Předchozí (559)  Strana:560  Další (561) |
|
|||
560
|
|||
|
|||
Zmínění, n. = zmínka. D.
Zmíněný; -něn, a, o = dotčený, ange- regt, besagt, erwähnt. Věc svrchu z. D. To pustíme zatím mimo sebe, dokud z-ný kro- nikař náležité pověřen nebude. Ddk. II. 237. Zmíniti, zmiň, zmíně (íc), il, ěn, ění; zmiňovati = připomenouti, anregen, erwäh- nen, melden. — o čem. Kram., Šf. Jednak o nich (hypothesách) poněkud z. musíme. Sš. L. 32. — se. V. Ani se nezmínil. Hnšk. — se o čem. Us., Scip. O té řeči jsme se z-li; Z české větvě bylo by se ještě z. o Vladislavovi. Ddk. III. 59., 216. I Josef Flavijský o hrobu Davidově nejednou se zmiňuje. Sš. Sk. 27. Třetie nebezpečenstvie, o němžto se sv. Pavel zmiňuje, jest. Hass 8. — jak. Nezmínila se o tom jediným slovem. Sá. Jenom písmenkem o tom zmí- nil. Šml. Letopisec zmiňuje se tím o věci, která již zrušena byla; Pozdější věk zmi- ňoval se o panování Robertově s velikou pochvalou; Chceme se o tom v krátkosti z. Ddk. III. 61., V. 205., VIII. 26. Dodat- kem se. zmiňujeme, že . . . Sš. L. 6. O času Matouš sice něčím zmínil se. Sš. L. 31. — se oč. Tak jsem se o to zmienil, že to móž býti podlé pravdy. Št. N. 37. — kdy. O tomto sporném statku církevním z-li jsme se posléze k roku 1099.; Listy moravské z 12. věku zmiňují se pouze k roku 1062. o opušténém predium nad Opavou. Ddk. III. 115., IV. 165. Cf. násl. — kde. Z-nil se o nich ve své kronice; Z nemoci, o kte- réž v listu svém se zmiňuje: Anižby se v listinách zmínil o svolení krále; Papež v instrukci své legatovi ze dne 27/8 výslovné se o tom zmiňuje. Ddk. II. 355., 111. 137., V. 161., VII. 189. — proč. Museli jsme se z. o této okolnosti k vůli našemu náhledu, že . . . Ddk. VI. 163. Zmínka, y, f. = zmínění, připomenutí,
řeč, die Meldung, Erwähnung, Anregung, Erinnerung. Z-ky nečiniti; z-ku o některé věci učiniti. V., J. tr., Ddk. II. 34., 318., 429., 436., NB. Tč. 11., 46., 51., 67., BR. II. 1., Žer. Sn. 3. Byla o něm napřed z. Jel. Z-ky o tom nebylo. Sych. Často se o vás zmínka děje. Us. Toho při mnohých ani na zmínce nebývá. Kom. Máť i to spatříno býti, jestliže poslednější list činil by z-ku o prvním. CJB. 417. O desátku z. se děje. Ddk. 11. 93. Ani z-ky více o něm není, jak by byl mrtev. Us. Tč. Darmo chodiť do kostela, dy o Bohu ani zmínky. Slez Tč. Z. hněvu předešlého k zvadě podzbu- zuje. Slov. Tč. Byľs tam? Ani zmínka! Us. Sd. Čo robím (činím) tu zmínku otroctva? Hol. 268. 1 byl o to veliký pláč v lidu za dlouhý čas a vždycky lidé plakávali, když byla z. o tom; Má-li pak to dítě, jakož o ně z. jest, Býti králem naším. Pal. Děj III. 3. 257., IV. 1. 107. Toho jest nikdy nemluvil ani zmínky o tom jměl; Těch dluhů Zeleníčkových v žádné zmience ne- měl. NB. Tě. 140. 195. Tarsis, o níž se z v žalmu činí. BR. II. 9. a Já jsem s nimi zmínku o to měl, ale . . . Žer. 345. V tom čtení jest z. o vězení sv. Jana. Hus II. 15 (II. 166.). Kdo chce pokoji, nečiň zmínku o boji. Prov. Šd., Kmp. Č. 134. |
Zminné, ého, n., vz Zminy.
Zminouti, ul, ut, utí; zmiňovati = po- minouti, zmizeti, vorbeigehen lassen, über- gehen, auslassen, aus der Acht lassen. — abs. Národ zmine. Výb. I. 550. Zbožie náhle dobyté zrnine; Zminul jest král (tran- siit); Zrnine chléb jeho. BO. Pakliby ten sněm kterak zminul (nebyl). Arch. II. 293. Desky zminú a zmizejí; Nález svrchu jme- novaný v nic bude obrácen a zmine; Ne- požene-li ho otporník za tři léta a za 18 nedělí, sám se ten otpor za nepravý odsúdi a zmine a v nic obrácen bude. Vš. Jir. 284., 344. Aby žádný toho nečinil k škodě a proti spravedlnosti těch, kterýmž dsky svědčí, než aby to bylo zminuto. Arch. III. 314. — co, koho. Otok jej (koně) mine. DB. Zlosť pravdu zminuje. St. skl. — se. Oba tak brzo se z-li (zemřeli). Mor. Šd. Tam sa z-li (zmizeli); Dyby sa tatíček z-li (zemřeli). Na Zlínsku. Brt. — čeho. Nechť nynie toho tvá mysl zmine. St. skl. o čert vzal, toho zmiňme. Dh. 144. Hned všeho úrazu zminul. Lom. — odkud: z oči (zmizeti). Leg., ZN., Pass. 1022., Sv. Mař. v. 235. Z úst mých chvála jeho nezmine. Ctib. — proč. A snad skrze to zminú na konec a zmizejí. Vš. Smlúva skrze nedr- ženie a jí dosti nečinění a pro nezachováme vedlé ní zmine a zrušena bude. Vš. Jir. 335. Zmiňovati, vz Zmíniti. Zminy, dle Dolany, Zminné, ého, n., ves u Pardubic. PL. Zmíráček, čku, m. = umíráček, das
Zügenglöcklein. Pam. Val. Meziř. 148. Zmírati, vz Zemříti. Zmířati, auf etwas zielen, abzielen, etwas beabsichtigen. — kam. Už vím, nač on zmířá. Mor. Val. Vck. Chlapec na ty jabka zmířá, rad by je dostal. Na Ostrav. Tč. Zmířá ven, dolů. Mor. Šd. Kočka zmířá na myš. Ib. Šd. — co. Co ty, synku, co ty zmířáš, že sobě jinší namlúváš? Pš. P. 325. Zmíriti = zmiřati. Na Slov. Bern. Zmířiti, il, en, ení = smířiti. — čím: láskú. Hus I. 160. Zmírnění, n., die Mässigung, Verringe-
rung. Z. třem, bídy, bolesti, nárazu, Us., Pdl., teploty. Šp. Zmírněný; -ěn, a, o, gemässigt, ermäs-
sigt, verringert. Z. plat, Dch., posudek. Mys. 1880. 57. — jak. Útraty z-né na 15 zl. Pr. 1884. 25. Zmírněti, ěl, ění, mässig werden. —
čím: věkem, zkušenostmi. — v čem: ve svých požadavcích. Us. Tč. Zmírniti, il, ěn, ění, mässigen. — co:
lásku, Plk., oheň. Slunko z-lo záři svého světla. Vlč. v Osv. I. 257. Studené obkladky z-ly palčivosť v noze. Sml. — se. Zima se z-la, hat nachgelassen. Us. Tč. — co čím: oheň nepřikládáním zmírniti. Tím výrokem pán předešlý výrok zmírňuje. Sš. Mr. 46. Zmisati, sám a ši, zastr. = zmizeti, ver- schwinden. Všecka jeho radosť zmiše. St. skl. Pakliť (viera křesťanská) od Boha nenie, takžť to zmine, jakožť je často leticos tako- vého počna sě zmisalo. Št. Moc zmisala. BO. Vy jste suol. Dobra jest suol; a zmi- |
||
|
|||
Předchozí (559)  Strana:560  Další (561) |