Předchozí (574)  Strana:575  Další (576) |
|
|||
561
|
|||
|
|||
sá-li suol, čím se ozdobí? Hus I. 183. Po-
hanská (moc) zmiše. Alx. H. 12. 30. Radosť zmiše. Trist. 128. Milosť zmiše. Št. Uč. 25. a. Takžť i to zmiše. Št. N. 177. — kde. A diabel před jich očma zmisal. Pass. 18. A to dobré v neplodných manželéch zmi- salo jest. Hus III. 209. — odkud. Jakž to povědě, tak ot jeho očí zmisal. BO. A on zmisal z očí jich. Hus II. 139. — jak. To viděnie s velikú svietlostí zmisalo jest. Leg. Zmísiti = smísiti.
Zmislovský, vz Zmyslovský.
Zmístati se, Platz finden. — kam. Mezi
dva se jestě třetí zmísce. Na Ostrav. Tč. Zmístiti se = vejíti se, hineingehen. —
kam. Čím je hlubší nádoba, tím víc se do ní zmístí (vměstí). Na Ostrav. Tč. Zmístnění, n. = postavení, uvedení na
místo., dokonání, uskutečnění, zu Stande- bringung, der Stand, die Ausführung. Věc tak k z. přišla. Rkp. 1684. — Z., die Er- ledigung, šp. m.: vyříditi, vyřízení. Vyři- zuje (vyřizujíce) vaši žádosť oznamuji (ozna- mujeme) vám. Zpráva tím se vyřizuje. Bs. Zmístniti, il, ěn, ění = k místu přivésti,
vykonati, zu Stande bringen. Z mistrovati = mistrovsky učiniti, mei-
sterhaft, künstlich herstellen. — co. Rad. zv., Biancof. 102. — Z. = poučiti. Lazeb- nice od R. zmistrována byla. BN. Zmiše, vz Zmisati.
Zmišovice, dle Budějovice, Zmišowitz,
ves u Červené Řečice. PL. Cf. Tk. III. 36., 45., 46., Blk. Kfsk. 485. Zmít, u, m. = zmetení, hození, der Wurf.
A nic nás sobě neváží, i papeže na zmít berou. Dač. Zmít vyvrci = kostkou vrci. V. — Z. = námitka, der Einwand, Ein- wurf. Z. před někým učiniti. Apol. Dávám tomu místo, že ve škole bezbožníků mnoho se takových zmítů proti pobožným vymítá. Kocin de provid. 536. Ale tuto hned jiný z. ti Epikurové vyvrhují. Urbar. 1390. Emler. vyd. 576. Zmítač, e, m. = stroj odstředivý, od-
střednice, točna, točidlo, meták, prak, lis otáčecí, odběžník, čamrda, čamburina, mlý- nek, die Centrifuge, Centrifugalmaschine. Šp. Zmítání, n., vz Zmítati. Výmluvná mi-
mika spojená s přirozeným pohybem rukou důrazněji působí, nežli z. se celým tělem. Hš. Sloh. 176. Zmítaný; -án, a, o, hin und her gewor-
fen o. geschleudert. Vz Zmítati. Z. vlny, Hochgehende Wellen. Dch. Bela před 23 lety nalezl říši z-nou a poškozenou. Ddk. IV. 98. — čím: mořem z-ný. Lpř. Bouř- kami a vlnobitím z. Ler. Člověk příhodami velice z. Dch. Celou říši nalezl jsem v di- vém rozčilení jako moře z-né všemi větry. Ddk. IV. 106. Zmítař, e, m., v horn. Z-ří tenké pláty
stříbrné ve výhni na lopatě zmítají. Budeč. zahrád. 1880. 54., Pam. kut. 265. Zmítati = sem tam házeti, vyhazovati,
autwerfen, schleudern, herum, hin und her werfen, schütteln, schwingen, erheben; pře- vívati, worfeln. V. — co, koho, se. Jiného |
padoucí nemoc zmítá. Kram. To mi hlavu
zmítá. Us. Moře se zmítá, geht hoch. Dch. Ceny zboží se zmítají, fluktuiren. Nz. Větry, jenž tvé vlny zmítají. Vrch. Zlý duch ho zmítal. Štr. Nechť pochybnosť nám ducha zmítá. Osv. VI. 298. Zvučnú meď a hlasnú trúbu nadúvá, meč krvavý zmítá. Hol. 56. — co čím, kým. Země tato posud ještě zmí- tána byla neblahým sporem mezi biskupy; Zatím však zmítána byla strannickými spory nešťastná země. Ddk. VI. 3., VII. 246. Hněv mu bouřně útrobami zmítal. Čch. L. k. 62. Tak Svatopluk mnoho rozpačitý sa myšlén- kami zmítá. Hol. 16. Říše zmítána byla různicemi a nepokoji vnitřními; Zmatky říší zmítají. Šmb. S. I. 5., II. 100. Běs mu hlavou zmítá i srdcem. Kká. Td. 303. Dře- vem, které tu a tam po řece plyne, vlna zmítá mnoho. Km. 1884. Učeníci z li se pochybenstvím a strachem. Sš. J. 101. Jaké boje tebou zmítaly? Vrch. Divně zmítán jsa bouřkami. Ler. Zmítajíce se vlnami tohoto světa. ZN. Vlny korábem z-ly. Kom. Vztekle sebou z. Č. Hlavou zmítá; Na po- božné nesluší o vyslyšení modliteb svých pochybovati a jako vlnobitím se z. BR II. 22. b., 779. Štěstí námi zmítá. Jel. Zmítá tím, co svině věchtem (opovrhuje). Kom. Hanec všecko haní, vším drbe a zmítá. Kom. Z nohami, Reš. Obilí vějičkou, aby se od- loučila pléva. Kom. Zmítají mnou péče, starosti. Jel. Vítr lodí zmítá. Us. Loď vl- nami se zmítá. Sš. Mat. 192. Vlnami sta- rosti se z. V. — co komu. Vz Z. co. To mi hlavu zmítá. Us. — čím za kým: hla- vou, Br.; pysky za sebou zmítáme. Kom. — se kde (čím). Na témž moři a týmiž větry se z. V. Z. se na provaze. D. Vítr na moři vlnami zmítá. Lom. Jaroslav v své mysli zmítán. Nitra VI. 25. Vítr děvici kol hlavy roušku zmítá. Kká. K sl. j. 36. Král se v pochybnostech na svém loži zmítal. Vrch. — co kam. Vítr prach do povětří zmítá. Rvač. — se od čeho. Mysl od žádostí sem i tam se kolácí a zmítá. V. Od větrné búře se z. ZN. — se kudy. Krik ľudu nastává a bité pere kopce, i zpátky odrážá a po zatvorenej sa okruhline zmítá. Hol. 21. — jak. Strašně vlny oběma hrdinami zmítaly. Ddk. III. 233. Vlny vysoko se z-ly. Dch. — Z. = svrci, shoditi, vyvrátiti. Vz Smésti. Zmítavý, fluktuirend. Nz.
Zmítek, tka, m., mlýn u Žinkov.
Zmítenec, nce, m., der Abtrünnige? Jistě
my dobře dierne, že Samaritán jsi ty a tak z. u vieře Hus II. 119. Zmítežný, verworren? Kram. exc.
Zmítka, y, f. = smítka. Slov. Bern. —
Z. = hozená koule, ku které ostatními ku- lemi jako k cíli házejí. V příkladě: Když hrají v kúle, tehdy zmietku mecí napřed a potom kulemi kotí a ktož blíže přikotí, ten jest získal; Nemohú rozeznati, čí kúle jest blíže k zmietce; Chce-li kdo rozeznati mezi těmi, kteří se vadie o blízkosť Kri- stovu a o pravdu, kto k ní bližší jest, jedné vezmi míru od zmietky Krista, měřiž jeho přikázáním a kohož spatříš, že ty miery jako stébla k jednomu lépe příleží než k druhému, tehdy drž s tiem, že ten jest 325
|
||
|
|||
Předchozí (574)  Strana:575  Další (576) |