573

ženám slzy a nářeky, nám se jen z-lý záměr
a čin hodí. Kmp. Č. 190. S Vaňkem z-lý
se neradí, raděj' pro česť hrdla nasadí. Bž.
Z. na neštěstí nenaříká. Us. Bž. — v čem:
v řeči. Pr. Vz Advokat. Z. v boji. Leg.

V dobrých věcech buď z-lý, chceš-li přijíť
k svému cíli. Mor. Tč. Ja som Slovák od
rodu, slovenského původu, vo vojně silný,
zmužilý. Vz Slovák. Hdž. Čít. 108.

Zmužiti, il, en, ení, ermannen, ermuthigen.

— koho. Dch. = se = zmužovati se =
mužem se státi. Mann werden; udatným se
státi, mannhaft werden, sich ermannen. V.
Z. se hrdinsky. Troj. — se k čemu: k ně-
jakému činu. Slováci konečné se ku své
obraně zmužují. Kmp. Č. 130. — se jak.
Zmužme se do jednoho, fassen wir Muth
wie ein Mann. Us. Dch. — se čím. Leč se
zmuží důvěrou. Sš. Bs. 93.

Zmužněti, ěl, ění, mannhaft werden. Sml.

I. 105. Zmužnel, je ešte krajším. Phld. III.

2. 122. — čím: bezstarostným životem. Sá.
Zmýcení, n., das Ausroden. Vz Zmítiti.

V též dsky menšie zapisují se zpasenie obilí,
lesov z., rybničná krádež nebo zkopánie.
Vš. Jir. 355.

Zmýciti, il, en, ení = nešetrností zkaziti,
durchs Nichtschonen verderben. — co: šaty.
Us. Vz Zmíciti.

Zmýda, y, f. = skalice zelená, nickamínek
zelený, das Eisenvitriol. Pr. Chym. 205. Zlaté
klasy 1856. č. 7.

Zmydelnění, n., die Verseifung. Nz. Z. =
rozklad tukův alkaliemi ve volný glycerin
a sloučeninu kyseliny mastné s alkalím. Šfk.
494. Postup z. (zmydlení), der Verseifungs-
process. Šp.

Zmydelniti, il, ěn, ění = zmydliti, ver-
seifen. Nz., Šp.

Zmydlatěti, ěl, ění = mazlavým jako
mýdlo se státi, schmierig werden wie die
Seife. Vařený zemák z-těl. Us. Šd.

Zmydlení, n. = zmydelnění. Nz. Z., tvo-
ření mýdla, dle Seifenbildung. Nz., Šp.

Zmydlený; -en, a, o, vz Zmydliti. —
Z., ého, m., osob. jm. Mor. Šd.

Zmydliti, il, en, ení = einseifen; vymydliti,
ausseifen; pokaziti, verderben; zbíti, durch-
prügeln. — co: prádlo (namydliti). Us. Ten
to zmydlil (pokazil, jen povrchně udělal).
Na Mor. Tč., Vck. — co nač. Všecko mýdlo
z-la na to prádlo, ausseifen. Na Ostrav. Tč.

— koho = zbíti. Šd., Mtl. Z-li ho, až úzko.
Us. Kšf. Z-me ho, že ani světa nepozná.
Us. Vck.

Zmydlovatění, n., die Verseifung. Nz.
lk.

Zmydlovatěti, ěl, ění, seifenartig werden.

— čím. Zemčata vařením z-la. Rostl. III.
a. 88.

Zmýjati, vz Zmýti.

Zmyjky, pl., f. = pomyje, das Abwasch-
wasser, Spülwasser, Spülicht. Vz Smyjky.
Na Ostrav. Tč.

Zmykati = mykaje sčesati, krampeln. —
co: bavlnu. Krab. — Vz Smýkati. — Z. =
škubnouti, trhnouti, zucken, reissen. Vz
Mykati. — abs. Šiel som kolo ohradenej
zahrady; v nútri zočím púpä nežné, dievčinu
sťa tŕnka, pozdravím ju, ona zmykla (trhla

sebou) jako plachá srnka. Ppk. I. 64. — se
komu. A dieťa chuďátko plakalo jej na
prsiach, keď sa jej zmykalo a prsníka si
najsť nemohlo. Dbš. Sl. pov. VI. 85.

Zmyksiti, il, šen, ení, zmykšovati =
zdrchati, roztrhnouti, zkaziti, verfitzen, zer-
reissen, verderben. Na Slov. a mor. Val.
Plk., Vck.

Zmýlení, n., die Irreführung, Täuschung.
Dch.

Zmýlený; -en, a, o, irregeführt, getäuscht.
Vz Zmýliti. Jajže, Bože, pre tento svet
z-ný ztratila som môj prstenčok strieborný.
Dbš. Obyč. 166. Byl zjeven mnohem ušlech-
tilejším nežli seznalo z-né u nás mínění ve-
řejné. Pal. Děj. II. 1.200. To jez-ná (= mýlka),
eine Irrung. Us. Vk. — v čem. Není zmýlen
v naději své sv. Pavel. BR. II. 667.

Zmýliti, il, en, ení; zmylovati = omýliti,
podvésti, irre machen o. führen, täuschen,
trügen; smásti, verwirren; se = chybiti,
fehlen, sich irren. — abs. Zmílí štěstí. V.
Ranní setí často zmýlí a pozdní vždycky.
Prov. Zmýlený (oklamaný). V. — co, koho.
Naděje mne zmýlila. V., Pal. Děj. IV. 2.
438. Bůh jazyky jejich zmýlil (zmátl). Dal.
Sklenice zmýlila, před synáčka jedu, před
nevěstu medu. Sš. P. 155. Z-ly cestu a
zblúdili do hôr. Dbš. Sl. pov. II. 24. —
koho, se v čem: někoho v naději. V.
V předsevzetí jeho nic ho nezmýlilo; z. se
v radě, se v naději, V., Kom., se v počtu.
Zmýlil se Mojžíš v očekávání svém. Sš. Sk.
82. Nesmí se ani v jednom slově z. Kld. II.
274. Jak se kdo zmýlí v slově při svém
mluvení, nepodchytuj ho k jeho zahaňbení.
Mor. Tč. — komu. Obává se, aby mu ne-
zmýlilo. V. Zmýlilo mu. Sych. Z. si počet,
sich verrechnen. — Sv. — čím. Jestliže jsi
při tom naším psaním zmýlen, toť se jest
stalo omylem písařským. Arch. V. 289. —
se. Nedal se z., er Hess sich nicht aus der
Fassung bringen. Dch. I starý tkáč někdy
se zmýlí. Slez. Šd. Hleď, abys se nezmýlil
(abys se nespálil). Prov. Přečasto se zmýlí,
kdo se na pomoc lidskou bezpečí. Sych. —
se kde: na cestě. Us. Velice se na tom
zmýlil. V. Ten se na mně zmýlil a se špatnou
se potázal. Us. Při Svatoplukovi arciť se
z-li. Ddk. II. 407. — se čím: plavením se
zmýlil. Pref.

Zmýlka, y, f, die Irrung. Vz Mýlka.
Z. se při tom státi nemůže. Us., Zbr. Lžd.
105.

Zmylný = mýlící, täuschend, trügend,
trüglich, Reš.; mýlící se, irrig. — Jg.

Zmylovati, vz Zmýliti.

Zmysel, slu, m. = smysl. Na Slov. Bern.

Zmyselně = smyslně. Slov. Bern.

Zmyselnosť, i, f. = smyslnosť. Slov. Bern.

Zmyselný = smyslný. Slov. Bern.

Zmyslec, slce, m. = smyslec. Slov. Bern.

Zmyslecký = smyslecký. Slov. Bern.

Zmyslectví = smyslectví. Slov. Bern.

Zmyslek = smyslek. Slov. Bern.

Zmysleti = smysleti. Slov. Bern.

Zmyslitelnosť = smyslitelnosť. Slov. Bern.

Zmyslitelný = smyslitelný. Slov. Bern.

Zmysliti, vzmysliti se več = na mysl
něco vzíti. Vědě, že's sě v zloby zmyslil.