Předchozí (596)  Strana:597  Další (598) |
|
|||
rovný, hranatý, slabý, krátký, dlouhý, tenký,
oblý, slabě ohnutý, útlý, šídlovitý, s ostrým krajem, plochý, špičatý, se strany smáčknutý, kuželovitý, tlustý, měkký, tvrdý, na hřebene zahnutý, mírně klenutý, u kořenu měkký, lysou blánkou potažený, svalnatou koží po- krytý, trojhranný, hranatý, vysoký, ku předu súžený, napřed sploštělý a široký, hladký. Jhl. Kuřata mají zobáky otevřené, je jim horko. Slez. Šd. Činil se, co zobáček stačil. U Dobruš. Vk. Jest přísloví kratší než zo- báček ptačí. Km. Každý pták zpívá píseň, kterou má v z-ku (každý jedna po svém rozumu;. U Žamb. Dbv. Sluší mu to jako huse bez zobáku (nesluší) U Litomšle. Bda. Každý pták zpívá podlé svého zobáka. Mor. Tč. Malý ptáček mívá křiklavý zobáček. Vz Zobáčik. Bž. — Chtěl něco na zobák (jísti). Us. Dch. Všude musíš míť ten zobák (do všeho se plésť). Dhn. Rok má dlouhý zobák. Prov. Šd., Tč. Z. konvice (huba, pysk). Us. Z, lodi, der Schiffschnabel. Z. = válečný stroj obranný. NA. III. 89. Slémě z-ku, die Firste des Schnabels. Nz. — Z , a, m. = mlsoun, der Näscher; chytrák. U Olom. Sd. U Jindř. Hrad. Vlk. Zobákovitý, schnabelartig. Z. závorky.
{}. Šim. 13. Zobákový, Schnabel-. Z. střevíce (ve 12.
stol.). Ddk. IV. 254., Mj. Zobálek, lku, m., ve sklárnách, das Fü-
geeisen. Fugeisen. Šm. Zoban, u, m., vz Zobák. Ve Slez. a již.
Mor. ďoban. Šd. — Z. v bot. = ďob, ťob, rostrum, der Schnabel; protah obyč. cepný, zobanovitý, patrně dlouhý anebo takový díl na konci nějakéko údu nasazený ; tím názvem se znamená špička na víku mnohých mechů, prodloužená trubka kalichová na nažkách locik a hadíchmordů, stálá a prodloužená čnělka zelic, hořčic, lomikamenův. Rst. 525. — Z. = konec retorty, das Schwanzende, Pta. V lučbě = spojnice, der Vorstoss. Šp. Z., a, m., os. jm. Šd. Zobanatý, rostratus, geschnäbelt; pro-
tahem zobanatým opatřený na konci. Vz Zoban. Rst. 525. Zobánek, nku, m., das Schnabelchen:
1. vůbec malý zoban, 2. protah krátký zo- banovitý na blizně nebo nad ní u některých violek a vstavačovitých. Rst. 525. Zobání, n., das Picken. — Z. = zob, das
Schnabelfutter. Dch. Zobanice, e, f. = zobání. To byla z.!
Us. Zobaník, a, m., os. jm. Mor. Šd.
Zobanitec, tce, m., rhychotheca. Rostl. I.
216. a. Zobanitka, y, f., rostellaria, plž. Krok II.
126. Zobanitý = k zobanu podobný, schnabel-
artig Z. nažka, všivec. Rostl). Slb. 468. Zobanka, y, f. = smetanník, rostl. Vz
Slb. 451. Zobánkatý, kurzgeschnäbelt, malý zoban,
zobánek mající na př viko na baničce plo- níku vlasatého. Rst 525. Zobánky, pl., na mor. Slov. ďobánky =
třešně ptactvem ozobané. Mor. Šd. |
-zobanný, -rostris, -schnäbelig. Dvojzo-
banný, birostris, zweischnäbelig na př. kalich lomikamenův; krátkozobanný, brevirostris, kurzschnäbelig; křivozobanný, curvirostris, krummschnäbelig; rovnozobanný, rectirostris, gpradsehnäbelig. Rst. 525. Zobanovitý, vz Zoban, Zobanatý.
Zobanůska, y, f., rhynchites, hmyz. Krok
II. 255. Zobaný; -án, a, o, gepickt, mit dem
Schnabel gesammelt. Z. semeno. Us. Zobaru, adv. = honem, ledabylo. Z. něco
dělati Na mor. Val. Vck. Zobatec, tce, m., curculigo, die Rüssel-
lilie. Z. vstavačový, c. orchioides, stojatý, c. stans. Vz Rstp. 1550. a násl. Zobatěnec, nce, m., curculigo. Rostl. I.
263. Vz Zobatec Zobati, zobám a zobi, zobej a zob, al,
án, ání; zobávati = klovati; zobaje jísti; jísti; se = klovati se; celovati se. Jg. — abs. Zobte, vece, moji Řeci (jezte). Alx. V. 1062. Již zráli hroznové a mohli se z. BO. — co, koho. Nezobej mne = neštípej mne.
U Něm. Brodu. Brnt. Zobe jako holub všecko, co se předeň sype (slouží každému). Vlč. Pri potoku sedela, na kačeny volala: Kač, kač, kač, kač, kačena, nasypem ti jačmena. Neni som ja kačena, abych jačmen zobala, ale som ja devečka od Nového Mestečka. Sl. ps. II. 72. Cizí proso oháníš a tvé vrabci zobou. Č. M. Chce hvězdy z., trägt die Nase hoch. Us. Šd. (Alexandr) poče ten mák z. (jísti). Alx. V. v. 1059. (HP. 26.). Ten ho zobl (udeřil; napálil). Us. Kšť. Slepice zobají pšenici. Ros. — Sych., Br. Dobré kousky zobati (jísti). Ros. — co kde. Ptáci na humenci (obilí) zobou. BR. II. 513. Z-la tam jetelinku drobnú. Sš. P. 561. Žáci slívy ve škole zobí. Pass. — co čím: obilí zobákem. Kom. — kam (do čeho). Rk. — se jak. Tu se (ptáci) v sladkém lásky požívání (lásky požívajíce) zobají. Puch. — komu. Hej, Janko, lap ho, lap! Ak lapíš, dobre: zobni si; ak nie, nuž noštek utri si. Phld. V. 71. — po čem. Orel zobnul po kořisti. Dch. —
s kým. Zobal jsi se slepicemi (říká se dí- těti, které má špičku nosu umazanou). Přer. Kd. Zobatuška, y, f., panorpa, hmyz síťno-
křídlý. Krok II. 259. Zobatý = dlouhý zob mající, langschna-
belig. Bočan z. Ráj. Zobávati, vz Zobati.
Zobčanělosť, i, f., die Civilisation. Šm.
Zobčaniti, il, ěn, ění = občanem učiniti,
civilisiren. — koho. Rk. — koho čím. Nedovierali Kristovi podmaniť, vierou národy a láskou zobčaniť, preto brávali nie z ne- beských hradov zbroj na neverných, ale z pekla skladov. Hrbň. rkp. V. H. Zobdobiti si co = zobraziti, formare. —
jak. Po tomto písme vzorov nebeských z-li
si pradedovia naši písmo druhé. Syt. Táb. 190.
Zobec, bce, m., der Schnabel. Vz Zobák.
Č. Kos vystrkoval žlutý z. Km. 1884. 579. í Když se z. (orlův) v oblouk tak mu zkřiví. Kká. Td. 125. — Z. = zob, semenec U Pře- rova. Bkř. — Z. = kolozob, koňský bob. Sázeli zobce. N. Bydž. Kšť. |
||
|
|||
Předchozí (596)  Strana:597  Další (598) |