578

menaného se varuj). Hš. — co, se čím:
hrudkou, Br., něco dskami, Vl. zř. 2., Zř.
F. I. A. X. 4., koly. D. Z. brloh jezevčí
větvičkami. Šp. Z. se, koho křížem, Us.,
Dch., Hdk. C. 57., Mž. 35., znamením kříže.
Us. Tč. Bod z. písmenem. Jd. Náslovné q
znamená se přídešníkem. Ndr. Kometa svým
ukázáním zlé věci z-la zemi české. Let. 8.
Ve tváři od měšťanů mnohou brázdou (jest)
z-nán. Hdk. Vešken svět móž těmi všemi
polmi v šachovnici z-nán býti. Kšch. 9.
Svátosť svým vidovým podobenstvím zna-
menává duchovní nevidomú milosť. Št. N.
322. 24. — co kde. Změnu v povětří na
svých raněných údech z. Sych. Z. hnutí
v lidu. Kram. Ptáka v povětří dalekohle-
dem z. Místa v knize tužkou z. Us. Zna-
menavše (zpozorovavše) některé různice
mezi pány. Zř. F. I. A. X. Z. pří někom
nedbalosť, patrné bezpráví. J. tr. Znamená
se mezi nimi jakási vlažnosť. Kram. Z.
v nitru svém hlas. Vlč. Každá tužba jeho
plamenná rydlem se mi v srdci znamená.
Sš. Bs. 175. Z. je (dobytek) na ocase.
Dh. Jir. I to na něm znamenají. Kat. 348.
A z-nav v odpovědi. ..; Drástku neb mrvu
v ciziem oku z-ná a v svém nevidí prkna.
Hus II. 58., III. 140. Dary božie v sobě
znamenávaje. Št. — čeho. Znamenaj té
nemilosti, jiež měl ten lid tehdy dosti, ež
když světí píti chtiechu, vodice jim nepře-
jiechu. Výb. II. 11. a. Ani také skutkóv
svých ruk z-jú, co jimi proti Bohu páší.
Hus I. 127. Obyčejnější vazba je: Z. co. —
odkud. Meze se všech stran z. Kom. Jan
dvoji jistotu výroku Páně se své strany z.
hodlá. Sš. J. 48. Protož že na však den
řiekáme ji (vieru), znamenajme z nie asa
něco. Št. Kn. š. 16. Také by z-li z těch
deseti příčin napřed popsaných, že mají naj-
prv Boha poslúchali; Z něhož (čtenie) smy
z-li velikú snažnosť syna božieho. Hus I
59., III. 175. --skrze co. Skrze to slovo
znamená se duch sv.; Skrze slepé znají se
ti, kteříž z hlúposti hřešie; Starého hřieš-
níka z-nal skrze oslici a mladého skrze
oslíka; Světí doktorové, jenž se skrze rty
z-jí ... Hus I. 315., II. 16., 126., III. 51.
Již poznáno býti může, co se skrze ně zna-
mená. Byl. — o čem. Pak o bližních zna-
menejte. Št. O tom znamenej, že dvůj jest
žalobník. Br. Znamenajte, staří mladí, o pót-
kách a o sedáních. Rkk. 39. — kdy. Z.
něco po účinku. Kat. 2939. Každý den
z-naj pilně, kterak's podobna k Bohu; V ten
čas nás blahoslavené .... z-nal. Hus III.
106., I. 136. Jasné slunce na sv. Urbana
hojnosť dobrého vína z-ná. Slez. Šd. —
jak. Místněji něco z. Dch. A jáť sem se
do nich nenadál, by oni to tak pilně z-li
(co se mluvilo). Arch. II. 433. Toj' dobře
tu znamenáno, že ...; A tak, ktož neumie
viece, ten po svátciech znamenaj, co má
věřiti. Št. Kn. š. 3., 12. To jest znamenalo
s lehka, že ... . Hus I. 175. Pilně něco z.
Hus I. 282., II. 361., III. 121., 175. Když
po skutciech z-náme, že . . . .; Chceme li
ještě vedlé litery z., tehdy podobně řečeno
jest o vzjití dne a přichýlení noci. Hus I.
385., III. 48. — se. Z-ná se nebezpečný

běh člověčieho věku. Pasa. 6. To se zna-
menáva očistenie; I co se to z-nává? BO.,
BN. -- že. Tu slušie z., že . . . Št. Kn. š.
16. Znamenajmež, že jiné jest sě před obra-
zem klaněti a jiné jest to obrazu činiti;
Z-najmež, že náš spasitel písmem sě bránil.
Hus I. 75., II. 93. (I. 129.). To, že kněz
učiní dietěti kříž na čele, znamenává, že
se nemá styděti křížem pána svého. Št. N.
314. 10. — akkus. cum. inft. Protož zna-
menej každého býti hostem u nás, kterýž
v jiné zemi než v naši své sídlo má. Br. Zna-
menal se býti mocného (mocným). Háj. Vz
Akkusativ, Infinitiv.

Znamenatý, Deutungsvoll? Z. vyrčení
(právní). Tkadl. II. 94.

Znamenavosť, i, f., die Bedeutsamkeit.
Mus., Koll. Cest. I. 31.

Znamenavý = znamenající, bedeutsam.
Jg. Slov.

Znaménce, e, n. = znamení. D., Ros.

Znamení, znameníčko, a, n. Vz Sklo-
ňování (znamení jako vzorec). Kmeny v -ijo
stahují přehlasovaný tvar -ije v ie, novo-
česky í: zdravie, volanie m. zdravije, vola-
nije. Kt. Cf. Bž. 17. — Z. = všeliká věc
sloužící k poznání něčeho, das Zeichen,
Kennzeichen, Merkmal, Merk, die Marke.
Jg., Ž. wit. 64. 9. Z. připálené; železem
znamení připáliti (cejch), V., vz Vlšk. 252.;
z. pamětní, na uchu, v uchu, D., v knize,
hraničné (mezník), přirozené. Us. Z. od na-
rození či mateřské. Čes. lék. III. 1. 12., Šp.
Z. půhončího. Žer. Záp. II. 168. Z. zvířet-
níkové. Vz Stč. Zmp. 83. Z. někde si udě-
lati. Us. Slova jsou znamení myšlének. Z.
do knihy — záložka. Odevzdání něčeho pro-
středkem z., die symbolische Uibergabe.
J. tr. Vryté z., das Stigma; z. na památku,
das Gedenkzeichen; z. pro poznání, pozná-
vací, das Erkennungszeichen; z. na sobě
míti. Dch. Aniž jim vněšné ono z. s pro-
spěchem býti může. Sš. I. 53. Z. bieše na
něm (na praporci) překrásné. Výb. II. 44.
Míti moc dávati jména z-ním jest panování
a prvotnosti. BR. II. 8. a. Věci, ješto velmě
brzce minú a po sobě i jednoho z-nie ne-
ostavie. Št. Kn. š. 24. A pak (obilné zrno)
v trávu vroste, ež nikděž z. podobného ne-
ostane k tomu zrnci. Št. Kn. š. 28. I knihy i
obrazy jsú jedné z., jenž nás vedú k těm
věcem, jež ukazuji a znamenají; Jest na tobě
nějaké z., že Budeš se káti toho hřiecha. Hus

I. 76., 247. Jak z. na těle jsoucí (jahody,
maliny atd.) zažehnávají? Vz Mus. 1854.
535. — Znaménka rozdělovací, die Thei-
lungszeichen: tečka (.), dvoutečka (:), čárka

,), čárka s tečkou či středník (;), vz Brs.

2. vyd. 273., Brt. Skl., z. otázky (?); z. po-
divení (!), chybně: vykřičník, šp. vykřik-
ník; z. uvozovací („) husí nožičky; z. spojo-
vací (-), (česko-německý); dělidlo slabik
(vy-dá-ní), závorka (), z. úhlu (<£), z. pře-
stávky či přestávka či pausa (—), z. sml-

čení či zamlčení či zarážka (P— k— nebo
S— ), z. výpustky (....), z. vytčení či
pamatovací či pamatování (i&Ef", *), para
graf (§), z. zdvojovací (-m,-n), z. dloužení,
(á, í, ó, ú, ý, ů), z. krácení n. skrácení (i),
z. důrazu (když slovo psané čarou se pod-