587

tři rýmy dvakrát. Rozměr jest bud iambový,
trochejský obyč. pětistopý, rýmy skoro vý-
hradně ženské. Vz více v S. N.; Mk. Ml.
329.; Zk. Ml. II. 211.; Sš. 44. Z. skládá se
ze 14 veršů buď iambických buď trochej-
ských obyč. pětistopých, z nichž prvních
osm tvoří dvě čtyřřádkové, posledních šest
dvě trojřádkové slohy. V prvních dvou
slohách jsou toliko dva rýmy tak položené,
aby verše 1., 4., 5. a 8. se rymovaly a opět
2., 3., 6. a 7. týž rým měly. Tedy abba,
abba. Ostatní dvě slohy trojřádkové mohou
buď dvojí buď trojí rým jakkoli spořádaný
míti. Z. vzala původ v Italii. Věnec znělkový
skládá se z 15 znělek k sobě náležejících,
z nichž každá jednotlivá sama o sobě i formou
i obsahem jest úplná z., s ostatními však
dle následujících pravidel souvisí: 1. po-
slední verš jedné jest prvním veršem znělky
následující; 2. posledním veršem znělky
čtrnácté jest první verš znělky první; 3. první
verše čtrnácti prvních znělek tvoří, v pořádku
po sobě následujíce, znělku patnáctou, jež
nazývá se znělkou mistrovskou. KB. 182.
Vz tam příklady:

Krajem břehův u Pomoří chodě
v rumích Slavie a rozmetu
nad Vinetou hledám Vinetu
v různobarvé moře toho vodě.
Město! jehož někdy česť a lodě
kryly celou zemskou planetu,
vyviň trojzubému klepetu

Neptuna se ještě ke svobodě!
Století jsi vzdorovalo Dánům,
a jen bohové tě stačili
přemoci, ty mořské Herkulánum!
Nešťastné jsi dvakrát město Slávy
předně, že tě vlny zničily,
pak že i vtip chce to křivohlavý.

Koll.
Stručná znělka liší se od úplné pouze tím,
že verše její jsou kratší, obyč. o polovičku;
počet řádkův a způsob rýmů jest týž: so-
netto pentesillabo. Vzorec: ,Kvítka mezi
klasy', napsal Dch. v České včele 1879.
297.
Znělkování, n. = dělání znělek. Koubek.
Znělkovati = znělky dělati.
Znělkový, Sonett-. Vz Znělka.
Zněmčelý, germanisirt. Z. krajiny. Pal.
Zněmčeně, verdeutscht. Pánů a držitelů
hradu Lobedy, totiž Brenevičků čili z. Ber-
lepšů. Koll. IV. 274.

Zněmčení, n., die Germanisirung. Úplné
z. Koll. III. 310.

Zněmčený; -en, a, o = zněmčelý. Ta dě-
dina je už celá z-ná. Us. Šd. Z. měšťan.
Dal. Z. rolník. Koll. III. 261.

Zněmčilosť, i, f., das Deutschwerden.
Zlob.

Zněmčilý = zněmčelý, deutsch geworden.

Cf. Zhovadilý. Aby zlosť svou očím světa

skryli, za vůdce si Slávy zněmčilé k vy-

kořenění všech vyvolili. Koll. I.116. Z. školy.

Ib. III. 309.

Zněmčiti, il, en, ení; zněmčovati, germa-
nisiren, deutsch machen, verdeutschen. —
koho, co se (čím): školami atd. Mus. 1880.
206. By mohli Polsku z. Kká. Td. 159. Ta

ves se už z-la. Němc., Tč. — kde. Ve Vídni
se už celý z-čil. Šd.

Zněměti, ějí, měj, ěl, ění, stumm werden,
verstummen. — abs. Uši ohluchly, ústa z-ly.
Sldk. 341. Zacheus neprodléval vrácením, jako
mnozí prodlévají až do smrti a zněmějíce
mukají, chtiece rozkázati, ano jim neroz-
umějí. Hus II. 414. Všetko je ináč! Už aj
vy poeti zanechali ste naše vonné kraje:
darmo z kapradia bájny balzam vlaje, darmo
mušička svatojanská svieti. Vily, Rusalky
znemely, znemely, les je len na to, aby dával
dreva; už viac hymnami listie neševelí, už
ani riava pieseň nezaspieva, temno a pusto!
Bieda len a hrôza, skončena báseň — počala
sa próza! Vaj. Tat. a mor. 105. — čím.
Jakous tísní zněměl. Kká. Td. 103. — kde.
Ty hlasy zněmějí na tvém hrobě; Jich pláč
v tom kraji nikdy nezněmí. Tč. exc.

Znemocnělý, erkrankt. Ptr. exc.

Znemocnění, n., die Erkrankung.

Znemocněný; -ěn, a, o, erkrankt, kränk-
lich geworden. Na Slov. Bern.

Znemocněti, ěl, ění, krank werden, er-
kranken. Ž. wit. 9.4. — od čeho: od strachu.
Us. Od takové jízdy člověk z-cní. Ntk. —
čím: nastuzením.

Znemocniti, il, ěn, ění = nemocným uči-
niti, krank machen. — koho čím.

Znemoudřeti, el, ení = nemoudrým se
státi, unklug, närrisch werden. V. — komu.
Kdo Bohu chce moudrý býti, sobě z. že
musí. Kom.

Znemožnění, n., das Unmöglichmachen,
die Verhinderung. Naléháno úsilně na z.
svazku manželského mezi nimi. Pal. Děj.
V. 1. 325.

Znemožněný; -ěn, a, o, unmöglich ge-
macht. Phld. III. 2. 159.

Znemožniti, il, ěn, ění, znemožňovati =
nemožným učiniti, unmöglich machen. —
s inft. Neznemožnil jim robiť jemu proti-
venství. Lčk. CM. 23.

Znemravělosť, i, f., die Entsittlichung,
Demoralisation, Ausartung. Dch., Tč.

Znemravělý, entsittlicht, demoralisirt,
ausgeartet. Časopisectvo této strany jest
z-lé a podplatné. Tč. exc.

Znemravěti = znemravněti.

Znemraviti = znemravniti. Dch.

Znemravnělosť, i, f. = znemravělosť.
Čsk.

Znemravnělý = znemravělý. Z-lý lid,
mládež. Us.

Znemravnění, n., die Entsittlichung, Ent-
artung, Demoralisation. Dch., Sbn.

Znemravněti, ěl, ění = znemravěti, ent-
sittlicht, demoralisirt werden. Čsk.

Znemravniti, il, ěn, ění; znemravňovati,
unsittlich machen, sittlich verderben. — koho
(čím): špatnými příklady. Rk. Z. lid. Osv.
I. 158. — se. Zlou společností mládež se
z-ňuje. Us. Tč.

Znenadála = nenadále, unversehens, un-
verhofft, plötzlich. Búriť tam začnú a na
nich z. dolípať. Hol. 75.

Znenadálí = znenadála. Osv. VI. 941.

Znenadání=znenadála. Us. Vz Znena-
zdánia.