577

Detailkenntniss; z. jeviště, die Bühnen-
kenntniss; z. jazyka mluvou i písmem,
Kenntniss der Sprache in Rede und Schrift,
odborná z., Fachkenntniss; z. hmot a látek,
die Kenntniss der Materialien. Šp. Z. lidí.
Hrts. Z. lidské povahy zvrhla se často
v opovrhování člověčenstvem. Ddk. V. 48
Znalosť něčeho myslná, výkonná a zku-
šebná. Sš. II. 176. Pronikavá z. lidí. Mus.
1880. 275.

Znalství, n., die Kunde. Z. medalií, die
Medaillenkunde, Nz., zákonů, die Gesetz-
kunde. Dch.

Znalůstkování, n., die Kenntnisskrämerei.
Šm.

Znalý = kdo se zná, kundig, kennend.
Z., kudy zvěř chodívá. D. Znalý myslivec
(který zná pravidla lovu, gerecht). Šp. Z.
pešina (známá). Šml. I. 8. Rozdíl věku velmi
znalý (patrný). Kká. Td. 66. — čeho: vůle
boží, Štelc., věcí budoucích. Trip. — Er.
(1650.). Lidé světa znalí; Lidských mravů
neznalý, ohne Lebenserfahrung. Dch. Roz-
ličných jazyků znalý. Us. Tč. Hraničili
s Gothy písma z-lými. Šb. Lit. I. 25. Znalý
běhu věcí politických. Ddk. II. 324. (305.,
410., IV. 249., 229.). — Z. = co je znáti,
kennbar, merklich. — kde. Přípisky, opravy
a dodavky, kteréž v listině tak znalé (pa-
trné) jsou. Ddk. III. 42. — komu: oku
(patrný). Kká. K sl. j. 29.

Znam, u, m. = význam. Karafiát, znam
rnládenectva. Slov. Mt. S. I. 197.

Znamátíčko, vz Známko.

Znamátko, vz Známko.

1. Známě, adv. = vědomě, zřejmě, be-
kanntlich. Ros.

2. Známě, ene, n., zastr. = znamení, das
Zeichen. St. skl. IV. 282., Zř. zem. op. a
rat. 1562. Starší pútnik pošle mladšieho
von pozreť známä nebeské. Dbš. Sl. pov.
VIII. 19. Iba zastavil sa pri zlatej, strie-
bornej a medenej hore, kým si na známa
konáriky z ních poodlamúval. Dbš. Sl. pov.
VI. 45. Polní z., das Feldzeichen. Čsk.

Znamenací, Merk-. Z. nástroj s písmeny
na ovce (s čísly k točení n. bez nich); z.
nástroj na hovězí dobytek s jednou n. více
řadami čísel; z. kleště. Vz Nástroj (pro
dobytčí lékaře). Cn. Z. vlna, příze. Dch ,
Šp.

Znamenač, e, m., der Marquer. Šp. —
Z. slul za starých časů u studentů ten, jenž
znamení (signum) nosil, signifer. Z-či mějtež
ferule se znameními a opatrujte metly. M.
Petr. Cod. — Z = přístroj, jímž rozsévač
po poli táhne čáry, do nichž pak secím
stroiem zajíždí, brázdičkář, der Reihen-
zieher. NA. IV. 79., Šp.

Znamenáček, čku, m., vz Znamenák.

Znamenačka, y, f., u zámečníků druh
pilky ku znamenání ku př. hlav šroubů,
die Einstreichsäge. Vz Včř. Zám. II. 46.

Znamenadlo, a, n., ein Werkzeug zum
Vorzeichnen. Vz Včř. Zám. II. 24.

Znamenají, zastr. = znamenám. Kat.

Znamenák, u, m. = znamenač k setí
řepy. Vz Znamenač. Us. Hk. — Z., der
Stempel (zur Bezeichnung einer Sache).
Šm. — Z., a, m., os. jm. Sl. let. V.

Znamenání, n., die Bedeutung, der Sinn,
Begriff. Bern. — Z., die Aufzeichnung. Z.
přímky. Šd. — Z., das Merken. Z. prádla
jmény. Us. Dch. — Z., die Beobachtung,
Wahrnehmung. Pilné z. nemoci; Z. mar-
nosti také pomocno jest proti ďáblu. Hus

I. 292., 281. — Vz Znamenati.
Znamenaný; -án, a, o, bedeutet, ange-
zeigt ; gezeichnet, signirt. Vz Znamenati.
Vlk také i čtené i znamenané béře. V. Zna-
menaného se varuj; Z-ný jest, střez se ho.
Prov. Č., Jg., Lb., Bž., Hš. Člověk z-ný
(zrzavý atd.) nepožívá důvěry lidu. Mus.
1853. 471. Z-né ovce taky se tratívají. Us.
Šd. — od koho. Žadosť z-ná od jeho Veli-
čenstva, ein allerhöchst signirtes Gesuch.
J. tr. — čím: ranami z-ný, stigmatisirt.
Dch. To jest obecný nález kněhami z-ný.
Arch. IV. 367.

Znamenář, e, m., der Zeichendeuter.

Znamenářka, y, f., die Zeichendeuterin.

Znamenářský, Zeichendeuter-.

Znamenářství, n., die Zeichendeuterei.
D.

Znamenati, znamenávati (zastr. zname-
novati) = znamení činiti, zeichnen, bezeich-
nen, marken, anmerken, mit Zeichen ver-
sehen; pozorovati, porozumívati, merken,
bemerken, wahrnehmen, beobachten, ver-
spüren, inne werden, entdecken; vyzname-
návati, smysl míti, bedeuten, bezeichnen,
heissen, anzeigen; platným býti, viel heis-
sen o. bedeuten, Werth haben. Jg., Ž. wit.
5. 7., 9. 14. — abs. Pokudž znamenati
mohu. V. Tuto jest z. Kom. Tu vieru na
všakú neděli zpievají na mši, aby lidé zna-
menávali, co mají věřiti. Št. N. 13. 26.
Znamenajte, co v tom kázaní praví. Št. Kn.
š. 4. Aj již móžeš z., kterak každý člověk,
což najviece miluje, to za boha má; Kteříž
z-jí, kterak mnoho kúkole jest nasáto od
ďábla v pšenici. Hus I. 66., II. 58. — co,
koho: koně, ovce, dobytek, zločince, Us.,
nepořádek. D. Co to znamená? Br. Aniž
časté znění uší dobré znamená. Kom. To
hebrejské slovo znamená tajnou radu. Br.
Ten muž mnoho znamená (má velikou váhu,
vážnosť). Plk. Z. prádlo. Us. Kšá. Snadno
pochopiti, co to asi znamená. Us. Dch.
Hlavička ma bolí, srdečko vo mně hrá, ach
beda, prebeda, čože to z-ná? Sl. ps. Šf. II.
85. Když sem k vám, má milá, chodíval,
dycky sem chodníček znamenával. Sš. P.
259. Ta barva (bílá) znamená veselosť. Výb.

II. 44. Příklad se vezme na bárce zname-
nající náboženství. 1512. Mus. 1883. 364.
Levice božie z-ná tento svět. Št. Kn. š. 22.
Pěškové lid obecný znamenávají. Kšch. 50.
Ó by to dobroděnstvie lidé znamenali, pil-
nějé by přikázanie pána drželi; To kdyby
člověk z-nal, rád by pomstu pro své hřiechy
zde přijímal; Znamenajme nesmiernosť bo-
žieho milosrdenstvie, a ihned příčina zúfal-
ství přestane; Potok z-ná písmo starého
zákona. Hus I. 59., 154., 294., III. 66. (II.
109., 279., III. 3.). Hřmí-li v únoru, zna-
mená to mnohé nemoce; hřmí-li v březnu,
znamená to úrodný rok; Jasné slunce na
hromnice, mnoho sněhu jistě z-ná. Slez.
Šd. Pán Bůh ho darmo neznamenal (zna-

326