Předchozí (572)  Strana:573  Další (574) |
|
|||
573
|
|||
|
|||
ženám slzy a nářeky, nám se jen z-lý záměr
a čin hodí. Kmp. Č. 190. S Vaňkem z-lý se neradí, raděj' pro česť hrdla nasadí. Bž. Z. na neštěstí nenaříká. Us. Bž. — v čem: v řeči. Pr. Vz Advokat. Z. v boji. Leg. V dobrých věcech buď z-lý, chceš-li přijíť
k svému cíli. Mor. Tč. Ja som Slovák od rodu, slovenského původu, vo vojně silný, zmužilý. Vz Slovák. Hdž. Čít. 108. Zmužiti, il, en, ení, ermannen, ermuthigen.
— koho. Dch. = se = zmužovati se =
mužem se státi. Mann werden; udatným se státi, mannhaft werden, sich ermannen. V. Z. se hrdinsky. Troj. — se k čemu: k ně- jakému činu. Slováci konečné se ku své obraně zmužují. Kmp. Č. 130. — se jak. Zmužme se do jednoho, fassen wir Muth wie ein Mann. Us. Dch. — se čím. Leč se zmuží důvěrou. Sš. Bs. 93. Zmužněti, ěl, ění, mannhaft werden. Sml.
I. 105. Zmužnel, je ešte krajším. Phld. III.
2. 122. — čím: bezstarostným životem. Sá.
Zmýcení, n., das Ausroden. Vz Zmítiti. V též dsky menšie zapisují se zpasenie obilí,
lesov z., rybničná krádež nebo zkopánie. Vš. Jir. 355. Zmýciti, il, en, ení = nešetrností zkaziti,
durchs Nichtschonen verderben. — co: šaty. Us. Vz Zmíciti. Zmýda, y, f. = skalice zelená, nickamínek
zelený, das Eisenvitriol. Pr. Chym. 205. Zlaté klasy 1856. č. 7. Zmydelnění, n., die Verseifung. Nz. Z. =
rozklad tukův alkaliemi ve volný glycerin a sloučeninu kyseliny mastné s alkalím. Šfk. 494. Postup z. (zmydlení), der Verseifungs- process. Šp. Zmydelniti, il, ěn, ění = zmydliti, ver-
seifen. Nz., Šp. Zmydlatěti, ěl, ění = mazlavým jako
mýdlo se státi, schmierig werden wie die Seife. Vařený zemák z-těl. Us. Šd. Zmydlení, n. = zmydelnění. Nz. Z., tvo-
ření mýdla, dle Seifenbildung. Nz., Šp. Zmydlený; -en, a, o, vz Zmydliti. —
Z., ého, m., osob. jm. Mor. Šd. Zmydliti, il, en, ení = einseifen; vymydliti,
ausseifen; pokaziti, verderben; zbíti, durch- prügeln. — co: prádlo (namydliti). Us. Ten to zmydlil (pokazil, jen povrchně udělal). Na Mor. Tč., Vck. — co nač. Všecko mýdlo z-la na to prádlo, ausseifen. Na Ostrav. Tč. — koho = zbíti. Šd., Mtl. Z-li ho, až úzko.
Us. Kšf. Z-me ho, že ani světa nepozná. Us. Vck. Zmydlovatění, n., die Verseifung. Nz.
lk. Zmydlovatěti, ěl, ění, seifenartig werden.
— čím. Zemčata vařením z-la. Rostl. III.
a. 88. Zmýjati, vz Zmýti.
Zmyjky, pl., f. = pomyje, das Abwasch-
wasser, Spülwasser, Spülicht. Vz Smyjky. Na Ostrav. Tč. Zmykati = mykaje sčesati, krampeln. —
co: bavlnu. Krab. — Vz Smýkati. — Z. = škubnouti, trhnouti, zucken, reissen. Vz Mykati. — abs. Šiel som kolo ohradenej zahrady; v nútri zočím púpä nežné, dievčinu sťa tŕnka, pozdravím ju, ona zmykla (trhla |
sebou) jako plachá srnka. Ppk. I. 64. — se
komu. A dieťa chuďátko plakalo jej na prsiach, keď sa jej zmykalo a prsníka si najsť nemohlo. Dbš. Sl. pov. VI. 85. Zmyksiti, il, šen, ení, zmykšovati =
zdrchati, roztrhnouti, zkaziti, verfitzen, zer- reissen, verderben. Na Slov. a mor. Val. Plk., Vck. Zmýlení, n., die Irreführung, Täuschung.
Dch. Zmýlený; -en, a, o, irregeführt, getäuscht.
Vz Zmýliti. Jajže, Bože, pre tento svet z-ný ztratila som môj prstenčok strieborný. Dbš. Obyč. 166. Byl zjeven mnohem ušlech- tilejším nežli seznalo z-né u nás mínění ve- řejné. Pal. Děj. II. 1.200. To jez-ná (= mýlka), eine Irrung. Us. Vk. — v čem. Není zmýlen v naději své sv. Pavel. BR. II. 667. Zmýliti, il, en, ení; zmylovati = omýliti,
podvésti, irre machen o. führen, täuschen, trügen; smásti, verwirren; se = chybiti, fehlen, sich irren. — abs. Zmílí štěstí. V. Ranní setí často zmýlí a pozdní vždycky. Prov. Zmýlený (oklamaný). V. — co, koho. Naděje mne zmýlila. V., Pal. Děj. IV. 2. 438. Bůh jazyky jejich zmýlil (zmátl). Dal. Sklenice zmýlila, před synáčka jedu, před nevěstu medu. Sš. P. 155. Z-ly cestu a zblúdili do hôr. Dbš. Sl. pov. II. 24. — koho, se v čem: někoho v naději. V. V předsevzetí jeho nic ho nezmýlilo; z. se v radě, se v naději, V., Kom., se v počtu. Zmýlil se Mojžíš v očekávání svém. Sš. Sk. 82. Nesmí se ani v jednom slově z. Kld. II. 274. Jak se kdo zmýlí v slově při svém mluvení, nepodchytuj ho k jeho zahaňbení. Mor. Tč. — komu. Obává se, aby mu ne- zmýlilo. V. Zmýlilo mu. Sych. Z. si počet, sich verrechnen. — Sv. — čím. Jestliže jsi při tom naším psaním zmýlen, toť se jest stalo omylem písařským. Arch. V. 289. — se. Nedal se z., er Hess sich nicht aus der Fassung bringen. Dch. I starý tkáč někdy se zmýlí. Slez. Šd. Hleď, abys se nezmýlil (abys se nespálil). Prov. Přečasto se zmýlí, kdo se na pomoc lidskou bezpečí. Sych. — se kde: na cestě. Us. Velice se na tom zmýlil. V. Ten se na mně zmýlil a se špatnou se potázal. Us. Při Svatoplukovi arciť se z-li. Ddk. II. 407. — se čím: plavením se zmýlil. Pref. Zmýlka, y, f, die Irrung. Vz Mýlka.
Z. se při tom státi nemůže. Us., Zbr. Lžd. 105. Zmylný = mýlící, täuschend, trügend,
trüglich, Reš.; mýlící se, irrig. — Jg. Zmylovati, vz Zmýliti.
Zmysel, slu, m. = smysl. Na Slov. Bern.
Zmyselně = smyslně. Slov. Bern.
Zmyselnosť, i, f. = smyslnosť. Slov. Bern.
Zmyselný = smyslný. Slov. Bern.
Zmyslec, slce, m. = smyslec. Slov. Bern.
Zmyslecký = smyslecký. Slov. Bern.
Zmyslectví = smyslectví. Slov. Bern.
Zmyslek = smyslek. Slov. Bern.
Zmysleti = smysleti. Slov. Bern.
Zmyslitelnosť = smyslitelnosť. Slov. Bern.
Zmyslitelný = smyslitelný. Slov. Bern.
Zmysliti, vzmysliti se več = na mysl
něco vzíti. Vědě, že's sě v zloby zmyslil. |
||
|
|||
Předchozí (572)  Strana:573  Další (574) |