Hrdé si, dievčatko,
v mladom kvete, lež teba tiež smrtná kosa
zmete. Sl. spv. II. 72. — co odkud. Prach
s něčeho z., abstäuben. Bern. — Z. co =
snísti, zusammenessen. — Z. = vzíti, sebrati,
wegstibitzen, entwenden. Na Mor. Šd.

Změsti, zmetu, změť, změtl, ten, ení =
zmásti, zmíchatí, vermischen, vermengen,
verwirren. — co. Bože, změtiž jejich smysly.
Pís. br. 395. Něčí jazyk z. Br., V. A kto
by mohl vše vypsati, co tu řeč českú již
změtli? Hus I. 134. — co s čím. J. tr.,
Nz. — kde. Žeby odsouzený na mysli se
změti. Úp. trest. Šafrán a med (s medem)
na dlani z. Jg.

Změstiti, il, štěn, ění = zajíti, uchopiti,
zachvátiti, erfassen. — koho. Z-la jsú mě
osidla smrti. Ž. Kap. 17. 6. — se = změstknati
se, vejíti, hineingehen, gefasst werden. —
se kam. Všecko se mi tam v. musí. Bern.
Mluv na toľko, by sa mohlo z. do uší. Slov.
Tč. Do žaludka sa všetko zmestí. Na Slov.
Tč. To pivo nezměstí se do žbánu. Slez. Šd.