594

vydereme. Č. Čt. I. 20. Ľudomilnô tvôjho
ducha dielo znivočil duch Uhár márnivý.
Hdž. Rkp. Znivočiť nároky dědičnosti ku
koruně uhorskej. Let. Mtc. Sl. VIII. 1. 49.
Veď nieť vätšej na svete tom ztraty, jak
keď poctivosť znivočí psota; Tak hľa! dávnu
tvoju krásu znivočil zhubný dych času. Ppk.

I. 107., II. 101. — jak. Tu shromaždil osud
neslýchaný celú kľatbou stíhanú rodinu,
aby jednou znivočil ju ranou. Zbr. Hry 253.
— kdy. Roku 640. Avari znivočili Solin
Sl. let. V. 22. — co proč. Dám znivočiť
i mé nohy za ztracený poklad mnohý. Koll.

II. 353.

Znivellovati, nivelliren. — co: krajinu.
Zpr. arch. VII. 87.

Znivo, a, n., das Hörbare. Šm.

Znivočiti, vz Znivečiti.

Z níza = z nízka. Slov. Rastie kopeň
z níza do výsosti. Č. Čt. I. 262.

Znízka, z nízka = nízce, tief, niedrig.
Cf. Z níza.

Znížiti, il, en, ení; zničovati, vz Snížiti,

Znižovati, vz Znížiti.

Zňjesť = znésť. Slov. Nekoho zo sveta
z. Er. Sl. čít. 62.

Znobiti (m. zonbiti, ząbiti; n je pře-
smyknuto. Gb. Hl 124., 141. Cf. Zábsti, Bž.
44.), il, en, ení; znobívati = zimou mořiti,
trápiti, frieren; se, frieren, Kälte leiden.
Nač se darmo znobíš? Ros.

Znobívati, vz Znobiti.

Znociti sa, il, ení, Nacht werden. Slov.
Znocilo sa. Hdž. Čít. 135.

Znoclehovati, übernachten. Slov. Bern.

Znoht, u, m. = pazour na ptačí noze,
die Kralle am Vogelfusse. Slov. Hdž. Čít.
178. Vz Znocht.

Znocht, u, m. = znoht. Šd.

Znoj, e, m. = vedro, úpal, die Glut, Glut-
hitze, die Hitze, Sonnenhitze, aestus. Výb.
I. 1089, Dch., Kaln. 208., Světz. 1875. V MV.
nepravá glossa. Pa. Snáším zimy, znoje.
Puch. Rozdýmejte ohňů tavné znoje. Nitra
VI. 125. Ale tí, ako len mohli, popchýnali
koně, že sa len tak v znoji zvárali. Dbš.
Sl. pov. I. 564. Oko pobleskuje v chorém
znoji. Čch. Mch. 99. Trpiechu lidé všelikeho
horka znoj (aestuaverunt; aestu magno). ZN.
V onej v spále, v onom znoji jeden Hřek
sě pitie sžádav. Alx. M. v. 88. (HP. 92.). —
Z. = put, der Schweiss. Na Slov. Žrebec
Činko, jako sňach z čista neba spadlý, celý
pokrytý bielou znoja penou. Sldk. Mart. 6.
Z. se mi juž s čela roní. Pokor. Z hor 32.
Pan tatík se věru octne nad ním v znoji.
Ib. 153. Kráča, stúpa a z. mu tečie z čela.
Dbš. Sl. pov. V. 66. — Z. = těžká práce,
schwere Arbeit. Mus.

Znojčice, dle Budějovice, ves v Chlu-
mínsku. Tk. III. 86.

Znojem, jma, Znojni, a, m., Znojmo,
a, n., mé. na Mor. Od znoj, die Sonnenhitze,
znojiti, heiss machen. Starší tvar Znojim
(partc. praes. pass.), lat. Znoim, něm. Znoim,
nyní Znaim. Gl. 387. Cf. Tk. I. 630., III.
664., IV. 746, V. 264., V..358. — Ze Znojma
Stanislav. Vz Tf. H 1. 54. Ze Z. Oldř., Petr.
Sbn. 561., 446., 509. Vz více v S. N.

Znojemský, Znaimer. Z. okurky. Šd. Z.
hrad. Dal. Jir. 135., Tk. V. 265.

Znojil, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Znojimo, a, n. = Znojmo. Vz Znojem.
Mor. Knrz.

Znojiti, il, en,ení, znojovati, heiss machen,
erhitzen. Vz Znojem. — čím. Rychlou chůzí
celý znojen jsem a upocen, gluterhitzt. Us.
Dch. — Z. se = potiti se, schwitzen. Slov.

Znojm, vz Znojem.

Znojmo, vz Znojem.

Znojný = rozpálený, erhitzt; zpocený,
im Schweiss gebadet. Vz Znoj. Slov. Na
nivách nebies slnce vrcholí o poludni. Lúč
(paprslek) žhavá z výše na znojné roľníkovo
čelo píše. Phld. III. 2. 188.

Znojovina, y, f. = pot, der Schweiss.
Vz Znoj. Na Slov. D.

Znoním, a, m., sargus, ryba břichoplý-
tevná, okounovitá. Krok I. d. 107.

Znoriť, il, en, ení = zaňuchati, zavoněti.
Na Slov. — po čem. Hej, človek mnohý
tiež jak ten pes skučí, na príklad ten, co
znorí po mamone. Phld. IV. 364. — Z. =
ponořiti. — se kde. Nuž, odhalte prsa
má se, ať se znoře v rájů kráse duch můj
po té koupeli pobratří se s anjely. Štulc
I. 99.

Znorov, a, m., Znorow, ves u Uher. Hra-
diště. PL.

Znorovský křen. Vz Znorov. Šd.

Znorovy, dle Dolany, ves u Strážnice na
Mor. Šd. Tam děvčata každoročně okna,
podrovnávku a i sv. Jana a sv. Trojici na
modro barví. Vz Sbt. Krat. h. 217.

Znosení, n. = znošení.

Znosený = znošený.

Znosím, a, m., Znosím, ves u Vlašimi.
PL. Vz Bfk. Kfsk. 516., 896, 1222

Znosímský dvůr, Hof-Znosim, u Vlašimi.
PL.

Znositi, il, šen, ení = vznášeti, tragen.
— koho kudy. Ta bouřka nás po všech
mořích znosila. Jel. — Vz Znésti. — Z. =
láti, vyplísniti, ausschelten. Slov. Plk.

Znositý, vz Vznositý.

Znošeuí, n., die Ab-, Wegtragung; Ab-
nützung. Vz Znositi, Znésti. Bern.

Znošený; -en, a, o, ab-, weggetragen;
durchs Tragen abgenützt. Bern. Vz Znésti,
Znositi.

Znoška, y, f. = snůška, der Beitrag, die
Kollekte. Slov. Bern.

Znotiti, il, ěn, ění = zanořiti. Slov. Bern.

Znov = znova, zastar., ale na Slov. posud.
Aby sě se mnú z. dělil. Půh. I. 343. lam
ďalej o krok, o chvíľu, možná znov búrka
ťa chytí, z. možná zbudia ťa city. Ppk. II.
209. Znov tě vítám, země slavná, po tak
dlouhém rozchodu. Štulc. I. 198.

Znova, znovu (zastr.: znovy; na Zlín-
sku posud. Brt.), v Krkonš. stoznova, von
neuem, wiederum, neuerdings, aufs neue.
Kb. Znovu: Tab., D., Kom., Tov., BR., Půh.
a na Mor. a v Pol. vůbec (cf. Brt. v Pdg.
1881. 138., Bž. 127. a složená s: znova-,
znovu-); znova: V., St., Byl. atd. O rozdílu
mezi ,zase, opět, znova´ vz Opět. Z. začíti,
dělati. V. Kniha znova vydaná. Us. Znovu
zrození. D. Znovu vzpomínati, připomínati,