576

výhradní (differentia specifica), podstatný,
rodový, druhový, charakteristický, lichý,
neplodný, nepodstatný, DJ. 7., 33., 80., 86.,
87., stanovný (nota constitutiva). Hš. Z-ky,
die Insignien. J. tr. Rána se zhojí, ale znak
zůstane. Mor. Tě. Bolesť rány mine, ale z.
nemine. Mor. Tč. Z. smrti; mořský z. (zna-
mení upevněné na vodě k naznačení míst
lodím nebezpečných, poplavek, die Bake).
Dch. Hlásky, kterými kmen se konči, slují
znaky kmenové či prostě znaky. Bž. 63
Že sme sa sem dostavili, to je znak vďaky
našej. Zátur. Vinš. I. 27. Znaky operační
(v mathem.). Mus 1880. 166. Z. rozeznávací.
Kk. Z. (naznačení) zpáchaného zločinu, corpus
delicti. Čsk. Dobrý z. (znamení). Slov. Šd.
Rozhodný z. v povaze. Osv. I. 60. Planý
z. (špatné znamení). Němc. VII. 77. Dobrý
z.! zvolal kráľovčík (= dobré znamení).
Dbš. Sl. pov. VII. 60. Kdyby bylo bývalo
nějakého státního čili zemského znaku, tuť
obé musilo by se jeviti na pečetích. Ddk.
IV. 196. Z-ky druhové (rozlišovací) jsou
znaky, kterými se vyměřenec od ostatních
pojmů liší. Bb. Krev jest krev: napišme
ďáblu na roh: ,dobrý anděl', přec nebude
to znakem ďáblovým. Shakesp. Tč. Od
jednoty svátostí jakožto vněšných vidomých
znaků. Sš. II. 112. I táži se, zdali apoštolé
neužívali olejby co vněšného znaku. Sš. Sk.
99. Ten prsten jest znak našeho snoubení.
Znaky fysičné či zevnitřní, z. chemyčné či
vnitřní. Krok. Z. stanovný (nota constitutiva),
následný (n. consecutiva). Hš. Z. vodní, das
Wasserzeichen. Vz KP. I. 277. Z. vojenské
řecké a římské. Vz Vlšk. 443. Znaky che-
mické. Šfk. Poč. 4. — Vz Znamení. Znaky
nerostův a) fysikalní: 1. štípatelnosť; 2.
tvrdosť; 3. hutnosť; 4. omak (u mnohých =
pocit, jaký máme položivše prsty na nerost
aneb dotknuvše se ho jazykem). Vz tato
slova. b) Chemické: 1. zápach (sírovodík,
skalní olej, asfalt), zápach při tření (vá-
penec živičný), zápach při navlhčení (jíl);
2. rozpustitelnosť ve vodě nebo v jiných
tekutinách (kyselinách). Mnohé nerosty roz-
pouštějíce se šumí, jiné ne; některé rozpou-
štějí se zúplna, jiné ne; některé se vůbec
nerozpouštějí. c) Účinky tepla. Některé ne-
rosty se roztápějí, prchají zúplna neb vydá-
vají těkavé látky neb hoří plamenem neb mění
svou barvu, rozpadávají se. Bř. —Z. v horn.,
die Stuffe. Z. měřický, die Markscheidestuffe,
z. úkolní, die Gedingstuffe. Hř. — Z. = zna-
čivý ton. Zv. Přír. kn. I.15. — Z. = kousek,
troška, ein Stückchen. Slez. a Slov. Donesla z.
slámy; Vzala sem z. slámy. Cf. Značek. Slez.
Šd. Do znaku zabrať, zhabať, les vyrúbať. Mt.
S. I. 89. Porubal mi trávu v poli, ani mi len
znaku z nej nedoniesol. Dbš. Sl. pov. II. 80. —
Čestný znak, das Ehrenzeichen. Dch. Tři
konští chvostové jsou čestný z. tureckých
důstojníkův. Sych. — Z. = erb, štít, das
Wappen. Č., Šp. Z. řemeslnický, das Hand-
werkerwappen; Z. řemeslnické hospody, das
Herbergswappen. Šp. Malíř znaků, der Wap-
penmaler. Dch.

Znak obrácený, resupinus. Rostl.

Znakonoš, znakonosič, e, m., der Wap-
penkönig. Rk.

Znakopis, u, m., die Zeichenschrift. Z.
pro cvičení pořadová. KP. I. 418.

Znakoplavka, y, f. Z. žlutošedá, noto-
necta glauca, Ruderwanze, hmyz polokřídlý.
Vz Frč. 139., S. N.

Znakosloví, n. = udání znaků, kterými
se nějaká věc od jiné podobné liší, ku př.
udání znaků kamenů, rostlin atd., die Cha-
rakteristik. Kk. 2., 70. Die Semiotik. Nz. lk.
Vz Znakouka.

Znakoslovný, charakteristisch, semio-
tisch. Nz. lk.

Znakouka, y, f. = znakosloví, semiotika,
die Semiotik, Zeichenkunst. Nz.

Znakování, n. = cejchování, měření sudo-
měrem, das Aichen. Nz., Šp.

Znakovati = cejchovati, sudoměrem mě-
řiti, aichen. Nz., Šp., Dch., Tč. Vz Značiti.

Znakověda, y, f., die Heraldik. NA. III.
12. Vz Znakoznalství.

Znakovka, y, f. = Malý, obyčejné okrou-
hlý odznak v barvách zemských, jejž vojí-
nové na stejnokroji nosí, větším dílem na
čáce n. na čapce, kokarda, die Kokarde.
Čsk. Polní z. jest nějaká z., jíž se vojínové
od ostatního občanstva rozeznávají. S. N.
XI. 57.

Znakovní, -ný = cejchovní, Aich-. Z.
kůl (cejch), der Aichpfahl. Nz. — Z., Wap-
pen-. Z. hlasatel, der Wappenherold. Dch.

Znakový plášť, der Wappenmantel. Dch.
Z. pole, das Wappenfeld. Posp. — Z. samo-
hláska (kmen končící. Vz Znak) Ndr. —
Z. (blesknavý) oheň, das Blickfeuer. Čsk.
— Z., jm. lesa u Bystřice na Vsacku. Vck.

Znakoznalec, lce, m., der Heraldiker.
Rk.

Znakoznalství, n., die Heraldik. Rk. Vz
Znakověda a násl.

Znakoznanství, n., die Heraldik. Hanka.
Vz Znakoznalství.

Znakule, e, f., rhynchops, pták čapatý.
Krok 1. 126.

Zňal, vz Zejmouti.

Znalci soud, die Sachkennerjury. Šp.

Znale = značně. D.

Znalec, lce, m., der Kenner, Sachkenner,
Sachverständige, Fachmann, Experte. Nz.,
Dch. Soudce má jiného znalce ustanoviti,
jmenovati. Řd. Z. skvostů. Z-ce přibrati.
Us. Z. lidské povahy. Us. Kommisse z-ců,
die Fachmannkommission; z. piva, der Bier-
kenner; z. počtů, účtů, der Rechnungsver-
ständige. Šp. Důkladný z. něčeho. Mus.
1880. 329. Osvědčilý z. Dch. Užil i rady
dobrého těch věcí znalce. Ddk. II. 362.

Znalecky, po znalecku, fachmännisch.
Us. Dch. Z. něco psáti. Tč.

Znalecký, Fach-, fachlich, fachmännisch,
Kenner-. Z. zdání, úsudek, Us., z. síla pra-
covní, fachmännische Arbeitskraft. Šp. Z.
způsobilosť, kruhy, pozorování. Dch.

Znalectví, n., die Kennerschaft. Z. (v)
umění, die Kunstkennerschaft. Nz. Z. zboží
(tvaroznalství), die Waarenkunde. Šp.

Znalkyně, ě, f., die Kennerin. Vz Zna-
lec. Dch.

Znalosť, i, f. = znání, die Kenntniss.
Tabl. Z. jazyka, z. tvarů grammatických
atd. Vz Známosť. Podrobná z. něčeho, die