592

aufkommen lassen, Gedeihen geben. Bůh
pyšným z-ku nedá. Kram. — Rad. zv., Kom.
Kde není z-ku, ustup. Ros. O obchodě a
řemesloch ani zniku nebylo. Er. Sl. čít. 45.
Nemá od nich zniku (nemůže se jich zba-
viti, jest jim podroben). Us. u Dobruš. Vk.
Poznaj mať tvoju: vlasť, i otca: národ,
v nich najdeš žitia tvojho z. a zárod. Č. Čt.

II. 128. Kterýžto straně protivné žádného
zniku nedal. Let. 155. Víra ďábelskému dílu
zniku nedá. BR. II. 77. Aby zniku neměl.
Ib. 496. a. Dobře (sluší) ustoupiti, kdež
(když) zniku není. D., Lb., Šd., Kmp. Žád-
ného zniku nemíti (vz Neštěstí). V., Č. Na
štěstí svod a příklad ten v prvním vzniku
udušený žádných škodných následků neměl.
Koll. IV. 198. — Kde Jordan svůj z. má
(počátek, pramen). Ráj. Není o něm ani
zniku. Us. na Mor. Brt. Nahlídal pod most,
ale pokladu nikde zniku nebylo. Kld. II.
105.

Znikaď = odnikud. Slovenský pevec
spieva a spieva a ktože pocíti city jeho?
Znikad súcitu ozvěna, jeho pieseň bez re-
fraina. Čjk. 129.

Zinkati, vz Zniknouti.

Zniklý = který znikl, ušel, zmizel, ent-
gangen, verschwunden. — čeho. Bibl. —
Z. = vzniklý, entstanden, aufgekommen.
Z. hněv. Us. Sych. — kde. V sobě city a
obrazy odtud v duši zniklé utrvaliti jsem
se všelijak snažil; Myšlénky a city v srdci
mém vzdor všemu ututlávaní zniklé. Koll.

III. 80., 278.

Zniknouti, knul a kl, utí; znikati, zni-
kovati (vz Zniče) = s očí zmizeti, aus den
Augen verschwinden; ujíti, entgehen, ent-
kommen, entfliehen; povstati, entstehen,
aufkommen; ssíliti se, auf-, emporkommen.
Jg. — abs. Znikají hvězdy (hasnou). Tenkrát
znikl toho počátek. Jel. Nesnáze i súdové
znikli. Vš. Jir. 289. Práce a nebezpečenství
zniká. Žer. Záp. II. 171. Znikl (vznikl)
hřmot. V. Znikla různice. Sych. čiň co
čiň, přece neznikneš. Sych. Znikne-li če-
ština, znikne i umělosť v Čechách. Sych.
— co. Psanec z Čech trest znikl na Mo-
ravě. Pk. exc. — čeho (= ujíti): pokuty,
práva, V., trestu, pomsty, práce, chudoby,
Ros., hrozného nebezpečenství, pekla; smrti
žádný neznikne, Kom., porážky. Br. Ale
to právo této země nikdy nebylo, by o
kterú věc který zeměnín mohl panského
nálezu zniknouti. O. z D. Když on vazby
své znikne. Skl. Sl. 388. Pravda překážek
znikla. Troj. Duše má jako ptáče znikla
osidla. Br. Z. týrání, pronásledování, útisků.
Šmb. S. II. 227., 231. Aby Pavel znikl ná-
strah a záloh židů. Sš. Sk. 202. Nemohl
jsem toho z. Let. 429. Mravní tuto poklésku
svou cítili páni strany rakouské velmi do-
bře: ale nemohše jí z., těšili se, že .. . Pal.
Děj. IV. 1. 14. My chtiec takových žalob
častých z. a mezi nimi poklid učiniti, pro-
síme za naučenie. NB. Tč. 203. Znikl vě-
zení. Bl. Živ. Aug. 48. Nákladných súduov
z. 1492. Úrokův chtě z. Vš. Jir. 337. Ale
to právo této země nikdy nebylo, aby
o kterú věc který zeměnín mohl panského
nálezu z.; Úfáme pánu Bohu, že tudy znik-

neme narčenie křivého. Arch. II. 502., III.
182. Úkladů něčích z. 1618. Blk. Abyste
léček falešných proroku znikali. BR. II.
529. a. Pakli druhdy těchto pomst zde
zniknú, ale potkají je po smrti jiné ; Móž-li
člověk z. smrti aneb lúpeže; Ktož se líbí
j Bohu, znikne jie (ženy); ale ktož hřiešný
jest, popaden bude ot nie; Abychom mohli
nepřátel z. věčných muk, věčného zatra-
cenie. Hus I. 151., 166., 276., 334., II. 249.,
III. 141. — čeho s kým. Kterak by s voj-
skem tak velikého nebezpečenství znikl.
V. — čeho proč. Ižádný člověk nemohl
se toho práva (zemského) vydřieti aneb z.
pro ižádnú věc. O. z D. Měšťák dílny, rol-
ník pluhu zniká před týráním dobrodruhů.
Hdk. — kde = vzniknouti, povstati. Zni-
kají neduhy v těle. Jel. V těch krajinách
zniká převrat. Sych. Znikla (zmizela) na-
děje v očích jeho. Č. Boj vznikl v dálce,
blesk v dáli. Kká. K sl. j. 188., Němc.
Znikla nenávisť mezi nimi. Jel. — s čím.
Přátelství obecné s štěstím zniká. Mudr. —
odkud. Z toho války znikly. V. Vz Zniče.
Št. Úfáme pánu Bohu, že tudy znikneme
z narčení křivého. 1414. Z toho znikl hřmot.
Pal. Děj. III. 3. 256. — komu. Znikoval
pravdě a studu (pozbýval jí, ucházel). Ms.

— po kom. Častěji po šťastných rodičích
neštastní synové znikali (následovali). Mudr.

— jak. Kdož byli obecné porážky životem
svým znikli. Ddk. II. 134. Znikli jen šťast-
nou náhodou nebezpečí jim strojeného. Pal.
Děj. III. 3. 178. Při kteréžto radě byl pan
Vilém Kostka a měl také s nimi vyskočiti,
ale chytrostí pravú toho znikl. Let. 74. —
kdy. Při pití znikají obyčejně vády, rvačky
a pračky. Koll. III. 307.

Zniknutí, n., das Entrinnen. Z. zlého.
Lpř. Sl. I. 84. Z. nástrah, úkladů a nebez-
pečenství. Sš. Sk. 171. — Z., das Entstehen.
Pro z. nesnáze té vidělo se některým, že . ..
Sš. II. 38. — Vz Zniknouti.

Znikovati = znikati? Kdy (člověk) jie
(počestnosti) znikuje. Tkadl. 1. 65.

Znímati se = zjímati se. Vz Zejmouti.

Zninoh, a, m. = kůň nohami často du-
pající, der Fusstönende, Klepper, das Pferd.
Kázal státi zninohovi svému. Koll. I. 396.
Kočár s bujnými zninohy. Koll. Cest. I. 1.
hl. 1. (III. 32.).

Znisiti, il, šen, ení = oloupiti, berauben,
zastr. Otelila se kráva a nenie znišena svého
plodu (non est privata foetu suo). BO.

Znislav, a, m., os. jm. Hol. 121.

Zništění, n. = zničení, die Vernichtung.
Pokuta věnné paní pro z. a pustošení věn-
ných statků. Zř. zem. op. a rat. 1562.

Zništiti, znišťovati = zničiti, vernichten,
zastr. D. Posud na Ostrav. — co. Ten
chlapec je ništíř, on všecko zniští, co do
ruky vezme. Na Ostrav. Tč. — abs. Na
dreve hrozne mučen, cudzí aby vlastným
úmorom úmor znišťovan odvrátil. Slov. Hol.
191.

Znišťovati, vz Zništiti.

1. Zníti (zněti, Plk.), zním, 3. os. pl. zní
a znějí, zni a zněj, zněme, zněl, ění; zní-
vati, klingen, tönen, schallen, sausen, gäl-
len, hallen; smysl míti, Sinn haben, lauten.