Předchozí (603)  Strana:604  Další (605) |
|
|||
604
|
|||
|
|||
(Parky) Boje a jej podriadených Rojenic,
Ha druhej Hore bývali bohovia a s nimi priadka Zoja čili Hoja (Živa); na tretej bývaly cnostné duše zomrelých pod dozorem priadky Noje čiii Nynvy abo Nyoly. Paul. Tóth. Slov. bájesl. I. 49. Zok, a, m. = sok. Gl. 387.
Zokalec = zákalec. Na Ostrav. Tč.
Zokcidentalisovati se, Sitten des West-
landes annehmen, sich im Westland heimisch machen. Pal. Děj. V. 2. 8. Zoklikovati = v okliky uvésti, krümmen.
— co: řeku. Příd. k Cyr. Zôkol = vůkol. Slov. Phld. III. 437. Sú
z. otočení cudzími národy. Sl. let. III. 114. Zókolvókol. Tam štvoro hvezdovaných
uhľádať postav. Každá šest jasných rozkládá prez tela krídel, každá nad to plná aj z. i znútra je očí. Hol. 84. Zokor, a, m., aspalax zokor, krtomyš.
Vz Frč. 388. Zokrouhlení, n. = zakrouhlení, zkrou-
hlení, die Abrundung, Arrondirung. Nz. Zokrouhlený; -en, a, o, abgerundet, ar-
rondirt. Zokrouhliti, il, en, ení = okroužliti, run-
den, abrunden, arrondiren.— co čím: prkno hoblíkem, pilou. Kružidlem z-lil to. BO. (Js. 44. 13.). — co kam. Veliké kotouče na obraz z. (vykresliti). Exc. — Vz Zakrou- hliti, Zkrouhliti. Zoľa, y, f. Z. neočatá (nadávka ženským).
Slov. Mt. S. I. 117., Dbš. Obyč. 45. Zolaz, u, m. = descensus. Sl. let. II 24.
Vz Zolazina. Zolazina, y, f. = zolaz. Sl. let. I. 217.
Zolejovatěti, öhlicht werden. Mandle
zolejovatěly. Rost. Zolity = zálety. Na z. ke galance choditi.
U Místka. Škd. Zollfrei. Die Gedanken sind z. Mysl cla
nedává (neplatí). Prov. Ros. Zolotník, u, m., Solotnik, rus. váha 1/3
lotu. Nz. Zolověti, ěl, ění, zu Blei werden. Šm.
Zolovica, žolvica, e, f., die Schwester
des Mannes. Slov. Ssk. Mužov brat pre ženu je dever, mužova sestra pre ženu je zolvica (rus. zolovka). Phld. III. 2. 201, 3. 251. Nemáš svokry, Nemáš ani len zolvice. Phld. V. 58. Dle Šb. Dial. také n Opavy. Cf. yaXóo)c, Zelva, Želvica, Zolva. Zolva, y, f. = zolvica. Slov. Ssk.
Zolvica, vz Zolovica.
Zomacati = zomačkati, ganz berühren,
befühlen.— koho čím kde: kyjem po hřbetě. Na Ostrav. Tč. Zomáčeti, el, ení = vše omočiti, alles
eintauchen. — co kde: ve vodě. Zomačkati, vz Zomacati.
Zomasta, zámasta, y, f., etwas zum Schmie-
ren. Máslo k chlebu na z-stu. Na Ostrav Tč. Zomdletí, zomdlievati, ermatten; ohmäch-
tig werden. — abs. Jaj! zkříkla mamička, sedlajte koníčka, jďte pre farára, zomdlieva Anička. Mt. S. I. 8. — kde. Na cestě zomdlel. Mor. Šd. — Vz Zemdleti Zomejkati, vz Zomítati.
Zoměť, i, f. = záměť, die Schneewehe.
Na Ostrav. Tč. |
Zomílati = vše omleti, alles mahlen, ab-
mahlen. — eo: všecko zrní z. Jg. Zomírati = zmírati. Vz Zemříti.
Zomítati, alles bewerfen. — co: celou zeď z. Us. — koho s čím. To mne s tím čert zomítal (čerť mi nedal dobře dělati). Vz Zomýkati. Zomlieť = semleti. — jak. Viezol raz do
mlyna raž na chleba z. Slov. Dbš. Sl. pov. III. 37. Išiel som do mlýna: Co robíte? Či mi tu pšeničku zomeliete? Nezomeliem, pytla nemám. Sb. sl. pies. II. 1. 73. Zomretí = zemříti. Na Slov.
Zomretý = zemřelý. Slov. Tak sme tu
oba ležali vystretí, já mrúci, on z-tý. Lipa II. 371. Zomýkati = navésti, ponoukati, anspor-
nen, verführen. — koho s čím. Čert mne s tím zomejkal! Mor. Knrz. Cf. Zomítati. Zon, u, m. = zadina, zadní obilí, das
Hintergetreide. Mám pět měřic viky a měřici toho zonu. Na mor. Val. Vck. — Z. = sonus, der Schall. Slov. Zátur. Zona, y, f. = pleva z konopí, die Hanfspreu.
Na vých. Mor. Brt. Z. = nedozralé, lehké proso; zkažené proso v kýstkách (klasích prosných). Na Hané. Bkř. Z. vůbec pleva, die Spreu. U Nezamysl. na Mor. Bkř. Cf. Zuna. — Z., z řec. = zemský pás, pásmo podnebné, die Zone. Nz. — Z., y, m , osob. jm. Zonačiti, il, en, ení; zonačovati = zjina-
čiti, ab-, verändern. Us. — co. Šd., Vck. — co. Ten všecko z-čil (přeměnil; pokazil). Na mor. Val. Vck. On mne z-čil = pomluvil, verleumden. Ti ho zonačili (v pranici po- znamenali). U Vsetína. Vck. — se (kdy). Jak se ten svět z-čil! Us. Zonačuje se (pře- tvařuje se), simuliren. Ten člověk po nemoci se zonačil. Us. Vck. Zonačovati, vz Zonačiti.
Zondati, zvondati, zundati = utahati,
upachtiti, zemdliti, abmatten, abmüden. — koho čím: chůzí. —jak. Z. koho do úmoru. Kyt. 1876. 47. Zonek, nka, m., os. jm. Šd.
Zongor, a, m., os. jm. Šd.
Zongr, a, m., Angern, v Rakousích. Pal.
Děj. V. 1. 305. Zonknúť, knul a kl, ut, utí. — co odkud.
Aj podkovaná strega, keď sa už dos (dosť) sem a tam nabehala a zadechčala, zonkla zo seba kantár (zmykla). Slov. Mt. S. I. 77. Zooamelín, u, m. = některé škrobové
látky v tělech zvířecích. Vz S. N. Zoofyté, zoophyta, z řec: ostenokožci,
hlísty, mořští polypové, nálevníci. Vz S. N. Zoofytolity, m. = zkameněliny zoofytů.
S. N. Zoogeografie, e, f., z řec.= rozšíření
živočišstva na povrchu zemském. Vz Stč. Zmp. 827. Zoografie, e, f., z řec. = popis zvířat,
zivočichopis, Zoographie. Nz. Zoochemie, e, f. = lučba zvířecí, nauka
o ústrojných látkách těla zvířecího s ohledem na jich lučební vlastnosti a způsoby jich sloučenin jakož i s ohledem na vliv jejich, kterýmž se proměna látek v těle zvířecím působí. S. N. |
||
|
|||
Předchozí (603)  Strana:604  Další (605) |