579

trhne ku př. jistě), z. odsutí či odsuvník
(', ku př. nemůž' to býti); z. řeckého pří-
zvuku (' přízvučník ostrý; přízvučník těžký
či nízký, ~ , př. průtažný), z. krátkosti (u),
z. délky (—), z. zdvihu ('), kladu, po-
sitives Zeichen (+), záporu či záporné,
negatives Zeichen (—), čtverce ([_]), nerov-
nosti (>, <>, <), shoda znamének, Per-
manenz der Zeichen oder die Zeichenfolge
(— — n. + +), měna znamének, die Vari-
ation der Zeichen oder der Zeichenwechsel

(+ — + — ); z. vět, punktování či roz-

punktování, hlasoměnné, odjímání či odčí-
tání či menšítko (—), z. sčítání (+), mno-
ženi či násobení (X), dělení (:), spojovací
či spojovadlo, zdvojovací či zdvojovatel, roz-
lišovací, odkazovací, dokládací (vz z. uvo-
zovací), zlomku (4/5), opravy či korrektury,
desetinné (45^.07), rovnosti (==), rozdělování
(—, =), výpustky. Z-kem značiti, zname-
nati, opatřiti; závorkovati, do závorky dáti;
z-ko desetinné pomknouti, posuvnouti (ver-
setzen); rovné známky dávají v součinu +.
Nz. Z. dvojitosti, das Doppelzeichen (±),
shodnosti (=, ~ ). Z. ruky (místo podpisu)
toho, kdo psáti neumí; obyčejně jsou to tři
křížky, das Handzeichen. Vz S. N. Z. in-
tegrační, Náhradní či substituční, Stě. Dif.
77.; z. taktu v hudbě, z. výdechu, závě-
rečné z. dílu (v hud.). Zv. Přír. kn. I. 22.
Z. rozlučky. Ndr. 8. Z. přídechu, přídešník.
Ndr. — Z. = co přítomnost věci dosvědčuje,
důkaz, svědectví, das Zeichen, Merkmal, der
Beweis, die Probe. Z. zlého člověka jest;
To jest z. dobré správy obce. Kom. Dým
jest z. ohně. Žádného z. nepozůstaviti. V.
Z. rány zsinalost jest. Kom. Z. od rezu, od
neštovic. D. Z. života od sebe nedávati.
Us. Dal nám sv. Ducha v z., že nás miluje.
Št. Vz S. N. Jako z. pročinění považuje se
úplně stejný kroj usně, als Zeichen der
Durchgerbung ist ein vollkommen homo-
gener Schnitt beim Leder anzusehen. Šp.
Komoně jeho na znamení úcty kus cesty
za uzdu vedl. Šmb. S. II. 110. To nám

jistě na z., že..... Er. P. 181. Když dí

úředník: ,Mnou to není' a pán mlčí, zlé
jest to z. O. z D. Chod do kostela jest pa-
mátka a z. chodu mravného a nebeského;
Protož na z. tomu viece ďáblóv pro věččí
zlosť bylo v tu dobu s židy než s pohany;
Aniž môž mieti člověk věččieho z. kromě
zjevenie božieho. Hus I. 299., II. 104., III.
128. Tehdy črt má to sobě jako za z. tajné
smlúvy; Neb očité jest z., když jest tak
divné věci a rozličné .... z ničehož stvo-
řil. Št. Kn. š. 11., 17. Na z. něco míti. Alx.
1100. Nebeské z., die Himmelsspur, slove,
když jelen parohy větvičky zlomí nebo listy
obrátí; někteří myslivci nazývají také ne-
beským z-ním místo, kde jelen lýčí otloukl.
Škd. exc. — Z. = vše, čím se jiný říditi
má, das Zeichen, Signal. Skrze z. mluviti
(mhournutím atd.). V. Dáti komu z. hlavou,
rukou, očima, bubnem, troubou, zvonem,
na buben, na troubu, na zvon. Us. Z. ohně,
ohněm. J. tr. Z. poledne (na hvězdárnách
dávané). Vz Stč. Zmp. 121. Z. návěštná
římská. Vz Vlšk. 341., 342. Z. k zástavě,

das Haltsignal; z. požáru (požární), bouře,
das Sturmsignal, z. na záchranu, das Noth-
signal, z. na poplach, das Allarm-. Dch. Z.
na pomoc, das Noth-. Dch. Z. k bitvě,
k útoku, k ústupu. Us. Pdl. Doslyšné z.
Sš. Sk. 18. Zvonici k tomu byli zřízeni,
aby na zvony z. dávali k službám božím.
Ddk. IV. 277. Příchodu svého z. střelbou
učinili. Ler. - - Z. = co se komu dává za
zásluhy. Z. řádu, das Ordenszeichen. D. —
Z. = předznamení, Vorzeichen, n. Ž. wit.
45. 9., Wahrzeichen, Anzeichen, die Vor-
bedeutung, der Vorspuck. V MV. nepravá
glossa. Pa. Z. obětí řeckých a římských.
Vz Vlšk. 325., 326., 329., 330. Povážlivá z.,
ernste Anzeichen. Dch. Jestli něčas na květnú
neděli, věz, že to není dobré z. Slez. Šd.
A žádné z. se neukázalo. NB. Tč. 72. Zá-
zračné z. na nebi a jinde. V. Za dobré, za
zlé z. něco míti. Us. Všudy z. budoucích
věcí hledati pověra jest. Kom. — Z. = div,
das Wunder. Veliká z. před nimi činil. Br.
Z nimi sluji zázrakové, že se jimi nauky a
poznatky některé naznačují. Z. = zázrak,
div, poněvadž oznamuje přítomnosť půso-
bení božího a dává svědectví poslanci bo-
žímu. Sš. I. 142., Sk. 25. Z. v divích, zá-
zracích a mocech, kteříž slovou znamením
proto, že věcí jiných oku tělesnému a ji-
ných mysli naskytují. BR. II. 618 b. Činieše
mnoho divóv, z. i zázrakóv. Pass. XIV.
Mus. 1883. 112. Ději se z. a divy. Dch. —
Z., figura, das Bild, Zeichen, die Figur.
Z-ním sv. kříže se žehnati. Us. Z. nebeská,
Sternbilder; z. hvězd; na nešťastném z.
hvězd; na dobrém a šťastném z.; vytisk-
nuté z.; z. (pečeť) přitisknouti, přitlačiti,
přidati. V. Když slunce jest na z. lva. Byl.
Z. zvířetníkové. Stč. Zmp. 83.

Znamenínoš, e, m., der Fahnenträger.
Hmn. 1418. — Z. = prapor, die Fahne,
Standarte. Jg.

Znamenisko, a, n. = znamení, das Kenn-
zeichen, Nej.; z pravidla z. = velké a špatné
z., ein ungeschlachtes Zeichen. Jg.

Znamenitě — znale, patrně, merklich.
Z. vyvýšený. Berg. Z. na sebe bráti. Sych.
Ten úraz na něm z. ostal; Od Boha mu z.
zjeveno bylo. Pass. 845., 855. A z. proto
lehky šepcíc pějí, že sú ještě v ta doba
kryli se křesťané. Št. Kn. š. 13. Duch sv.
sstúpil z. v apoštoly. Št. N. 189. Protož z.
dechl na ně, řka jim: Vezměte ducha sv.;
Bohatec tento hřešil jest lakotú, protož
ostalo jemu z. to jméno bohatec, kochánek
neb hodoválek. Hus II. 157., 240. Seznají-li,
že ten jistý tak zřetelně a z. nemocen byl.
Zř. F. I. XXIV. Tak aby beze všeho omý-
lení z. rozdíl byl mezi stavem panským a
stavem vládyckým. Zříz. F. I. A. X. 2. —
Z. = výslovně, ausdrücklich. To také z.
přidávám. Dipl. 1448. V kterémžto majestátu
také ten kus znamenitě jest položen. Ib.
A. XXXVIII. Však to vždycky dskami z.
zapsáno býti má. Zříz. F. I. A. X. 2. To
v městech z. zapovězeno bývá. Byl. Kte-
réžto věci byl sobě při smlouvě oné z. vy-
mínil. Mus. 1880. 242. Toto se však z. vy-
miňuje. Vš. Jir. 167. Dále jest z. vymieněno;
Toto sobě z. vymieňujíc. Arch. I. 219., II.

326*