Předchozí (590)  Strana:591  Další (592) |
|
|||
591
|
|||
|
|||
Zneviděti se, ěl, ění. Slovesa toho uží-
váme neosobně a znamená tolik jako zne- líbiti se. Sd. Jemu se to z-lo naveky len tie knihy čistiť. Dbš. Sl. pov. I. 175. Pak by se těm zbojným lidem hřešiť z-lo. Hdk. C. 126. Zneviditelniti, il, ěn, ění = neviditelným
učiniti, unsichtbar machen. — koho. Johan. 121. Znevidoměti = oslepnouti, erblinden. —
čím: nepříznivým osudem. Sych. Znevidomiti, il, en, ení = nevidomým
učiniti, blind machen, blenden. Znevolený = znevolněný, vergewaltigt.
Sš. Sk. 130. Znevoliti, il, en, ení, entzweien. — čím.
čapkou, chlebem a solí lidé lidi znevolí. Č. M. 86. — se na koho, unwillig werden. Phld. 11. 155., Hdž. Rkp. Znevolněný; -ěn, a, o = znevolený. Sš.
Sk. 130. Znevoněti, ěl, ění = počíti nevoněti,
smrděti, anfangen zu stinken. — komu. Znevonělo mu to. Krok, Koll. Cest. 1. 42. Znevrliti, il, en, ení; znevrlovati, ne-
vrlým učiniti, verdriesslich machen. — koho. Č. Nemálo nás zde z-la zpráva na- šeho čičerona, že.. . Koll. III. 197. — čím. Znezadlha = za nedlouho. Z. všetci na
cestu sa vystrojili. Dbš. Sl. pov. I. 411. Znezdařiti se = nepodařiti se, miss-
arten, nicht gerathen. Jg. Znežitění, n., vz Znežitěti. Z. plic. Ja.
Znežitěti = v nežit se obrátiti, geschwä-
ren, schwürig werden. — čím. Žláza při- rozenou pomocí někdy znežití. Ja. Znežititi, il, ěn, ění = v nežit obrátiti,
in Geschwür verwandeln, schwürig machen. — se, schwürig werden. Rána se znežitila. Sal. Zni — znoj. Bž. 31.
Znice = vzhůru ku př. zhlédati, jako
z hluboka, z dola, z pod sebe, aufwärts. Liška zhlédajíc znice, vece. Výb. I. 888. Znícení, n., vz Znítiti.
Zničený ; cen, a, o, entzündet, entflammt.
Z. oko, Nrd., útroby. Msn. Or. 124.— čím. Vášní mrzkou z-ný. Čch. Dg. Znicovatěti, zanicovatěti = zkaziti se,
verderben, nichtsnutz werden. Ros. Znicovatiti, znanicovatiti = na nic udě-
lati, zkaziti. — co. Ros. Zniče (vzniče), aor. sl. zniknouti, vznik-
nouti = znikl. Aj, kakýť v Čechách nepo- koj zniče z nespravedlnosti! Št. Zničemnění, n., das Verderben. Ništ
v svete stáleho není, všecko ide k z. Na Slov. Tč. Jestli neco zlostne deláš proti nevinnému, proti sebe Boha voláš k z. tvému. Ib. Tč. Zničemněti, ěl, ění = ničemným se státi,
nichtswürdig werden; v nic obrácenu býti, zu nichts werden, vernichtet werden. V. Zničemniti, il, ěn, ění, zničemňovati =
v nic obrátiti, zmařiti, pokaziti, vernichten, verderben, zu nichts machen. V. — co: něčí předsevzetí. Sych. — co, se čím. Velký pán svou pýchou sám se zničem- ňuje. Mor. Tč. Oni krajinu z-mňujú svým hodováním. Slov. Tč. |
Zničeně, vernichtet. Z. na podlaze ležela.
Sá. Zničení, n., die Vernichtung, das Ver-
derben. Hrozil zničením = zničiti, že zničí. Pk. Němce přese všechen statečný odpor až do dokonalého téměř z. na hlavu pora- zil. Ddk. III. 10. Zničený; -en, a, o, vernichtet. Maličkým
a z-ným se tu člověk býti cítí. Koll. IV. 10. Vz Zničiti. Zničeti, el, ení = v nic přijíti, zmizeti,
nichtswürdig werden. — komu: zničely nám ty noviny. Ros. — jak. Tak ďábel s svým usilováním zničel. Br. — čím. Tak velmě měl by se varovati hřiechu smrtedl- ného, aby jím v milosti nezničel. Hus II. 130. Zničitel, e, m., der Vernichter, Verder-
ber. Zničitelka, y, zničitelkyně, ě, f., die Ver-
nichterin, Verderberin. Zničitelný, verderbbar, vernichtbar, ver-
wüstlich. Dch. Zničiti, il, en, ení; zničovati = v nivec
obrátiti, na nic uvésti, vernichten, zu Grunde richten, annulliren. Ros. Zničující mráz. Č. — co, koho. Zdržuje sa plaču, aby záměr z-la Borisov. Zbr. Lžd. 96. Teraz i reč slo- venskú chcejú zničiť beťári. Ppk. I. 211. Miluj národ slávský, jehož nezničí ni sata- náš. Ppk. II. 146. — jak (proč): z ko- řene. Šm. Zničil ho přes zápověď otcovu, ze msty, aby se pomstil atd. Soudcům ne- tanulo, že by on (chromec) celý jejich úmysl z. mohl již pouhou přítomností svojí. Sš. Sk. 47. Dúfala som obnoviť tým šťastia, ale som ho z-la na veky. Zbr. Lžd. 249. — čím: list ohněm. Us. — kde: list v ohni. Us. Slovanstvo nezničí na tom svete žiaden. Pís. sl. — kdy. Něco v zárodku z. Osv. I. 268. — odkud. Aby zničil víru v Krista ze země. Sš. II. 16. — se. Co se dá spra- viť, nesmí se zničiť. Sb. uč. Zničovací, Vernichtuugs-. Z. pud. Špn.
Zničovadlo, a, n., das Vernichtungsmit-
tel. Vz Ferd. Kubert. Praktické zápisky. I. Zničování, n., die allmählige, wieder-
holte Vernichtung. Z. všelikých prostředků válečných. Ddk. II. 122. Zničovati, vz Zničiti.
Zničující, vernichtend. Z. kritika. Mus.
1880. 517. Zniev, a, m., hrad v Turčansku na Slov.
Pokr. Pot. 201., Sl. let. I. 38., 291. Znieva, y, f. = Zniev.
Znijov, a, m. = Zniev. Sl. let. I. 291.
Znik, u, m. = zniknutí, zmizení, ujití,
das Entkommen, Verschwinden (aus den Augen). Ros. Vo vojne pobil všetkých do zniku; Kohút pozobal proso do zniku. Dbš. Sl. pov. III. 17., VI. 49. Do zniku zabrati (zhabati, les vyrúbati = do čista). Mt. S. I. 89. Netrav si ryby, neplieň ich do zniku, hájiť tŕlo, ikry, mladye vezmi si do zvyku. Hrbň. Rkp. Všetko do špeti, do zniku (se- brati, posbírati, pobrati atd.). Zátur. — Z. = vznik, povstání, zrůst, das Aufkommen, Ge- deihen. Z. míti, aufkommen. K zniku při- jíti, auf-, emporkommen. V. K svému z. něčeho potřebovati. Puch. Z. čemu dáti, |
||
|
|||
Předchozí (590)  Strana:591  Další (592) |