589

Zneřáditi, il, ěn, ění = zaneřáditi, mit
Unrath anfüllen, beschmutzen. — co čím:
ulici smetím. Byt nečistotou z. Us. Tč.

Zneřestiti, il, ěn, ění = zneřáditi. —
co čím. Měst. bož.

Zneruděti, ěl, ění = státi se nerudou,
nezdarou. Vz Neruda. Lpř. By i beránčí
povahy byla, konečně znerudí. Ehr. 7.

Znesení, n. = snesení. Cf. Znésti, Snésti.

Znesený = snesený. Cf. Znésti, Snésti.

Znesitelnosť = snesitelnosť. Bern.

Znesitelný = snesitelný. Bern.

Zneslaviti, il, en, ení, zneslavovati, ent-
ehren. — koho. Us. — co komu. Slovák,
tisícročnia bár ti neštestena z-la postať ná-
rodniu, nevyhynul's preca do kolena. Hdž.
Rkp.

Znesmrtelněti, ěl, ění, unsterblich wer-
den.

Znesmrtelniti, il, ěn, ění, unsterblich
machen. Jg.

Znesnaditi, il, ěn, ění, znesnaďovati =
znesnadniti.

Znesnadniti, il, ěn, ění, znesnadňovati, er-
schweren, beschwerlich machen. — co komu:
práci. Us., Dk. — kde čím. Takovýto obchod
z-dněn byl na všech stranách mýty a cly.
Ddk. VIII. 174. — se s kým (oč) = roz-
hněvati se, rozkmotřiti se. O to se strašně
z-dnili. Kká. Td. 134. Aby (úmysl) mohl
býti proveden, náleželo prvé z. se s knížetem
Vladislavem. Ddk. II. 350.

Znesnadňovati, vz Znesnadniti.

Znesnaďovati, vz Znesnaditi.

Znespokojiti, il, en, ení, znespokojovati,
unzufrieden machen; se, unzufrieden werden.
Pastucha sa naráz z-jil. Hol. 343.

Znespravedlivěti, ěl, ění, ungerecht
werden. Us. Tč.

Znestatečněti, ěl, ění = nestatečným se
státi, unkräftig, unmächtig werden. — kde.
Na životu vnitřním z-li, zemdleli. Bl. Ž. Aug.
35. — kdy. Pod takovými těžkostmi života
někteří z-li. Bl. 36.

Znestatečniti, il, ěn, ění, unkräftig, un-
mächtig machen. Jg.

Znésti, znesu, sl, sen, ení = vznésti, em-
porheben; ssaditi, absetzen, abbringen. —
co: obličej. Jel. A voda ho hned znese.
Pref. Tvorca! Tvoje dávať, naše prosiť; tvoje
veliť, naše slúžiť: dáš-li biedu, daj ju znosiť,
daš-li hojnosť, daj ju užiť. Ppk. L 170. A už
jej palce začaly svietiť z tých čižiem, čo
jich tak znosila (opotřebovala, abnützen,
abtragen). Dbš. Sl. pov. I. 60. Nebola to
žena, ale bola dievka, bodaj neznosila po-
ctivého vienka. Ps. sl. 136. Posly kázachu
živy zahřiesti, nedavše poselstva znésti. Alx.
Anth. I. 3. vyd. 36. — koho odkud: z dě-
dictví (sesaditi). Boč. 1475. Chcel ho zniesť
zo sveta (zahubiti). Zbr. Lžd. 108., Dbš. Sl.
pov. 1. 273., 312., VI. 90. — kam. Jsem
od svého muže na to (zboží) znešena (hin-
gewiesen); To má na pány znešeno býti.
Půh. II. 29., 123., 617. Aby znesl na cech-
mistry. Sedl. Rychn. 37. — komu. Previezol
by, němám vesla, všecko mi ta voda zněsla
(odnesla). Sl. ps. Šf. II. 108. - - jak. Než
kráľ spatrací, jedným že všetci sú zňésli

úmyslom, hovoriť jím poznovu takto začíná.
Hol. 15. — Vz Snésti, Vznésti.

Znestraniti, il, ěn, ění, znestraňovati,
unpartheiisch machen. Víd. list. 1816.

Znesvářiti, il, en, ení, znesvařovati, in
Hader o. Streit gerathen. — se s kým oč.
Us. — se čím. Pakli různicemi, cti a pano-
vání žádostí se znesváříte, od sousedních
národů dokonce potřeni budete. Bž. Stil.
274 — jak. Z-řil je mezi sebou. Us.

Znesvěcení, n., die Entheiligung. Dch.

Znesvěcený; -en, a, o, entheiligt. Z-né
prahy (kostela). Čch. L. k. 50.

Znesvěcovati, vz Znesvětiti.

Znesvěta, y, f. = znesvěcení. Domnělá
z. chrámu. Sš. I. 6.

Znesvětiti, il, cen, ení; znesvěcovati =
zneuctíti, entheiligen, entweihen, verletzen.
Jg., Dch., Šd., Msn. Or. 17. — abs. Jeden
kněz byl na pranýř vystaven, znesvěcen a
konečně oběšen. Koll. III. 219. — co: chrám.
Mus. Z. svátek, Mus. 1880. 464., neděli. Šml.
— co čím. Koll. Z. zlým činem otcovo
jméno. Us. Tč. — kdy. R. 1432. kostel tento
od branných rot husitských jest znesvěcen.
Ddk. II. 317.

Znesvorniti se, il, ěn, ění,uneinig_werdeN.
Synovia jeho z-li sä. Slov. Hdž. Čít. 266.

Znesení, n., vz Znesení. K z. lidí zlých
a k tajnému obžalování a skrytému anebo
z domněnie nemá na žádného obyvatele země
české žádnou mocí práva, žádným právem
saháno býti. Vš. Jir. 413.

Znešený, vz Znesený.

Zneškodlivěti, ěl, ění, unschädlich wer-
den.

Zneškodliviti, il, en, ení, unschädlich
machen. — co. Rostl. III. 88.

Znešlechetněti, ěl, ění, schlecht, unrecht-
schaffen, lasterhaft werden. Us. Tč.

Znešťastnělý, verunglückt. Pdl.

Zneštěstiti se, il, ění = nezdařiti, nicht
glücken, nicht gerathen. V. Z-lo se mi.

Znešvaření, n., die Verunreinigung. Z.
čeho. Osv. I. 164.

Znešvařený; -en, a, o, verunreinigt. Z.
jazyk. Ml. Sl. věc. — čím. Sloh kudrlinkami
nechutně z-ný. Šml. I. 54. Krajina hornickým
rozrýváním z-ná, verschantelt. Dch. Nábo-
ženství pověrami z-né. Šmb.

Znešvařiti, il, en, ení, znešvařovati, ver-
unreinigen, verschandeln, verschanteln, ent-
stellen. Dch. — co čím: krajinu kopáním.
Dch. Kdo vodu čistou hnusným kalu pří-
valem si z-ří. Msn. O. 146.

Znešvarněti, ěl, ění = nešvarným se státi,
hässlich werden. To děvče z-lo. Us. Tč.

Znět, u, m. = vznět. Z. řeči. Čch. Dg.
Klamný z. Dch. Až jich znětem se nebe
lesklo. Hlk.

Znetajiti, il, en, ení, znetajovati, offen-
baren. — co. Mená riek, hôr jeho bylosť
navždy znetaja. Hdž. Rkp.

1. Zněti, zním, zni n. zněj. Vz Zníti.

2. Zněti = tlíti, chytati se (o šatstvu,
o dříví a p.), glimmen. — kde. Něco tady
zní. Mor. Bkř., Vch., Šd.

Znětí, n. = vznětí, die Entzündung. Z.
ohně. Zlob.