574

Kat. 3240. — si nač. Zmysli (vzpomeň) si
na mamičku. Sš. P. 157. Sprav sa holubom
a keď zmyslíš si na mňa, spravíš se zase
človekom. Dbš. Sl. pov. V. 64. — co. Jazyk
mój zmyslí spravedlnost, meditabitur. Ž. wit
34. 28. — Cf. Smysliti.

Zmyslovský, ého, m., os. jm. Z. Adam.
Vz Jg. H. 1. 658., Jir. Ruk. II. 359., Blk.
Kfsk. 1162., Sdl. Hrad. I. 51.

Zmyšiti se, il, en, ení, den Wurm be-
kommen. Kůň se zmyší (stane se červivým ;
nádorové na těle se dělají a provalují). Ja.
— Z. se = veseliti se, radosti skákati, sich
sehr freuen. Na mor. Val. Vck.

Zmyšlání, n. = smýšlení. Na Slov. Bern.

Zmyšlaný = smyšlený. Na Slov. Bern.

Zmýšlati = smýšleti. Na Slov. Bern.

Zmyšlénka, y, f. = smyšlénka. Na Slov.
Bern.

Zmyšlenkár, a, m. = smyslec. Na Slov.
Bern.

Zmyšlenkárka, y, f., die Dichterin. Slov
Bern.

Zmyšlenkárský = básnický. Slov. Bern.

Zmyšlenkárství = básnictví. Slov. Bern.

Zmyšlinek, nku, m. = myšlénka, die Er-
sinnung, Erfindung. Slov. Plk.

Zmyšovatěti, ěl, ění = zmyšiti se.

Zmýtel, e, m. = vyberač. Nyní přítel,
z kapsy z. Č. M. 235.

Zmýti, zmyji, zmyj, yl, yt, ytí; zmývati =
umyti, abwaschen. — abs. Ten zmývá =
utíká. Mor. Vck. — co. Us. Jakoby holého
zmyl. Kom. J. 241. — koho, co, se čím
kde: louhem. Z. se v lázni vodou. V. Lidé
v lázni se vypotíce a zmyjíce. BR. II. 353.
a. Jako kdyby někdo zmyv sě ve velmi
čisté vodě šel by do bahna, aby se lépe
opláchl. BR. II. 630. a. — se s kým.
A s nimiž se též zmyl. Bl. živ. Aug. 77. —
koho jak. Zmyl ho bez vody (vybil mu).
Us. Šd. — kdy. Zmyji na každú noc lože
mé, lavabo. Ž. wit. 6. 7. — co komu jak.
Lahšie holému hlavu zmyješ (nemluv o těžké
práci, kde obtíží není). Zátur. — Vz Smýti.

Zmýtiti, il, cen, ení = posekati, einen
Wald aushauen. — co: lesy. Zlob., Půh. II.
505. — Z. = vycliti, verzollen, vermauthen.
D.

Zmytý = umytý, gewaschen. V. — kde.
Zmytá (namočená) kúdel u vodě. Sal. 167.

Zmyvek, vku, m. = špěrek mýdla. Vz
Spěrek. Na Mor. Tč.

Zná tu cosi = tlí. Cf. Zejmouti. Na Zlinsku.
Brt.

Znáč, e, m. = kdo věc zná, der Kenner.
D. Je toho veliký z. Us. Msk., Zkr.

Značek, čku, m. = maličký drobeček, ein
kleines, kaum merkliches Stückchen. Bolo
toho jenom takový z. Slez. Šd. Dejte mi z.,
enom jak bleší oko. Ib. Šd. A ešte skoro
pozakrývala ho aj sama, aby ani značku po
ňom nebylo. Dbš. Sl. pov. VII. 49. — Cf.
Znak.

Značena, y, f. (lysena), kraví jm., ein
Kuhname. Na mor. Val. Brt.

Značení, n., die Bezeichnung, Markirung,
das Zeichen. Nz., Šp. Z. podmětu, die Sub-
jektsbezeichnung. Nz. — Z. = vyobrazení,
die Zeichnung, der Abriss. Na Slov. Bern.

Značený; -en, a, o — znamenaný, ge-
zeichnet; vyobrazený, abgezeichnet, abge-
bildet. — čím. Sestra těžkým hořem z-ná.
Msn. Or. 72.

Znáčený = zděšený, entsetzt. Slov. Bern.
Cf. Znáčiti.

Značidlo, a, n. Z. kolmé = kolmoznačník,
die Plantirmaschine, Geradehängemaschine.

Značínaní, vz Značínati.

Značínati = načíti, anfangen, angänzen.

— co: sudy, anzapfen. Reš.
Značisko, a, n. Dostal z. = je uřknut,

ist beschrieen. Slez. Šd.

Značitel, e, m., der Bezeichner.

Značitelka, y, f., die Bezeichnerin.

Značitelkyně, ě, f. = značitelka. Lum.
1855. II. 1094.

Značiti, il, en, ení, značovati = zname-
nati, bezeichnen, zeichnen, markiren, kenn-
zeichnen; brandmarken; vyobraziti, abzeich-
nen, abbilden. — co. Už toho málo z.(znáti).
Mor. Brt. Oko tvoje smútok značí. Čjk. 18.
Čože to značí? Btt. Sp. 71. Jméno osobu
značí a všechnu tu, jež v něm leží, podstatu.
Sš. I. 160. Jména vévoda, kníže atd. z-la
pouhé ouřadníky císařské. Pal. Děj. IV. 2.
51. Značí tedy spravedlnost' tuto veškeren-
stvo a soujem všechněch ctností. Sš. Sk.
128. — čím (proč). Z. něco něčím na pa-
mátku. Koll. Zrychlení značí se obecně
písmenem g. Mj. 154. Úprava knihy značí
se pěknou úhledností. Dch. Vz Z. co kde.

— kde. Pták sa v povětří značił jak černý
puntík. Na Zlinsku. Brt. Satan paľcom značí
v knihe vaše mena. Kyt. 1876. 27. V Hebrejské
řeči vítr a duch stejným slovem (ruach)
značuje se; Tamto krok svůj všaký značil
nebes znaky; Slovo druhé, íchórtjc, podlé
protivy ve větách rozličných rozličné pojmy
z. může. Sš. J. 50., Bs. 1., Sk. 48. — se,
co komu. Hora se mi už značí (jeví). Us.
Národ odspelý — starec sivovlasý, nemá tých
údov čo mládec, ni krásy; už vrásky čela
skončenosť mu značia, umdlený v duchu
blíže k hrobu kráča. Čjk. 40. — se = jeviti
se, ukazovati se, scházeti (o semenech), sich
zeigen, offenbaren, aufgehen. Ta réž málo
sa značí. Na mor. Val. Vck. — se jak. To
se na jevě značí. Anth. I. 42. — Vz Z. co
kde. — co zač, zu etwas stempeln. Dch. —
že. Vylez na Tatru. Hora len pomaly —
už sa tratia stromy, kosodrievä značí, že
srne už na holi. Slov. Zátur.

Znáčiti, il, en, ení = zděsiti, erschrecken.
Cf. Znáčený. — co komu. Člověka uráží
ďábel, až mu srdce znáči. Štelc.

Značitý (novější) = značný, merklich.
Vinař. — Z. = znamenaný, známý, pozna-
telný, gezeichnet, bekannt, erkennbar. Má-li
kdo nějakou vadu na obličeji na př. červený
nos, je z-tý. Na mor. Val. Vck. Ovce těmito
jmény pojmenované dobře jsou značity. Brt.

Značivý, markirend. Z. tony. Zv. Přír.
kn. I. 15.

Značka, y, f., das Kennzeichen. Kká.
K sl. j. 235. Z-ky prvků. ZČ. 1. 205. Písmeno,
které jest značkou prvku. Mj. 52. Z. reti-
nolu : C₈ H₄. Vz S. N. — Z. = ztužka z malo-
vaného papíru, ein Band aus gemaltem Papier.
Na mor. Val. Vek.