Předchozí (564)  Strana:565  Další (566) |
|
|||
565
|
|||
|
|||
ruské valně i vzletně se zmáhá. Osv. I. 373.
Jakoby od města k městu vezdy více byla se zmáhala touha jeho. Sš. Sk. 237. Lipa zprvu sa slabuško zmáha. Slov. Zátur. — se kudy. Oheň zmáhal se městem, po městě. Lpř. Zmocněnec, nce, m. = plnomocník, zmoc-
něný, der Bevollmächtigte, Ermächtigte, Ge- walthaber, Mandatar. J. tr., Nz. Kdyby z-ci Jaromírovi a Janovi na synodu byli přišli; Aby strany způsobilé z-nce od sebe vy- slaly. Ddk. II. 233., 255. Zmocnění, n., die Bevollmächtigung, Voll-
macht. J. tr., Nz. Z. z něčeho bráti (sílu). Pís. br. K z. přijíti (síly nabyti). Bl. Bez z. (bez plné moci), die Ermächtigung, Be- vollmächtigung. Trest. zák. Z. k soudu. Žer. Záp. II. 192. Z. nebo zvod. Bdž. 152. Zmocněnosť, i, f. = zmocnění. Dk. Poet.
46. Zmocněný; -cněn, a, o, ermächtigt, be-
vollmächtigt. Aby z-nému jeho bez odtahu vydal. 1573. Výš psané z. osoby (moc k ně- čemu jim danou mající). Apol. Z. proku- rator. Kram. Zpěv je z-nou řečí. Dk. — k čemu. Br. Z. k vyslyšení výpovědi. List hrad. 1671. Zvláště k tomu z-ný. Dch. — čím: právem (stvrzený), D., královským mandatem. Kom. Zmocněti, ejí, ěl, ění, zmocnívati = moc-
ným se státi, mächtig werden. — abs. Ko- hout zmocní (sesílí, vyroste). Us. Rgl. — kdy (več). Národ ten za něho u velikou říši zmocněl. O měst. bož. Jestliže teď ne- zmocním, nezmocním už nikdy. Us. — čím. Dobrou potravou zmocníš, ale ne kořalou. Us. Tč. -- jak. Nebolo mu treba inšieho lieku: naskutku zmocnel tak, že mohol se- deť. Dbš. Sl. pov. I. 496. Chlapec zo dňa na deň zmocnieval. Dbš. Sl. pov. I. 89. Zmocník, a, m., gewaltsamer Eindring-
ling. Jestliby kdo chtiel z moci v cechu dělati, povinen jest úředník nás proti ta- kovým z-kům ochraňovati. Sl. let. III. 159. Zmocnilý = kdo se zmocnil, der sich
bemächtigt hat, mächtig, habhaft. Jg. Slov. Zmocnina, y, f. Osv. I. 214.
Zmocnitel, e, m., der Macht-, Vollmacht-
geber, Gewaltgeber, Besieger. J. tr., Šd. Cf. Zmocňovatel. Zmocniti, il, ěn, ění; zmocňovati = moc-
ným učiniti, ssíliti, stärken, verstärken, mächtig machen; moc komu nad něčím dáti, Jem. Macht geben, einräumen, bevollmäch- tigen ; se = moci, síly nabyti, k moci při- jíti, mächtig werden, Flügel bekommen; v svou moc přivésti, sich bemächtigen, be- meistern, habhaft werden, sich versichern. Jg. — co, koho. Pavel zmocňuje důraz slov svojich. Sš. II. 90. Rovnici . . . nkrát z., potenziren. Šim. 128. Pán mne zmocnil (ssílil). Eus. Jehož pravici zmocním. Br. Z. souseda (moc mu dáti, aby něco učinil), ermächtigen. Us. — koho čím. Ať nás duchem zmocňuje a sílí. Kanc. br. Součin každý zmocňuje se tím, že se jeho činitelé zmocňují. Šim. 31. Vz Z. koho k čemu, jak. — koho proti komu. V. — koho (akkus.) čeho = moc mu nad tím dáti. Ženu jejího věna z. Vš. Právo má a povinno bude to |
učiniti a věřitele v statek dlužníka uvésti
a téhož statku ho z., kteréhož statku původ v držení a užívání potud zůstane, dokudž by jemu od dlužníka spravedlnost i s ná- klady a škodami na to vzešlými zase všecka zúplna a docela dána a navrácena nebyla. Bdž. 152. Poručník, když sirotku dědictvie jeho otcovského postúpi, jemu počet spra- vedlivý učině zbožie jej jeho skutečně zmo- cní. Vš. Jir. 276. — koho k čemu = moc, povolení někomu k něčemu dáti. Faukn., Br., J. tr., Tč., Dch., Ddk. II. 239. Někoho k tomu (odporu) dskami z. Er. — se koho n. čeho: města. V., Br. Kdoby se cizího statku zmocňoval. Kol. 52. Zmocnil se žezla královského (vlády); Z. se nejvyššího pan- ství nad někým; Zmocnil se ho žal. Lpř. J. Bál se, aby se ho zoufalství nezmocnilo. Vlč. Zl. v ohni. I. Národa sa zmocnil duch mätežný. Zbr. Lžd. 127. Pražský Gebhard lstí obešel Jana a hradu Podivína se zmo- cnil. Km. 1884. Tamějších pokladů se zmo- cňuje; Obmýšlel z. se Slez. Ddk. II. 122., 168. Nepokoj se jí počal zmocňovati. Nitra VI. 260. Jeho duše z-la se pochybnosť. Hrts. Hejtmané pevnosti se z-li; Z-li se města Skalice. Dač. I. 198., 208. (I. 170., 229.). Ani zde takové síly nenechali, která by se byla mohla zámku z. Žer. 17. Turci se Budína a Peště z-li. Bart. I. 127. — koho, se čeho, koho jak = ve svou moc přivésti, seiner Macht unterwerfen. Z. se města násilím. D., Ddk. V. 281. Z. se města lstí, útokem, úskokem. Pdl. Zmocňoval se města za městem, ostrova za ostrovem. Lpř. Děj. I. 47. Z. se něčeho překvapením. Šmb. S. I. 506., Ddk. III. 245. Z. se neprávě kní- žectví ; Podvodně zmocnil se zboží; Sv. otec sám ho dodatečně zmocnil, aby v toto zboží se uvázal; Obehnali Vyšehrad chtiece se dle možnosti Bořivoje samého z.; Aby se vrahů ale beze všeho hluku z-li; Z. se trůnu brannou mocí; Toho křivě se zmo- cnil; Ota měl se strany Rakous zmocniti se Znojma; Ota považoval za vhodno z. se ve jménu svého zetě území hornorakou- ského. Ddk. II. 77., 257., 416., III. 30., IV. 101., V. 46., 272., 282. Útokem nenadálým zmocnil se města onoho až na jednu věž. Pal. Děj. III. 3. 259. — Kram., Br. -- co, koho v čem. Horkosť v těle zmocňovati. Byl. Někoho u víře z. Pís. br. Někoho v umění z. Kom. — Řd. Tak aby dotče- nému poddanému našemu anebo tomu, ko- hož on v tej věci úplně zmocnil, to všecko vydáno bylo. 1573. Sl. let. I. 69. — co komu. Br. — kde. Mne z-li ve Vídni. Klc. 84. Král zmocnil se na pravém břehu všech míst. Ddk. VI. 85. — kdy. On je mezi tím z-nil; Němci hodlali z. se Hlohova dříve než Boleslav; Dne 30. dubna zmocnil se Lidéř východní části města; Za noční doby města se zmocnil v postě r. 1146.; Ti za vhodné příležitosti z-li se arcibiskupa; Z-il se dne 24/2 1272. zradou města. Ddk. II. 355., 410., III. 52., III. 131., 144., IV. 45., VI. 75. — koho jak. Z. někoho na svém místě. 1517. Gl. 387. — se. Strom zmocnil se (zmohutněl, vzrostl). — aby. Z-nil ho, aby mu vybral peníze. Us. Šd. |
||
|
|||
Předchozí (564)  Strana:565  Další (566) |