598

Zoběcati, alles aufopfern. Šd.

Zobecnělosť, i, f., die Gemeinwerdung,
Gemeinheit. Z. nemoci. Ja. Aby neutonul
v bahně jalové samospokojenosti a všední
z-sti. Koll. III. 319.

Zobecnělý, gemein geworden, gemein.
Z. nemoc, Ja., věc, Zlob., píseň, Němc,
jméno, Lpř., mínění, Pdl., název, Sb. vel.

III. 31., zvyk, Us., formule. Pal. Děj. IV.
1. 50.

Zobecnění, n., die Verallgemeinerung.
Dch.

Zobecněný; -ěn, a, o, verallgemeinert.

Zobecněti, ěl, ění, gemein werden. —
abs. Ten kroj již zobecněl. Kos. Název,
zvyk ten zobecněl. Us. Pdl. Kázeň když
v obyčej vejde a zobecní. BR. II. 166. b.
Toto slovo již z-lo. Us. Tč. Nemoc zobec-
něla. Ja. — komu. Boč. — kdy. To za
našeho věku zobecnělo. Mudr. Brambory
teprv po velikém hladu r. 1772. u nás na
dobro z-ly. Osv. VI. 682. — kde proč.
U Římanů z-něl pro plody její název prae-
coqua. Osv. VI. 687. Pro věc tu z-něl ná-
zev. Pdl. — komu. Neníť prorok beze cti
než v své vlasti, protože takoví mnohým
zobecnějí. BR. II. 63. a.

Zobecniti, il, ěn, ění; zobecňovati =
obecným učiniti, gemein machen; obecným,
všeobecným zdělati, verallgemeinen, gene-
ralisiren.— koho. Br. — co komu. Smrž.
— se komu. Hříchové se lidem tak zobec-
ňují, aby .... V. — co čím. Analytické
rovnice lze z. tím, že se každý binom a + b
promění v trinom a + b + c, z čehož pak
dále polynom povstává. Šim. 32.

Zobecňování, n., die Verallgemeinerung,
Generalisation. Nz.

Zobecňovati, vz Zobecniti.

Zobejmouti, vz Zobjímati.

Zoberať, vz Zobírati.

Zobeslati, zobešlu, al, án, ání; zobsý-
lati = veškeren obeslati, beschicken — co
(kam): sněm do Prahy z. Arch. II. 214. Žá-
dáme od tebe s pilností, aby hned všecky
many naše zobsýlal, aby veřejně vojensky
vzhóru byli. Arch. V. 302. — čím. Král
Jiří dekretem daným zobsílal všecky kraje.
Pal. Děj. IV. 2. 548. — kdy. K tomu času
aby se všickni zobsílali, kteří jsou na tom
sněmu nebyli. Let. 240.— 241.

Zobhlídati, ganz genau anschauen. —
koho. Lékař nemocného z-dal. Na Ostrav.
Tč.

Zobhrýzti, zobhryzati, nach und nach
alles abnagen. — co: kosti. Us. Tč.

Zobcházeti, vz Zobjíti.

Zobidovati sa = obořiti se? Na Slov.
Mámo! zobiduje sa zdurený, čože ma tak
kváčete? Dbš. Sl. pov. IV. 7. — na koho.
Z-lo se zdurené na matku. Dbš. Sl. pov.

IV. 8.

Zobíjati, zobiti, vz Zbíjeti, Zbíti.

Zobík, u, m. = zobák. Osv. V. 639.

Zobírati = poobírati, abklauben. — co.
D. Tam úrody a ovocia neprestávajú, jedno
zoberajú a druhô im už zakvitáva. Hdž.
Čít. 148. Nikoho zbojník tu nezoberá. Sldk.
339.

Zobjektisovati, objektisiren. - - co. Us.

Zobjímati, zobejmouti, zobjati, zobjíti =
celého, mnohokrát obejmouti, wiederholt um-
armen. — koho. St. skl., Us. Tu vkročí
slávna mať jeho a dieťa si zobjíma, mohut-
nosť ľaku hrozného materské niadra zdýma.
Č. Čt. I. 181. — co komu. A v růže tebe
položí a líčka tobě zobjímá. Ntr. VI. 93. —
jak. Tu ju zobjal tuho kolo drieku. Phld.
IV. 22.

Zobjíti, vz Zobjímati. — Z., zobejdu,
zobešel, objití; zobchoditi, il, zen, ení, na
Slov. -děn, ění = obcházeje vyřizovati, her-
umgehend ausrichten — co. Us.

Zobka, y, f. Na zobku jíti = na zobání
jahod n. třešní jíti. Kb.

Zobkati = po lehku zobati, leise mit dem
Schnabel auflesen. Na Slov. Ona si sedí,
zobká jahody. Sldk. 261. A tie naše pekné
kozy len si tak cifrujú, šípky, trnky len
si tak zobkajú. Sl. spv. I. 14.

Zobkleště, pl., f., o chirur., der Greif-
schnabel. Šm.

Zobky, pl., m. = polovařený hrách n.

čočka, halbgekochte Erbsen o. Linsen. Na

Slov. Plk. — Z., adv. Navarily mu tam

hrachu len tak na zobky (aby si pobíral

jen rukou bez lžíce). Dbš. Sl. pov. VII. 13.

Gazdina rozhádže sebe (sobě) ponad hlavu

a za chrbát po izbe na zobky uvarený

hrach, aby za rána sliepky naň pustila. Mt.

S. I. 166.

Zobláček, čka, m., os. jm. Šd.

Zobláčeti, el, en, ení, zobléci, zoblékati =
obléci, ankleiden (von mehreren). -- koho,
se več: někoho v roucho kmentové. V.,
Jel. Pokudž vás Duch sv. jako v zbroj
nezobláčí. BR. II. 294. a. Z. se v oděv,
Jel., se v žíně. Ben. V. — koho čím:
dvojím rouchem. V. Popy jeho zoblaczyu
spasením. Ž. wit. 131. 16. — jak. Neboť
oni vše na zlé zobláčejí. Chč. 448. — Z. =
svléci, ausziehen. — co. Katuško, dcérko
má! idi do svetličky, sberaj že si, sberaj
té tvoje šatôčky; angliu zobliekaj a šarlat
obliekaj. Č. Čt. I. 128. — se. Němc. VII.
105. Ako sa zoblieka, začuje v chyži dý-
chanie. Dbš. Sl. pov. I. 72. — jak. Strezte
sebe a keď lapíte okradača, zoblečte ho do
naha. Zbr. Hry. 81. Prídu Nemci, zoblečú ťa
do naha, keď im nemáš co dať. Klčk. VI. 70.

Zobléci, vz Zobláčeti.

Zoblékati, vz Zobláčeti.

Zoblinkati koho = vybiti, durchprügeln.
U Místka. Mtl.

Zobliti, il, en, ení = oblým učiniti, läng-
lich rund machen. — co kde. Na hamrách
n. válcech se (cínové železo) zoblí. Techn.

Zoblízati, zoblizovati = oblízati. — co.
D.

Z oblízka = z blízka. U Olom. Sd.

Zoblizovati = oblízati, auf-, ablecken. —
co. Vz Zoblízati.

Zobloučení, n., ve stavit., die Archi-
volte. Nz., NA. I. 162.

Zobnatka, y, f., měkkýš. Z. černá, rhyn-
chonella psittacea, koněpruská, r. princeps,
česká, r. bohemica, příčkovaná, pentamerus
acutolobatus, z. obecná, atrypa reticularis.
Vz Frč. 206., Frč. Geol. 26.



	598

	Zoběcati, alles aufopfern. Šd. Zobecnělosť, i, f., die Gemeinwerdung, Gemeinheit. Z. nemoci. Ja. Aby neutonul v bahně jalové samospokojenosti a všední z-sti. Koll. III. 319. Zobecnělý, gemein geworden, gemein. Z. nemoc, Ja., věc, Zlob., píseň, Němc, jméno, Lpř., mínění, Pdl., název, Sb. vel. III. 31., zvyk, Us., formule. Pal. Děj. IV. 1. 50. Zobecnění, n., die Verallgemeinerung. Dch. Zobecněný; -ěn, a, o, verallgemeinert. Zobecněti, ěl, ění, gemein werden. — abs. Ten kroj již zobecněl. Kos. Název, zvyk ten zobecněl. Us. Pdl. Kázeň když v obyčej vejde a zobecní. BR. II. 166. b. Toto slovo již z-lo. Us. Tč. Nemoc zobec- něla. Ja. — komu. Boč. — kdy. To za našeho věku zobecnělo. Mudr. Brambory teprv po velikém hladu r. 1772. u nás na dobro z-ly. Osv. VI. 682. — kde proč. U Římanů z-něl pro plody její název prae- coqua. Osv. VI. 687. Pro věc tu z-něl ná- zev. Pdl. — komu. Neníť prorok beze cti než v své vlasti, protože takoví mnohým zobecnějí. BR. II. 63. a. Zobecniti, il, ěn, ění; zobecňovati = obecným učiniti, gemein machen; obecným, všeobecným zdělati, verallgemeinen, gene- ralisiren.— koho. Br. — co komu. Smrž. — se komu. Hříchové se lidem tak zobec- ňují, aby .... V. — co čím. Analytické rovnice lze z. tím, že se každý binom a + b promění v trinom a + b + c, z čehož pak dále polynom povstává. Šim. 32. Zobecňování, n., die Verallgemeinerung, Generalisation. Nz. Zobecňovati, vz Zobecniti. Zobejmouti, vz Zobjímati. Zoberať, vz Zobírati. Zobeslati, zobešlu, al, án, ání; zobsý- lati = veškeren obeslati, beschicken — co (kam): sněm do Prahy z. Arch. II. 214. Žá- dáme od tebe s pilností, aby hned všecky many naše zobsýlal, aby veřejně vojensky vzhóru byli. Arch. V. 302. — čím. Král Jiří dekretem daným zobsílal všecky kraje. Pal. Děj. IV. 2. 548. — kdy. K tomu času aby se všickni zobsílali, kteří jsou na tom sněmu nebyli. Let. 240.— 241. Zobhlídati, ganz genau anschauen. — koho. Lékař nemocného z-dal. Na Ostrav. Tč. Zobhrýzti, zobhryzati, nach und nach alles abnagen. — co: kosti. Us. Tč. Zobcházeti, vz Zobjíti. Zobidovati sa = obořiti se? Na Slov. Mámo! zobiduje sa zdurený, čože ma tak kváčete? Dbš. Sl. pov. IV. 7. — na koho. Z-lo se zdurené na matku. Dbš. Sl. pov. IV. 8. Zobíjati, zobiti, vz Zbíjeti, Zbíti. Zobík, u, m. = zobák. Osv. V. 639. Zobírati = poobírati, abklauben. — co. D. Tam úrody a ovocia neprestávajú, jedno zoberajú a druhô im už zakvitáva. Hdž. Čít. 148. Nikoho zbojník tu nezoberá. Sldk. 339.	Zobjektisovati, objektisiren. - - co. Us. Zobjímati, zobejmouti, zobjati, zobjíti = celého, mnohokrát obejmouti, wiederholt um- armen. — koho. St. skl., Us. Tu vkročí slávna mať jeho a dieťa si zobjíma, mohut- nosť ľaku hrozného materské niadra zdýma. Č. Čt. I. 181. — co komu. A v růže tebe položí a líčka tobě zobjímá. Ntr. VI. 93. — jak. Tu ju zobjal tuho kolo drieku. Phld. IV. 22. Zobjíti, vz Zobjímati. — Z., zobejdu, zobešel, objití; zobchoditi, il, zen, ení, na Slov. -děn, ění = obcházeje vyřizovati, her- umgehend ausrichten — co. Us. Zobka, y, f. Na zobku jíti = na zobání jahod n. třešní jíti. Kb. Zobkati = po lehku zobati, leise mit dem Schnabel auflesen. Na Slov. Ona si sedí, zobká jahody. Sldk. 261. A tie naše pekné kozy len si tak cifrujú, šípky, trnky len si tak zobkajú. Sl. spv. I. 14. Zobkleště, pl., f., o chirur., der Greif- schnabel. Šm. Zobky, pl., m. = polovařený hrách n. čočka, halbgekochte Erbsen o. Linsen. Na Slov. Plk. — Z., adv. Navarily mu tam hrachu len tak na zobky (aby si pobíral jen rukou bez lžíce). Dbš. Sl. pov. VII. 13. Gazdina rozhádže sebe (sobě) ponad hlavu a za chrbát po izbe na zobky uvarený hrach, aby za rána sliepky naň pustila. Mt. S. I. 166. Zobláček, čka, m., os. jm. Šd. Zobláčeti, el, en, ení, zobléci, zoblékati = obléci, ankleiden (von mehreren). -- koho, se več: někoho v roucho kmentové. V., Jel. Pokudž vás Duch sv. jako v zbroj nezobláčí. BR. II. 294. a. Z. se v oděv, Jel., se v žíně. Ben. V. — koho čím: dvojím rouchem. V. Popy jeho zoblaczyu spasením. Ž. wit. 131. 16. — jak. Neboť oni vše na zlé zobláčejí. Chč. 448. — Z. = svléci, ausziehen. — co. Katuško, dcérko má! idi do svetličky, sberaj že si, sberaj té tvoje šatôčky; angliu zobliekaj a šarlat obliekaj. Č. Čt. I. 128. — se. Němc. VII. 105. Ako sa zoblieka, začuje v chyži dý- chanie. Dbš. Sl. pov. I. 72. — jak. Strezte sebe a keď lapíte okradača, zoblečte ho do naha. Zbr. Hry. 81. Prídu Nemci, zoblečú ťa do naha, keď im nemáš co dať. Klčk. VI. 70. Zobléci, vz Zobláčeti. Zoblékati, vz Zobláčeti. Zoblinkati koho = vybiti, durchprügeln. U Místka. Mtl. Zobliti, il, en, ení = oblým učiniti, läng- lich rund machen. — co kde. Na hamrách n. válcech se (cínové železo) zoblí. Techn. Zoblízati, zoblizovati = oblízati. — co. D. Z oblízka = z blízka. U Olom. Sd. Zoblizovati = oblízati, auf-, ablecken. — co. Vz Zoblízati. Zobloučení, n., ve stavit., die Archi- volte. Nz., NA. I. 162. Zobnatka, y, f., měkkýš. Z. černá, rhyn- chonella psittacea, koněpruská, r. princeps, česká, r. bohemica, příčkovaná, pentamerus acutolobatus, z. obecná, atrypa reticularis. Vz Frč. 206., Frč. Geol. 26.