Předchozí (569)  Strana:570  Další (571) |
|
|||
570
|
|||
|
|||
(HP. 95.). (Starý) chválí lidi staré, zmrlé,
hyzdí živé. Hus III. 110. — jak. Druzi nepláči, to věz ti, kteříž hřiešníkóv na duši zmrlých neželejí. Hus. II. 358. Zmrnčeti, el, ení = bručeti? Na Slov.
Lvica sa berie od ovocia k tráve, zas zmrnčí kráva: Nechaj mi potravu! Zátur. Zmrnkavý = zakrnělý, verbuttet. Us.
Zmrsk, u, m. = zmrsknutí i to, co zmr-
sknuto, smrštěno jest, die Zusammenschrum- pfung, das Zusammengeschrumpfte. V. — V horn. = tenká žíla, tenký pramen hor- niny, die Kluft, der Schacht. Vys. Z. mo- cný, dražovitý (dutiny v sobě mající), lin- iový (z něm. liegend, lépe: ležatý), křížový, Vys., hantový (z hangend, lépe: visutý). V. Vz Báně. — Někdy = mezera, štěrbina. Am. — Z. = hořejší díl bičiště, der obere Theil des Peitschenstiels, der Zweig (do- lejší: násada, der Peitschenstiel). Jg. Zmrskati = metlou zbíti, mit der Ruthe
streichen, geissein. — koho čím: metlami. Reš. — jak: bez vyslyšení. Br. — jak. Protož tě viece než tyto zmrskámy. Hus I. 195. Tam budiž biřicem podlé libosti zmr- skán. Ddk. IV. 222. — Vz Smrskati. Zmrsknouti, vz Smrsknouti.
Zmrskový, Kluft-. Cf. Zmrsk. Z. bouda.
Světz. (starý). Zmršelý = který zmršel, veraast. Z.
káně. Cant. Zmrštěk, šťku, m. = proutek, die Spitz-
gerte, Spiessruthe, der Peitschenstiel. Puch. Zmrštení, n., vz Zmrštiti.
Zmrštěný; -en, a, o, vz Zmrštiti. Dieky
Bohu, že ešte i na mňa nezapomenul, na z-nú (scvrklou, eingeschrumpft) babu. Zbr. Lžd. 160. Zmrština, y, f. = svraština, vráska, die
Falte, Runzel. Na Slov. Vo krátce, ktoré silou velikou vábia ku sebe oči mladíkov, zohyzdí líčka z-na. Zbr. Hry. 204. Zmrštiti, il, ěn, ění = sraziti, zusammen-
falten, -schlagen, -stossen. Vz Smrsknouti. — Z. se — sraziti se, zusammenschrumpfen. — Z. se = vzmrštiti se, emporschnellen. Z-til se a utek. U Rychn. Msk. — se = zaka- boniti se, zvraštiti se. Že sa zmŕštil, zazrela. Slov. Phld. V. 65. Zmrť, i, f., zastr. = vyraženina, der Aus-
schlag. V. Zmrtvě, zastr. = zmrtvěl. Kat.
Zmrtvělosť, i, f. = nečitelnosť, die Er-
starrung, Unempfindlichkeit. V. Vz Schd. II. 341., Dch. Zmrtvělý = nečitelný, erstarrt, empfin-
dungslos, unempfindlich, erstorben. V. Z. lid. D. Z. a potracená chuť. 1594. Z. vzduch. Drf. Byl jako z. Jrsk. Zmizne razom z-lých sen. Phld. III. 457. Chcem volať; ale marná robota, hlas v z-lom hrdle hynie. Btt. Sp. 69. — čím: lakomstvím. Jel., hrůzou. Čch. Bs. 71. Zmrtveně = zmrtvěle. Bern.
Zmrtvení, n. = zmrtvělosť. Z. živých
útvarů, das Absterben lebendiger Gebilde. Šp. Z. jen dočasné. Nitra VI. 73. Z. údů, das Einschlafen der Glieder. V. Zmrtvený; -en, a, o, abgestorben, zmrt-
vělý. vz Zmrtviti. Tříska kosti z-ná. Nz. lk. |
Spevom tvojim ožily z-né (todte) kameny.
Phld. III. 93. — čím kde. Duch sv. obži- vuje na duši hřiechem z-né. Hus II. 196. Z-né těžkým snem leží Slovenstvo. Ntr. I. 48. Zmrtvěti, ěl, ění = mrtvým se státi,
zdřevěněti, ztuhnouti, erstarren, absterben, empfindungslos werden. — abs. Poľúb tú zem svätú, sľubuj tuhé sľuby, bo zmŕtvejú Tatry, ak je syn neľúbi. Zátur. — proč: žalostí, Troj., strachem. V. — odkud. Od té nemoci mu noha z-la. Us. Tč. Všecken jsem z toho divadla zmrtvěl. Ler. — nač. Spievať?! Oj, bolby hlas to zúfalý! Kto živý, naň zmŕtvel by len. Slov. Phld. III. 456. — kde. (Ciesař) hněvy se vešken po- třese, zmrtvě v těle, zbledě v líci. Kat. 1391. Zmrtviti, il, en, ení = mrtvým, nečitel-
ným učiniti, erstarrt, empfindungslos ma- chen. — co, koho. Troj. A kto jich (mar- ných myšlení) nezmrtví, ten nebrzy bude blažený. Hus I. 348. — kdy. A v tu ho- dinu syny své z-li sú. Hus I. 335. — se. Kdo do toho padá nešťastia, ten sa zne- tvorí, zmrtvieva. P. Tóth. Trenč. M. 123. Ona se z-la (nepoctivou pannou se stala). Mor. Šd. Z mrtvých. Po mém z mrtvých vstání.
BR. II. 358. b. Zmrúžiti, il, en, ení, zamružiti = za-
mhouřiti. — co. Sedum roků šila, oka ne- zmúžila. Sš. P. 793. Zmrvení, n., vz Zmrviti.
Zmrvenina, y, f. = mrva. Slov. A tu
ta z. na široko na ďaleko sa roznášala a zrno čisté ak zlato na zemi ostávalo. Dbš. Sl pov. I. 92. Zmrvený; -en, a, o, vz Zmrviti. Má z-nou
dceru. Us. mor. Šd. Zmrviti, il, en, ení, zmrvovati = zdrobiti,
zerbröseln; zbíti, durchprügeln; zmačkati, zerknittern; smotrchati, verwirren, vermen- gen, zerzausen; pokaziti, verderben; pohno- jiti, düngen (vz Zamrviti); zkurviti, schänden. Na Mor., Slov. a Slez. — co, koho. Z. niti, vlasy, Šd., slámu, Tč., dívku (zmrhati). Vck., Škd., Šd., Mřk. Poviz (pověz) mi paní má, s kým's to lůžko z-la? Pís. slez. Šd. — se komu. Oby dcery se mu z-ly. Us. Šd. — co kde jak. List královský zmrvil hnevne v ruce a vstrčil do vrecka bez čítania. Zbr. Hry. 137 — co čím: pole kravským hnojem. Us. i v Čechách. Zmrzačelý, zum Krüppel geworden, ver-
krüppelt. Mach., Dch. Jiní spatřují v něm toliko z-ho a hrozného ukrutníka. Ddk. II. 439. Zmrzačenec, nce, m., ein Verkrüppelter,
Krüppel. Dch. Zmrzačení, n., die Verkrüppelung, Ver-
stümmelung. Z. těla. Lep. Děj. T. 15. Z. sebe, die Selbstverstümmelung. Dch., Nz. lk., S. N. Zmrzačenosť, i, f.. die Krüppelhaftigkeit.
Zmrzačený; -en, a, o, verkrüppelt, ver-
stümmelt. Z. údy. — čím: nemocí. Us. Pdl. Zmrzačeti, el, ení, Krüppel werden, ver-
krüppeln. Us. — čím: uhozením, pádem. — od čeho: od nemoci. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (569)  Strana:570  Další (571) |