585

Sá. — s kým. Hospodář i ti všichni, kteříž
s ním znali (svědčili), tak pravili, že Hošek
ničím tu povinen nenie. NB. Tč. 107. —
kdy. Pak co v přítomnosti toho z. budú
(vypovídati), to bude moc jmieti podlé práva.
NB. Tč. — kam. Až po židovský krchov
jsem na ní nic neznala (nepozorovala). Us. —
se. My se dobře známe. Us. Poněvadž se
znáš, žes prchlivý. Dch. Znám se již člověka
toho, že ten čas můj se blíží. Arch. I. 75.
A on řekl: A já se znám (přiznávám se),
že jsem řekl. Arch. I. 179., IV. 370. Se
vinného rád znaje. Vš. 108. Múdřie vědie,
coj' milosť dobrá; a tak vědie, že se znají,
že v plně nevědie jejie dobroty. Št. Kn. š.
33. S (es) e se, známe se (znám tvůj záměr).
Lb. Známe se, býváš tu každý jarmark. Lb.
Znají se jak zloději v trhu. Prov. Stran pří-
sloví vz Znání. — se komu. Bohu svému
my sě známy. Výb. II. 9. 26. — že. Známe
to, že zdraví všem jest milé. Byl. — Jel.,
Zř. F. I. A. X. 5. On zná, že mají chalupu,
chybně prý vo.: on ví. Ale znáti ve smyslu
věděti užíval V. a jiní, vz nahoře. Znej, že
mnoho od něho máš. Dch. Ti znají, že Jiřík
byl u nich na dědině a jednu kopu vzal.
NB. Tč. 22., 108. Ten praví a tak zná, že
nepomní. Půh. II. 347.

Zňati se, vz Zejmouti.

Znatí, n.= poznání, ein Merk, ein We-
niges, eine Kleinigkeit. O z. chybiti. Ustřih-
nouti něčeho s z. (maličko). Us.

Zňátka, y, f., něm. Zniatek, ves n Ná-
měště. PL.

Znatnosť, i, f. = znamenitosť, rus., die
Bedeutsamkeit, das Ansehen.

Znatný = znamenitý, bedeutsam, ansehn-
lich, rus. Mus. Mnohí z našich z-ných pánov,
mnohí z cudzích ministrov boli v chráme.
Phld. IV. 529. — Z. = znatelný, zřejmý,
kenntlich, sichtbar. Kodm. O živ., PS. II.
177., Bf., Frč. Z. příbuzenství. Šf. Rozpr.
14. Cesta posud znatná. Krč.

Zňátřiti, il, en, ení = zvětřiti, merken,
spüren, wittern. Na Slov. a Mor. Bkř., Šd.,
Plk. V tom sa posadí na věžu. Nikdo ne-
zňátrí ho. Hol. 43.

Znátšený (z nátcha) = rýmu mající, mit
Schnupfen behaftet. Slov. Plk.

Zňatý; -at, a, o = zapálený, entzündet.
Roznášeli zážehy k sousedům pokojným a
zňaté podněcovali více. Pal. Děj. IV. 2. 441.

— čím. Srdce božstvím z. Čch. Bs. 35.
Zraky zbožným ohněm zňaté. Kká. K sl. j.
231. Z-tý Bohem, von Gott entflammt. Lpř.

— Z. (vz Zejmouti) = zapálený, entzündet.

— odkud. Oheň z malé jiskry z. V.
Znava, y, f. = unavení, die Ermüdung.

By v cestě nenastala z. Slov. Phld. IV. 14., 7.

Znavenosť, i, f. = znava Lum.

Znavený = unavený, ermüdet, müde. Z.
oko. Vrch. Podkovy to dusot z-ný. Kká.
K sl. j. 48. Vždy jará, nikdy z-ná. Humory
1883. č. 36. Až položí znaven v doubravině
hlavu. Hdk. C. 241. — čím: trampotami.
Kká.

Znaviti, il, en, ení = unaviti, ermüden.
1824.

Znázor, u, m = znázornění, die Ver-
anschaulichung. Šd.

Znázornění, n., vz Znázor. Z. grafické
povrchu zemského. Stč. Zmp. 151., 382.,

554.

Znázorněný; -ěn, a, o, veranschaulicht.
Z. vyučování.

Znázorniti, il, en, ění: znázorňovati,
veranschaulichen, vergegenwärtigen, ver-
sinnlichen. Bž. 163., Proch. — co: kraso-
vědu. Pal. Rdh. I. 302. — co komu: žákům.
— jak: graficky, schematicky. Mj., Stč.
Zmp. 133. — kde. Znázorňovaly se v té
příčině v obrazích rozličné astronomické
objevy. Ddk. IV. 327. — co čím: obrazy,
výkresy. Us.

Znázorňovati, vz Znázorniti.

Znebojan, a, m., der Bramarbas, Eisen-
fresser. Mor. Tč.

Znebený; -en, ena, o, zum Himmel, zum
Paradies gemacht. Šd. Z. svět. Sš.

Zneběti, ěl, ění = nebem se státi, zum
Himmel o. Paradies werden. — komu. Svět
mu zneběl.

Znebezpečení, n., die Bedrohung, Ge-
fahr. Method nemohol bez z-nia kresťanstva
zaprieť a potlačiť slovanskú bohoslužbu. Sl.
let. V. 45.

Znebezpečený; -en, a, o, in Gefahr ge-
bracht, bedroht. Prišlému na sjazd ani len
vo snách neprišlo na um cítiť sa byť z-ným.
Slov. Phld. IV. 105.

Znebezpečiti, il, en, ení, znebezpečovati,
in Gefahr bringen, bedrohen. — koho. Slov.

Znebiti, il, en, ení, zum Himmel o. Pa-
radies machen. — komu. Kdyby všeci na
zemi tak živi byli, zem by se nám už zde
z-la. Šd. Vz Znebený. — se, zum Himmel
werden. Koll. Vz Zneběti.

Znebyti, znebudu = pozbyti, verlieren. —
čeho. Us.

Zneceniti, il, ěn, ění, zneceňovati, ent-
werthen. Šm.

Zněcí, Schall-, lautend. Šm.

Zněcovati, vz Znítiti.

Znectění, n., die Verunehrung.

Znectěný; -ěn, a, o, verunehrt. — jak.
Otec v synu z. Hlk. S. I. 42.

Znectiti, il, ěn, ění = cti zbaviti, ent-
ehren. — koho, co. Rk. Z. ženu, Vrch.,
cudnosť žen, děv. Hdk. Lipu znectí Slovan
žiadny. Ppk. II. 84. — se. Us. — čím:
nadávkami. — proč. Za zlé to nemaj, že
pre krivé zdání toľkou sme ťa z-li haňbou.
Hol. 16.

Znečistiti, il, štěn, ění; znečišťovati, ver-
unreinigen, beschmutzen. — co. V. — se
(pokáleti se). Ros. — co, koho, se čím:
vodu barvou. Vezmi cihlu nevypálenú a
myj, i zdali ji vyčistíš? ale viece hna blátem
znečistíš. Hus I. 349. — co komu: šat. Us.

Znečištěni, n., die Verunreinigung.

Znečištěný; -ěn, a, o, verunreinigt, be-
schmutzt, schmutzig. Z. zboží, Ves. I. 7.,
místo, vzduch, podlaha. Us. — čím: podlaha
blátem. Us.

Znečišťovati, vz Znečistiti.
Znečlověčiti, il, en, ení, entmenschen.
Šm.

Znečlověčování, n., die Entmenschung.
Germanské nečlověctví a z. jiných. Koll.
III. 261.