602

jící. — se kdy. Prosil o laskavost', aby
o jiném sjezdě mohl se z. Ddk. III. 282. —
kde. Z. něco před svým svědomím. Hrts.

— odkud. Pokusíme se z. některé otázky
z pramenů moravských. Ddk. IV. 292. —
jak. Vše mi to zodpovídej pochopitelně.
Msn. Or. 136. To. těžko z. Ddk. IV. 209.
Otázku tu dostatečně z-dal. Ddk. III. 228.

— se čeho. On se toho (z toho) nezod-
poví. U Rychn. Črk. — Vz nahoře.

Zodpovědnosť, i, f. die Verantwortlich-
keit. Vz Zámluva. Z. na sebe vzíti, někomu
uložiti. Kdo má dosť smělosti přijať z. Ntr.
VI. 145.

Zodpovědný; -den, dna, o, verantwort-
lich. D. Z. redaktor, dozorce, lépe: odpo-
vědný. Vz toto.

Zodpovídání, n., die Beantwortuug, Ver-
antwortung. Někoho k z. předvolati. D. To
z. na se přejmu. Sych. U náš k z. se do-
staviti máte. Sych. Umlkl, aby si z. uspořil.
Sych. Z. otázky. Na mé z. Us. Míti z. Dch.
Působilo mu to nemilé z. Hš. Slov. 159. Vz
Zodpověděti.

Zodrati = zedrati. Vz Sedrati, Zedrati.
Slov.

Zodraziti, vz Zodrážeti.

Zodrážeti, el, en, ení, zodraziti, il, žen,
žení, alles abschlagen. —■ co čím.. Všecky
zámky kladivem zodrážel. — se kde. Jak
se zde zevnitřní svět v zrcadle mé duše
ukazoval a zodrážel. Koll. III.

Zodreti = sedříti. Slov. — co. Vezmi si
ten dárok a zdráva ho zodri. Sb. sl. ps. II.
1. 75. Vz Sedříti, Sedrati.

Zodrhati, zodrhnouti, hnul a hl, ut, utí,
zodrhovati = docela drhati, přetřásati, durch-
hecheln. — co čím. Život jejich rozpráv-
kami odrhavými, tak jako říkají, zosnují,
zoodrhají a přesouší Bech.

Zodrhnouti, vz Zodrhati.

Zodrhovati, vz Zodrhati.

Zodroditi se, il, zen, ení, ansarten. —
kde več. Tato láska k hudbě z-la se u Če-
chů již téměř v hudební nemoc. Koll. III
291.

Zodsacovati. Vz Sácať (Séci). — kam.
Nedajú sa predca do černých z. kaluží a
vraziť do trasidla Čudáci. Hol. 290.

Zodstrčiti, il, en, ení, zodstrkovati, zu-
rücksetzen. Šm.

Zodtínati = vše odetnouti, alles abhauen.

— co. Kom.

Zodtrhati, zodtrhovati = vše odtrhnouti,
alles abreissen. — co komu. Cyr. — se
komu. Kom.

Zodtrhovati, vz Zodtrhati.

Zodtrieskati, alles nach u. nach weg-
schlagen. — si co kde. Na stavbe tej zod-
trieskal sis rohy polmesiaca svojho, Imane.
Hdž. Rkp.

Zoduřelý, vz Oduřelý. U Olom. Sd.

Zoduřeti, vz Oduřeti. U Olom. Sd.

Zodvážiti = vážením srovnati, abwägen.

— co čím. Kamar.

Zodvětiti = zodpovídati. — co komu
jak. Abychom si to náležite z. mohli.
Slov. Hdž. Větín. 116.

Zodvihnúti = zdvihnouti, aufheben. Slov.

— co. Zodvihne ešte raz hlavu a hovorí.

Er. Sl. Čít. 65. Janko skočil a z-hnul pero.
Dbš. Sl. pov. I. 116. Menšie je od kopyta
a zodvihne kylu žita (nácesta = kvasnice).
Slov. Mt. S. I. 133. A keď ti on kľakne,
zodvihne dva prsty, potom budeš vedieť,
že je už tvoj istý. Sl. ps. 371. — jak.
Zodvihol ho ako perce. Mt. S I. 99. — co
komu kam. Nasypali uhlia do jednoho
hodného vreca a z-hli mu ho na plece. Dbš.
Sl. pov. I. 137.

Zodvírati. — co čím: všecky zámky
klíčem zodvíral, alles aufmachen. — Vz
Zotvírati.

Zoea, krab. Vz Frč. 108.

Zôfať = zoufati.

Zoflancovati = vyoflancovati. Na již.
Mor. Šd.

Zogan, a, m., zogon, nadávka. Slov. Mt.
S. I. 116.

Zogaň, ě, m. = zogan. Dbš. Obyč. 44.

Zogon, u, m. = vole, der Kropf. Vtáky,
čo zrno zobajú, opatrené sú zogony, kde
sä im ten zob umäkuší prú, leš by do ža-
lúdka im prešiol. Hdž. Čít. 177. Cf. Zogan.

Zografský. Z. evangelium (evangelium
zographense) = památka panonská psaná
písmem hlaholským, již vydal písmem cy-
ryllským V. Jagić. V Berlíně u Weidmanna
1879. Ppl. Gr. strb. 7.

Zogunek, nku, m. = záhonek. Slez. Brt.
P. 150.

Zohabeti, el, ení = zanechati, verlassen.
Slov. — koho. Miloval me za dva ročky
i za dzeň a ceraz (teraz) me zarmucenu
zohabel. Sl. ps. 64. A toho treceho (frajera)
nezohabím. Sb. sl. ps. II. 1. 51.

Zohabiti, il, en, ení = zabudnúti. Slov.
Ssk. Vz předcház.

Zoháněti koho. Ten ji z-něl (honil ji
ku práci)! U Dobrušky Vk.

Zohava, y, f., die Entstellung. (On dal)
za všetkých božskú svoju slávu medzi zlo-
čincov na zohavu. Hrb. Rkp. V. H

Zohavení, n., vz Zohaviti.

Zohavený; -en, a, o, entstellt, stüm-
melt. verunstaltet, verunglimpft. V z Zoha-
viti. Vzkříšení těla jeho z-ho. BR. II. 369.
a. — jak. Všichni se děsili vidouce prin-
cesku na matěry zohavenou. Kld. I. 254.
— kde: na těle. Ddk. II. 235.

Zohaviti, il, en, ení; zohavovati = ohavným
učiniti, schänden, verschänden, verunstalten,
verstümmeln, verhunzen, verhudeln, ent-
stellen. — abs. Tři léta již leží, je všecka
z-na, sám strup. Kld II. 138. — co (komu):
tvář, obličej, D., tělo, Kram., něčí pověsť.
V. — Br. — čím. Z. se hříchem, Har., nepra-
vostmi. Us. Co čím. Br. — se nač. Zohavil
sa na pentličky = ukradl je. Na Zlínsku.
Brt. Z-vil se na těch pár grošů (nestyděl
se je vzíti). Mor. Tč. — jak Byl strašně
zohaven. Us. Dch. — se kde Ty ohavo,
ty se sám před světem zohavíš. Us. Šd

Zohavnouti = ohavným se státi, entstellt,
garstig werden. Zlob.

Zohavovati, vz Zohaviti.

Zohbitěti = ohbitým se státi, gelenkig
werden. — čím. Tím ruka zohbití. Sal.

Zohebnělý, gelenkig gemacht, geschmei-
dig. — čím: olejem. Posp.