572

Arch. II. 36. — kde. S velkým piatkom
teda dokonávam, na Golgatě viery z-ný.
Hdž.

Zmučiti, il, en, ení = umučiti, ztrápiti,
foltern, abfoltern, abmartern. — koho. V.,
Kká. Td. 71. Kolovrat člověka mého zmučil.
Arch. II. 36. Dal z. a upáliti jakéhosi Ju-
ristu. Pal. Děj. IV. 2. 374. — koho čím.
Vz Mučiti. — jak. Ukrutně ho z-li. Us. Šd.
Horníci kněze Valentina velmi z-li. Dač. I.
325. Keď ho hlad a žízeň dobre zmučí. Sl.
spv. I. 5.

Zmúčiti, vz Zmoučiti.

Zmuditi, il, ěn, ění = zmařiti. — co:
čas. Na Ostrav. a u Opav. Tč. — se = zdržeti
se. váhati, versäumen, sich aufhalten. Ib.
Tč.

Zmúdřelý = zmoudřelý. Hlk.

Zmúdření, n. = zmoudření. Slov. Bern.

Zmúdřený = zmoudřený. Slov. Bern.

Zmúdřeti, el, ení = moudrosti nabyti,
klug, weise werden. Kom. — jak. S škodou
svou z. V., Zátur., Dbš. Sl. pov. VIII. 9.—
čím. Rekové škodou svou nezmoudřeli.
Kron. tur. — Vz Zmoudřeti.

Zmúdřiti, vz Zmoudřiti.

Zmudrovati co = chytře navléci. Jak
bych to zmudroval? Na Zlínsku. Brt., Mtl.,
Tč. Jak pak bych já to zval. Kld. II. 165.
Ten mudrlant vždycky cosi zmudruje. Mor.
Šd. — Z. = zmoudřeti, zchytřeti. Na mor.
Val. Myslil, že nás ošidí a my nad ním z-vali.
Vck. Ale tam, kde měli Rosinu, zmudrovali;
dali kohouta pod koryta, tak že ho čert
nenašel. Val. pov. Vck.

Zmuchlati = zamásti, zamodrchati, ver-
wirren, zerzausen, verfitzen. — co: vlasy,
hlavu, šaty. Stará bába dlouho muchle, až
to zmuchle (nemajíc zubů rozžvýká). Na
Ostrav. Tč. — co komu čím: vlasy rukama.

— co kde: ve džbeře, na půdě atd. Tč.
Z. něco mezi prsty (rozžmoliti). Na Ostrav.
Tč.

Zmuchlovati, verfitzen. Us Vrů.

Zmúlisko, a, n., schlammige Gegend.
Slov. Bern.

Zmúliti, vz Zmouliti.

Zmultiplikovati něco = znásobiti. Mj.

Zmumlati, murmeln. — abs. Čert zmumle
ešte: No, ži a hni! Dbš. Sl. pov. VII. 52.

— co komu. Zopnul som sa ešte, zmumlal
som im zpät kľatbu i nešťastie. Lipa II. 361.

Zmůrčilý = kdo se zmůrčil. Vz Zmůrčiti.

Zmůrčiti se, il, en, ení = v můrku, v můru
se obrátiti, zum Nachtfalter werden. Květom.
29.

Zmusení, n., das Zwingen, die Bemüssi-
gung. Na Slov. Bern.

Zmusený; -en, a, o, gezwungen, bemüs-
sigt. Na Slov. Bern.

Zmusiti, il, sen a šen, ení = přinutiti, do-
nutiti, zwingen, bemüssigen. — koho. Kdo
mne zmusí ? U Vys. Mýta. Hrp. Kdo pak by jej
zmusil? Sk.

Zmustrovati, z něm. mustern = upraviti.
V. A tak zmustrováno jest lidu čes. vo-
jenského okolo dvou tisíc Dač. I. 183. —
koho kde kdy. Petr Vok dal lid ten dne
17. srpna 1594. pod zámkem krumlovským
z. Mus. 1880. 229.

Zmuškavěti, vz Zmuškovatěti.

Zmuškovatěti, zmuškavěti, ěl, ění =
mušky dostati, Würmer, Fliegen bekommen.
Hrách zmuškovatěl. — komu. Us.

Zmuť, i, f. Tma, závrať bral ho nehorázne.
Prešla z. Slov. Phld. IV. 10.

Zmútění, n. = zmoutění. Slov. Bern.

Zmútěný = zmoutěný. Slov. Bern. Oči
máš z-né, líca bľadé. Sldk. 504. — Z. =
kdo v zápasu očním (v pohlížení do očí)
nevydržel. Dbš. Obyč. 177. Vz Zmutky.

Zmútiti = zmoutiti. Vz toto.

Zmutky, pl., m. = smutek. Povieme len
jeho skutky, ktorými nám robí zmutky. Slov.
Mt. S. I. 180. — Zmutky prehráť = nevy-
držeti někomu do očí hleděti nesměje se.
Na Slov. Obyč. 177. Cf. Zmútěný.

Zmužení, n . die Ermannung. Aesop.

Zmužile, männlich, muthig, tapfer. Z. si
činiti, si počínati, něco konati, Kom., sobě
vésti, Eus., se brániti, na někoho povstati,
Troj., proti komu se míti. Sych. Vojsko z.
postupovalo do Uher. Ddk. III. 254. Ti jdi
z. nahoru. Němc. I. 105. Modlil som sa tu
vo zdech kláštorných, keď vy ste sa sráželi
z. Zbr. Lžd. 246.

Zmužilohrdinský, männlich, heldenhaft.
Z. srdce. Anth. Jir. (Berl.).

Zmužilosrdnatosť, i, f., die männliche
Tapferkeit, Herzhaftigkeit. Jg. Slov.

Zmužilosrdnatý = zmužilý, herzhaft,
männlich, tapfer.

Zmužilosť, i, f. = věk mužský, die Mann-
barkeit. V z. dozrává. V. — Z. = dospělosť
mužská, die Mannheit, männliches Ansehen.
— Z. = jednání muži přístojné, männliches
Betragen, die Männlichkeit. — Z. = udatnosť,
statečnosť, síla, die Mannhaftigkeit, Tapfer-
keit. V. Z. mysli; z. udatná. Jel. Zmužilosť,
chlape, v slove tak, jak v činu. Si v službe
pravdy: nemáš čo sa lakať. Phld IV. 367.
Najprvní doletí na veterném žrebcovi Sámo,
i svých podbúdzá a do srdce z-sti naháňá.
Hol. 73. Bábori udatní! ostatňú srdca ukažte
včul z., včul posledňé vzteku pustite uzdy.
Hol. 146. Bylť jsem očitým svědkem rekovné
z-sti vaší naproti přemoci nepřítele. Ddk.
Jt. v. 37. Vojsko prací prospívá v z-sti, ale
zahálkou v ní krsá a babiní. Abr. Více
k tomu z-sti třeba snášeti štěstí nežli ne-
štěstí. Sb. uč. Z. pěkná ctnosť. Na Mor. Tč.
V protivnosti chop se z-sti. Bž., Hkš. Rád
jako oděnec jezdí a z. jeho za plotem leží.
Bž. Stran přísloví vz; Baba, Hrdlo, Chutě,
Huš, Krupěj, Kuráž, Meč, Musiti, Nesmělý,
Skočiti, Strach, Vojna, Voněti.

Zmužilý = dospělý co muž, männlich,
erwachsen als Mann. Byl jsem v létech z-lých.
Bart. — Z. = statečný, srdnatý, udatný,
mannhaft, mannfest, muthig, tapfer. Z. žena,
srdce, mysl., V., smělosť, Troj., úmysl. D.
Z-lou myslí něco přetrpěti. Jel. Jest dosti
z-lý, er ist Mann (Mannes) genug. Dch. Z.
světem vládne. Dch. Budeš-li z-lá, můžeš
je vysvobodiť. Němc. I. 105. Kdo v sile si
trúfá a na boj z-ho je srdca, nech sa dlhou
se mnou kopiou na kolišti potýká. Hol. 20.
Z-lé udatnosti mužie! Arch. III. 396. Máme
i sílu jarou, z-lá prsa máme mohoucí snésti
nehodu všelikou. Boh. Lobk. Nechme, bratři,



	572

	Arch. II. 36. — kde. S velkým piatkom teda dokonávam, na Golgatě viery z-ný. Hdž. Zmučiti, il, en, ení = umučiti, ztrápiti, foltern, abfoltern, abmartern. — koho. V., Kká. Td. 71. Kolovrat člověka mého zmučil. Arch. II. 36. Dal z. a upáliti jakéhosi Ju- ristu. Pal. Děj. IV. 2. 374. — koho čím. Vz Mučiti. — jak. Ukrutně ho z-li. Us. Šd. Horníci kněze Valentina velmi z-li. Dač. I. 325. Keď ho hlad a žízeň dobre zmučí. Sl. spv. I. 5. Zmúčiti, vz Zmoučiti. Zmuditi, il, ěn, ění = zmařiti. — co: čas. Na Ostrav. a u Opav. Tč. — se = zdržeti se. váhati, versäumen, sich aufhalten. Ib. Tč. Zmúdřelý = zmoudřelý. Hlk. Zmúdření, n. = zmoudření. Slov. Bern. Zmúdřený = zmoudřený. Slov. Bern. Zmúdřeti, el, ení = moudrosti nabyti, klug, weise werden. Kom. — jak. S škodou svou z. V., Zátur., Dbš. Sl. pov. VIII. 9.— čím. Rekové škodou svou nezmoudřeli. Kron. tur. — Vz Zmoudřeti. Zmúdřiti, vz Zmoudřiti. Zmudrovati co = chytře navléci. Jak bych to zmudroval? Na Zlínsku. Brt., Mtl., Tč. Jak pak bych já to zval. Kld. II. 165. Ten mudrlant vždycky cosi zmudruje. Mor. Šd. — Z. = zmoudřeti, zchytřeti. Na mor. Val. Myslil, že nás ošidí a my nad ním z-vali. Vck. Ale tam, kde měli Rosinu, zmudrovali; dali kohouta pod koryta, tak že ho čert nenašel. Val. pov. Vck. Zmuchlati = zamásti, zamodrchati, ver- wirren, zerzausen, verfitzen. — co: vlasy, hlavu, šaty. Stará bába dlouho muchle, až to zmuchle (nemajíc zubů rozžvýká). Na Ostrav. Tč. — co komu čím: vlasy rukama. — co kde: ve džbeře, na půdě atd. Tč. Z. něco mezi prsty (rozžmoliti). Na Ostrav. Tč. Zmuchlovati, verfitzen. Us Vrů. Zmúlisko, a, n., schlammige Gegend. Slov. Bern. Zmúliti, vz Zmouliti. Zmultiplikovati něco = znásobiti. Mj. Zmumlati, murmeln. — abs. Čert zmumle ešte: No, ži a hni! Dbš. Sl. pov. VII. 52. — co komu. Zopnul som sa ešte, zmumlal som im zpät kľatbu i nešťastie. Lipa II. 361. Zmůrčilý = kdo se zmůrčil. Vz Zmůrčiti. Zmůrčiti se, il, en, ení = v můrku, v můru se obrátiti, zum Nachtfalter werden. Květom. 29. Zmusení, n., das Zwingen, die Bemüssi- gung. Na Slov. Bern. Zmusený; -en, a, o, gezwungen, bemüs- sigt. Na Slov. Bern. Zmusiti, il, sen a šen, ení = přinutiti, do- nutiti, zwingen, bemüssigen. — koho. Kdo mne zmusí ? U Vys. Mýta. Hrp. Kdo pak by jej zmusil? Sk. Zmustrovati, z něm. mustern = upraviti. V. A tak zmustrováno jest lidu čes. vo- jenského okolo dvou tisíc Dač. I. 183. — koho kde kdy. Petr Vok dal lid ten dne 17. srpna 1594. pod zámkem krumlovským z. Mus. 1880. 229.	Zmuškavěti, vz Zmuškovatěti. Zmuškovatěti, zmuškavěti, ěl, ění = mušky dostati, Würmer, Fliegen bekommen. Hrách zmuškovatěl. — komu. Us. Zmuť, i, f. Tma, závrať bral ho nehorázne. Prešla z. Slov. Phld. IV. 10. Zmútění, n. = zmoutění. Slov. Bern. Zmútěný = zmoutěný. Slov. Bern. Oči máš z-né, líca bľadé. Sldk. 504. — Z. = kdo v zápasu očním (v pohlížení do očí) nevydržel. Dbš. Obyč. 177. Vz Zmutky. Zmútiti = zmoutiti. Vz toto. Zmutky, pl., m. = smutek. Povieme len jeho skutky, ktorými nám robí zmutky. Slov. Mt. S. I. 180. — Zmutky prehráť = nevy- držeti někomu do očí hleděti nesměje se. Na Slov. Obyč. 177. Cf. Zmútěný. Zmužení, n . die Ermannung. Aesop. Zmužile, männlich, muthig, tapfer. Z. si činiti, si počínati, něco konati, Kom., sobě vésti, Eus., se brániti, na někoho povstati, Troj., proti komu se míti. Sych. Vojsko z. postupovalo do Uher. Ddk. III. 254. Ti jdi z. nahoru. Němc. I. 105. Modlil som sa tu vo zdech kláštorných, keď vy ste sa sráželi z. Zbr. Lžd. 246. Zmužilohrdinský, männlich, heldenhaft. Z. srdce. Anth. Jir. (Berl.). Zmužilosrdnatosť, i, f., die männliche Tapferkeit, Herzhaftigkeit. Jg. Slov. Zmužilosrdnatý = zmužilý, herzhaft, männlich, tapfer. Zmužilosť, i, f. = věk mužský, die Mann- barkeit. V z. dozrává. V. — Z. = dospělosť mužská, die Mannheit, männliches Ansehen. — Z. = jednání muži přístojné, männliches Betragen, die Männlichkeit. — Z. = udatnosť, statečnosť, síla, die Mannhaftigkeit, Tapfer- keit. V. Z. mysli; z. udatná. Jel. Zmužilosť, chlape, v slove tak, jak v činu. Si v službe pravdy: nemáš čo sa lakať. Phld IV. 367. Najprvní doletí na veterném žrebcovi Sámo, i svých podbúdzá a do srdce z-sti naháňá. Hol. 73. Bábori udatní! ostatňú srdca ukažte včul z., včul posledňé vzteku pustite uzdy. Hol. 146. Bylť jsem očitým svědkem rekovné z-sti vaší naproti přemoci nepřítele. Ddk. Jt. v. 37. Vojsko prací prospívá v z-sti, ale zahálkou v ní krsá a babiní. Abr. Více k tomu z-sti třeba snášeti štěstí nežli ne- štěstí. Sb. uč. Z. pěkná ctnosť. Na Mor. Tč. V protivnosti chop se z-sti. Bž., Hkš. Rád jako oděnec jezdí a z. jeho za plotem leží. Bž. Stran přísloví vz; Baba, Hrdlo, Chutě, Huš, Krupěj, Kuráž, Meč, Musiti, Nesmělý, Skočiti, Strach, Vojna, Voněti. Zmužilý = dospělý co muž, männlich, erwachsen als Mann. Byl jsem v létech z-lých. Bart. — Z. = statečný, srdnatý, udatný, mannhaft, mannfest, muthig, tapfer. Z. žena, srdce, mysl., V., smělosť, Troj., úmysl. D. Z-lou myslí něco přetrpěti. Jel. Jest dosti z-lý, er ist Mann (Mannes) genug. Dch. Z. světem vládne. Dch. Budeš-li z-lá, můžeš je vysvobodiť. Němc. I. 105. Kdo v sile si trúfá a na boj z-ho je srdca, nech sa dlhou se mnou kopiou na kolišti potýká. Hol. 20. Z-lé udatnosti mužie! Arch. III. 396. Máme i sílu jarou, z-lá prsa máme mohoucí snésti nehodu všelikou. Boh. Lobk. Nechme, bratři,