596

Znúter = znúterně. Na Slov. Bern.

Znúterně = vnitř, innerlich, inwendig.

Znúternosť, i, f. = vnitřnosť, vnitřek,
das Inwendige. Slov. Bern.

Znúterný = vnitřní, inwendig, innerlich.
Slov. Bern.

Znutiti, il, cen, ení; znucovati = při-
nutiti, zwingen. — koho k čemu: k po-
divení. Mus., Rk. Když nechce, kdo pak
ho k tomu znutí? V Kunvald. Msk.

Zňutř, ab intus. Ž. wit. 44. 14.

Znútra = z vnitřku, z nitra, von in-
wendig, von innen. Slov. Bern. Z. vyísť.
Hol. 113. Strašné hučání z. stále sa ozý-
valo. Hol. 35. — Z. = znúterně. Bern.

Znutrajší = znúterný. Slov. Bern.

Znutrák, a, m. = kdo má jedno varle
anebo obě uvnitř těla a ne v šourku, wer
die eine o. beide Hoden nicht im Hoden-
sack, sondern im Körper verborgen hat.
Slov. Bern.

Znútrek, terka a terku, m. = vnitřek.
Slov. Bern.

Znuvaný = unavený, znovaný, abge-
mattet, müde. Slov Z. usnul. Čjk 70. Sníva
o tom lid z-ný, čím bol vo dne zamiest-
naný. Č. Čt. I. 270.

Znuzačilý = znuzený. Je na dobro z-lý.
Hrad. Kšť.

Znuzačiti, il, en, ení, znuzačovati, v nouzi
uvésti, elend machen. — koho. Děti ho
z-ly. U Hrad. Kšť. — Vz Znuziti.

Znuzelosť, znuzilosť, i, f. = nouze, die
Verarmung.

Znuzelý, znuzilý = znuzený, verarmt,
elend. — čím: bídou. Br. Stav obce ne-
úrodou z-lé. Us. Z-lí sousedé. Mus. 1880.
249.

Znuzení, n., die Verarmung. Vz Znuzeti
a Znuziti. Až do znuzení, bis zum Ekel. Šm.

Znuzený = znuzelý. Z. člověk. Us. Tč.
Z. železnice (která se nevyplácí), nothlei-
dende Bahn; směnka (pro neplacení n. ne-
přijetí osvědčená), nothleidender Wechsel.
Dch. Nyní žije z-ný. Koll. III. 406.

Znuzeti, el, ení = schudnouti, verarmen,
dürftig werden, Noth leiden. V. — čím:
neštěstím.

Znuzilosť, i, f. = znuzelosť.

Znuzilý = znuzelý. Koll. Cest. I. 49.

Znuziti, il, en, ení; znuzovati = v nouzi
uvésti, ochuditi, arm, dürftig machen. —
koho. Br., Kram.— se čím: prací. Tč.—
Cf. Znuzačiti.

Znuzněti, ěl, ění = znuzeti. Papr.

Znuzovaný, abgeplagt, elend. Z. národ.
Tč. exc. Vz Znuziti.

Znuzovati, vz Znuziti.

Znýti, znyji, yl, ytí; znývati, znýnati =
nýti, umříti, sterben, schmachten. — abs.
Žádá a znývá duše má. Ž. kap. 83. 3. Také
znyl prorok a řekl (optavit et dixit). Št.
sv. Aug. Hriešník znyje. Ž. wit. 111. l0. —
v čem. Ať jen v tvém žádaní znyje duše
má. Ms. Č. — čím. Srdce j'mu zřením znylo.
Alx. M. v. 92. (HP. 92.). Ms. Alx., Výb. I.
1089. 9. Často srdcem znýnáš. Výb. I. 364.
— proč. Srdce jeho od žalosti znylo. Us.
Tč. — kde. Tvé srdce v tobě znylo. Pravn.
841.

Znýtovati, zusammenlöthen. Bern.

Zo, na Slov. m.: s, se, z: zožrati = sežrati,
zomreť = zemříti, zoptati = zeptati. Jg.
Vyžeň čerta zo sadu svojho ; Na starom do
mlýna i zo mlýna (samá starosť); I ten ka-
bát zo seba by mu dal. Zátur. Rád ťa vi-
dím zo srdiečka úprimného. Sl. spv. II. 41.

— Také na mor. Slovácku. Tč. Na Ostrav.
také místo: za = zotka = zátka, zorobek =
zarobek, zomasta = zámasta. Tč.

Zoanthropie, e, f. = druh šílenství,
v Němž šílenec domnívá se býti nějakým
zvířetem. S. N.

Zob, u, m. = ptačí (slepičí) potrava, zrní,
das Körner-, Streu-, Schütt-, Vogel-, Schna-
bel-, Taubenfutter, Hühnerfutter. To se ptá-
kům k zobu prosypá. V. Slepicím zobu na-
sypati. Reš. Kuří, slepičí zob. Budiž krkav-
cům za zob. Prov. Ani káněti na zob ne-
hodí se (za nic nestojí). Ehr. 243. Ptáka
klamávají zobem a člověka slovem (sliby).
Brt. S. 4. Vtáky, co zrno zobajú (zob za
pokrm majú), opatrené sú zogony, kde sä im
ten zob umäkuší prý, lešby do žalúdka im
prešiol. Hdž. Čít. 177. Študentský z., Stu-
dentenfutter; dělový z., Kanonenfutter. Dch.
Mají tam dobrý z. (jídlo), etwas für den
Schnabel. Ros. Krkavec (krkáň, vrána)
v létě maje všude dosti zobu, když uvidí
dobytčí trus, oškliví si jej volaje: Be, be,
be; ale v zimě rád mu je mně, že našel:
Koláč, koláč. Brt. L. N. II. 18. — Z. ptačí,
rostlina, ligustrum, die Raiuweide, der Zaun-
riegel, Hartriegel Bobule ptačího zobu, od-
var z bobulí ptačího zobu. Šp., D. —Žlutý
zob, bodlavá vrbka, hippophaĕ rhamnoides,
der Sand-, Weiden-, Steckdorn. D. — Z.
ptačí = ovoce (peckovité) od ptákův ozo-
bané. Vyber si ptačí zoby, ty jsou nej-
sladší. U Kr. Hrad. Kšť. — Z. = zobák, der
Schnabel. Zobem pochytiti. Plk. Vz Zobák.

Zobací, Pick-.

Zobáček, čku, m., das Schnäbelchen. Vz
Zobák. Zobačka.

Zobáčik, u, m. = zobáček. Malý vtáčik
máva kriklavý z. (malý člověk je hněvivý).

Zobáčiti, il, en, ení, zobačovati = spa-
třiti, erblicken. Div predivný zobáčily jasné
jeho oči. Chlpk. Sp. 133.

Zobačka, y, f. = zobák, ligustrum vul-
gare. Cf. Zobačky, Zobák. Let. Mt. S. VIII.
1. 29.

Zobačky, pl., f. = ptačí zob rostl. Slb.
373. Vz Zob.

Zobáčky, pl., m., ve vinohr., das Schnabel-
holz. Šm.

Zobačov, a, m., Zobačow, ves u Litovle
na Mor. Tč.

Zobadati = zkoumati, pozorovati, beo-
bachten. — co. Chym.

Zobadlo, a, n. = zubadlo (koni). Sl. let.
VI. 257.

Zobák, u, zobáček, čku, m., zobík, u =
ptačí pysk, nosec, zob, klivák, der Schnabel.
Dlask zobákem dlabe díry do dubu. Sych.

— Z., zobec, zoban, ďob, ďobák, klofec, ťob,
klubák, kluban, klubec, klvec, kluk, Šp.,
v již. Čech. šnobák. Kts. Z. silný, od ko-
řene rovný, hákovitě zahnutý, od kořene
hákovitý, zejkovaný (vroubkovaný), zahnutý,



	596

	Znúter = znúterně. Na Slov. Bern. Znúterně = vnitř, innerlich, inwendig. Znúternosť, i, f. = vnitřnosť, vnitřek, das Inwendige. Slov. Bern. Znúterný = vnitřní, inwendig, innerlich. Slov. Bern. Znutiti, il, cen, ení; znucovati = při- nutiti, zwingen. — koho k čemu: k po- divení. Mus., Rk. Když nechce, kdo pak ho k tomu znutí? V Kunvald. Msk. Zňutř, ab intus. Ž. wit. 44. 14. Znútra = z vnitřku, z nitra, von in- wendig, von innen. Slov. Bern. Z. vyísť. Hol. 113. Strašné hučání z. stále sa ozý- valo. Hol. 35. — Z. = znúterně. Bern. Znutrajší = znúterný. Slov. Bern. Znutrák, a, m. = kdo má jedno varle anebo obě uvnitř těla a ne v šourku, wer die eine o. beide Hoden nicht im Hoden- sack, sondern im Körper verborgen hat. Slov. Bern. Znútrek, terka a terku, m. = vnitřek. Slov. Bern. Znuvaný = unavený, znovaný, abge- mattet, müde. Slov Z. usnul. Čjk 70. Sníva o tom lid z-ný, čím bol vo dne zamiest- naný. Č. Čt. I. 270. Znuzačilý = znuzený. Je na dobro z-lý. Hrad. Kšť. Znuzačiti, il, en, ení, znuzačovati, v nouzi uvésti, elend machen. — koho. Děti ho z-ly. U Hrad. Kšť. — Vz Znuziti. Znuzelosť, znuzilosť, i, f. = nouze, die Verarmung. Znuzelý, znuzilý = znuzený, verarmt, elend. — čím: bídou. Br. Stav obce ne- úrodou z-lé. Us. Z-lí sousedé. Mus. 1880. 249. Znuzení, n., die Verarmung. Vz Znuzeti a Znuziti. Až do znuzení, bis zum Ekel. Šm. Znuzený = znuzelý. Z. člověk. Us. Tč. Z. železnice (která se nevyplácí), nothlei- dende Bahn; směnka (pro neplacení n. ne- přijetí osvědčená), nothleidender Wechsel. Dch. Nyní žije z-ný. Koll. III. 406. Znuzeti, el, ení = schudnouti, verarmen, dürftig werden, Noth leiden. V. — čím: neštěstím. Znuzilosť, i, f. = znuzelosť. Znuzilý = znuzelý. Koll. Cest. I. 49. Znuziti, il, en, ení; znuzovati = v nouzi uvésti, ochuditi, arm, dürftig machen. — koho. Br., Kram.— se čím: prací. Tč.— Cf. Znuzačiti. Znuzněti, ěl, ění = znuzeti. Papr. Znuzovaný, abgeplagt, elend. Z. národ. Tč. exc. Vz Znuziti. Znuzovati, vz Znuziti. Znýti, znyji, yl, ytí; znývati, znýnati = nýti, umříti, sterben, schmachten. — abs. Žádá a znývá duše má. Ž. kap. 83. 3. Také znyl prorok a řekl (optavit et dixit). Št. sv. Aug. Hriešník znyje. Ž. wit. 111. l0. — v čem. Ať jen v tvém žádaní znyje duše má. Ms. Č. — čím. Srdce j'mu zřením znylo. Alx. M. v. 92. (HP. 92.). Ms. Alx., Výb. I. 1089. 9. Často srdcem znýnáš. Výb. I. 364. — proč. Srdce jeho od žalosti znylo. Us. Tč. — kde. Tvé srdce v tobě znylo. Pravn. 841.	Znýtovati, zusammenlöthen. Bern. Zo, na Slov. m.: s, se, z: zožrati = sežrati, zomreť = zemříti, zoptati = zeptati. Jg. Vyžeň čerta zo sadu svojho ; Na starom do mlýna i zo mlýna (samá starosť); I ten ka- bát zo seba by mu dal. Zátur. Rád ťa vi- dím zo srdiečka úprimného. Sl. spv. II. 41. — Také na mor. Slovácku. Tč. Na Ostrav. také místo: za = zotka = zátka, zorobek = zarobek, zomasta = zámasta. Tč. Zoanthropie, e, f. = druh šílenství, v Němž šílenec domnívá se býti nějakým zvířetem. S. N. Zob, u, m. = ptačí (slepičí) potrava, zrní, das Körner-, Streu-, Schütt-, Vogel-, Schna- bel-, Taubenfutter, Hühnerfutter. To se ptá- kům k zobu prosypá. V. Slepicím zobu na- sypati. Reš. Kuří, slepičí zob. Budiž krkav- cům za zob. Prov. Ani káněti na zob ne- hodí se (za nic nestojí). Ehr. 243. Ptáka klamávají zobem a člověka slovem (sliby). Brt. S. 4. Vtáky, co zrno zobajú (zob za pokrm majú), opatrené sú zogony, kde sä im ten zob umäkuší prý, lešby do žalúdka im prešiol. Hdž. Čít. 177. Študentský z., Stu- dentenfutter; dělový z., Kanonenfutter. Dch. Mají tam dobrý z. (jídlo), etwas für den Schnabel. Ros. Krkavec (krkáň, vrána) v létě maje všude dosti zobu, když uvidí dobytčí trus, oškliví si jej volaje: Be, be, be; ale v zimě rád mu je mně, že našel: Koláč, koláč. Brt. L. N. II. 18. — Z. ptačí, rostlina, ligustrum, die Raiuweide, der Zaun- riegel, Hartriegel Bobule ptačího zobu, od- var z bobulí ptačího zobu. Šp., D. —Žlutý zob, bodlavá vrbka, hippophaĕ rhamnoides, der Sand-, Weiden-, Steckdorn. D. — Z. ptačí = ovoce (peckovité) od ptákův ozo- bané. Vyber si ptačí zoby, ty jsou nej- sladší. U Kr. Hrad. Kšť. — Z. = zobák, der Schnabel. Zobem pochytiti. Plk. Vz Zobák. Zobací, Pick-. Zobáček, čku, m., das Schnäbelchen. Vz Zobák. Zobačka. Zobáčik, u, m. = zobáček. Malý vtáčik máva kriklavý z. (malý člověk je hněvivý). Zobáčiti, il, en, ení, zobačovati = spa- třiti, erblicken. Div predivný zobáčily jasné jeho oči. Chlpk. Sp. 133. Zobačka, y, f. = zobák, ligustrum vul- gare. Cf. Zobačky, Zobák. Let. Mt. S. VIII. 1. 29. Zobačky, pl., f. = ptačí zob rostl. Slb. 373. Vz Zob. Zobáčky, pl., m., ve vinohr., das Schnabel- holz. Šm. Zobačov, a, m., Zobačow, ves u Litovle na Mor. Tč. Zobadati = zkoumati, pozorovati, beo- bachten. — co. Chym. Zobadlo, a, n. = zubadlo (koni). Sl. let. VI. 257. Zobák, u, zobáček, čku, m., zobík, u = ptačí pysk, nosec, zob, klivák, der Schnabel. Dlask zobákem dlabe díry do dubu. Sych. — Z., zobec, zoban, ďob, ďobák, klofec, ťob, klubák, kluban, klubec, klvec, kluk, Šp., v již. Čech. šnobák. Kts. Z. silný, od ko- řene rovný, hákovitě zahnutý, od kořene hákovitý, zejkovaný (vroubkovaný), zahnutý,