Předchozí (584)  Strana:585  Další (586) |
|
|||
585
|
|||
|
|||
Sá. — s kým. Hospodář i ti všichni, kteříž
s ním znali (svědčili), tak pravili, že Hošek ničím tu povinen nenie. NB. Tč. 107. — kdy. Pak co v přítomnosti toho z. budú (vypovídati), to bude moc jmieti podlé práva. NB. Tč. — kam. Až po židovský krchov jsem na ní nic neznala (nepozorovala). Us. — se. My se dobře známe. Us. Poněvadž se znáš, žes prchlivý. Dch. Znám se již člověka toho, že ten čas můj se blíží. Arch. I. 75. A on řekl: A já se znám (přiznávám se), že jsem řekl. Arch. I. 179., IV. 370. Se vinného rád znaje. Vš. 108. Múdřie vědie, coj' milosť dobrá; a tak vědie, že se znají, že v plně nevědie jejie dobroty. Št. Kn. š. 33. S (es) e se, známe se (znám tvůj záměr). Lb. Známe se, býváš tu každý jarmark. Lb. Znají se jak zloději v trhu. Prov. Stran pří- sloví vz Znání. — se komu. Bohu svému my sě známy. Výb. II. 9. 26. — že. Známe to, že zdraví všem jest milé. Byl. — Jel., Zř. F. I. A. X. 5. On zná, že mají chalupu, chybně prý vo.: on ví. Ale znáti ve smyslu věděti užíval V. a jiní, vz nahoře. Znej, že mnoho od něho máš. Dch. Ti znají, že Jiřík byl u nich na dědině a jednu kopu vzal. NB. Tč. 22., 108. Ten praví a tak zná, že nepomní. Půh. II. 347. Zňati se, vz Zejmouti.
Znatí, n.= poznání, ein Merk, ein We-
niges, eine Kleinigkeit. O z. chybiti. Ustřih- nouti něčeho s z. (maličko). Us. Zňátka, y, f., něm. Zniatek, ves n Ná-
měště. PL. Znatnosť, i, f. = znamenitosť, rus., die
Bedeutsamkeit, das Ansehen. Znatný = znamenitý, bedeutsam, ansehn-
lich, rus. Mus. Mnohí z našich z-ných pánov, mnohí z cudzích ministrov boli v chráme. Phld. IV. 529. — Z. = znatelný, zřejmý, kenntlich, sichtbar. Kodm. O živ., PS. II. 177., Bf., Frč. Z. příbuzenství. Šf. Rozpr. 14. Cesta posud znatná. Krč. Zňátřiti, il, en, ení = zvětřiti, merken,
spüren, wittern. Na Slov. a Mor. Bkř., Šd., Plk. V tom sa posadí na věžu. Nikdo ne- zňátrí ho. Hol. 43. Znátšený (z nátcha) = rýmu mající, mit
Schnupfen behaftet. Slov. Plk. Zňatý; -at, a, o = zapálený, entzündet.
Roznášeli zážehy k sousedům pokojným a zňaté podněcovali více. Pal. Děj. IV. 2. 441. — čím. Srdce božstvím z. Čch. Bs. 35.
Zraky zbožným ohněm zňaté. Kká. K sl. j. 231. Z-tý Bohem, von Gott entflammt. Lpř. — Z. (vz Zejmouti) = zapálený, entzündet.
— odkud. Oheň z malé jiskry z. V.
Znava, y, f. = unavení, die Ermüdung. By v cestě nenastala z. Slov. Phld. IV. 14., 7.
Znavenosť, i, f. = znava Lum.
Znavený = unavený, ermüdet, müde. Z.
oko. Vrch. Podkovy to dusot z-ný. Kká. K sl. j. 48. Vždy jará, nikdy z-ná. Humory 1883. č. 36. Až položí znaven v doubravině hlavu. Hdk. C. 241. — čím: trampotami. Kká. Znaviti, il, en, ení = unaviti, ermüden.
1824. Znázor, u, m = znázornění, die Ver-
anschaulichung. Šd. |
Znázornění, n., vz Znázor. Z. grafické
povrchu zemského. Stč. Zmp. 151., 382., 554.
Znázorněný; -ěn, a, o, veranschaulicht.
Z. vyučování. Znázorniti, il, en, ění: znázorňovati,
veranschaulichen, vergegenwärtigen, ver- sinnlichen. Bž. 163., Proch. — co: kraso- vědu. Pal. Rdh. I. 302. — co komu: žákům. — jak: graficky, schematicky. Mj., Stč. Zmp. 133. — kde. Znázorňovaly se v té příčině v obrazích rozličné astronomické objevy. Ddk. IV. 327. — co čím: obrazy, výkresy. Us. Znázorňovati, vz Znázorniti.
Znebojan, a, m., der Bramarbas, Eisen-
fresser. Mor. Tč. Znebený; -en, ena, o, zum Himmel, zum
Paradies gemacht. Šd. Z. svět. Sš. Zneběti, ěl, ění = nebem se státi, zum
Himmel o. Paradies werden. — komu. Svět mu zneběl. Znebezpečení, n., die Bedrohung, Ge-
fahr. Method nemohol bez z-nia kresťanstva zaprieť a potlačiť slovanskú bohoslužbu. Sl. let. V. 45. Znebezpečený; -en, a, o, in Gefahr ge-
bracht, bedroht. Prišlému na sjazd ani len vo snách neprišlo na um cítiť sa byť z-ným. Slov. Phld. IV. 105. Znebezpečiti, il, en, ení, znebezpečovati,
in Gefahr bringen, bedrohen. — koho. Slov. Znebiti, il, en, ení, zum Himmel o. Pa-
radies machen. — komu. Kdyby všeci na zemi tak živi byli, zem by se nám už zde z-la. Šd. Vz Znebený. — se, zum Himmel werden. Koll. Vz Zneběti. Znebyti, znebudu = pozbyti, verlieren. —
čeho. Us. Zneceniti, il, ěn, ění, zneceňovati, ent-
werthen. Šm. Zněcí, Schall-, lautend. Šm.
Zněcovati, vz Znítiti.
Znectění, n., die Verunehrung.
Znectěný; -ěn, a, o, verunehrt. — jak.
Otec v synu z. Hlk. S. I. 42. Znectiti, il, ěn, ění = cti zbaviti, ent-
ehren. — koho, co. Rk. Z. ženu, Vrch., cudnosť žen, děv. Hdk. Lipu znectí Slovan žiadny. Ppk. II. 84. — se. Us. — čím: nadávkami. — proč. Za zlé to nemaj, že pre krivé zdání toľkou sme ťa z-li haňbou. Hol. 16. Znečistiti, il, štěn, ění; znečišťovati, ver-
unreinigen, beschmutzen. — co. V. — se (pokáleti se). Ros. — co, koho, se čím: vodu barvou. Vezmi cihlu nevypálenú a myj, i zdali ji vyčistíš? ale viece hna blátem znečistíš. Hus I. 349. — co komu: šat. Us. Znečištěni, n., die Verunreinigung.
Znečištěný; -ěn, a, o, verunreinigt, be-
schmutzt, schmutzig. Z. zboží, Ves. I. 7., místo, vzduch, podlaha. Us. — čím: podlaha blátem. Us. Znečišťovati, vz Znečistiti.
Znečlověčiti, il, en, ení, entmenschen. Šm. Znečlověčování, n., die Entmenschung.
Germanské nečlověctví a z. jiných. Koll. III. 261. |
||
|
|||
Předchozí (584)  Strana:585  Další (586) |