Předchozí (577)  Strana:578  Další (579) |
|
|||
578
|
|||
|
|||
menaného se varuj). Hš. — co, se čím:
hrudkou, Br., něco dskami, Vl. zř. 2., Zř. F. I. A. X. 4., koly. D. Z. brloh jezevčí větvičkami. Šp. Z. se, koho křížem, Us., Dch., Hdk. C. 57., Mž. 35., znamením kříže. Us. Tč. Bod z. písmenem. Jd. Náslovné q znamená se přídešníkem. Ndr. Kometa svým ukázáním zlé věci z-la zemi české. Let. 8. Ve tváři od měšťanů mnohou brázdou (jest) z-nán. Hdk. Vešken svět móž těmi všemi polmi v šachovnici z-nán býti. Kšch. 9. Svátosť svým vidovým podobenstvím zna- menává duchovní nevidomú milosť. Št. N. 322. 24. — co kde. Změnu v povětří na svých raněných údech z. Sych. Z. hnutí v lidu. Kram. Ptáka v povětří dalekohle- dem z. Místa v knize tužkou z. Us. Zna- menavše (zpozorovavše) některé různice mezi pány. Zř. F. I. A. X. Z. pří někom nedbalosť, patrné bezpráví. J. tr. Znamená se mezi nimi jakási vlažnosť. Kram. Z. v nitru svém hlas. Vlč. Každá tužba jeho plamenná rydlem se mi v srdci znamená. Sš. Bs. 175. Z. je (dobytek) na ocase. Dh. Jir. I to na něm znamenají. Kat. 348. A z-nav v odpovědi. ..; Drástku neb mrvu v ciziem oku z-ná a v svém nevidí prkna. Hus II. 58., III. 140. Dary božie v sobě znamenávaje. Št. — čeho. Znamenaj té nemilosti, jiež měl ten lid tehdy dosti, ež když světí píti chtiechu, vodice jim nepře- jiechu. Výb. II. 11. a. Ani také skutkóv svých ruk z-jú, co jimi proti Bohu páší. Hus I. 127. Obyčejnější vazba je: Z. co. — odkud. Meze se všech stran z. Kom. Jan dvoji jistotu výroku Páně se své strany z. hodlá. Sš. J. 48. Protož že na však den řiekáme ji (vieru), znamenajme z nie asa něco. Št. Kn. š. 16. Také by z-li z těch deseti příčin napřed popsaných, že mají naj- prv Boha poslúchali; Z něhož (čtenie) smy z-li velikú snažnosť syna božieho. Hus I 59., III. 175. --skrze co. Skrze to slovo znamená se duch sv.; Skrze slepé znají se ti, kteříž z hlúposti hřešie; Starého hřieš- níka z-nal skrze oslici a mladého skrze oslíka; Světí doktorové, jenž se skrze rty z-jí ... Hus I. 315., II. 16., 126., III. 51. Již poznáno býti může, co se skrze ně zna- mená. Byl. — o čem. Pak o bližních zna- menejte. Št. O tom znamenej, že dvůj jest žalobník. Br. Znamenajte, staří mladí, o pót- kách a o sedáních. Rkk. 39. — kdy. Z. něco po účinku. Kat. 2939. Každý den z-naj pilně, kterak's podobna k Bohu; V ten čas nás blahoslavené .... z-nal. Hus III. 106., I. 136. Jasné slunce na sv. Urbana hojnosť dobrého vína z-ná. Slez. Šd. — jak. Místněji něco z. Dch. A jáť sem se do nich nenadál, by oni to tak pilně z-li (co se mluvilo). Arch. II. 433. Toj' dobře tu znamenáno, že ...; A tak, ktož neumie viece, ten po svátciech znamenaj, co má věřiti. Št. Kn. š. 3., 12. To jest znamenalo s lehka, že ... . Hus I. 175. Pilně něco z. Hus I. 282., II. 361., III. 121., 175. Když po skutciech z-náme, že . . . .; Chceme li ještě vedlé litery z., tehdy podobně řečeno jest o vzjití dne a přichýlení noci. Hus I. 385., III. 48. — se. Z-ná se nebezpečný |
běh člověčieho věku. Pasa. 6. To se zna-
menáva očistenie; I co se to z-nává? BO., BN. -- že. Tu slušie z., že . . . Št. Kn. š. 16. Znamenajmež, že jiné jest sě před obra- zem klaněti a jiné jest to obrazu činiti; Z-najmež, že náš spasitel písmem sě bránil. Hus I. 75., II. 93. (I. 129.). To, že kněz učiní dietěti kříž na čele, znamenává, že se nemá styděti křížem pána svého. Št. N. 314. 10. — akkus. cum. inft. Protož zna- menej každého býti hostem u nás, kterýž v jiné zemi než v naši své sídlo má. Br. Zna- menal se býti mocného (mocným). Háj. Vz Akkusativ, Infinitiv. Znamenatý, Deutungsvoll? Z. vyrčení
(právní). Tkadl. II. 94. Znamenavosť, i, f., die Bedeutsamkeit.
Mus., Koll. Cest. I. 31. Znamenavý = znamenající, bedeutsam.
Jg. Slov. Znaménce, e, n. = znamení. D., Ros.
Znamení, znameníčko, a, n. Vz Sklo-
ňování (znamení jako vzorec). Kmeny v -ijo stahují přehlasovaný tvar -ije v ie, novo- česky í: zdravie, volanie m. zdravije, vola- nije. Kt. Cf. Bž. 17. — Z. = všeliká věc sloužící k poznání něčeho, das Zeichen, Kennzeichen, Merkmal, Merk, die Marke. Jg., Ž. wit. 64. 9. Z. připálené; železem znamení připáliti (cejch), V., vz Vlšk. 252.; z. pamětní, na uchu, v uchu, D., v knize, hraničné (mezník), přirozené. Us. Z. od na- rození či mateřské. Čes. lék. III. 1. 12., Šp. Z. půhončího. Žer. Záp. II. 168. Z. zvířet- níkové. Vz Stč. Zmp. 83. Z. někde si udě- lati. Us. Slova jsou znamení myšlének. Z. do knihy — záložka. Odevzdání něčeho pro- středkem z., die symbolische Uibergabe. J. tr. Vryté z., das Stigma; z. na památku, das Gedenkzeichen; z. pro poznání, pozná- vací, das Erkennungszeichen; z. na sobě míti. Dch. Aniž jim vněšné ono z. s pro- spěchem býti může. Sš. I. 53. Z. bieše na něm (na praporci) překrásné. Výb. II. 44. Míti moc dávati jména z-ním jest panování a prvotnosti. BR. II. 8. a. Věci, ješto velmě brzce minú a po sobě i jednoho z-nie ne- ostavie. Št. Kn. š. 24. A pak (obilné zrno) v trávu vroste, ež nikděž z. podobného ne- ostane k tomu zrnci. Št. Kn. š. 28. I knihy i obrazy jsú jedné z., jenž nás vedú k těm věcem, jež ukazuji a znamenají; Jest na tobě nějaké z., že Budeš se káti toho hřiecha. Hus I. 76., 247. Jak z. na těle jsoucí (jahody,
maliny atd.) zažehnávají? Vz Mus. 1854. 535. — Znaménka rozdělovací, die Thei- lungszeichen: tečka (.), dvoutečka (:), čárka ,), čárka s tečkou či středník (;), vz Brs.
2. vyd. 273., Brt. Skl., z. otázky (?); z. po-
divení (!), chybně: vykřičník, šp. vykřik- ník; z. uvozovací („) husí nožičky; z. spojo- vací (-), (česko-německý); dělidlo slabik (vy-dá-ní), závorka (), z. úhlu (<£), z. pře- stávky či přestávka či pausa (—), z. sml- čení či zamlčení či zarážka (P— k— nebo
S— ), z. výpustky (....), z. vytčení či pamatovací či pamatování (i&Ef", *), para graf (§), z. zdvojovací (-m,-n), z. dloužení, (á, í, ó, ú, ý, ů), z. krácení n. skrácení (i), z. důrazu (když slovo psané čarou se pod- |
||
|
|||
Předchozí (577)  Strana:578  Další (579) |