Značky, adv. = na znak, na záda hore
tváří, rücklings. Na Mor. a Slov. Lehni si
na z.; Chlapec ľahne si z. na zem. Mt.
S. I. 154. Leží na z. Mor. Vck., Šd. My
zdĺhave budeme trýzneni. Pripnú k zemi ťa
s roztaženýma ramenama i nohama z. Zbr.
Hry 242. Močila konopě hlavačky, lehla si
do vody na z. Sš. P. 680. Len si ľahni
hore z. Dbš. Sl. pov. VI. 76. a na Mor. Šd.
Stevan hodil mu vajce do čela. Prekotil sa
drak hore z. a bolo po ňom. Dbš. Sl. pov.
III. 82. Václav letěl z. NB. Tč. 72. On zrázu
vyvráten z noh na ľavý sa točí bok a do
prachu z. upadne; On sa porád chýlí a na
trávník z. upadne. Hol. 124., 280. Hore
bruchom, hore tváru. Bern.

Značně = znamenitě, zřejmě, merklich,
kenntlich. Z. v něčem prospívati. Z. snížená
cena. Us. Pdl. Z. se lišiti. Z. se zlepšiti. Dch.

Značnictví, n. = rýsovnictví, die Zeichen-
kunst. Na Slov. Bern.

Značník, a, m. = rýsovník, der Zeichner.
Na Slov. Bern. — Z., u, m., der Meissel.
Z. početníku, der Rechenmeissel. Šp.

Značný, z znak-ný, vz k před -ný, Ht.,
merkbar, merklich, kenntlich. Z. oblevení.
Tys. To proroctví jest velmi značné. Koll.
Značné ceny, ansehnliche Preise, dávka,
Portion, Gabe, mezery, beträchtliche Lücken,
výsledek, erheblicher Erfolg, škoda, peníz,
erhebliche Summe, počet, stattliche Anzahl,
ve značné míře. Dch. Z. odbyt, ztráta, roz-
měry, rozdíl. Us. Pdl. Je toho z. kus; Ukrojil
si z. kaval chleba. Mor. Šd. — čím. Den
sv. Víta jest značný vzetím Srbska. Koll.

Znad, von oben aus. Na Slov. Ssk.

Znadějený; -en, a, o, von Hoffnung be-
seelt. Šd. Naše tváre plné žiare, veď stojíme
u oltára uverení, z-ní. Slov. Phld. IV. 166.

Znádherniti, il, ěn, ění, prächtig machen.
— co. Hš.

Znadíti, ději, ěl, ěn, ění, znadívati =
dokona nadíti, vycpati, vollends ausstopfen,
ausstaffiren. — co jak. Rozličně to pletete,
stranu pod oboji proti smyslu obecnému
divně znadívavše k přistrojení sobě kozích
vratec. 1617.

Znado. Vzala zlatý prútik z. dvier. Dbš.
Sl. pov. I. 107. Cf. Znad.

Znáhla, z náhla=náhle, schnell, plötzlich.
Ráj. Z. píti, jísti. Us. Tč. Sám nepredvidený
z. do vlasti prišol. Hol. 387.

Znáhlení, n., die Uibereilung.

Znáhlený; -en, a, o, übereilt. Bern.

Znáhliti, il, en, ení; znáhlovati = náhle
učiniti, beschleunigen. — co: kroky. Hol.
Znáhlil svůj plán. Kká. Td. 229. — se čím:
prudkým hněvem (unáhlil se, sich über-
eilen). Č.

Znáhlovati, vz Znáhliti.

Znachoditi, il, zen, ení, nach und nach
aulfinden. — co kde. Na Ostrav. Tč. --
se, genug herumgehen.

Znachor, a, m., v bájesl. Slovan. = zá-
zračné dítě, které mluví moudře, das Wun-
derkind, das sehr vernünftig spricht. Slov.
A dítka jeho nechť jsou z-ry. Pokr. Z hor
113. O deťoch veľa vtipne hovoriacich po-
vedia, že to celý znachor. Dbš. Obyč. 117.
Tak povstaly zvláštne sbory žretcov vša-

kových, vlchovcov, koldunov (koldošov),
černokňažníkov, hadačov, znachorov, veštcov
atd. Č. Čt. II. 389. Húšťavami vidno túlať
sa Znachora: krásny chlapček: zlatý pásik
tak šumno mu tělo zdobí. Ale Z. veľký
šibal voždy myslí na nezdoby. Vaj. Tat. a
mor. 114. — Z., das Herzpünktlein. Z. je
ľúbostný výraz pre milé dieta. Keď sa
laskáme s dieťaťom, povieme: ,Ty môj zna-
chor' a boskáme ho. Slov.

Znachověti, ěl, ění = nachové barvy na-
byti, purpurroth werden. Techn. Obláčky
z-ly. Tč. exc.

Znachu, zastr. = znali. Kat.

Znachystati, vorbereiten. — co kdy:
po poledni. Slez. Šd.

Znajďalej = z nejdál, vom weitesten.
Slov. Začnime tam, odkiaľ z. vídať vysoké
Tatry. Phld. IV. 246.

Znajprvšku, adv., anfangs. Slez. Už mne
ruka nebolí, ale z. to jsem nemohl ani ležku
do ruku vzať. Šd.

1. Znak, adv. m. vznak z předl. vz a
neužívaného nak = týl. — Z. = vznak, na
hřbet, na zad, značky, rücklings, rückwärts,
überrücks. Kůň se s ním z. do bahna pře-
vrátil. V. Vůz byl hřbetem znak. Kom.
V znak ležel. Pass. 495. A oni ihned v znak
padnú. Hus I. 159. Znak s koně spadnouti.
Troj. Upadl s stolice znak. Lom. Z. na zem
ho položili. Har. Z. lehnouti. Vš. Mladého
raka starý rak trestal, proč leze znak: ne-
ukázal mu lépe jak; i lezou oba podnes tak.
Horný. Znak leží liška. Jel. — S předl.: na
znak = vznak, znak, rücklings. Na z. ležeti,
spáti. V., Kom., D. Jeleňčok knísal rožkama
na znak, aby mu to dieťa na ne položili,
že ho bude hyntať. Dbš. Sl. pov. I. 235.
Kdo na znak spí, na toho prý chodí můra.
Us. Kšť. Dál ani na kleslých udržať sa ne-
móže podešvách: v tom zpádá a v ryzém na
znak roztáhne sa písku. Hol. 24. Tento na
zem tvarou, tam ten hore na z. upádá. Hol.
115. — Z., u, m. = týl, der Nacken, das
Genick. Znakem, na znak padnouti. Koníčky
se potrhaly, mú panenku pokopaly. Pokopaly
mi ju na znak, až ji všecky podkovy znáť.
Pck. Ps. 43.

2. Znak, u, m. = znamení, das Zeichen,
Abzeichen, Merkmal, Kennzeichen. Z. =
vlastnosť, podlé které věc od věci rozezná-
váme. Blř. Znakům, v nichž se věci shodují,
říkáme znaky společné. Ib. Slovo toto uvedl
Jg. ve Ztraceném ráji. Z., odznak, znakovka,
das Abzeichen. Čsk. Rozeznávací znaky,
diacriticae notae, diakritische Zeichen; se-
znávací z., Rekognitions-, Notoritätszeichen;
z. (znaménko) odsutí (odsuvník, odvratník),
der Apostroph; z. (znamení) rozdělení či
rozdělovací, das Eintheilungszeichen; znak
(znaménko) podivení, nota admirationis s.
exclamationis, das Ausrufungszeichen; z.
(znaménko) násobení (násobítko), das Multi-
plikationszeichen; znak (znaménko) dělení
(dělič), das Abtheilungszeichen; z. (zna-
ménko) přestávky (přestávka, pausa), der
Gedankenstrich. Nz. Z-ky rychlopisné, těsno-
pisné či stenografické. Us. Z. představy.
Jdč. Z. pojmu (v logice) původný (nota
primaria), následný (n. consecutiva), přibylý,