rovný, hranatý, slabý, krátký, dlouhý, tenký,
oblý, slabě ohnutý, útlý, šídlovitý, s ostrým
krajem, plochý, špičatý, se strany smáčknutý,
kuželovitý, tlustý, měkký, tvrdý, na hřebene
zahnutý, mírně klenutý, u kořenu měkký,
lysou blánkou potažený, svalnatou koží po-
krytý, trojhranný, hranatý, vysoký, ku předu
súžený, napřed sploštělý a široký, hladký.
Jhl. Kuřata mají zobáky otevřené, je jim
horko. Slez. Šd. Činil se, co zobáček stačil.
U Dobruš. Vk. Jest přísloví kratší než zo-
báček ptačí. Km. Každý pták zpívá píseň,
kterou má v z-ku (každý jedna po svém
rozumu;. U Žamb. Dbv. Sluší mu to jako
huse bez zobáku (nesluší) U Litomšle. Bda.
Každý pták zpívá podlé svého zobáka. Mor.
Tč. Malý ptáček mívá křiklavý zobáček.
Vz Zobáčik. Bž. — Chtěl něco na zobák
(jísti). Us. Dch. Všude musíš míť ten zobák
(do všeho se plésť). Dhn. Rok má dlouhý
zobák. Prov. Šd., Tč. Z. konvice (huba, pysk).
Us. Z, lodi, der Schiffschnabel. Z. = válečný
stroj obranný. NA. III. 89. Slémě z-ku, die
Firste des Schnabels. Nz. — Z , a, m. =
mlsoun, der Näscher; chytrák. U Olom. Sd.
U Jindř. Hrad. Vlk.

Zobákovitý, schnabelartig. Z. závorky.
{}. Šim. 13.

Zobákový, Schnabel-. Z. střevíce (ve 12.
stol.). Ddk. IV. 254., Mj.

Zobálek, lku, m., ve sklárnách, das Fü-
geeisen. Fugeisen. Šm.

Zoban, u, m., vz Zobák. Ve Slez. a již.
Mor. ďoban. Šd. — Z. v bot. = ďob, ťob,
rostrum, der Schnabel; protah obyč. cepný,
zobanovitý, patrně dlouhý anebo takový díl
na konci nějakéko údu nasazený ; tím názvem
se znamená špička na víku mnohých mechů,
prodloužená trubka kalichová na nažkách
locik a hadíchmordů, stálá a prodloužená
čnělka zelic, hořčic, lomikamenův. Rst. 525.
— Z. = konec retorty, das Schwanzende,
Pta. V lučbě = spojnice, der Vorstoss. Šp.
Z., a, m., os. jm. Šd.

Zobanatý, rostratus, geschnäbelt; pro-
tahem zobanatým opatřený na konci. Vz
Zoban. Rst. 525.

Zobánek, nku, m., das Schnabelchen:
1. vůbec malý zoban, 2. protah krátký zo-
banovitý na blizně nebo nad ní u některých
violek a vstavačovitých. Rst. 525.

Zobání, n., das Picken. — Z. = zob, das
Schnabelfutter. Dch.

Zobanice, e, f. = zobání. To byla z.!
Us.

Zobaník, a, m., os. jm. Mor. Šd.

Zobanitec, tce, m., rhychotheca. Rostl. I.
216. a.

Zobanitka, y, f., rostellaria, plž. Krok II.
126.

Zobanitý = k zobanu podobný, schnabel-
artig Z. nažka, všivec. Rostl). Slb. 468.

Zobanka, y, f. = smetanník, rostl. Vz
Slb. 451.

Zobánkatý, kurzgeschnäbelt, malý zoban,
zobánek mající na př viko na baničce plo-
níku vlasatého. Rst 525.

Zobánky, pl., na mor. Slov. ďobánky =
třešně ptactvem ozobané. Mor. Šd.

-zobanný, -rostris, -schnäbelig. Dvojzo-
banný, birostris, zweischnäbelig na př. kalich
lomikamenův; krátkozobanný, brevirostris,
kurzschnäbelig; křivozobanný, curvirostris,
krummschnäbelig; rovnozobanný, rectirostris,
gpradsehnäbelig. Rst. 525.

Zobanovitý, vz Zoban, Zobanatý.

Zobanůska, y, f., rhynchites, hmyz. Krok
II. 255.

Zobaný; -án, a, o, gepickt, mit dem
Schnabel gesammelt. Z. semeno. Us.

Zobaru, adv. = honem, ledabylo. Z. něco
dělati Na mor. Val. Vck.

Zobatec, tce, m., curculigo, die Rüssel-
lilie. Z. vstavačový, c. orchioides, stojatý,
c. stans. Vz Rstp. 1550. a násl.

Zobatěnec, nce, m., curculigo. Rostl. I.
263. Vz Zobatec

Zobati, zobám a zobi, zobej a zob, al,
án, ání; zobávati = klovati; zobaje jísti;
jísti; se = klovati se; celovati se. Jg. —
abs. Zobte, vece, moji Řeci (jezte). Alx. V.
1062. Již zráli hroznové a mohli se z. BO.

— co, koho. Nezobej mne = neštípej mne.
U Něm. Brodu. Brnt. Zobe jako holub všecko,
co se předeň sype (slouží každému). Vlč.
Pri potoku sedela, na kačeny volala: Kač,
kač, kač, kač, kačena, nasypem ti jačmena.
Neni som ja kačena, abych jačmen zobala,
ale som ja devečka od Nového Mestečka.
Sl. ps. II. 72. Cizí proso oháníš a tvé vrabci
zobou. Č. M. Chce hvězdy z., trägt die Nase
hoch. Us. Šd. (Alexandr) poče ten mák z.
(jísti). Alx. V. v. 1059. (HP. 26.). Ten ho
zobl (udeřil; napálil). Us. Kšť. Slepice zobají
pšenici. Ros. — Sych., Br. Dobré kousky
zobati (jísti). Ros. — co kde. Ptáci na
humenci (obilí) zobou. BR. II. 513. Z-la tam
jetelinku drobnú. Sš. P. 561. Žáci slívy ve
škole zobí. Pass. — co čím: obilí zobákem.
Kom. — kam (do čeho). Rk. — se jak.
Tu se (ptáci) v sladkém lásky požívání (lásky
požívajíce) zobají. Puch. — komu. Hej,
Janko, lap ho, lap! Ak lapíš, dobre: zobni
si; ak nie, nuž noštek utri si. Phld. V. 71.

— po čem. Orel zobnul po kořisti. Dch. —
s kým. Zobal jsi se slepicemi (říká se dí-
těti, které má špičku nosu umazanou). Přer.
Kd.

Zobatuška, y, f., panorpa, hmyz síťno-
křídlý. Krok II. 259.

Zobatý = dlouhý zob mající, langschna-
belig. Bočan z. Ráj.

Zobávati, vz Zobati.

Zobčanělosť, i, f., die Civilisation. Šm.

Zobčaniti, il, ěn, ění = občanem učiniti,
civilisiren. — koho. Rk. — koho čím.
Nedovierali Kristovi podmaniť, vierou národy
a láskou zobčaniť, preto brávali nie z ne-
beských hradov zbroj na neverných, ale
z pekla skladov. Hrbň. rkp. V. H.

Zobdobiti si co = zobraziti, formare. —

jak. Po tomto písme vzorov nebeských z-li

si pradedovia naši písmo druhé. Syt. Táb. 190.

Zobec, bce, m., der Schnabel. Vz Zobák.
Č. Kos vystrkoval žlutý z. Km. 1884. 579.
í Když se z. (orlův) v oblouk tak mu zkřiví.
Kká. Td. 125. — Z. = zob, semenec U Pře-
rova. Bkř. — Z. = kolozob, koňský bob.
Sázeli zobce. N. Bydž. Kšť.