561

sá-li suol, čím se ozdobí? Hus I. 183. Po-
hanská (moc) zmiše. Alx. H. 12. 30. Radosť
zmiše. Trist. 128. Milosť zmiše. Št. Uč. 25.
a. Takžť i to zmiše. Št. N. 177. — kde.
A diabel před jich očma zmisal. Pass. 18.
A to dobré v neplodných manželéch zmi-
salo jest. Hus III. 209. — odkud. Jakž
to povědě, tak ot jeho očí zmisal. BO.
A on zmisal z očí jich. Hus II. 139. —
jak. To viděnie s velikú svietlostí zmisalo
jest. Leg.

Zmísiti = smísiti.

Zmislovský, vz Zmyslovský.

Zmístati se, Platz finden. — kam. Mezi
dva se jestě třetí zmísce. Na Ostrav. Tč.

Zmístiti se = vejíti se, hineingehen. —
kam. Čím je hlubší nádoba, tím víc se do
ní zmístí (vměstí). Na Ostrav. Tč.

Zmístnění, n. = postavení, uvedení na
místo., dokonání, uskutečnění, zu Stande-
bringung, der Stand, die Ausführung. Věc
tak k z. přišla. Rkp. 1684. — Z., die Er-
ledigung, šp. m.: vyříditi, vyřízení. Vyři-
zuje (vyřizujíce) vaši žádosť oznamuji (ozna-
mujeme) vám. Zpráva tím se vyřizuje. Bs.

Zmístniti, il, ěn, ění = k místu přivésti,
vykonati, zu Stande bringen.

Z mistrovati = mistrovsky učiniti, mei-
sterhaft, künstlich herstellen. — co. Rad.
zv., Biancof. 102. — Z. = poučiti. Lazeb-
nice od R. zmistrována byla. BN.

Zmiše, vz Zmisati.

Zmišovice, dle Budějovice, Zmišowitz,
ves u Červené Řečice. PL. Cf. Tk. III. 36.,
45., 46., Blk. Kfsk. 485.

Zmít, u, m. = zmetení, hození, der Wurf.
A nic nás sobě neváží, i papeže na zmít
berou. Dač. Zmít vyvrci = kostkou vrci.
V. — Z. = námitka, der Einwand, Ein-
wurf. Z. před někým učiniti. Apol. Dávám
tomu místo, že ve škole bezbožníků mnoho
se takových zmítů proti pobožným vymítá.
Kocin de provid. 536. Ale tuto hned jiný z.
ti Epikurové vyvrhují. Urbar. 1390. Emler.
vyd. 576.

Zmítač, e, m. = stroj odstředivý, od-
střednice, točna, točidlo, meták, prak, lis
otáčecí, odběžník, čamrda, čamburina, mlý-
nek, die Centrifuge, Centrifugalmaschine.
Šp.

Zmítání, n., vz Zmítati. Výmluvná mi-
mika spojená s přirozeným pohybem rukou
důrazněji působí, nežli z. se celým tělem.
Hš. Sloh. 176.

Zmítaný; -án, a, o, hin und her gewor-
fen o. geschleudert. Vz Zmítati. Z. vlny,
Hochgehende Wellen. Dch. Bela před 23
lety nalezl říši z-nou a poškozenou. Ddk.
IV. 98. — čím: mořem z-ný. Lpř. Bouř-
kami a vlnobitím z. Ler. Člověk příhodami
velice z. Dch. Celou říši nalezl jsem v di-
vém rozčilení jako moře z-né všemi větry.
Ddk. IV. 106.

Zmítař, e, m., v horn. Z-ří tenké pláty
stříbrné ve výhni na lopatě zmítají. Budeč.
zahrád. 1880. 54., Pam. kut. 265.

Zmítati = sem tam házeti, vyhazovati,
autwerfen, schleudern, herum, hin und her
werfen, schütteln, schwingen, erheben; pře-
vívati, worfeln. V. — co, koho, se. Jiného

padoucí nemoc zmítá. Kram. To mi hlavu
zmítá. Us. Moře se zmítá, geht hoch. Dch.
Ceny zboží se zmítají, fluktuiren. Nz. Větry,
jenž tvé vlny zmítají. Vrch. Zlý duch ho
zmítal. Štr. Nechť pochybnosť nám ducha
zmítá. Osv. VI. 298. Zvučnú meď a hlasnú
trúbu nadúvá, meč krvavý zmítá. Hol. 56. —
co čím, kým. Země tato posud ještě zmí-
tána byla neblahým sporem mezi biskupy;
Zatím však zmítána byla strannickými spory
nešťastná země. Ddk. VI. 3., VII. 246. Hněv
mu bouřně útrobami zmítal. Čch. L. k. 62.
Tak Svatopluk mnoho rozpačitý sa myšlén-
kami zmítá. Hol. 16. Říše zmítána byla
různicemi a nepokoji vnitřními; Zmatky
říší zmítají. Šmb. S. I. 5., II. 100. Běs mu
hlavou zmítá i srdcem. Kká. Td. 303. Dře-
vem, které tu a tam po řece plyne, vlna
zmítá mnoho. Km. 1884. Učeníci z li se
pochybenstvím a strachem. Sš. J. 101. Jaké
boje tebou zmítaly? Vrch. Divně zmítán
jsa bouřkami. Ler. Zmítajíce se vlnami
tohoto světa. ZN. Vlny korábem z-ly. Kom.
Vztekle sebou z. Č. Hlavou zmítá; Na po-
božné nesluší o vyslyšení modliteb svých
pochybovati a jako vlnobitím se z. BR II.
22. b., 779. Štěstí námi zmítá. Jel. Zmítá
tím, co svině věchtem (opovrhuje). Kom.
Hanec všecko haní, vším drbe a zmítá. Kom.
Z nohami, Reš. Obilí vějičkou, aby se od-
loučila pléva. Kom. Zmítají mnou péče,
starosti. Jel. Vítr lodí zmítá. Us. Loď vl-
nami se zmítá. Sš. Mat. 192. Vlnami sta-
rosti se z. V. — co komu. Vz Z. co. To
mi hlavu zmítá. Us. — čím za kým: hla-
vou, Br.; pysky za sebou zmítáme. Kom. —
se kde (čím). Na témž moři a týmiž větry
se z. V. Z. se na provaze. D. Vítr na moři
vlnami zmítá. Lom. Jaroslav v své mysli
zmítán. Nitra VI. 25. Vítr děvici kol hlavy
roušku zmítá. Kká. K sl. j. 36. Král se
v pochybnostech na svém loži zmítal. Vrch.
— co kam. Vítr prach do povětří zmítá.
Rvač. — se od čeho. Mysl od žádostí sem
i tam se kolácí a zmítá. V. Od větrné búře
se z. ZN. — se kudy. Krik ľudu nastává
a bité pere kopce, i zpátky odrážá a po
zatvorenej sa okruhline zmítá. Hol. 21. —
jak. Strašně vlny oběma hrdinami zmítaly.
Ddk. III. 233. Vlny vysoko se z-ly. Dch. —
Z. = svrci, shoditi, vyvrátiti. Vz Smésti.

Zmítavý, fluktuirend. Nz.

Zmítek, tka, m., mlýn u Žinkov.

Zmítenec, nce, m., der Abtrünnige? Jistě
my dobře dierne, že Samaritán jsi ty a tak
z. u vieře Hus II. 119.

Zmítežný, verworren? Kram. exc.

Zmítka, y, f. = smítka. Slov. Bern. —
Z. = hozená koule, ku které ostatními ku-
lemi jako k cíli házejí. V příkladě: Když
hrají v kúle, tehdy zmietku mecí napřed
a potom kulemi kotí a ktož blíže přikotí,
ten jest získal; Nemohú rozeznati, čí kúle
jest blíže k zmietce; Chce-li kdo rozeznati
mezi těmi, kteří se vadie o blízkosť Kri-
stovu a o pravdu, kto k ní bližší jest, jedné
vezmi míru od zmietky Krista, měřiž jeho
přikázáním a kohož spatříš, že ty miery
jako stébla k jednomu lépe příleží než
k druhému, tehdy drž s tiem, že ten jest

325