565

ruské valně i vzletně se zmáhá. Osv. I. 373.
Jakoby od města k městu vezdy více byla
se zmáhala touha jeho. Sš. Sk. 237. Lipa
zprvu sa slabuško zmáha. Slov. Zátur. —
se kudy. Oheň zmáhal se městem, po městě.
Lpř.

Zmocněnec, nce, m. = plnomocník, zmoc-
něný, der Bevollmächtigte, Ermächtigte, Ge-
walthaber, Mandatar. J. tr., Nz. Kdyby z-ci
Jaromírovi a Janovi na synodu byli přišli;
Aby strany způsobilé z-nce od sebe vy-
slaly. Ddk. II. 233., 255.

Zmocnění, n., die Bevollmächtigung, Voll-
macht. J. tr., Nz. Z. z něčeho bráti (sílu).
Pís. br. K z. přijíti (síly nabyti). Bl. Bez
z. (bez plné moci), die Ermächtigung, Be-
vollmächtigung. Trest. zák. Z. k soudu.
Žer. Záp. II. 192. Z. nebo zvod. Bdž. 152.

Zmocněnosť, i, f. = zmocnění. Dk. Poet.
46.

Zmocněný; -cněn, a, o, ermächtigt, be-
vollmächtigt. Aby z-nému jeho bez odtahu
vydal. 1573. Výš psané z. osoby (moc k ně-
čemu jim danou mající). Apol. Z. proku-
rator. Kram. Zpěv je z-nou řečí. Dk. —
k čemu. Br. Z. k vyslyšení výpovědi. List
hrad. 1671. Zvláště k tomu z-ný. Dch. —
čím: právem (stvrzený), D., královským
mandatem. Kom.

Zmocněti, ejí, ěl, ění, zmocnívati = moc-
ným se státi, mächtig werden. — abs. Ko-
hout zmocní (sesílí, vyroste). Us. Rgl. —
kdy (več). Národ ten za něho u velikou
říši zmocněl. O měst. bož. Jestliže teď ne-
zmocním, nezmocním už nikdy. Us. — čím.
Dobrou potravou zmocníš, ale ne kořalou.
Us. Tč. -- jak. Nebolo mu treba inšieho
lieku: naskutku zmocnel tak, že mohol se-
deť. Dbš. Sl. pov. I. 496. Chlapec zo dňa
na deň zmocnieval. Dbš. Sl. pov. I. 89.

Zmocník, a, m., gewaltsamer Eindring-
ling. Jestliby kdo chtiel z moci v cechu
dělati, povinen jest úředník nás proti ta-
kovým z-kům ochraňovati. Sl. let. III. 159.

Zmocnilý = kdo se zmocnil, der sich
bemächtigt hat, mächtig, habhaft. Jg. Slov.

Zmocnina, y, f. Osv. I. 214.

Zmocnitel, e, m., der Macht-, Vollmacht-
geber, Gewaltgeber, Besieger. J. tr., Šd.
Cf. Zmocňovatel.

Zmocniti, il, ěn, ění; zmocňovati = moc-
ným učiniti, ssíliti, stärken, verstärken,
mächtig machen; moc komu nad něčím dáti,
Jem. Macht geben, einräumen, bevollmäch-
tigen ; se = moci, síly nabyti, k moci při-
jíti, mächtig werden, Flügel bekommen;
v svou moc přivésti, sich bemächtigen, be-
meistern, habhaft werden, sich versichern.
Jg. — co, koho. Pavel zmocňuje důraz
slov svojich. Sš. II. 90. Rovnici . . . nkrát
z., potenziren. Šim. 128. Pán mne zmocnil
(ssílil). Eus. Jehož pravici zmocním. Br. Z.
souseda (moc mu dáti, aby něco učinil),
ermächtigen. Us. — koho čím. Ať nás
duchem zmocňuje a sílí. Kanc. br. Součin
každý zmocňuje se tím, že se jeho činitelé
zmocňují. Šim. 31. Vz Z. koho k čemu, jak.
— koho proti komu. V. — koho (akkus.)
čeho = moc mu nad tím dáti. Ženu jejího
věna z. Vš. Právo má a povinno bude to

učiniti a věřitele v statek dlužníka uvésti
a téhož statku ho z., kteréhož statku původ
v držení a užívání potud zůstane, dokudž
by jemu od dlužníka spravedlnost i s ná-
klady a škodami na to vzešlými zase všecka
zúplna a docela dána a navrácena nebyla.
Bdž. 152. Poručník, když sirotku dědictvie
jeho otcovského postúpi, jemu počet spra-
vedlivý učině zbožie jej jeho skutečně zmo-
cní. Vš. Jir. 276. — koho k čemu = moc,
povolení někomu k něčemu dáti. Faukn.,
Br., J. tr., Tč., Dch., Ddk. II. 239. Někoho
k tomu (odporu) dskami z. Er. — se koho
n. čeho: města. V., Br. Kdoby se cizího
statku zmocňoval. Kol. 52. Zmocnil se žezla
královského (vlády); Z. se nejvyššího pan-
ství nad někým; Zmocnil se ho žal. Lpř. J.
Bál se, aby se ho zoufalství nezmocnilo.
Vlč. Zl. v ohni. I. Národa sa zmocnil duch
mätežný. Zbr. Lžd. 127. Pražský Gebhard
lstí obešel Jana a hradu Podivína se zmo-
cnil. Km. 1884. Tamějších pokladů se zmo-
cňuje; Obmýšlel z. se Slez. Ddk. II. 122.,
168. Nepokoj se jí počal zmocňovati. Nitra
VI. 260. Jeho duše z-la se pochybnosť.
Hrts. Hejtmané pevnosti se z-li; Z-li se
města Skalice. Dač. I. 198., 208. (I. 170.,
229.). Ani zde takové síly nenechali, která
by se byla mohla zámku z. Žer. 17. Turci
se Budína a Peště z-li. Bart. I. 127. —
koho, se čeho, koho jak = ve svou moc
přivésti, seiner Macht unterwerfen. Z. se
města násilím. D., Ddk. V. 281. Z. se města
lstí, útokem, úskokem. Pdl. Zmocňoval se
města za městem, ostrova za ostrovem. Lpř.
Děj. I. 47. Z. se něčeho překvapením. Šmb.
S. I. 506., Ddk. III. 245. Z. se neprávě kní-
žectví ; Podvodně zmocnil se zboží; Sv.
otec sám ho dodatečně zmocnil, aby v toto
zboží se uvázal; Obehnali Vyšehrad chtiece
se dle možnosti Bořivoje samého z.; Aby
se vrahů ale beze všeho hluku z-li; Z. se
trůnu brannou mocí; Toho křivě se zmo-
cnil; Ota měl se strany Rakous zmocniti
se Znojma; Ota považoval za vhodno z. se
ve jménu svého zetě území hornorakou-
ského. Ddk. II. 77., 257., 416., III. 30., IV.
101., V. 46., 272., 282. Útokem nenadálým
zmocnil se města onoho až na jednu věž.
Pal. Děj. III. 3. 259. — Kram., Br. -- co,
koho v čem. Horkosť v těle zmocňovati.
Byl. Někoho u víře z. Pís. br. Někoho
v umění z. Kom. — Řd. Tak aby dotče-
nému poddanému našemu anebo tomu, ko-
hož on v tej věci úplně zmocnil, to všecko
vydáno bylo. 1573. Sl. let. I. 69. — co
komu. Br. — kde. Mne z-li ve Vídni.
Klc. 84. Král zmocnil se na pravém břehu
všech míst. Ddk. VI. 85. — kdy. On je
mezi tím z-nil; Němci hodlali z. se Hlohova
dříve než Boleslav; Dne 30. dubna zmocnil
se Lidéř východní části města; Za noční
doby města se zmocnil v postě r. 1146.;
Ti za vhodné příležitosti z-li se arcibiskupa;
Z-il se dne 24/2 1272. zradou města. Ddk.
II. 355., 410., III. 52., III. 131., 144., IV.
45., VI. 75. — koho jak. Z. někoho na
svém místě. 1517. Gl. 387. — se. Strom
zmocnil se (zmohutněl, vzrostl). — aby.
Z-nil ho, aby mu vybral peníze. Us. Šd.