Předchozí (557)  Strana:558  Další (559) |
|
|||
558
|
|||
|
|||
Zmetač, e, m. = smětač, der Abblatter,
Abblätterer des Weines. — Z. = smetař. Na Slov. Bern. Zmetačka, y, f. = smetačka. — Z. =
smětačka, die Lauberin. S., pracovnice, která na vinohradě vinné křoví podlamuje. Sl. let. IV. 324. Zmeták, u, m. = smeták, der Kehrwisch.
Slov. Bern. Zmetalka, y, f. = dobytek, který zmetal.
Us. Slov. Zmetalý = zvrhlý, abortiv. Sl. les. —
Z. = vyražený, ausgeschlagen. Z. neštovice Lék. kn. Zmetání, n. = smetání. — Z., das Ab-
ortiren. Vz Zmetati. Změtání, n. = podlamování vinného křoví,
das Abblatten, die Abblätterung. Změtanka, y, f. = drchaná sláma, das
Wirrstroh. D. Zmetaný; -án, a, o = smetaný. — Z.,
fehlgeboren, abortirt. Vz Zmetati. Změtaný; -án, a, o = z vinného křoví
podlámaný, abgeblättert, abgeblattet. Bern. Zmetar, a, m. = smetař, der Kehrigmann .
Na Slov. Bern. Zmetati, tám a ci; zmetávati; zmésti,
zmetu, tl, ten, ení = shoditi, svrci, vz Smésti. — co. Krpce zmetal (umřel). Mt. S. I. 90.
— Z. (o zvířatech) = nevčasně aneb mrtvé
mládě poroditi, versetzen, abortiren, fehl gebären. Šp., Nz. lk., Škd. exc. Od: metati. Vz Zpometati, Zaječnice, kráva, ovce, vlčice, klisna zmetala. D., Ja. — se = zmetati, po- tratiti, missgebaren. Z. se co skot. V. Změtati, na Slov. a na Mor. = metati
(nohama) = velice utíkati, fortrennen, schnell laufen. Chmela, Vck. Změtá (utíká), tak sa za ním práší (jak by mu vydráł). Na Zlinsku. Brt. — Z. = vinné křoví podlamovati, den Wein abblatten, abblättern. Bern. Zmetávati, vz Zmetati.
Zmetávati, vz Změtati.
Zmetavec, vce, m., rostlina, Niebuhria.
Z. podlouhlý, n. cafra, ptačí, n. avicularis, čárkovitý, n. linearis, olivový, n. oleoides, podlouhlolistý, n. oblongifolia, písečný, n. arenaria. Rostl. III. b. 262. Zmetčátko, a, n., vz Zmetek.
Zmetče, ete, m., vz Zmetek.
Zmetectví, n., zmetectvo, a, n., entartetes
Gezücht, das Bastardthum. Dch. Zmeteček, čka, m., vz Zmetek.
Zmetečnosť, i, f. = pomatenosť, zblou-
dilosť, die Verrücktheit. Boč. Změtečný = pomatený, verrückt. Zlob.,
Žid. Zmetek, tka, zmeteček, čka, m., zmetče,
ete, zmetčátko, a, n. = nedochůdče, nej- více o telatech, pometek, die Miss-, Fehl- geburt, der Abortus. D., Ja., Kts., Mor. poh. II. 112., Nz. lk., Šd., Tč. Vz Zpometati. — Vědíť, že ty čudské hrůzy zmetkové jsou
strachu. Hdk. C. 183. — Z., tku = kůže ze zmetka, das Unzeitige. Šp. Vz Zmetkovice. — Z. tka, m. = kluk darebný, nerozvážlivý, ne- poseda, čertík, der Wechselbalg. Us. Mšk., Dch., Rjšk., Kf. To je takový z.! Msk. — Z. = co se zvrhne, zvrhel, der Entartete. D., Dch. — Z., tku, m. = neúplný řádek |
nejhořeji na stránce (v tiskařstvl), das Hu-
renkind. Dch. Zmetek, tku, m. = zmatek. Boč. exc.
Změtenec, nce, m. = změtený člověk,
zmatenec, zbloudilý, der Verirrte, Irrende. Rvač., Res., Kram., Pal. Aby takoví z-tenci trpíni nebyli. Bls. 126. Pohan n. z-nec. Arch. III. 76. Stav z-ců. Hus III. 257. Proto málo jest pravých manželóv, mnoho z-cóv a změ- tenic. Hus I. 200. Zmetení, n. = smetení, das Wegkehren,
Wegfegen, Abstäuben. Slov. Bern. Změtení, n., die Vermischung, Verwirrung.
Z. jazyků, die Sprachenverwirrung. Šf., D., Hr., Kram., V. Tvary, ježto povstaly z-ním. Anth. Jir. I. 3. vyd. XXXI. Z. koncovek, Die Verwechslung. Nz. Z. = zmatek, změna. Smil v. 717. Zmetenice, e, f. = zmatenina.
Změtenice, e, f. = žena zbloudilá. Vz
Změtenec. Hus III. 257. Když panna neb vdova neb z. Bohu slíbí, aby nikdy s mužem skutku neměla, Hus I. 197. Změtenina, y, f., die Verwirrung, das
Gewirre. Ale jakýsi divný z toho Babylon spletli a divnou z-nu učinili. Mtc. 1882. 116. Změtenosť, i, f., die Verworrenheit. Nz.
Zmetený; -en, a, o = smetený, wegge-
fegt, weggekehrt, abgestaubt. Slov. Bern. Změtený; -en, a, o, vermischt, verworren.
Z. noty (zmatené), Reš., smysl, D., hadové. Aesop. 195. Z. pojmy, verworrene Begriffe. Nz. Z. hluk. Dch. Z. vazba (protisled, výšin z vazby, anacoluthon.). Nz. Z. zprávy. Mus. 1880. 87. Z. šaty (Rozcuchané). Čch. Dg. 698. Z. litery. Bdl. Pánům světským (prý) slušie řádem z lásky z-né lidi puditi, aby šli k té poslední večeři. Hus II. 257. — kde. Příčiny ve dskách z-né. Vš. Jir. 409. — v čem: u víře. Lom. Změtež, vz Mětež.
Změtice, ic, pl., f. = druh neštoviček,
Fleckfieber, n. Ja. Zmetka, y, f. = smítka. Slov. Bern.
Zmetkovice, e, f. = zmetková kůže, das
Frühgeburtfell. Vz Zmetek. Zmetkovina, y, f. = zmetkovice. Dal z-nu
na buben. U N. Bydž. Kšť. Zmetlík, a, m., osob. jm. Mor. Brt.
Změtu, vz Změsti.
Změty, vz Změt.
Změzditi, il, ěn, ění, zastr. = očarovati,
okouzliti, bezaubern. — koho, co. Troj. Změžďuje smysly, contundit sensus. Zrcad. moudr. — koho čím. Aby jej tiem strachem přieliš zmiezdil a otrápil a od naděje vy- razil. 15. stol. Zmezitelný, begränzbar. Dch.
Zmeziti, il, en, ení, zmezovati, begränzen.
Dch. Zmezovati, vz Zmeziti.
Změžditi = zmačkati. Slov. — co. Phld.
III. 1. 31. Změžďování, n., die Verschmelzung. Z.
souhlásek, vz Rozlišování. Ht. Sr. ml. 149. Změžďovati, vz Změzditi, Změžditi.
Zmhouřiti, il, en, ení. — co: oči (za-
mhouřiti), die Augen halb schliessen, blinzeln. Zlob. |
||
|
|||
Předchozí (557)  Strana:558  Další (559) |