559

Zmícati = zmíceti.

Zmícený; -en, a, o, zerknittert, ruinirt,
abgenützt. Z. čas. Dch.

Zmíceti, vz Zmíciti.

Zmíciti, il, en, ení; zmíceti, el, ení =
zkaziti, utahati, verderben, abtragen, rui-
niren, abnützen. — co: oděv, šaty. Jg.,
Kšá., Brnt.

Zmiesti, vz Zmásti.

Zmihnouti, hl, utí, schwinden. — komu.
Aby ti oči zmihly (přešly, zakalily se, abys
neviděl). Us.

Zmihotati se, aufschimmern, vorschwe-
ben. — komu kde. Ozre sa a tu len tak
zmihoce sa mu v očach stvora vysoká, vy-
ziabla. Dbš. Sl. pov. V. 67.

Zmichalieť sa od dlhej chvíle. Pořek.
na Slov. Zátur.

Zmíchati, vz Smísiti.

Zmij, e, m. = zmije.

Zmija, vz Zmije.

Zmije, e, f. (zastr. zmija, e, f., zmij, e,
m.), zmijka = had, die Schlange. D. Vz
Mkl. aL. 131. V MV. Nepravá glossa. Pa. —
Z. = had jedovatý. Zmije, viperidae, die
Vipern. Zmije obecná, pelias berus (lišťák,
Kreuzotter); písečná, vipera ammodytes,
rohatá, cerastes cornutus. Vz Frč. 331., Schd.
II. 485., 486. Z. ozdobná či řetězovitá, die
Kettenviper, vipera Russellii v. elegans; z.
šupinatá, v. aspis; z. žlutá, alecto curta,
Odb. path. III. 962., 973. Z. vraná; z. hnědá,
v. chersea; z. skvrnitá, v. aspis; z. útočná,
v. arietans, die Puffotter; z. drsná, echis,
die Ranhotter; z. paví, echis arenicola; z
černá. Vz Brm. Žv. zv. III. 457., 458., 460,
474., 478., 483., 485., 494., 491. Z. úkladů
Vrch. Myth. I. 216. Na zámku se čiernou
zmijou bunčuk rozpína. Btt. Sp. 180. Jak
by v mnicha zmije Blesku sjela. Hdk. Schá-
zela, jakoby ji zmije pily. Us. Jed pekelné
zmije, len jej krv obmyje. Na Slov. Tč.
Gore ptencem, k nimže zmija vnoří. Rkk.
74. Vz Zmijovitý. — Z., coluber herus, die
italienische Viper, Natter, Ja., die Haus-
schlänge, Unke. D. Domovní had, boa. Kom.
Jan. 213. — Z. = slepýš, die Blindschleiche.
Na mor. kopan. Brt. — Z. = plivník. U Místka
na Mor. Škd.

Zmijka, y, f., vz Zmije.

Zmijovec, vce, m., dracontium, die Dra-
chenwurz, rostl. Z. trnatý, d. spinosum,
protisečný, d. polyphyllum. Vz Rstp. 1657.

Zmijovice, e, f., ophioxylon, das Schlan
genholz, rostl. Vz Rstp. 1068. Vz Zmijov-
nice.

Zmijovitý = zmijím podobný. Z. plazové:
zmije obecná, černá, chřestýš, brýlovec či
baraž. Vz více v S. N.

Zmijovlasý, schlangenhaarig. Z. Tisifone.
Vinařický. Mus. IV. 410.

Zmijovnice, e, f., ophioxylon, rostl. Vz
Zmijovice.

Zmijový, Schlangen-. Z. jed, Sš. I. 43.,
pokolení. Šš. 1. 38.

Zmijud, u, m. = zelenokam. Šm.

Zmikati, vz Zmykati.

Zmiklati = zviklati. — co. Nikdo ho
(právo) nezmiklá. U Domžl. Jrsk.

Zmílati, vz Semlíti.

Zmilelec, lce, m. = milý, der Liebhaber,
Freier, Geliebte. BO. Z-lče mój. BO.

Zmilelice, e, f., die Geliebte. BO.

Zmilelíček, čka, m. = zmilelec. Modl.
ms.

Zmilelička, y, f. = milenka, die Geliebte.
Troj. Má milá zmileličko, zbledělo tvoje
líčko. Pís. 14. věku. Šb. Lit. I. 83. Abyste
nezbuzovaly ani procítiti kázaly z-čce mé,
dokudžby sama chtěla. Pís. Šal. 2. 7., Hus
III. 27.

Zmilelík, a, m. = zmilelý. Uzlík mirry
(jest) z. mój mně. Pís. Šal. I. 13., Hus I. 13.

Zmilelý = milý, přemilý, geliebt, lieb,
liebst. Ben., Alx. H. v. 172. (HP. 64.), Tkad.,
Ctib. Jene, mój z. synu; Mohla vzlézti k z-mu
a j. Hr. rk. Pa. 153. Hrozen cyperský z-lý
muoj mně (Pís. Šal. I. 14.); Aj ty krásný
jsi, z-lý mój, a výtečný (Pís. Šal. I. 16.);
Jako jabloň mezi dřievím lesním, tak z-lý
mój mezi syny (Pís. Šal. II. 3.); Přiď, z-lý
mój, do zahrady své, aby jedl ovoce jabloní
svých (Ib. 4. 16.); Tluče z-lý, když Kristus
věrných svých k ctnostnému prospěchu na-
pomíná; Duše má rozplynula sě jest, když
z-lý mój promluvil jest. Hus III. 21., 23.,
25., 57., 59., 62. Pošli mého syna z-ho. ZN.

Zmilený = zmilelý, milovaný, geliebt.
Milá, zmilená. Sl. ps. Šf. I. 137. — komu.
Tam s cesty skála bohóm z-ná. Rkk. 20.,
Výb. I. 23. Svět mi tu ráj z-ný. Nár. bibl.
V. 115.

Zmileti, el, ení = milým se státi, lieb
werden. Krok.

Zmilitek, tka, m. = milý, der Geliebte.
Otvedechu zmilitka u kamený hrádek. Rkk.

Zmiliti, il, en, ení, zmilovati = milým
učiniti, lieb machen ; liebgewinnen. Vz Zmi-
lovati, Zmilený.

Zmilitka, y, f. = milá, die Geliebte.
Běže z. ku potoku. Rkk. 60.

Zmilitký = milý, geliebt, lieb. Z. děťátko.
Hr. rk. Pa. 357. — Dal., Tkad., Kat. 407.,
484., 663., 1049.

Zmilostivěti, ěl, ění = milostivým se
státi, gnädig werden. — čím. Bohyně ta-
kovými slovy a obřady z-la. Měst. bož.
Aby přímluvami jejich a zásluhami dobrých
skutků Bůh nám z-věl. Sš. L. 155.

Zmilostněti = milostným se státi, lie-
benswürdig werden.

1. Zmilovati, diligere. — koho. Z. wit.
17. 2.

2. Zmilovati sa = smilovati se. Slov.
Bern.

Zmilúcí, zastr. = milý, přemilý. Kat.
3452.

Zmimochoditi, il, zení = z cesty vyjíti,
vom Wege abgehen. Mistr Jíra Sovka za-
stával pravdu pod obojí způsobou. Potom
šel na Moravu mezi římany, tam z-dil a
zapřel všeho prvního. Bart. 30.

Zmincovati = v minci obrátiti, vermün-
zen. — co: stříbro. V. — co jak. Aby
jim povoleno bylo jednu třetinu stříber
svých z. na groše české. Pal. Děj. V. 2.
367.

Zminec, nce, m. = aron blamatý. Vz
Rstp. 1659.



	559

	Zmícati = zmíceti. Zmícený; -en, a, o, zerknittert, ruinirt, abgenützt. Z. čas. Dch. Zmíceti, vz Zmíciti. Zmíciti, il, en, ení; zmíceti, el, ení = zkaziti, utahati, verderben, abtragen, rui- niren, abnützen. — co: oděv, šaty. Jg., Kšá., Brnt. Zmiesti, vz Zmásti. Zmihnouti, hl, utí, schwinden. — komu. Aby ti oči zmihly (přešly, zakalily se, abys neviděl). Us. Zmihotati se, aufschimmern, vorschwe- ben. — komu kde. Ozre sa a tu len tak zmihoce sa mu v očach stvora vysoká, vy- ziabla. Dbš. Sl. pov. V. 67. Zmichalieť sa od dlhej chvíle. Pořek. na Slov. Zátur. Zmíchati, vz Smísiti. Zmij, e, m. = zmije. Zmija, vz Zmije. Zmije, e, f. (zastr. zmija, e, f., zmij, e, m.), zmijka = had, die Schlange. D. Vz Mkl. aL. 131. V MV. Nepravá glossa. Pa. — Z. = had jedovatý. Zmije, viperidae, die Vipern. Zmije obecná, pelias berus (lišťák, Kreuzotter); písečná, vipera ammodytes, rohatá, cerastes cornutus. Vz Frč. 331., Schd. II. 485., 486. Z. ozdobná či řetězovitá, die Kettenviper, vipera Russellii v. elegans; z. šupinatá, v. aspis; z. žlutá, alecto curta, Odb. path. III. 962., 973. Z. vraná; z. hnědá, v. chersea; z. skvrnitá, v. aspis; z. útočná, v. arietans, die Puffotter; z. drsná, echis, die Ranhotter; z. paví, echis arenicola; z černá. Vz Brm. Žv. zv. III. 457., 458., 460, 474., 478., 483., 485., 494., 491. Z. úkladů Vrch. Myth. I. 216. Na zámku se čiernou zmijou bunčuk rozpína. Btt. Sp. 180. Jak by v mnicha zmije Blesku sjela. Hdk. Schá- zela, jakoby ji zmije pily. Us. Jed pekelné zmije, len jej krv obmyje. Na Slov. Tč. Gore ptencem, k nimže zmija vnoří. Rkk. 74. Vz Zmijovitý. — Z., coluber herus, die italienische Viper, Natter, Ja., die Haus- schlänge, Unke. D. Domovní had, boa. Kom. Jan. 213. — Z. = slepýš, die Blindschleiche. Na mor. kopan. Brt. — Z. = plivník. U Místka na Mor. Škd. Zmijka, y, f., vz Zmije. Zmijovec, vce, m., dracontium, die Dra- chenwurz, rostl. Z. trnatý, d. spinosum, protisečný, d. polyphyllum. Vz Rstp. 1657. Zmijovice, e, f., ophioxylon, das Schlan genholz, rostl. Vz Rstp. 1068. Vz Zmijov- nice. Zmijovitý = zmijím podobný. Z. plazové: zmije obecná, černá, chřestýš, brýlovec či baraž. Vz více v S. N. Zmijovlasý, schlangenhaarig. Z. Tisifone. Vinařický. Mus. IV. 410. Zmijovnice, e, f., ophioxylon, rostl. Vz Zmijovice. Zmijový, Schlangen-. Z. jed, Sš. I. 43., pokolení. Šš. 1. 38. Zmijud, u, m. = zelenokam. Šm. Zmikati, vz Zmykati. Zmiklati = zviklati. — co. Nikdo ho (právo) nezmiklá. U Domžl. Jrsk.	Zmílati, vz Semlíti. Zmilelec, lce, m. = milý, der Liebhaber, Freier, Geliebte. BO. Z-lče mój. BO. Zmilelice, e, f., die Geliebte. BO. Zmilelíček, čka, m. = zmilelec. Modl. ms. Zmilelička, y, f. = milenka, die Geliebte. Troj. Má milá zmileličko, zbledělo tvoje líčko. Pís. 14. věku. Šb. Lit. I. 83. Abyste nezbuzovaly ani procítiti kázaly z-čce mé, dokudžby sama chtěla. Pís. Šal. 2. 7., Hus III. 27. Zmilelík, a, m. = zmilelý. Uzlík mirry (jest) z. mój mně. Pís. Šal. I. 13., Hus I. 13. Zmilelý = milý, přemilý, geliebt, lieb, liebst. Ben., Alx. H. v. 172. (HP. 64.), Tkad., Ctib. Jene, mój z. synu; Mohla vzlézti k z-mu a j. Hr. rk. Pa. 153. Hrozen cyperský z-lý muoj mně (Pís. Šal. I. 14.); Aj ty krásný jsi, z-lý mój, a výtečný (Pís. Šal. I. 16.); Jako jabloň mezi dřievím lesním, tak z-lý mój mezi syny (Pís. Šal. II. 3.); Přiď, z-lý mój, do zahrady své, aby jedl ovoce jabloní svých (Ib. 4. 16.); Tluče z-lý, když Kristus věrných svých k ctnostnému prospěchu na- pomíná; Duše má rozplynula sě jest, když z-lý mój promluvil jest. Hus III. 21., 23., 25., 57., 59., 62. Pošli mého syna z-ho. ZN. Zmilený = zmilelý, milovaný, geliebt. Milá, zmilená. Sl. ps. Šf. I. 137. — komu. Tam s cesty skála bohóm z-ná. Rkk. 20., Výb. I. 23. Svět mi tu ráj z-ný. Nár. bibl. V. 115. Zmileti, el, ení = milým se státi, lieb werden. Krok. Zmilitek, tka, m. = milý, der Geliebte. Otvedechu zmilitka u kamený hrádek. Rkk. Zmiliti, il, en, ení, zmilovati = milým učiniti, lieb machen ; liebgewinnen. Vz Zmi- lovati, Zmilený. Zmilitka, y, f. = milá, die Geliebte. Běže z. ku potoku. Rkk. 60. Zmilitký = milý, geliebt, lieb. Z. děťátko. Hr. rk. Pa. 357. — Dal., Tkad., Kat. 407., 484., 663., 1049. Zmilostivěti, ěl, ění = milostivým se státi, gnädig werden. — čím. Bohyně ta- kovými slovy a obřady z-la. Měst. bož. Aby přímluvami jejich a zásluhami dobrých skutků Bůh nám z-věl. Sš. L. 155. Zmilostněti = milostným se státi, lie- benswürdig werden. 1. Zmilovati, diligere. — koho. Z. wit. 17. 2. 2. Zmilovati sa = smilovati se. Slov. Bern. Zmilúcí, zastr. = milý, přemilý. Kat. 3452. Zmimochoditi, il, zení = z cesty vyjíti, vom Wege abgehen. Mistr Jíra Sovka za- stával pravdu pod obojí způsobou. Potom šel na Moravu mezi římany, tam z-dil a zapřel všeho prvního. Bart. 30. Zmincovati = v minci obrátiti, vermün- zen. — co: stříbro. V. — co jak. Aby jim povoleno bylo jednu třetinu stříber svých z. na groše české. Pal. Děj. V. 2. 367. Zminec, nce, m. = aron blamatý. Vz Rstp. 1659.