Předchozí (573)  Strana:574  Další (575) |
|
|||
574
|
|||
|
|||
Kat. 3240. — si nač. Zmysli (vzpomeň) si
na mamičku. Sš. P. 157. Sprav sa holubom a keď zmyslíš si na mňa, spravíš se zase človekom. Dbš. Sl. pov. V. 64. — co. Jazyk mój zmyslí spravedlnost, meditabitur. Ž. wit 34. 28. — Cf. Smysliti. Zmyslovský, ého, m., os. jm. Z. Adam.
Vz Jg. H. 1. 658., Jir. Ruk. II. 359., Blk. Kfsk. 1162., Sdl. Hrad. I. 51. Zmyšiti se, il, en, ení, den Wurm be-
kommen. Kůň se zmyší (stane se červivým ; nádorové na těle se dělají a provalují). Ja. — Z. se = veseliti se, radosti skákati, sich sehr freuen. Na mor. Val. Vck. Zmyšlání, n. = smýšlení. Na Slov. Bern.
Zmyšlaný = smyšlený. Na Slov. Bern.
Zmýšlati = smýšleti. Na Slov. Bern.
Zmyšlénka, y, f. = smyšlénka. Na Slov.
Bern. Zmyšlenkár, a, m. = smyslec. Na Slov.
Bern. Zmyšlenkárka, y, f., die Dichterin. Slov
Bern. Zmyšlenkárský = básnický. Slov. Bern.
Zmyšlenkárství = básnictví. Slov. Bern.
Zmyšlinek, nku, m. = myšlénka, die Er-
sinnung, Erfindung. Slov. Plk. Zmyšovatěti, ěl, ění = zmyšiti se.
Zmýtel, e, m. = vyberač. Nyní přítel,
z kapsy z. Č. M. 235. Zmýti, zmyji, zmyj, yl, yt, ytí; zmývati =
umyti, abwaschen. — abs. Ten zmývá = utíká. Mor. Vck. — co. Us. Jakoby holého zmyl. Kom. J. 241. — koho, co, se čím kde: louhem. Z. se v lázni vodou. V. Lidé v lázni se vypotíce a zmyjíce. BR. II. 353. a. Jako kdyby někdo zmyv sě ve velmi čisté vodě šel by do bahna, aby se lépe opláchl. BR. II. 630. a. — se s kým. A s nimiž se též zmyl. Bl. živ. Aug. 77. — koho jak. Zmyl ho bez vody (vybil mu). Us. Šd. — kdy. Zmyji na každú noc lože mé, lavabo. Ž. wit. 6. 7. — co komu jak. Lahšie holému hlavu zmyješ (nemluv o těžké práci, kde obtíží není). Zátur. — Vz Smýti. Zmýtiti, il, cen, ení = posekati, einen
Wald aushauen. — co: lesy. Zlob., Půh. II. 505. — Z. = vycliti, verzollen, vermauthen. D. Zmytý = umytý, gewaschen. V. — kde.
Zmytá (namočená) kúdel u vodě. Sal. 167. Zmyvek, vku, m. = špěrek mýdla. Vz
Spěrek. Na Mor. Tč. Zná tu cosi = tlí. Cf. Zejmouti. Na Zlinsku.
Brt. Znáč, e, m. = kdo věc zná, der Kenner.
D. Je toho veliký z. Us. Msk., Zkr. Značek, čku, m. = maličký drobeček, ein
kleines, kaum merkliches Stückchen. Bolo toho jenom takový z. Slez. Šd. Dejte mi z., enom jak bleší oko. Ib. Šd. A ešte skoro pozakrývala ho aj sama, aby ani značku po ňom nebylo. Dbš. Sl. pov. VII. 49. — Cf. Znak. Značena, y, f. (lysena), kraví jm., ein
Kuhname. Na mor. Val. Brt. Značení, n., die Bezeichnung, Markirung,
das Zeichen. Nz., Šp. Z. podmětu, die Sub- jektsbezeichnung. Nz. — Z. = vyobrazení, die Zeichnung, der Abriss. Na Slov. Bern. |
Značený; -en, a, o — znamenaný, ge-
zeichnet; vyobrazený, abgezeichnet, abge- bildet. — čím. Sestra těžkým hořem z-ná. Msn. Or. 72. Znáčený = zděšený, entsetzt. Slov. Bern.
Cf. Znáčiti. Značidlo, a, n. Z. kolmé = kolmoznačník,
die Plantirmaschine, Geradehängemaschine. Značínaní, vz Značínati.
Značínati = načíti, anfangen, angänzen.
— co: sudy, anzapfen. Reš.
Značisko, a, n. Dostal z. = je uřknut, ist beschrieen. Slez. Šd.
Značitel, e, m., der Bezeichner.
Značitelka, y, f., die Bezeichnerin.
Značitelkyně, ě, f. = značitelka. Lum.
1855. II. 1094. Značiti, il, en, ení, značovati = zname-
nati, bezeichnen, zeichnen, markiren, kenn- zeichnen; brandmarken; vyobraziti, abzeich- nen, abbilden. — co. Už toho málo z.(znáti). Mor. Brt. Oko tvoje smútok značí. Čjk. 18. Čože to značí? Btt. Sp. 71. Jméno osobu značí a všechnu tu, jež v něm leží, podstatu. Sš. I. 160. Jména vévoda, kníže atd. z-la pouhé ouřadníky císařské. Pal. Děj. IV. 2. 51. Značí tedy spravedlnost' tuto veškeren- stvo a soujem všechněch ctností. Sš. Sk. 128. — čím (proč). Z. něco něčím na pa- mátku. Koll. Zrychlení značí se obecně písmenem g. Mj. 154. Úprava knihy značí se pěknou úhledností. Dch. Vz Z. co kde. — kde. Pták sa v povětří značił jak černý
puntík. Na Zlinsku. Brt. Satan paľcom značí v knihe vaše mena. Kyt. 1876. 27. V Hebrejské řeči vítr a duch stejným slovem (ruach) značuje se; Tamto krok svůj všaký značil nebes znaky; Slovo druhé, íchórtjc, podlé protivy ve větách rozličných rozličné pojmy z. může. Sš. J. 50., Bs. 1., Sk. 48. — se, co komu. Hora se mi už značí (jeví). Us. Národ odspelý — starec sivovlasý, nemá tých údov čo mládec, ni krásy; už vrásky čela skončenosť mu značia, umdlený v duchu blíže k hrobu kráča. Čjk. 40. — se = jeviti se, ukazovati se, scházeti (o semenech), sich zeigen, offenbaren, aufgehen. Ta réž málo sa značí. Na mor. Val. Vck. — se jak. To se na jevě značí. Anth. I. 42. — Vz Z. co kde. — co zač, zu etwas stempeln. Dch. — že. Vylez na Tatru. Hora len pomaly — už sa tratia stromy, kosodrievä značí, že srne už na holi. Slov. Zátur. Znáčiti, il, en, ení = zděsiti, erschrecken.
Cf. Znáčený. — co komu. Člověka uráží ďábel, až mu srdce znáči. Štelc. Značitý (novější) = značný, merklich.
Vinař. — Z. = znamenaný, známý, pozna- telný, gezeichnet, bekannt, erkennbar. Má-li kdo nějakou vadu na obličeji na př. červený nos, je z-tý. Na mor. Val. Vck. Ovce těmito jmény pojmenované dobře jsou značity. Brt. Značivý, markirend. Z. tony. Zv. Přír.
kn. I. 15. Značka, y, f., das Kennzeichen. Kká.
K sl. j. 235. Z-ky prvků. ZČ. 1. 205. Písmeno, které jest značkou prvku. Mj. 52. Z. reti- nolu : C8 H4. Vz S. N. — Z. = ztužka z malo- vaného papíru, ein Band aus gemaltem Papier. Na mor. Val. Vek. |
||
|
|||
Předchozí (573)  Strana:574  Další (575) |