560

Zmínění, n. = zmínka. D.
Zmíněný; -něn, a, o = dotčený, ange-
regt, besagt, erwähnt. Věc svrchu z. D. To
pustíme zatím mimo sebe, dokud z-ný kro-
nikař náležité pověřen nebude. Ddk. II. 237.
Zmíniti, zmiň, zmíně (íc), il, ěn, ění;
zmiňovati = připomenouti, anregen, erwäh-
nen, melden. — o čem. Kram., Šf. Jednak
o nich (hypothesách) poněkud z. musíme.
Sš. L. 32. — se. V. Ani se nezmínil. Hnšk.
— se o čem. Us., Scip. O té řeči jsme se
z-li; Z české větvě bylo by se ještě z.
o Vladislavovi. Ddk. III. 59., 216. I Josef
Flavijský o hrobu Davidově nejednou se
zmiňuje. Sš. Sk. 27. Třetie nebezpečenstvie,
o němžto se sv. Pavel zmiňuje, jest. Hass
8. — jak. Nezmínila se o tom jediným
slovem. Sá. Jenom písmenkem o tom zmí-
nil. Šml. Letopisec zmiňuje se tím o věci,
která již zrušena byla; Pozdější věk zmi-
ňoval se o panování Robertově s velikou
pochvalou; Chceme se o tom v krátkosti
z. Ddk. III. 61., V. 205., VIII. 26. Dodat-
kem se. zmiňujeme, že . . . Sš. L. 6. O času
Matouš sice něčím zmínil se. Sš. L. 31. —
se oč. Tak jsem se o to zmienil, že to
móž býti podlé pravdy. Št. N. 37. — kdy.
O tomto sporném statku církevním z-li jsme
se posléze k roku 1099.; Listy moravské
z 12. věku zmiňují se pouze k roku 1062.
o opušténém predium nad Opavou. Ddk.
III. 115., IV. 165. Cf. násl. — kde. Z-nil
se o nich ve své kronice; Z nemoci, o kte-
réž v listu svém se zmiňuje: Anižby se
v listinách zmínil o svolení krále; Papež
v instrukci své legatovi ze dne ²⁷/8 výslovné
se o tom zmiňuje. Ddk. II. 355., 111. 137.,
V. 161., VII. 189. — proč. Museli jsme se
z. o této okolnosti k vůli našemu náhledu,
že . . . Ddk. VI. 163.

Zmínka, y, f. = zmínění, připomenutí,
řeč, die Meldung, Erwähnung, Anregung,
Erinnerung. Z-ky nečiniti; z-ku o některé
věci učiniti. V., J. tr., Ddk. II. 34., 318.,
429., 436., NB. Tč. 11., 46., 51., 67., BR. II.
1., Žer. Sn. 3. Byla o něm napřed z. Jel.
Z-ky o tom nebylo. Sych. Často se o vás
zmínka děje. Us. Toho při mnohých ani na
zmínce nebývá. Kom. Máť i to spatříno
býti, jestliže poslednější list činil by z-ku
o prvním. CJB. 417. O desátku z. se děje.
Ddk. 11. 93. Ani z-ky více o něm není,
jak by byl mrtev. Us. Tč. Darmo chodiť
do kostela, dy o Bohu ani zmínky. Slez
Tč. Z. hněvu předešlého k zvadě podzbu-
zuje. Slov. Tč. Byľs tam? Ani zmínka! Us.
Sd. Čo robím (činím) tu zmínku otroctva?
Hol. 268. 1 byl o to veliký pláč v lidu za
dlouhý čas a vždycky lidé plakávali, když
byla z. o tom; Má-li pak to dítě, jakož
o ně z. jest, Býti králem naším. Pal. Děj
III. 3. 257., IV. 1. 107. Toho jest nikdy
nemluvil ani zmínky o tom jměl; Těch
dluhů Zeleníčkových v žádné zmience ne-
měl. NB. Tě. 140. 195. Tarsis, o níž se z
v žalmu činí. BR. II. 9. a Já jsem s nimi
zmínku o to měl, ale . . . Žer. 345. V tom
čtení jest z. o vězení sv. Jana. Hus II. 15
(II. 166.). Kdo chce pokoji, nečiň zmínku
o boji. Prov. Šd., Kmp. Č. 134.

Zminné, ého, n., vz Zminy.
Zminouti, ul, ut, utí; zmiňovati = po-
minouti, zmizeti, vorbeigehen lassen, über-
gehen, auslassen, aus der Acht lassen. —
abs. Národ zmine. Výb. I. 550. Zbožie
náhle dobyté zrnine; Zminul jest král (tran-
siit); Zrnine chléb jeho. BO. Pakliby ten
sněm kterak zminul (nebyl). Arch. II. 293.
Desky zminú a zmizejí; Nález svrchu jme-
novaný v nic bude obrácen a zmine; Ne-
požene-li ho otporník za tři léta a za 18
nedělí, sám se ten otpor za nepravý odsúdi
a zmine a v nic obrácen bude. Vš. Jir. 284.,
344. Aby žádný toho nečinil k škodě a
proti spravedlnosti těch, kterýmž dsky
svědčí, než aby to bylo zminuto. Arch.
III. 314. — co, koho. Otok jej (koně)
mine. DB. Zlosť pravdu zminuje. St. skl.
— se. Oba tak brzo se z-li (zemřeli). Mor.
Šd. Tam sa z-li (zmizeli); Dyby sa tatíček
z-li (zemřeli). Na Zlínsku. Brt. — čeho.
Nechť nynie toho tvá mysl zmine. St. skl.
o čert vzal, toho zmiňme. Dh. 144. Hned
všeho úrazu zminul. Lom. — odkud: z oči
(zmizeti). Leg., ZN., Pass. 1022., Sv. Mař.
v. 235. Z úst mých chvála jeho nezmine.
Ctib. — proč. A snad skrze to zminú na
konec a zmizejí. Vš. Smlúva skrze nedr-
ženie a jí dosti nečinění a pro nezachováme
vedlé ní zmine a zrušena bude. Vš. Jir.
335.
Zmiňovati, vz Zmíniti.
Zminy, dle Dolany, Zminné, ého, n., ves
u Pardubic. PL.

Zmíráček, čku, m. = umíráček, das
Zügenglöcklein. Pam. Val. Meziř. 148.
Zmírati, vz Zemříti.
Zmířati, auf etwas zielen, abzielen, etwas
beabsichtigen. — kam. Už vím, nač on
zmířá. Mor. Val. Vck. Chlapec na ty jabka
zmířá, rad by je dostal. Na Ostrav. Tč.
Zmířá ven, dolů. Mor. Šd. Kočka zmířá na
myš. Ib. Šd. — co. Co ty, synku, co ty
zmířáš, že sobě jinší namlúváš? Pš. P. 325.
Zmíriti = zmiřati. Na Slov. Bern.
Zmířiti, il, en, ení = smířiti. — čím:
láskú. Hus I. 160.

Zmírnění, n., die Mässigung, Verringe-
rung. Z. třem, bídy, bolesti, nárazu, Us.,
Pdl., teploty. Šp.

Zmírněný; -ěn, a, o, gemässigt, ermäs-
sigt, verringert. Z. plat, Dch., posudek.
Mys. 1880. 57. — jak. Útraty z-né na
15 zl. Pr. 1884. 25.

Zmírněti, ěl, ění, mässig werden. —
čím: věkem, zkušenostmi. — v čem: ve
svých požadavcích. Us. Tč.

Zmírniti, il, ěn, ění, mässigen. — co:
lásku, Plk., oheň. Slunko z-lo záři svého
světla. Vlč. v Osv. I. 257. Studené obkladky
z-ly palčivosť v noze. Sml. — se. Zima se
z-la, hat nachgelassen. Us. Tč. — co čím:
oheň nepřikládáním zmírniti. Tím výrokem
pán předešlý výrok zmírňuje. Sš. Mr. 46.
Zmisati, sám a ši, zastr. = zmizeti, ver-
schwinden. Všecka jeho radosť zmiše. St.
skl. Pakliť (viera křesťanská) od Boha nenie,
takžť to zmine, jakožť je často leticos tako-
vého počna sě zmisalo. Št. Moc zmisala.
BO. Vy jste suol. Dobra jest suol; a zmi-