601

Zoceliti, il, en, ení; zocelovati = v ocel
obrátiti, stvrditi, stählen, verstählen, härten
wie Stahl. — co. D. Z. železo. Us. Tč.

Zocelovaný; -án, a, o, verstählt. Z. že-
lezo.

Zocelovatěti, ěl, ění = zoceleti. Šd.

Zocelovati, vz Zoceliti.

Zocneť sa = zastesknouti se? — komu.
Zatvoreným v korabe Noemovom zverom
zocnelo sa tak, že mnohým z nich od dlhej
chvíle až rohy vyrástly, jako to pri hlúpych
hlavách obyčajné. Zbr. Hry 35.

Zócný, vzócný = vzácný, selten, rar. Na
Ostrav. Tč.

Zoctělosť, zoctilosť, i, f., die Versaue-
rung, Säure. Z. piva, vína. Zlob.

Zoctělý, zoctilý, zu Essig, sauer gewor-
den. Z. víno. V. Pivo buď čisté, nezoctělé,
ze sladu dobrého, vyleželé. 16. stol. Šd.

Zoctění, n., z zoctěti, das Sauerwerden;
z zoctiti, das Sauermachen.

Zoctěný; -ěn, a, o, sauer geworden;
sauer gemacht. Bern.

Zoctěti, ěl, ění = v ocet se obrátiti, zu
Essig werden. Víno zoctělo. Pr. měst., Har.

Zoctiti, il, ěn, ění; zocťovati = v ocet
obrátiti, zu Essig, essigsauer machen. Us.

Zoctovatěti = zoctěti. Ros. Víno, pivo
z-lo. Šp., Šd., Tč.

Zoctovati, vz Zoctiti.

Zočení, n., das Erblicken. Jakový to
rozdíl mezi pouhým opsáním (popsáním) a
mezi skutečným zočením staropohanských
chrámů! Koll. III. 195.

Zočiti, il, en, ení = zhlídnouti, spatřiti,
erblicken, sehen. — co, koho. St. skl., Dal.,
Rad. zv. Zočil jelena sličnosti neobyčejné.
Ddk. II. 154. Jen co to zočili, dali se do
hlasitého smíchu. Ntr. VI. 223. Keď však
jeden vyhrabal zrno z mrvy a druhý tvrdil, že
on ho zočil prvý, a chceli ho mať oba, vznikla
medzi nima zloba. Zbr. Báj. Chlapec, ktorý
prvý raz mraveniště zočil, s otázkou k otcu,
odkuď hŕba tá, priskočil. Zbr. Báj. 3. Tu
kráľa zočí sa valiť. Hol. 155. Co jsi tuto
zočil. Čch. Dg. 700. Kde čo zočil, všetko
ulovil. Dbš. Sl. pov. I. 92. — čeho. Na-
horu vystoupiv žíznících krajů zočil, šp.
m.: co (kraje). Brt. — co kde. Tu Jaromír
zočil u postele kus sýra. Ddk. II. 230.
Dievča v blízku keď zočím, šabličkou
z kutej oceli parádne si pokročím. Ppk. I.
62. Dúfal som vo chráme zočiť syna, abych
sa s ním rozžehnal na veky. Zbr. Lžd. 37.
— jak. Prv něž kdo do čeho vkročí, něch
se (si) všecko dobře zočí (obhlídne). Na
Ostrav. Tč. — kdy. Stráže rozestavené
v čas ještě zočivše jízdné, brány zavřely.
Ddk. II. 408. — se = pučiti se, oka do-
stati. — se kde. Byli dnové teplí, tak že
se na vinicích zvočilo. V.

Zodběhnouti, hnu a hl, utí, zodbíhati,
davon laufen, sich zurückziehen. — odkud.
Rozľátá posaváď najšír voda zrázu opadne
a z poľ zodbíhá i do svého sa výmola za-
vre. Hol. 96.

Zodejmouti, vz Zodjímati.

Zodhaliti = všecky n. mnohé odhaliti,
aufdecken,

Zodhrabati, ganz wegkehren, wegrechen,
wegscharren. — co odkud: seno od vody,
hnůj zpod krav. Na Ostrav. Tč.

Zodiak, u, m. Vz Zvířetník.

Zodiakalni = zvířetníkový, Zodiakal-.
Z. světlo. ŠŽ., Stč. Zmp. 22., 198. Z. světlo
= slabá zář, která doprovází slunce jediné
v rovině jeho rovníku do znamenité dálky.
Vz S. N.

Zodíti, ději, ěl, ěn a ín, ění; zodívati =
obléci, be-, ankleiden. — koho: čeleď. Jel.
— čím, več.

Zodívati, vz Zodíti.

Zodjímati, zodejmouti = vše odjíti, alles,
von allen wegnehmen.— co komu: larvu.
Kom. — V., Apol. Hrdla sobě zodjímali
(sáhali si na životy). Bdž. 178.

Zodjížděti, ěl, ění, davonfahren. Ně-
kteří preč zodjížděli. Dač. I. 255.

Zodkel, adv. = zodkud, woher. Na mor.
Val. Vck.

Zodkládati, vz Zodložiti.

Zodkriepiti, il, en, ení = zakrpiti.
Slov. Náboženských škriepok (hádek), ktoré
vlastne Čechu z-pily a zakrpily. Hdž. Vet.
62

Zodkryti, zodkrývati, nach und nach
alles aufdecken, vše odkryti. Jel. — co:
chýše něčí. Br. Všecky hrnce zodkrýval.
Na Ostrav. Tč.

Zodkud = odkud. Na Zlinsku. Brt. Vz
Zodkel. Král se vyptával, z. je. Z Rožnova.
Kld. II. 133.

Zodlomiti, vorbrechen. Šm.

Zodložiti, zodkládati, alles weglegen.
Us.

Zodmúť, emporschnellen. Slov. Loos.

Zodmykaný; -án, a, o, geöffnet. Hejno
chrtů kvačí ze psinců z-ných. Kká. Td. 48.

Zodmykati = vše odemknouti, alles auf-
machen. — co komu: všecky zámky a
pokoje z. Zlob. Truhly z-kal. Štl. — co
kde: zámky u dveří z. Us. Šd., Osv. VI.
871.

Zodnechtíti se, die Lust verlieren. Vz
Chtíti. — Z. = chuť ztratiti. — se komu
čeho. Zodnechtělo mi se toho. Kom.

Zodpořilý = sporný, strittig. Z. les.
Roj.

Zodpořiti = sporným učiniti, strittig
machen. — co komu: meze. Ros. — se =
sepříti se, sich widersetzen. Ros.

Zodpověď, i, f., die Rechenschaft, Dch.

Zodpověděti, zodpovědíti, povím, po-
věděl, děn, ění; zodpovídati = odpověděti
nač, antworten, beantworten. — co, správně:
odpovídati k čemu, nač. Vz Odpověděti a
Brs. 274., Ht. Brs. 291., Pdg. I. 138., Rs. —
co komu: otázky. Víd. nov. — zač = za
to státi, práv býti, verbürgen, verantworten.
D. — se z čeho = sich worüber verant-
worten. My ze všeho se zodpovídáme. Sych.
V tomto smyslu neříkáme dobře: zodpoví-
dati co m.: zodpovídati zač, z čeho, spraviti
se z čeho. Jg. Pastýř musí se z ovec svých
z., lépe: počet vydati. Brt. By se z-li ze
svého jednání. Sb. vel. III. 209.— se komu.
Ty se mi zodpovíš, lépe: ty mi z toho
odpovíš, se vyhradíš. Jg. — se komu
z čeho: Bohu z činův. Ml. Cf. předcháze-