591

Zneviděti se, ěl, ění. Slovesa toho uží-
váme neosobně a znamená tolik jako zne-
líbiti se. Sd. Jemu se to z-lo naveky len tie
knihy čistiť. Dbš. Sl. pov. I. 175. Pak by
se těm zbojným lidem hřešiť z-lo. Hdk. C.
126.

Zneviditelniti, il, ěn, ění = neviditelným
učiniti, unsichtbar machen. — koho. Johan.
121.

Znevidoměti = oslepnouti, erblinden. —
čím: nepříznivým osudem. Sych.

Znevidomiti, il, en, ení = nevidomým
učiniti, blind machen, blenden.

Znevolený = znevolněný, vergewaltigt.
Sš. Sk. 130.

Znevoliti, il, en, ení, entzweien. — čím.
čapkou, chlebem a solí lidé lidi znevolí.
Č. M. 86. — se na koho, unwillig werden.
Phld. 11. 155., Hdž. Rkp.

Znevolněný; -ěn, a, o = znevolený. Sš.
Sk. 130.

Znevoněti, ěl, ění = počíti nevoněti,
smrděti, anfangen zu stinken. — komu.
Znevonělo mu to. Krok, Koll. Cest. 1. 42.

Znevrliti, il, en, ení; znevrlovati, ne-
vrlým učiniti, verdriesslich machen. —
koho. Č. Nemálo nás zde z-la zpráva na-
šeho čičerona, že.. . Koll. III. 197. — čím.

Znezadlha = za nedlouho. Z. všetci na
cestu sa vystrojili. Dbš. Sl. pov. I. 411.

Znezdařiti se = nepodařiti se, miss-
arten, nicht gerathen. Jg.

Znežitění, n., vz Znežitěti. Z. plic. Ja.

Znežitěti = v nežit se obrátiti, geschwä-
ren, schwürig werden. — čím. Žláza při-
rozenou pomocí někdy znežití. Ja.

Znežititi, il, ěn, ění = v nežit obrátiti,
in Geschwür verwandeln, schwürig machen.
— se, schwürig werden. Rána se znežitila.
Sal.

Zni — znoj. Bž. 31.

Znice = vzhůru ku př. zhlédati, jako
z hluboka, z dola, z pod sebe, aufwärts.
Liška zhlédajíc znice, vece. Výb. I. 888.

Znícení, n., vz Znítiti.

Zničený ; cen, a, o, entzündet, entflammt.
Z. oko, Nrd., útroby. Msn. Or. 124.— čím.
Vášní mrzkou z-ný. Čch. Dg.

Znicovatěti, zanicovatěti = zkaziti se,
verderben, nichtsnutz werden. Ros.

Znicovatiti, znanicovatiti = na nic udě-
lati, zkaziti. — co. Ros.

Zniče (vzniče), aor. sl. zniknouti, vznik-
nouti = znikl. Aj, kakýť v Čechách nepo-
koj zniče z nespravedlnosti! Št.

Zničemnění, n., das Verderben. Ništ
v svete stáleho není, všecko ide k z. Na
Slov. Tč. Jestli neco zlostne deláš proti
nevinnému, proti sebe Boha voláš k z.
tvému. Ib. Tč.

Zničemněti, ěl, ění = ničemným se státi,
nichtswürdig werden; v nic obrácenu býti,
zu nichts werden, vernichtet werden. V.

Zničemniti, il, ěn, ění, zničemňovati =
v nic obrátiti, zmařiti, pokaziti, vernichten,
verderben, zu nichts machen. V. — co:
něčí předsevzetí. Sych. — co, se čím.
Velký pán svou pýchou sám se zničem-
ňuje. Mor. Tč. Oni krajinu z-mňujú svým
hodováním. Slov. Tč.

Zničeně, vernichtet. Z. na podlaze ležela.
Sá.

Zničení, n., die Vernichtung, das Ver-
derben. Hrozil zničením = zničiti, že zničí.
Pk. Němce přese všechen statečný odpor
až do dokonalého téměř z. na hlavu pora-
zil. Ddk. III. 10.

Zničený; -en, a, o, vernichtet. Maličkým
a z-ným se tu člověk býti cítí. Koll. IV.
10. Vz Zničiti.

Zničeti, el, ení = v nic přijíti, zmizeti,
nichtswürdig werden. — komu: zničely
nám ty noviny. Ros. — jak. Tak ďábel
s svým usilováním zničel. Br. — čím. Tak
velmě měl by se varovati hřiechu smrtedl-
ného, aby jím v milosti nezničel. Hus II.
130.

Zničitel, e, m., der Vernichter, Verder-
ber.

Zničitelka, y, zničitelkyně, ě, f., die Ver-
nichterin, Verderberin.

Zničitelný, verderbbar, vernichtbar, ver-
wüstlich. Dch.

Zničiti, il, en, ení; zničovati = v nivec
obrátiti, na nic uvésti, vernichten, zu Grunde
richten, annulliren. Ros. Zničující mráz. Č.
— co, koho. Zdržuje sa plaču, aby záměr
z-la Borisov. Zbr. Lžd. 96. Teraz i reč slo-
venskú chcejú zničiť beťári. Ppk. I. 211.
Miluj národ slávský, jehož nezničí ni sata-
náš. Ppk. II. 146. — jak (proč): z ko-
řene. Šm. Zničil ho přes zápověď otcovu,
ze msty, aby se pomstil atd. Soudcům ne-
tanulo, že by on (chromec) celý jejich úmysl
z. mohl již pouhou přítomností svojí. Sš.
Sk. 47. Dúfala som obnoviť tým šťastia,
ale som ho z-la na veky. Zbr. Lžd. 249. —
čím: list ohněm. Us. — kde: list v ohni.
Us. Slovanstvo nezničí na tom svete žiaden.
Pís. sl. — kdy. Něco v zárodku z. Osv. I.
268. — odkud. Aby zničil víru v Krista
ze země. Sš. II. 16. — se. Co se dá spra-
viť, nesmí se zničiť. Sb. uč.

Zničovací, Vernichtuugs-. Z. pud. Špn.

Zničovadlo, a, n., das Vernichtungsmit-
tel. Vz Ferd. Kubert. Praktické zápisky. I.

Zničování, n., die allmählige, wieder-
holte Vernichtung. Z. všelikých prostředků
válečných. Ddk. II. 122.

Zničovati, vz Zničiti.

Zničující, vernichtend. Z. kritika. Mus.
1880. 517.

Zniev, a, m., hrad v Turčansku na Slov.
Pokr. Pot. 201., Sl. let. I. 38., 291.

Znieva, y, f. = Zniev.

Znijov, a, m. = Zniev. Sl. let. I. 291.

Znik, u, m. = zniknutí, zmizení, ujití,
das Entkommen, Verschwinden (aus den
Augen). Ros. Vo vojne pobil všetkých do
zniku; Kohút pozobal proso do zniku. Dbš.
Sl. pov. III. 17., VI. 49. Do zniku zabrati
(zhabati, les vyrúbati = do čista). Mt. S. I.
89. Netrav si ryby, neplieň ich do zniku,
hájiť tŕlo, ikry, mladye vezmi si do zvyku.
Hrbň. Rkp. Všetko do špeti, do zniku (se-
brati, posbírati, pobrati atd.). Zátur. — Z. =
vznik, povstání, zrůst, das Aufkommen, Ge-
deihen. Z. míti, aufkommen. K zniku při-
jíti, auf-, emporkommen. V. K svému z.
něčeho potřebovati. Puch. Z. čemu dáti,