581

Známkovadlo, a, n., das Stempeleisen,
der Forsthammer. Šm.

Známkování, n. = opatřování něčeho
známkou. Vz Známkovati. Pdl.

Známkovati, znaménkovati = známky
činiti, bezeichnen, Kennzeichen machen. —
co čím. Rk.

Známkovka, y. f., das Mahlholz, u pe-
kařů. Sm.

Známkový, Zeichen-. Z. paměť. Dk. P.
81. Z. hádanka, das Rebus. Šm.

Známo, vz Známý.

Známo činiti = známo dáti. Bern.

Známo dáti, kund machen.

Znamokrot, u, znamokrota, y, f. (známě
+ okrota, sphaera) = kruh znamení ne-
beských, zodiacus, der Thierkreis. Č.

Znamokrota, vz Znamokrot.

Známosť, i, f., das Bekanntsein. To on
maje sobě v z. uvedeno. V. V z. přijíti. D.
V z. dáti. Šm. Někomu něco v z. uvésti,
Flav., J. tr., V., Er. 1650., BR. II. 72., a.,
Dch., Žer. L. III. 51., Mus. 1880. 398., při-
vésti. Dch. V z. vešlý. Dch. Z. něčeho si
zjednati. KB. III Naskytly se jakési nesnáze,
o kterýchž z. určitá nás nedošla. Pal. Děj.

III. 3. 283. Potupné verše jeho vešly ve z.
Pražanů. Mus. 1880. 482. Po dedine bubno-
vali: Na známosť se dává, že dňa toho sa
Pijanov majetok predáva. Ur. Pg. 10. —
Z. = znání, vědomosť, poznání, die Kenntniss,
Wissenschaft, Kunde, Erfahrenheit. Z. umění
lékařského míti; z. Boha. V. Z. a vědomosť
o zemi. D. Z. zbraní. Bur. Z. sebe samého.
Br. Z. práva, Aqu., místná; z. dáti (o čem
míti). D. Z-sti o něčem nabyti. Kram. Cho-
vati sobě něčeho z. či povědomosť. Er.
Z. mluvnice míti. Us. Z. starých písem. Šm.
Z. bylin jedovatých má býti u každého člo-
věka domácí, lépe: z. b. j. má každý člověk
míti n. jedovaté byliny má každý člověk
znáti. Vst. Z. něčeho důkladná, všestranná.
Kř. Stat. 2. Z. jazyková. Z. božia je nám
životom. Hdž. Šlb. 49. Z. věcí vůbec záleží
v seznání vlastností jejich. Mj. 4. Z. čtení.
1491. Mus. 1883. 363. On ji nepoznal, ale
ona se mu dala do z-sti (dala se mu znáti).
Dbš. Sl. pov. I. 55. Z. přírodovědecké. J.
Lpř. Z. lidí je první výmienka zdaru a pro-
spechóv panovnických. Lipa 79. Důkladných
z-stí něčeho nabyti. KP. V. Nadesýlá tím
jenom z. povrchnou a všeobecnou. Sš. Sk.
129. Z. práv. Kol. 4. Z. pravd náboženství.
1512. Mus. 1883. 364. Z. v něčem míti. Kat.
551. A my dosti na tom jmějmy, že někakú
z. o něm jmáme nynie. Št. Kn. š. 26. Cierkev
z pohanóv byla jest pustá od milosti božské
a od pravdy a od z-sti jeho pro své modlo-
slúženie. Hus. III. 95. Někdy lepšá z. než
peňáze. Na Slov. Tč. Lepší z. než rodina.
Pk. — Z. s kým = obcování, die Bekannt-
schaft. Z. a přátelství s někým míti. V. V z.
někomu někoho uvésti. Br. Vešel s ním ve
z. Dch., Sš. L. 1. Z takové z-sti nic ne-
hledí, schaut nichts heraus; Z. něčí s někým
přetrhnouti, přerušiti. Dch. Po starej z-sti
zastavili sa u toho kráľa. Dbš. Sl. pov. I.

112. Jsem váš dobrý přítel od začátku z-sti
naší. Žer. 322. — Z. u kupců, die Kundschaft.
Pro další z. D.

Známota, y, f. = známosť. Slov. Ty
slavných príbehov otcovských vedomosť a
z-tu máváš; Z. víry. Hol. 3., 162.

Známý; znám, a, o = vědomý, zřejmý,
bekannt, bewusst, kund, kundbar, offen-
kundig. Všem vůbec známo učiniti; nehrubě
z. člověk (neslovutný). V. Jak známo. D.
Z. číslo, počet, veličina. Nz. Je až dobře
známý, nur zu gut bekannt; Pokud mi známo
jest. Dch. Ošklivosť jest věc neznámú za
známú s křikem upevňovati. Mor. Tč. Z. čísla,
u nichž množství jednic udáno jest. Šim. 7.
Známo činíme. Arch. rychn. Známo činíme
tímto listem, že .. . NB. Tč. 27. Listy z let
1484., 1507., 1536. Učinil jsem jim známo
tvé jmě. ZN. Známý jako zlý peníz. Pk.,
Lb. Zpívá se známou notou. Lb. Vz ještě:
Malostranský sníh, Písnička. — kdy. Po
tu chvíli nic známo není. Us. Dch. — komu
jak. Ne každému z. věci (tajemství). V.
Celému světu známý. D. — Br., Háj. Umko
milá, jesliž' mne si v mých kedy prispiela
pesňách, včul najvác prispej na pomoc, tebe
všetky ti dobre známí sú bojové. Hol. 3.
Budeme Bohu známi. Výb. II. 24. Není
žádné věci, kterážby Kristu výborně nebyla
známá. BR. II. 750. a. Úplně, do podrobna
z. Us. Periferický organ čichu jest jen do-
mněnkou znám. Osv. I. 145. Původ výjevu
fysikalních jen z malé části znám jest. Mj.
2. Spisovatel málo známý. Us. Vypravujeme
příběhy tyto posud na mále známé. Pal.
Děj. V. 1. 128. Byl jsem pak neznám obli-
čejem judským církvím; Ješto podlé po-
věsti dobře znám jim byl. Sš. II. 12., 16.
To nám konšelóm jest dobře památno a
známo. NB. Tč. 169. Protož, jakž Buoh jest,
sám sobě jedinému úplně znám jest. Št. Kn.
š. 25. Z. po oděvu. Chč. 301. — odkud.
Pokud z dějepisu obecného známo jest . . .
Tk. Č. 1. Z kterýchžto všech dóvodóv dne
a slunce světleji známo jest. Vš. Jir. 294.
To mi z písma známo. Alx. V. v. 629. (HP.
16.). — kde. Na světě nebyl znám. Rvač.
Po městě z-mý. Dch. Osobnosť v literatuře
málo známa. KB. V. J'mu bylo všecko známo
v zemi, v moři, v hvězdách tamo. Alx.
(Anth. I. 3. vyd. 32.). — Z. = v činném
smyslu, povědomý čeho, zkušený, erfahren,
kundig. V kronikách neznámý. — s čím.
Sluha dobře známý s vůlí Páně; Nejsi-liž
s tou pravdou známen, že tvůj duch je drahý
kámen? Sš. I. 55., Bs. 45. Z. s něčím. Jg.
Sbr. sp. 1841. 154. — Z. = kdo se s kým
zná, der Bekannte. Mám tam mnoho známých.
Us.

Znanek, nka, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
128.

Znánek, nku, m. = malý kousek, ein
Stückchen. Ještě z toho odříznu takový z.
Slez. Šd. Cf. Značek, Znánko.

Znáneneček, čku, m. = malý znánek.
Enem taký z. Slez. Šd.

Znání, n. = znalosť, die Kenntniss. Lepší
z. s pochybou, než neznání s oblibou. Č.
M. 215. Kristovi jest dvojí z.: jedno božské,
druhé z čichu tělestného. Hus II. 46., 435.
Vedlé svého-li má věděnie a z. nález a vý-
pověď vyvésti (súdce) čili vedlé stran mlu-
venie. Vš. Jir. 100. Stran přísloví vz: Bába,